(9.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Zde si zkuste prosím dosadit za jakýkoliv přívlastek americký také český a zkuste posoudit, alespoň ti z vás, kteří se trochu zajímají o tuto problematiku, v jakém postavení se nacházejí vojáci České republiky a jakým způsobem v jejich zájmu vystupuje Česká republika a česká diplomacie.
Z toho, co jsem řekl, vyplývá, že Spojené státy americké k ratifikaci Smlouvy o Mezinárodním trestním soudu přistupovaly nesmírně zodpovědně a proces, který vyvrcholil odstoupením od této smlouvy, a to novou Bushovou administrativou, nebyl tedy projevem nějakého unáhlení nebo nějaké okamžité reakce, ale vyplývá z dlouhodobého postoje Spojených států k tomuto problému.
Odpověď pana minstra v kontextu toho, co jsem řekl, tedy zda česká diplomacie hledá cesty k ochraně našich občanů, kteří působí jako vojáci v zahraničí, je poměrně obsáhlá, nicméně obsahuje zejména lingvistické cvičení mezinárodněprávního odboru Ministerstva zahraničních věcí na téma "co to je tribunál, co je to Mezinárodní trestní soud", a poté následuje podle mne už jen pustá demagogie v tom smyslu, že je třeba rychle ratifikovat, protože se Evropská unie bude zlobit, neboť máme společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, že Rumunsko je jediný stát, který uzavřel se Spojenými státy dohodu o imunitě amerických vojáků pro řízení před Mezinárodním trestním soudem. Mimochodem v tomto smyslu není odpověď pana ministra zahraničí pravdivá, neboť stejnou dohodu má, pokud se nepletu, také Izrael.
Nyní konkrétní fakta. Zejména fakta týkající se naší údajné povinnosti ratifikovat tuto smlouvu s ohledem na blížící se možné členství České republiky v Evropské unii. Evropská unie neratifikovala tuto smlouvu. Mohou ji ratifikovat jen jednotlivé členské státy jako suverénní subjekty mezinárodního práva veřejného. Evropská karta tedy v tomto případě neplatí.
Mohu pokračovat a uvedené argumenty snadno vyvrátit. Připojení, resp. nepřipojení konkrétní země ke Smlouvě o vzniku Mezinárodního trestního soudu není záležitostí společné politiky Evropské unie. V žádném případě pak není, ani nemůže být, součástí acquis communautaire, a proto případné připojení nebo nepřipojení země ke Smlouvě o vzniku Mezinárodního trestního soudu nemá mít a nemůže mít žádný dopad na její případné členství v Evropské unii. Z toho tedy plyne, že jakákoli dvoustranná smlouva jedné země s jinou zemí ohledně Mezinárodního trestního soudu není záležitostí Evropské unie a nemůže mít dopad na její členství v Evropské unii, pokud má jít o rovnoprávné, plnohodnotné členství v Evropské unii, což je téma, o kterém můžeme vést obsáhlou diskusi, zejména po některých vystoupeních především francouzského prezidenta z poslední doby.
Rád bych zdůraznil, že mi nejde a priori o srovnávání mezinárodní pozice Spojených států amerických a České republiky, neboť ta je zjevně diametrálně odlišná. Jde mi o to, že Spojené státy americké podle mého názoru v naprostém protikladu s Českou republikou si váží svých vojáků, které vysílají na zahraniční mise. Byl bych velmi rád, kdyby toto mohli vědět a kdyby toto mohli tvrdit také čeští vojáci o své zemi.
Domnívám se tedy, že aktivita české diplomacie, alespoň tak jak to vyplývá z odpovědi pana ministra zahraničí na moji interpelaci, je zcela nedostatečná. Domnívám se tedy, že tato odpověď by měla být projednávána na našem jednání. Myslím si, že pokud by pan ministr zahraničí nepřesvědčil alespoň ty z nás, kteří si váží našich vojáků v zahraničí a chtějí, aby požívali náležité právní ochrany, nebudou přesvědčeni o tom, že česká diplomacie pod vedením pana ministra Cyrila Svobody vyvíjí náležité kroky, měl by být s odpovědí pana ministra Svobody vysloven nesouhlas, což je pouze první krok, ale zejména by měl být pan ministr tlačen k maximální aktivitě v tom smyslu, aby naši vojáci při případné vojenské akci v zahraničí si mohli být jisti, že když už jsme je vyslali do zahraničí, potom za nimi stojíme a děláme maximum pro to, aby byli chráněni.
Tolik mé vystoupení na úvod. Věřím, že pan ministr zahraničí rozptýlí mé případné obavy z toho, že v této věci je naše diplomacie velmi nečinná. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já také. Připomínám vám, že interpelace spolu s odpovědí vám byla předložena jako tisk 224. Nyní se přihlásil o slovo pan ministr a místopředseda vlády Cyril Svoboda. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, minulé století bylo stoletím, ve kterém trpělo mnoho milionů lidí a mnoho milionů lidí zahynulo. A zahynulo proto, že na nich byly spáchány nejzávažnější trestné činy proti lidskosti. Reakce demokratických států po vítězných válkách byla - a teď především myslím druhou světovou válku - taková, že vytvořily ad hoc vojenské tribunály v Norimberku a Tokiu. U těchto soudů se soudili ti, kteří spáchali nejzávažnější trestné činy proti lidskosti.
V odborné literatuře, ale i z úst některých politiků zaznívala základní námitka proti těmto soudům, totiž že vznikly ad hoc, že vznikly jako nástroj vítězů nad poraženými, že následně byly definovány skutkové podstaty a že následně se aplikovaly i procesní předpisy, podle kterých byli souzeni ti, kteří tyto závažné trestné činy spáchali. Proto je naprosto správné, že se mezinárodní společenství rozhodlo, že je třeba vytvořit mezinárodní soud, trestní soud, který bude jako permanentní orgán, který dopředu řekne, o jaké trestné činy půjde nebo o jaké trestné činy jde, a opakuji - jde o ty nejzávažnější. A že dopředu řekne, podle jakých pravidel budou ti, kteří spáchají tyto nejzávažnější trestné činy, souzeni, aby nikdo nemohl do budoucna říci, dojde-li k aplikaci, dojde-li k tomu, že takovýto soud začne působit, že působí jako nástroj vítězů nad poraženými. Tento soud má být nástrojem demokratů proti těm, kteří páchají nejzávažnější trestnou činnost proti lidskosti.
Proto je správné, že Česká republika v roce 1999 podepsala onen Římský statut, protože se k tomuto principu hlásíme. Já jsem hluboce přesvědčen, že tento krok vede k tomu, že poskytneme ochranu našim občanům. Protože tento statut říká, že soud by působil pouze jako sekundární soud, teprve v případě, že národní soudy zůstanou nečinné. Teprve v případě, že národní soudy zůstanou nečinné, je možné dovolávat se autority tohoto soudu mezinárodního. Samozřejmě je to i ochrana našich občanů proti těm, kteří by na nich spáchali závažné trestné činy kdekoliv v zahraničí. I toto je forma ochrany, že víme, že i kdyby naši občané kdekoliv na této planetě byli vystaveni jako předmět násilí, bude poskytnuta ochrana i v tom, že máme nástroj, podle kterého mohou být souzeni i ti, kteří by toto násilí páchali.
***