(16.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Opravdu prosím, odpovězte, navrhovatelé a pane ministře kultury, proč takový spěch, proč mimořádná schůze musí být ze dne na den.
Poznámka třetí. Pan ministr svým vystoupením potvrdil slova předsedy poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého, že návrh na odvolání rady byl dán v souvislosti s arbitráží mezi společností CME a Českou republikou. V odůvodnění vystoupení ministra kultury a následně ve vystoupení také ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody lze jasně naleznout argumenty, které říkají, že návrh na odvolání členů rady byl mimo jiné podán také v souvislosti s oběma arbitrážemi. Jinými slovy - dali oba pánové za pravdu předsedovi poslaneckého klubu ODS, dali za pravdu spekulacím, proč takový spěch, proč mimořádná schůze musela být tak rychle svolána.
Pan ministr Dostál přednesl ve svém vystoupení spíše politický projev, ve kterém prezentoval své osobní a politické názory, na které má právo, má právo vyjadřovat své názory na to, jak má vystupovat regulační orgán v oblasti elektronických médií, nicméně troufám si říci, že zde nezazněl žádný relevantní argument, který by našel oporu v příslušném ustanovení zákona, na které on se odvolával v situaci, kdy navrhoval odvolání rady z důvodu opakovaného a závažného neplnění povinností.
Zde mi dovolte, abych se zastavil u jedné zcela zásadní věci, která souvisí s tím, co jsem říkal na úvod - jak je důležité vnímat odlišnost institutu odvolávání rady jako celku a jednotlivých členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Pokud se nepletu, návrh bodu našeho jednání zní: Návrh na odvolání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Pan ministr Dostál podal návrh usnesení, kterým Poslanecká sněmovna navrhuje odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jako celku podle § 6 odstavce 3 zákona. Myslím si, že už jenom tato nesrovnalost, která na první pohled vypadá jako velmi formální, ale má zcela zásadní charakter, mimo jiné z důvodů, o kterých jsem hovořil při citaci § 19 platného zákona, je třeba si tuto věc ujasnit.
Pane ministře, velmi bych vás žádal, abyste uvedl svůj návrh na usnesení do souladu s předmětem našeho jednání, neboť v tuto chvíli považuji tento návrh za nehlasovatelný.
Bod a postřeh poslední. Opakovaně si kladu v souvislosti s rychlostí svolání tohoto jednání, v souvislosti se zmíněným jednáním odvolacího švédského soudu otázku, jakým způsobem se případné odvolání rady nebo jejích členů odrazí na postavení České republiky při této žalobě. Z tohoto místa bych chtěl položit otázku a požádat opravdu o jasnou odpověď pana premiéra, pana ministra financí, zda jsou přesvědčeni, že v případě, když Poslanecká sněmovna odvolá Radu pro rozhlasové a televizní vysílání nebo některého z jejích členů na základě odůvodnění, která zde přednášeli členové vlády České republiky, zda opravdu takovéto rozhodnutí Poslanecké sněmovny nezhorší postavení České republiky v tomto soudu a neohrozí naše šance vyhnout se platbě onoho odškodnění ve výši 10,5 miliardy.
Považuji odpověď na tuto otázku skutečně za klíčovou a zásadní. Už jen proto, že ministr financí ve své odpovědi na moji interpelaci jasně označil, kdo je z jeho pohledu viníkem povinnosti České republiky platit onu částku 10,5 miliardy. Přesné citace z jeho odpovědi - předpokládám - uvede některý z mých kolegů. Vystoupení ministra financí v této odpovědi na moji písemnou interpelaci je zcela v zásadním rozporu s tím, co zde tvrdí pan ministr kultury Dostál a ministr zahraničních věcí Svoboda.
Opakuji tedy otázku na pana premiéra a na pana ministra financí. Můžete před touto Poslaneckou sněmovnou garantovat, že případné rozhodnutí Poslanecké sněmovny o odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, případně jejích členů nebude využito proti České republice u odvolacího švédského soudu a zda toto rozhodnutí případně nezhorší šance České republiky na úspěch?
Vážené kolegyně a kolegové, z dosavadního průběhu rozpravy podle mého hlubokého přesvědčení a podle mé právní analýzy základu, ze kterého musíme vycházet, zde nezazněly žádné argumenty, které věcně opravňují návrh, který uvedl pan ministr financí.
V tuto chvíli jsem přesvědčen o tom, že případné odvolání rady nebo jejích členů - a to si prosím vyjasněte vy a pane předsedo Poslanecké sněmovny, o čem vlastně jednáme a o čem můžeme hlasovat - by nemělo oporu v platném zákoně. Považoval bych toto rozhodnutí za rozhodnutí politického charakteru, což je samozřejmě možné učinit, ale se všemi důsledky, které z toho rozhodnutí a případných žalob a rozhodování tentokráte českých soudů pro ty, kteří takto hlasovat budou, vyplynou.
Děkuji vám za trpělivost a za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Langerovi. Hovořit bude předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Vážení kolegové, cítím povinnost reagovat na to, co zde bylo řečeno - že tato schůze byla tak svižně svolána proto, že to byl snad můj osobní zájem. Pan místopředseda Langer říká, že si počká na to, jestli podobně briskně budu reagovat i v případě jiných žádostí, které obdržím.
Rád bych se hájil tím, že důvod, proč jsem se rozhodl reagovat tak rychle na seznam podpisů poslanců, který jsem dostal, je jednak ten, že tento bod byl zařazen původně naprosto řádně na organizačním výboru, kde bylo odhlasováno, že bude součástí řádného jednání pléna. A to, že jsem cítil potřebu o tom mluvit, je dáno skutečností, že jestliže tento bod byl důvodem k tomu, aby byl včera neschválen program schůze, připadá mi, že připustit takovouto obstrukci a bránit tomu, aby se o vážné věci mluvilo v této sněmovně, je něco, co je nepřípustné.
Neříkejte, že to vážné není. Když si vezmete zprávy Evropské komise, opakovaně v nich najdete kapitoly, které se týkají audiovizuální kultury a vysílání televizí v České republice, opakovaně se tam mluví o tom, že např. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by měla prosazovat své pravomoci efektivněji, měla by si udržet svou politickou nezávislost. Mluví se tam o znepokojení nad tím, jak situace v televizích v České republice vypadá. Je to prostě dlouhodobý problém.
Problém eskaluje dnes tím, že máme na krku dvě arbitráže, v nichž sice někdo, jak víme, realizoval velké zisky, ale Česká republika stojí před hrozbou, že bude platit 10 miliard v jedné a jednu miliardu v druhé arbitráži. To není vážný problém, jestliže s tím jsme konfrontováni?
Já sám jsem jako předseda sněmovny obdržel několik dopisů. Například dopis pana ing. Pýchy, který mi sděluje o praktikách, které jsou v současné Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, o praktikách, které charakterizuje jako kupčení s rádiovými frekvencemi. Popisuje způsoby, jak jsou rozdělovány licence ve velké radě. Je zde celá řada velice vážných indicií.
Mezinárodní řízení kritizuje radu za to, že nerespektuje zákony České republiky. Problém není v tom, že by nás někdo nutil jenom k dodržování mezinárodních smluv. Problém je v tom, že české soudy nebyly schopny dostatečně rychle nám odpovědět na některé otázky a že výsledky této arbitráže nám přišly prostě dříve, než jsou stanoviska českých soudů. Ale faktem je, že celá věc začala náš stát nesmírně poškozovat - jak finančně, tak morálně.
Tuto schůzi jsem svolal tak rychle proto, že pokládám za nepřijatelné, abychom neumožnili o tak závažné věci zde jednat. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji předsedovi Poslanecké sněmovny panu Lubomíru Zaorálkovi. Prosím, aby se slova ujal ministr zahraničí a místopředseda vlády Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chci reagovat také na slova pana poslance Ivana Langera, který je dlouhodobým a vytrvalým advokátem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, což osvědčil ve všech svých funkcích, ať už byl předseda mediální komise, nebo v jiných funkcích. Myslím, že to je také důsledek toho, že se zde debata vede. Možná že bychom byli úplně někde jinde, kdyby nebyl advokátem jedné strany.
***