(17.20 hodin)
(pokračuje Páralová)
O co jde. V současné době zní § 3 odst. 1 písm. i) takto. Cituji: Česká televize naplňuje veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zejména tím, že opatřuje alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené nebo simultánním tlumočením do znakové řeči. Konec citátu.
Sluchově postižení občané dávají přednost skrytým titulkům, které si mohou vyvolat dle své potřeby, aniž jsou ostatní diváci rušeni. Počet sluchově postižených lidí, kteří umějí a chtějí číst znakovou řeč na televizní obrazovce, je oproti těm, kteří chtějí titulkování, opravdu minimální. Mnoho lidí totiž přijde o sluch během svého dospělého života a znakovou řeč se nikdy nenaučí. Slovo "nebo" v tomto paragrafu zákona je dle sluchově postižených občanů záludné, protože by se mohlo třeba v dobré víře snížit vysílání skrytých titulků ve prospěch tlumočení do znakové řeči. Stejně jako naši sluchově postižení občané téměř všechny televize v zemích Evropské unie dávají přednost vysílání skrytých titulků před tlumočením do znakové řeči.
Dovolím si proto v podrobné rozpravě podat v tomto smyslu pozměňovací návrh. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Hlásí se pan poslanec Kohlíček ještě do obecné rozpravy. Další přihlášky nemám, takže obecnou rozpravu ukončím.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo. Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych zde přičinil jednu poznámku, která naváže na to, co zde řekla kolegyně Páralová.
Sluchově postižených v naší republice je zhruba 400 tisíc.
Protože je mojí povinností jako poslance oznámit střet zájmů, oznamuji, že můj otec je sluchově postižený a že je zde střet zájmů.
Sluchově postižení si zaslouží, aby měli možnost u všech televizních vysílání využívat plně dobrodiní televizního programu, a proto se domnívám, že i do zákona, o kterém zde hovoříme, nejen do zákona o České televizi, patří příslušná část, která se týká titulkování otevřeného nebo skrytého, a souhlasím s paní kolegyní Páralovou, že je třeba oddělit znakovou řeč, kterou hovoří zhruba 5 % sluchově postižených, od titulků, ať už skrytých, nebo otevřených. Proto se domnívám, že nejen v § 3 odst. 1 písm. i) zákona o České televizi, ale i v § 32 odst. 1 písm. b) zákona, který právě probíráme, by měly být úpravy, které zaručí, aby tato skupina hendikepovaných, kterých - ještě jednou zdůrazňuji - je 400 tisíc, měla možnost užívat dobrodiní televizního signálu. K tomu dám své konkrétní návrhy v podrobné rozpravě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kohlíčkovi a hovořit bude paní poslankyně Táňa Fischerová.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, považuji za nutné vyjádřit se k několika pozměňovacím návrhům výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, které jste obdrželi jako sněmovní tisky 87/1 a 87/3. Protože se o této problematice jednalo třikrát a vznikla dvě usnesení, vyjádřím se postupně k návrhům, které jsou obsahem prvního a druhého.
V úvodu bych chtěla zopakovat, že jsme původně přistoupili ke schválení novely tohoto zákona z důvodu sladění naší právní úpravy s evropskou. Pozměňovacích návrhů, které jdou nad tento rámec, je více, ale chtěla bych se soustředit na šest z nich podle témat, kterým se věnují.
Nejprve k problematice reklamy v rozhlasovém a televizním vysílání, které se týkají pozměňující návrhy číslo 1 a 15 v usnesení 87/1 a návrhy číslo 1 a 6 v usnesení číslo 87/3. Problematika reklamy a skryté reklamy je již ošetřena v zákonu o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb., který zároveň zajišťuje sladění naší právní úpravy s evropskou. Tyto pozměňovací návrhy přinášejí odlišnou úpravu a nadřazují zákon o rozhlasovém a televizním vysílání zákonům o regulaci reklamy. Tím znepřehledňují legislativu, způsobují nerovnost postavení aktérů na mediálním trhu, protože reklamou se zabývají i tištěná a jiná média, a v tomto případě navíc znemožňují Radě pro rozhlasové a televizní vysílání postihnout uvádění skryté reklamy, protože nebude schopna prokázat úmysl, což je zřejmě jeden z důsledků, který pravděpodobně autorům návrhů nedošel. Odstranění definice reklamy a skryté reklamy ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, tak jak bylo v původním ministerském návrhu, je dobré pro zpřehlednění právního řádu a jeho výkladu a narovnání soutěžních podmínek na trhu pro všechny mediální subjekty a tím i zadavatele reklamy. Zároveň se tím postaví účinná zábrana všem nečestným a opakovaným pokusům skrytou reklamu do vysílaných pořadů umístit a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nebude vystavena povinnosti subjektivně rozhodovat a prokazovat sledování reklamního účelu.
Teď k bodu 3 usnesení 87/3, který říká - cituji: "Prodloužení doby platnosti licence radou podle odst. 8 má stejné právní účinky jako rozhodnutí rady o udělení licence." Důsledky tohoto pozměňovacího návrhu jsou nejzávažnější ze všech. Věcně se týká toho, aby prodloužení stávající licence podle jednoho paragrafu zákona o vysílání mělo stejné právní účinky jako udělení nové licence podle jiného paragrafu. Pozměňovací návrh používá naprosto vágní termín "stejné právní účinky", který by mohl způsobit, že bychom se přijetím tohoto pozměňovacího návrhu dostali do kolotoče, kdy každé první prodloužení licence by se stalo jejím udělením, a následně by bylo možné prodloužit licenci opakovaně, byť zákon na jiném místě jasně stanoví, že je to možné pouze jedinkrát. Podle současné právní úpravy udělení licence k vysílání zakládá vysílateli právní nárok na její prodloužení, ale ovšem pouze jednou. Po uplynutí této doby je licence uvolněna do nové soutěže, ze které samozřejmě není současný držitel vyloučen. Aplikace tohoto pozměňovacího návrhu by tedy postupně vedla k úplnému zániku volného trhu v této oblasti a k monopolu stávajících držitelů licencí na věčné časy a nikdy jinak. Tento úmysl zákonodárce je pozoruhodný právě v tyto dny, kdy je Česká republika vážně poškozena jednáním jednoho z držitelů vysílací licence.
Poslední skupina pozměňovacích návrhů se týká žalob ve správních řízeních. V usnesení číslo 87/1 jde o pozměňovací návrhy bodu 17, 18 a 19 k novelizačním bodům 34, 35 a 36 ministerského návrhu. Všechny tři návrhy zavádějí odkladný účinek žalob proti správnímu rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. K tomu bych ráda vysvětlila, že již v současném soudním řádu správním je odkladný účinek žaloby ošetřen na dvou místech, § 129 a § 73 odst. 2, a zároveň je zde soudu dána možnost v průběhu procesu tento odkladný účinek zrušit v případě, kdy pro něj pominou důvody. Je tedy jasné, že ustanovení o odkladném účinku přímo v zákoně o vysílání by bylo zásahem do této pravomoci soudu a v podstatě by se jednalo o nepřímou novelu soudního řádu správního.
Všechny tři pozměňovací návrhy také způsobí faktickou nečinnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ve Zprávě rady o stavu vysílání za rok 2001, schválené Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na 49. schůzi 4. 5. 2002, je v kapitole 4.1 Legislativa konstatováno, že nutnost čekat v licenčních řízeních až na přezkum soudem, tedy na nabytí pravomocnosti rozhodnutí rady, prakticky znemožňuje efektivní práci rady.
***