(15.20 hodin)
(pokračuje Tvrdík)
Širší vymezení pojmu válečného hrobu je nezbytné pro zabezpečení komplexní péče o výše uvedená místa. Zákon též upravuje evidenci válečných hrobů a dále stanoví obsah institutu péče o válečné hrozby. Zákon dále stanoví, kdy se fyzická osoba dopustí přestupku a právnická osoba nebo fyzická osoba, která je podnikatelem, se dopustí správního deliktu v souvislosti s porušením povinností vyplývajících z tohoto zákona. Sankcionování porušování tohoto zákona je jedním z předpokladů jeho efektivní funkce. Návrh zákona dále stanoví správní orgán, který vybírá a vymáhá pokuty uložené tímto zákonem.
Vláda České republiky svým usnesením ze dne 5. září 2001 č. 862 schválila návrh věcného záměru zákona o válečných hrobech a uložila předložit paragrafované znění zákona vládě do 31. ledna. Dne 31. ledna byl návrh zákona předložen k projednání vládě a vláda svým usnesením ze dne 27. února č. 201 návrh zákona schválila.
Nyní vám předkládám tento vládní návrh a prosím o jeho projednání. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Miloš Titz. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Miloš Titz: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že po úvodu, který měl pan ministr obrany, je těžko po faktické stránce mnoho co dodat, ale dovolím si uvést, že jako válečný hrob je označováno i evidované místo s nevyzvednutými ostatky osob zemřelých v souvislosti s válečnou událostí nebo jiný objekt, který je za válečný hrob považován v souladu s mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána.
Návrh paragrafovaného znění tohoto zákona uvádí v § 4 výkon státní správy, kterým za prvé jsou pověřeny obecní úřad, za druhé krajský úřad a za třetí ministerstvo. Pod § 5 jsou také přestupky a správní delikty, kdy za přestupek nebo správní delikt a) je možno udělit pokutu až do výše 20 000, b) pokutu až do výše 50 000 a posléze c) pokutu až do výše 100 000 Kč.
Péče o válečné hrozby a finanční prostředky ze státního rozpočtu na péči o válečné hroby byly poskytovány již v době první republiky. Od poloviny 20. let byly v rozpočtu tehdejšího ministerstva národní obrany. Tato praxe byla uplatňována do roku 1939 a po válce do roku 1950, kdy byla gesce péče o válečné hroby přenesena usnesením vlády z ministerstva národní obrany na ministerstvo vnitra.
Problematika péče o válečné hroby nemá dosud v České republice ucelenou právní úpravu a v současné době spadá do režimu právní úpravy pohřebnictví. Pouze okrajově tuto problematiku řeší některé právní předpisy a mezinárodní smlouvy. Na mnohostranné úrovni se jedná zejména o mezinárodněprávní pravidla pro přípravu ozbrojených konfliktů, především Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války a Dodatkový protokol k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů, Protokol I, ze dne 8. června 1977. Tyto dokumenty stanoví povinnost státu respektovat a udržovat válečné hroby, umožnit repatriaci ostatků, zabezpečit přístup k hrobům, označit je a evidovat. Obdobné závazky jsou pak obsaženy i v některých dvoustranných mezinárodních smlouvách povahy rámcové - s Rakouskem, Německem, Itálií, Ruskem a Ukrajinou, či speciální - s Velkou Británií a Ruskem. Připravuje se smlouva se Slovinskem, Slovenskem a Spolkovou republikou Německo.
Vážená paní předsedající, dovolím si navrhnout, aby znění tohoto zákona bylo přikázáno výboru pro obranu a bezpečnost a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky, a to pana poslance Vlastimila Dlaba a pana poslance Jiřího Bílého. Pan poslanec Vlastimil Dlab jako první má slovo.
Poslanec Vlastimil Dlab: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, je nepochybné, že zákon o válečných hrobech v našem právním systému doposud chybí. V současné době spadá do režimu právní úpravy pohřebnictví, pouze okrajově je pak zmíněno v důvodové zprávě, že tuto problematiku řeší některé právní předpisy a mezinárodní smlouvy, především Ženevské smlouvy z roku 1949 a Dodatkový protokol z roku 1977. Obdobné závazky jsou pak obsaženy v některých dvoustranných mezinárodních smlouvách. Organizačně a finančně je pak řešena usnesením vlády ČR č. 427 z 5. května 1999 a přílohou k tomuto usnesení ze 6. prosince 1999 pod č. 1292.
Předložený návrh zákona obsahuje však celou řadu nepřesností, které by mohly vést k různým způsobům výkladů. Ve svém vystoupení chci poukázat na některé z nich.
K § 1 Předmět úpravy. Vzhledem k dosud neznámému počtu lidských pozůstatků válečných obětí ve smyslu zákona 256/2001 Sb. písm. c) nepohřbených je nutné předmět úpravy rozšířit o nakládání s lidskými pozůstatky válečných obětí, které se nacházejí mimo území veřejných pohřebišť, neveřejných pohřebišť nebo ke dni nabytí platnosti tohoto zákona na místě veřejnosti neznámém. Jedná se zejména o lidské pozůstatky, které v důsledku válečných událostí byly uloženy někde pod chodníky, inženýrskými sítěmi či na soukromém pozemku nebo byly objeveny při melioračních úpravách.
K § 2 Vymezení pojmů - odst. 1. Hrobem by neměl být objekt, kde nedošlo k pohřbení, to je uložení lidských pozůstatků do hrobu. Pamětní deska je pietní vzpomínkou na oběti, toto místo může požívat pouze vážnost vyplývající z přiznaného statutu, ale nikdy nebude hrobem. Rovněž pomník, deska, rámy a další předměty na hrobě umístěné nemohou být hrobem, ale pouze hrobovým příslušenstvím válečného hrobu.
K odst. 2. Chybí základní identifikace umístění válečného hrobu, to je katastrální území a parcela, údaj, kdo a kdy, na základě čeho provedl identifikaci pohřbených. Označení vlastníka válečného hrobu vychází z výše uvedených nepřesností. Vlastník může být pouze pozemku, na kterém se hrob a hrobové příslušenství nachází. Ostatky pohřbených nemůže nikdo vlastnit a domáhat se ve vztahu k nim vlastnického práva.
K odst. 3. Není zde řešeno, zda je péčí o válečné hroby exhumace pohřbených lidských pozůstatků nebo pohřbení lidských pozůstatků válečných obětí dosud nepohřbených. Úpravou válečného hrobu nemůže být úprava cesty ke hrobu, ale pouze přístupu ke hrobu nebo komunikací, které jsou součástí pohřebiště.
K § 3 Péče o válečné hroby. Válečný hrob nemůže mít vlastníka, neboť se jedná o hrobové místo určené ke zřízení hrobu za účelem uložení lidských pozůstatků nebo ostatků. Pokud majitel pozemku není totožný se zřizovatelem hrobového příslušenství, jedná se o nájemce hrobového místa, ne o majitele hrobu. Majitel může vlastnit pouze hrobové příslušenství.
Návrh dalších ustanovení řeší údržbu a úpravu válečných hrobů administrativním způsobem bez vazby na občany, obce a případně jiné, k tomu účelu fungující organizace.
***