(17.50 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
A prosím, když nám chybějí argumenty, tak tedy, prosím, aspoň nad věcí přemýšlejme a neříkejme věci, které sem vůbec nepatří. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Budeme pokračovat v rozpravě. Přečtu jména těch, kteří jsou řádně přihlášeni: pan předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik, pan ministr Sobotka, paní poslankyně Vlasta Parkanová, paní poslankyně Kateřina Dostálová, pan poslanec Ladislav Skopal. A pak samozřejmě počítáme s vystoupením pana předsedy Muchky.
Takže v tuto chvíli ztrácí pořadí pan poslanec Kováčik. Prosím, aby se slova ujal pan ministr financí Bohuslav Sobotka. Ztrácí také pořadí. (Ministr Sobotka právě přichází do sněmovny.) Už je tady, prosím.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Pane místopředsedo, dámy a pánové, já se domnívám, že tou základní příčinou problémů kolem televizních licencí v České republice, celoplošných televizních licencí a regulací v této oblasti, tak tou základní příčinou je skutečnost, že v České republice tyto celoplošné televizní licence rozdáváme. Musím říci, že na rozdíl od ostatních civilizovaných zemí se tyto licence prodávají, pronajímají, kde se tyto licence draží, tak Česká republika je jednou z mála civilizovaných zemí, kde tyto celoplošné televizní licence se přidělují bez toho, aniž by se za tento poměrně profitabilní a lukrativní majetek v podobě práva na celoplošné televizní vysílání do veřejných rozpočtů platily jakékoliv finanční prostředky.
Myslím si, že pokud by se tyto licence prodávaly, a to od samého počátku, tak by pravděpodobně nedocházelo k těm různým sporům, které několik let, řadu let provázely to mediální prostředí, svět televizního vysílání, a možná by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nemusela řešit problémy, které posléze řešila.
Já si vzpomínám na to, když jsme tady v Poslanecké sněmovně před volbami projednávali novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Tehdy jsme vedli debaty o tom, zda do novely dát princip prodloužení oprávnění držet celoplošnou televizní licenci, a vedli jsme také debaty o tom, zda to učinit zadarmo. Já jsem tehdy předložil pozměňující návrh na to, aby ten, komu je tato licence prodloužena, musel zaplatit poplatek za toto prodloužení, a předložil jsem tři varianty: 600 milionů, 400 milionů a 200 milionů. Musím říct, dámy a pánové, že bylo velmi zajímavé sledovat, co se dělo poté, když jsem si dovolil v této Poslanecké sněmovně takovýto návrh předložit, kdo všechno za mnou chodil, kdo všechno se snažil vyvíjet nátlak na to, abych tento pozměňující návrh stáhl. Přitom se jednalo o částky, které jsou velmi směšné z pohledu toho, jakých zisků dosahují držitelé celoplošných televizních licencí. Nakonec bohužel v této Poslanecké sněmovně prošel pouze ten nejnižší poplatek za prodloužení licence, a to pouhých 200 milionů korun, i když, jak znovu opakuji, jsem navrhoval 600 milionů nebo 400 milionů korun. Tato Poslanecká sněmovna nakonec schválila pouze poplatek 200 milionů korun, a to pouze za prodloužení celoplošné televizní licence.
Domnívám se, že ta skutečnost, že se za tento lukrativní majetek v České republice neplatí nebo za prodloužení se platí směšná částka 200 milionů korun, nás vyřazuje ze společenství civilizovaných zemí, pokud jde o mediální zákonodárství, pokud jde o to, jakým způsobem veřejný sektor oblast mediálního zákonodárství reguluje.
Ale co se stalo potom? Před Poslaneckou sněmovnou bohužel z pohledu těch, kterým byla tato licence prodloužena, prošel návrh na to, aby se platil poplatek 200 milionů korun za toto prodloužení. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání poté vyhověla žádosti subjektu, kterému byla tato licence prodloužena, a povolila mu rozložení splátkování tohoto správního poplatku. Čili místo toho, aby ten subjekt, kterému tato licence byla prodloužena, tak aby zaplatil 200 milionů korun, tak mu Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ze své pravomoci zcela podle zákona, ale na základě svého vlastního rozhodnutí, které učinit rozhodně nemusela, povolila splátkování, takže onen subjekt nyní platí pět milionů korun měsíčně a má to rozložené do několika let. Je otázka, zda skutečně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání takovéto rozhodnutí musela učinit.
Myslím si, že toto rozhodnutí rady radu zpochybňuje, a já si v tuto chvíli troufám tvrdit, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není nezávislou radou a že v tuto chvíli je závislá. Pokud by byla nezávislou radou, tak by nikdy nepovolila splátkování tohoto poplatku a nikdy by nepovolila takto výhodné splátkování tohoto poplatku a trvala by na tom, aby tento poplatek byl zaplacen v celku. Já jsem o této věci tady již jednou hovořil. Je pravdou, že tady poté replikoval pan místopředseda Poslanecké sněmovny Langer, který velmi často se účastní těchto mediálních diskusí, a sdělil mi, že Ministerstvo financí tyto transakce povolilo. Takže jsem se zajímal poté o to, zdali Ministerstvo financí tyto transakce povolilo, ale skutečností je, že o tomto splátkování rozhodla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, že o tom nerozhodlo Ministerstvo financí. Ministerstvo financí pouze na nižší subalterní úrovni dalo stanovisko o tom, že rada tak může rozhodnout, že tím neporuší zákon, ale rozhodně se Ministerstvo financí nepostavilo k tomu, zda tento poplatek rozložit, či nikoliv.
Čili troufám si tvrdit, že pan místopředseda Langer zde před parlamentními volbami v této věci nehovořil pravdu. Pravděpodobně se k tomuto tématu ještě dostaneme v rámci interpelace o tom, zda ministr tedy drží slovo, či nikoliv. Já musím říci, že pan místopředseda sněmovny Langer zde neříkal pravdu, pokud tvrdil, že rada k tomu, aby povolila splátkování správního poplatku, získala souhlas Ministerstva financí. Nikoliv, o tom rozhodla rada sama a já se ptám, v čím zájmu rada takto rozhodla a jestli takto může rozhodovat nezávislý orgán, kterému jsme svěřili pravomoc regulovat oblast televizního a rozhlasového vysílání. Já se domnívám, že nikoliv, a pro mne jako pro poslance Bohuslava Sobotku je to jednoznačný důvod pro to, abych pokud zde zazní návrh na odvolání rady, abych bez nejmenší pochybnosti pro odvolání rady hlasoval, a to bez toho, aniž bych se zajímal o to, kde probíhají jaké arbitráže a jaké tyto arbitráže mají dopad na veřejné rozpočty, případně dopad na veřejné rozpočty České republiky.
Když se podíváme na složení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, opět jsem o tom tady již hovořil před parlamentními volbami, tak zjistíme, že jejím členem je člověk, který kandidoval do Senátu za Občanskou demokratickou stranu. Já se ptám, jestli je to v souladu s tím, aby zde byl nezávislý orgán, který reguluje oblast rozhlasového a televizního vysílání, a v čele tohoto orgánu s ne nevýznamným vlivem na fungování tohoto orgánu byl člověk, který kandiduje do Senátu za jednu politickou stranu. Je otázka, jestli náhodou nemůže dojít ke střetu zájmů a jestli nedochází ke střetu zájmů a jestli člověk, který kandiduje do Senátu, nemá rovněž potřebu využívat služeb médií, která tento orgán reguluje. Já se domnívám, že takovýto střet zájmů zde hrozil, hrozí a že k němu došlo. A pro mne je to jako pro poslance Bohuslava Sobotku druhý důvod pro to, abych hlasoval pro odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Chtěl bych rovněž připomenout opět situaci před parlamentními volbami, nikoliv aktuální, kdy jsme se zde v této sněmovně zabývali postupem rady v kauze Televize Prima. Musím říci, že ta reakce rady byla rovněž rozpačitá a rovněž mě nepřesvědčila o tom, že v této kauze se rada chovala zcela objektivně a zcela v souladu se zákonem. A tehdy hlasování v Poslanecké sněmovně bylo velmi těsné, takže rada nepřesvědčila ani téměř polovinu této nebo respektive minulé Poslanecké sněmovny. To je pro mne důvod pro to, abych velmi vážně uvažoval o tom, zda je rada nezávislá a zda je to rada kompetentní.
A nyní k těm otázkám, které zde na mne zazněly, a to je otázka vazby mezi probíhajícím arbitrážním řízením a možnou skutečností, že dnes tady odvoláme Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Je nutno konstatovat, že v závěru roku 2001 byl zveřejněn mezitímní nález arbitráže, který dal v podstatě materiální podstatu pro rozhodování rozhodců v Londýně, kteří v březnu letošního roku publikovali konečný návrh arbitráže.
***