(10.10 hodin)
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, kolega poslanec Ivan Langer zde dnes otevřel aktuální téma vztahu ČR k Mezinárodnímu soudnímu tribunálu. Odpovědi pana ministra jsou však velmi vágní a nejisté. Dověděli jsme se, že protokol byl podepsán již v roce 1999, ale jeho ratifikace dosud neproběhla, protože je v rozporu s ústavním pořádkem ČR.
Nechci se podrobně vracet k samotnému soudnímu tribunálu, ale podle mého soudu nejdůležitější otázka stojí tak, co bude ČR dělat dále. Na to ale ministr zahraničí žádnou odpověď nedává. Pokud vláda stojí za podpisem z roku 1999, musí podniknout i kroky, které musí logicky následovat. Ptám se proto pana ministra zahraničí, jak bude vláda v této věci postupovat a kdy předloží k projednání Poslanecké sněmovně tuto záležitost.
Myslím si obecně, že praxe podepisování mezinárodních smluv vládou a dlouhé odklady jejich projednávání v Parlamentu by měla skončit.
Jinak musím také konstatovat, že sdílím názor, že statut musí ratifikovat pokud možno všichni, a nikoliv pouze někteří. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já také děkuji. Prosím pana ministra a místopředsedu vlády Cyrila Svobodu, aby možná právě nyní reagoval.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, znovu opakuji, o co jde u těch trestných činů. Jde o trestné činy zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese. Zdá se mi absurdní myslet si, že naši vojáci, kteří budou sloužit někde v zahraničí, jsou ti, kteří budou páchat tyto trestné činy, že naši vojáci jsou vysíláni, aby páchali - nebo ne aby páchali, ale že při misi budou páchat zločiny genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločiny agrese. Nedokáži si představit, že mezi našimi vojáky jsou tací, kteří by byli schopni páchat tyto trestné činy. To znamená, že ochrana našich vojáků je plnohodnotná a naopak tím, že se hlásíme k tomuto Mezinárodnímu trestnímu soudu, tak jistíme i naše občany, aby byli potrestáni ti, kteří by spáchali ony závažné trestné činy, které musejí být potrestány, a kdyby dokonce byli obětí těchto trestných činů občané, kteří působí v zahraničí.
Za druhé nerozumím argumentu pana poslance Langera, o čem máme jednat se Spojenými státy. Spojené státy chtějí jednat o výjimku pro sebe, ne pro nás. Spojené státy chtějí vyjednat výjimku, abychom my uznali, že Římský statut se nebude vztahovat na občany Spojených států, ne na to, že budou vyňati občané ČR z jurisdikce tohoto soudu.
Poukazuji na to, že tuto smlouvu podepsalo více zemí, nejen EU. Tady velmi jasně trvám na tom, že jsem zdůraznil ve svém vystoupení, že tuto smlouvu podepsaly jednotlivé členské státy EU, nikoliv EU sama. Tuto smlouvu podepsalo např. Rusko, nebo dokonce ratifikovala Brazílie a Argentina. Je to tedy velké společenství států, které podepsaly tyto smlouvy, dokonce některé z nich ratifikovaly, takže by nebylo dobře a je zavádějící to smíchávat s EU, že to je otázka jen EU.
Dále poukazuji na to, že ve své odpovědi, kterou všichni máte, neříkám, že se musíme podřídit všemu, co je v EU, ale v té odpovědi se konstatuje toto: ČR, kandidát na vstup do EU, převzala při jednání o vstupu určité závazky, včetně závazků ještě v předvstupním období sbližovat svou zahraniční politiku se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU. Sbližovat neznamená podléhat nějakému diktátu, ale hledat pokud možno shodu, protože shoda je něco, co nás má spíše kvalifikovat než odrazovat od vstupu do EU. To znamená hledání této shody.
Proč dosud nebyla ratifikace provedena? Má pravdu pan poslanec Langer, když ve své interpelaci poukazuje na to, že původní proces ratifikací Římského statutu nebyl schválen, protože - a to je pravda - je k tomu třeba změna naší ústavy. To samozřejmě víme a víme, že je to součástí změny ústavy, a proto je to v gesci Ministerstva spravedlnosti, aby předložilo návrh změny ústavy. Já si troufám říci, že jistě v polovině tohoto roku tento návrh bude předložen, abychom jasně řekli, zda máme, nebo nemáme vůli tento Římský statut ratifikovat. Já také nejsem spokojen s tím, když dlouho trvá proces mezi podpisem a vlastní ratifikací. Proto myslím, že do poloviny roku tento návrh tady bude předložen, a ať rozhodne sněmovna a Senát o tomto návrhu.
Ono je dvojí řešení tohoto problému. Je totiž možné i Římský statut, tuto mezinárodní smlouvu, schválit ústavní většinou. Potom bychom se dostali do zvláštní situace, že by dokonce mezinárodní smlouva se stala součástí ústavního pořádku na úrovni a síle ústavního zákona, a to by bylo velmi zvláštní řešení, byť podle odborníků na ústavní právo možné je, že by v našem ústavním pořádku byl dokument, jehož změna by byla podmíněna souhlasem jiné země, než je ČR. Proto je potřeba ne jít cestou schvalování Římského statutu, byť bychom ho mohli schválit ústavní většinou, ale je důležité jít cestou změny ústavy, která umožní ratifikaci tohoto Římského statutu. V kandidátských zemích s výjimkou, jak jsem řekl, Rumunska a Bulharska, ty beru bokem, ale z kandidátských zemí, které jsou v procesu před podpisem vlastní akcesní smlouvy, jsme zatím jediná a poslední země, která dosud Římský statut neratifikovala. Znovu opakuji - není to podléhání EU, je to vůle mezinárodního společenství mít zde justiční orgán, který je schopen vykonávat spravedlnost tehdy, když dojde ke spáchání tak závažných trestných činů, jaké jsem tu popsal. A je také správné, a poukázal na to poslanec Jan Kavan, aby složení tohoto Mezinárodního trestního soudu odráželo více kultur, protože žádná právní kultura nemůže mít patent na to, že je univerzální a všeobecně přijímaná jako autorita na celém světě. Důležité ale je, že všechny právní kultury se shodnou na tom, že tak závažné zločiny, jako je zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny, zločiny agrese musejí být potrestány. My také vydáváme signál, jestliže říkáme, že jsme proti Římskému statutu, že jsme proti existenci Mezinárodního trestního soudu, že máme určité pochybnosti o nás samotných a že nejsme schopni přijmout tento mezinárodní rozměr hledání spravedlnosti.
Proto znovu žádám Poslaneckou sněmovnu, aby vyslovila souhlas s odpovědí na tuto interpelaci. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. Poslední, kdo vystoupí, bude pan místopředseda Ivan Langer. Já pouze upozorňuji, pokud správně chápu jednací řád, tak o vyslovení souhlasu a usnesení na vyslovení souhlasu či nesouhlasu může žádat pouze interpelující poslanec. Ale to už zaznělo ve vystoupení pana Langera před časem.
Prosím vás o klid, neboť vzrušení v sále dostoupilo v závěru tohoto bodu pravděpodobně vrcholu. Prosím pana místopředsedu, aby se pravděpodobně jako poslední... Tak ne poslední. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, nechci vás nadále unavovat problematikou Mezinárodního trestního tribunálu. Věřím, že se budeme mít možnost k tomuto tématu vrátit v situaci, kdy pan ministr zahraničí naplní svá slova o tom, že má zájem, aby ČR ratifikovala Římský protokol o Mezinárodním trestním soudu, a přijde do Poslanecké sněmovny s příslušnou novelou Ústavy ČR.
***