(15.40 hodin)
(pokračuje Tůma)
Zákonná úprava týkající se poskytování veřejné pomoci je také daleko přísnější, než byla v polovině devadesátých let. Centrální banka v žádném případě nemá k dispozici ani prostředky, ani instrument, jakým by mohla dodávat finanční prostředky. Může pouze poskytnout - za předpokladu slušného zajištění - likviditní prostředky na překonání krize likvidity. Nejsme ale schopni řešit finanční nestabilitu banky. Nic takového nám zákon neumožňuje.
Vlastnická struktura. To, jak vypadá vlastnická struktura, už jsem vlastně říkal. Podle našeho názoru je majoritním vlastníkem Invesmart. Co se týká Union banky, tak také Union Group. I tam je ale majoritním vlastníkem Invesmart. Nicméně je pravda, že to byl opravdu jeden z problémů, který komplikoval řešení v minulosti. Struktura akcionářů byla velmi nepřehledná. Domnívám se, že to byl jeden z významných důvodů, který vedl k tomu, že renomované instituce nakonec ukončily jednání s Union bankou.
Jedna z těch obecnějších otázek, o kterých by se dalo mluvit velmi dlouho, je spolupráce mezi vládou a centrální bankou. Souvisí to úzce s nezávislostí centrální banky. Já se nedomnívám, že nezávislost centrální banky by měla být interpretována tak, že to je nějaký svět sám pro sebe, uzavřený, který neinformuje o tom, co dělá. Naopak nezávislost - a to je jeden z významných posunů v centrálním bankovnictví - je kompenzována daleko větší transparentností, otevřeností a maximální snahou informovat jak širokou veřejnost, tak vládu o relevantních krocích.
Z hlediska vztahu vlády a centrální banky je pochopitelně významná spolupráce a komunikace v oblasti mixu měnové a fiskální politiky a pochopitelně je potřebná i úzká komunikace v případě, jakým je třeba Union banka, kdy potřebujeme znát názor vlády - jestli je ochotna, nebo není ochotna nějakým způsobem participovat. V tomto smyslu se domnívám, že spolupráce byla velmi dobrá. Nedomnívám se, že by bylo potřeba něco řešit a hledat nějakou novou úpravu. Ministr financí se může účastnit všech jednání bankovní rady, včetně uzavřených jednání bankovní rady. Já se účastním jednání vlády. Pokud je nějaký problém, který by měl být zařazen na jednání vlády, je na panu premiérovi, aby rozhodl, že bude zařazen na jednání vlády.V té expertní rovině je to ale primárně vztah mezi Ministerstvem financí a centrální bankou. Je potom věcí Ministerstva financí, do jaké míry o tom či onom informuje vládu. Mám za to, že komunikace probíhala. A bylo již zmíněno, že kauza Union banka byla diskutována již před několika lety a již tehdy byla požadována pomoc od státu. Již v té době probíhala poměrně intenzivní komunikace mezi centrální bankou a vládou a v posledních měsících to platilo několikanásobně. Nemyslím si, že by vláda nebo Ministerstvo financí měly deficit informací v této oblasti.
Potvrzuji, že Union banka nebyla zmíněna na takzvaném transparency list, který byl zaslán do Bruselu, a to z toho důvodu, že se jednalo o pomoci poskytnuté bankám, a nikoli o pomoci, které by eventuálně mohly být poskytnuty. Právní úprava nevylučuje poskytnutí veřejné podpory, ale v tom případě se jedná o zahájení nového řízení. A taková pomoc musí být poskytnuta v souladu s platnou právní úpravou.
Věci týkající se Invesmartu. Já jsem krátce zmínil v úvodním slově, co Invesmart zaplatil. Jestliže se prodává instituce, která má kladnou hodnotu, tak investor, pochopitelně, by měl zaplatit tu cenu, na kterou společnost bude oceněna. Jestliže sami akcionáři dospějí k názoru, že cena je v podstatě záporná, to znamená, že je potřeba doplnit kapitál a finanční síla akcionářů na to nestačí, hledají partnera, který by případně participoval. A za to předávají část nebo majoritu kontroly. To byl tento případ. Ta transakce byla založena na tom, že byla potřeba pokrýt závazky, byla potřeba navýšit opravné položky, na což kapitál Union banky nestačil. Transakce spočívala v tom, že Invesmart převezme tyto závazky, dostane kontrolu nad bankou, bude restrukturalizovat instituci a následně ji prodá. Já se domnívám, že struktura této transakce je v pořádku a není v tom nic o tom, kdo by co ukradl nebo neukradl.
Ne každé společnosti se daří ten byznys tak, jak by si představovala. Bohužel, Union bance se nakonec nepodařilo ustát tu expanzi, do které se pustila. Rizika nakonec byla větší a vedla k větší potřebě opravných položek a k větší potřebě kapitálu. A to Union banka nebyla schopna sama zvládnout.
Očištěná. To je relevantní pojem. Já jsem říkal, že centrální banka participovala na očištění bilancí těch problémových bank, které Union banka přebírala na základě vlastního rozhodnutí. Ale to znamená, že teď nebyl důvod cokoliv očišťovat, protože tam nebyl žádný neférový postoj ze strany státu. Při expanzi, kterou Union banka provedla, na základě dohod bylo provedeno očištění bilancí bank, které přebírala. To znamená - problémy měly být odstraněny. A jestliže banka nedocenila rizika, která budou spojená s integrací, je to problém managementu a akcionářů.
K těm obecnějším dotazům. Co bylo špatně a nakolik banka, nakolik centrální banka, nakolik Ministerstvo financí měly odpovědnost? Nakolik jsme využili všechny prostředky? Tvrdím, že primárně skutečně je to odpovědnost akcionářů a managementu.
Je potřeba si uvědomit, jak funguje kterákoli společnost. V jakémkoliv podnikání každá společnost a její fungování je upraveno nějakými pravidly. Obecně je to obchodní zákoník.
Bankovní sektor je specifické podnikání. Tady jsou pravidla přísnější, jsou tady dodatečná pravidla, která jsou dána zákonem o bankách. A je tady větší dohled, než platí pro podnikání obecně. Nicméně jedná se o dohled. Je třeba si uvědomit, že v prvé řadě jsou to akcionáři, management, dozorčí rada. Potom je tady orgán, který dohlíží na to, jestli jsou dodržována pravidla. A pokud ne, ukládá nápravná opatření. To je centrální banka. Je tady auditor, který kontroluje, jestli jsou účetní výkazy v pořádku a jestli účetní závěrka odpovídá skutečnosti. V případě, že dojde k přestupkům, které jsou závažnější povahy, mohou se stát předmětem šetření z hlediska hospodářské kriminality. Čili je to celý řetězec.
A k bankovnímu dohledu, když se podíváte do zákona, zákon říká: Bankovní dohled má za úkol stanovit pravidla, má kontrolovat jejich dodržování a případně požadovat opatření k nápravě, objeví-li se nedostatky. To je přesně to, co jsme dělali. Podklad, který máte k dispozici, ukazuje, že ta práce byla velmi intenzivní. Samozřejmě, lze říci: Mohli jste postupovat razantněji. To je ale vždycky těžké. Znovu opakuji - je to soukromý subjekt a ten zásah do soukromovlastnických práv je nesmírně obtížný. Pokud je šance na záchranu a není vyloučena, domnívám se, že je povinností regulátora, aby se snažil dát prostor pro taková řešení.
Snažili jsme se řešit ty nedostatky. Snažila se i Union banka. Její síly zatím na to ale nestačily. Proto, ačkoliv to může vyznívat jako apologetika, se opravdu nedomnívám, že bychom v kauze Union banka nějak výrazně pochybili. Naše pravomoci a možnosti zasáhnout jsou opravdu striktně vymezeny zákonem. Pokud by bylo řečeno, že jsme něco dělali špatně, jsou dvě možnosti: buď jsme někde nepostupovali dostatečně dobře z hlediska zákona, nebo je něco špatně ohledně zákona.
Já nemám nejmenší problém o takových věcech dále diskutovat, ale pak se skutečně dostáváme do velmi obecné polohy. Nedomnívám se, že bychom pochybili, a nedomnívám se, že bychom mohli nějak výrazně razantněji zasáhnout.
Jeden z těch nejkřiklavějších případů, kdy se kritikové do nás opírají, je vstup Invesmartu. I pan poslanec Tlustý tady zmiňoval, že řízení ohledně souhlasu se vstupem bylo poměrně velmi dlouhé. Je to pravda. Bylo velmi dlouhé. Invesmart ze začátku jednal o tom, že by se hned na začátku spojil s nějakým strategickým partnerem. Nakonec se rozhodl, že do toho půjde sám, to znamená - nezbylo mu, než navýšit kapitál.
***