(10.20 hodin)
(pokračuje Tůma)
Ale znovu opakuji, zatím nejsem schopen říci, jaká přesně bude ta koncovka, a bude hodně záležet na rozhodnutí akcionářů v nejbližších hodinách a dnech. Akcionáři by museli přijít s kredibilním plánem, kdy a jak dodají dostatečné množství finančních prostředků, aby banka měla dostatečnou likviditu a aby stabilizovali situaci banky.
Nakonec jedna poznámka. V okamžiku, kdy se stane taková věc, jako že banka je ohrožena nebo že je potenciální riziko, že jí bude odňata bankovní licence, se hledají viníci. Ne že bych dokázal předejít kritickým hlasům, ale pochopitelně v prvé řadě se vždy ukazuje na centrální banku, která jako regulátor má nepochybně odpovědnost za to, co se děje v bankovním sektoru, a v tomto případě mohou být kritické hlasy ve směru k vládě, že odmítla poskytnout pomoc. Jak jsem už řekl, domnívám se, že rozhodnutí Ministerstva financí bylo racionální a v momentě, kdy nebyl na stole dostatečně kredibilní plán, nebyl tady jasný exit z této situace ve smyslu přivedení strategického investora a v okamžiku, kdy nebylo jasně strukturováno, jak taková pomoc může být poskytnuta, nebylo dost dobře možné se k té žádosti vyjádřit pozitivně.
Z hlediska centrální banky je to pochopitelně komplikovanější. Vždycky se říká, proč jste nehledali aktivně nějaké jiné řešení, popř. proč jste nezasáhli dříve a nechali jste tu situaci zajít tak daleko. Těmto otázkám se nevyhneme a řeknu jen pár větami, jak situaci vidím.
Jak říkám, situace Union banky není něco, co by spadlo z nebe dneska. My jsme s tou situací bojovali delší dobu, v posledním roce velmi intenzivně, a pozitivní řešení se hledalo, protože vždycky platí, že kooperativní řešení je levnější než případné odnětí bankovní licence. Já bych byl velmi rád, aby problémy, které jsme nasbírali v poslední dekádě, spíše ubývaly, než aby nám přibývaly. Snažili jsme se dát maximální prostor k tomu, aby se našlo pozitivní řešení. Diskutovali jsme s Ministerstvem financí o možnostech aktivní participace státu, ale - jak již bylo řečeno - možnosti nebyly a nejsou příliš velké a nepodařilo se najít žádné řešení. Vždy to záleží primárně na akcionářích banky. Jedná se o soukromou instituci. Úloha regulátora je dávat pravidla a kontrolovat jejich plnění. Pokud dojde k tomu, že tato pravidla plněna nejsou, že banka nemá splněna všechna kritéria, která má pro fungování banky, požádáme o nápravu, ale je na akcionářích, aby dodali případně kapitál a případně napravili další nedostatky. Nemáme nástroj a nemáme ani žádné prostředky, abychom takovéto věci dělali. V konečném důsledku, jestliže akcionář není schopen dostát svým závazkům ve smyslu zákona, to znamená, jestliže neplní všechna potřebná kritéria pro fungování banky, tak centrální bance nakonec nezbývá, než odejmout bankovní licenci.
Jinak řečeno, v žádném případě se nechci zbavovat odpovědnosti, ale chtěl bych pouze zdůraznit to, že centrální banka není akcionářem ani managementem a nemůže řešit věci, které jsou na těchto subjektech. Mám za to, že jsme udělali maximum pro to, aby se pozitivní řešení našlo v posledním roce. Dali jsme šanci i italské společnosti Invesmart, která nás nakonec přesvědčila, že by byla schopna získat finanční prostředky a dát je do tohoto projektu, ale nakonec plán nebyl dostatečně kredibilní a nebylo možné dát dohromady prostředky, které by případně mohl poskytnout stát, pokud by takový plán existoval.
Na závěr bych řekl, že uděláme maximum pro to, aby další kroky byly velmi efektivní a byly rychlé, to znamená, aby vkladatelé věděli, zda banka bude funkční, nebo nebude funkční, a pokud nebude funkční, aby se velmi rychle dostali ke svým vkladům a aby se nedostali do problému s likviditou a aby domácnosti neměly problém větší, než je nezbytně nutné.
Ještě jednou děkuji za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu guvernérovi panu Tůmovi za jeho vystoupení. Připomínám, že jsme o jeho vystoupení rozhodli podle § 52 odst. 3, že jsme nezařadili žádný nový bod, nicméně nemohu nevyhovět přání předsedy poslaneckého klubu ODS pana Tlustého, takže mu uděluji slovo.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážený pane guvernére, dámy a pánové, přestože není projednáván bod, je podle mého názoru projednávána závažná informace. Nesdílím názor guvernéra centrální banky, že vklady jsou relativně malé. 20 mld. korun a příslušný počet vkladatelů, to není malá část české společnosti. Doporučil bych Poslanecké sněmovně, aby zvážila, zda dnes nebo v dohledné budoucnosti zařadí řádný bod, ve kterém by této věci mohla být věnována přiměřená pozornost. Nicméně pokud se tak nestane, dovolte mi v rámci vystoupení předsedy poslaneckého klubu položit panu guvernérovi několik otázek, protože s informacemi, které nám poskytl, nejsem spokojen a nepovažuji je za úplné.
1. Chtěl bych se zeptat pana guvernéra centrální banky, zda je pravda, že 6. března, tj. za čtrnáct dní ode dneška, proběhne rozhodčí řízení mezi právě regulátorem, centrální bankou, a Union bankou o tom, zda regulátor, centrální banka, bude muset uhradit Union bance 1,7 mld. Kč.
2. Chtěl bych se zeptat, jaký vliv bude mít toto případné zaplacení 1,7 mld. hotových peněz z centrální banky do Union banky na guvernérem citovaný vývoj likvidity.
3. Chtěl bych se zeptat guvernéra centrální banky a regulátora, zda se necítí tak trochu v konfliktu zájmu, když na jedné straně za čtrnáct dní bude rozhodnuto o tom, zda není dlužníkem vůči Union bance a zda jí nemá uhradit 1,7 mld. Kč, a zároveň dnes, zítra nebo pozítří, což je ještě předtím, než k takovému rozhodnutí dojde, bude tatáž osoba, tentýž regulátor - případný dlužník - rozhodovat o tom, zda bude této bance - případnému věřiteli - odňata licence.
Domnívám se, že toto jsou velmi závažné otázky a jejich zodpovězení by mohlo naznačovat, že existují i jiné varianty řešení vzniklé situace.
Zda druhé bych se chtěl zeptat regulátora, guvernéra centrální banky, proč do dnešního dne nebylo ukončeno jednání o tzv. restrukturalizaci Union banky, v rámci které nejde o poskytnutí pomoci, tak jak píší všechny noviny, nebo o poskytnutí podpory či vládních peněz, ale v rámci které jde o vzájemné symetrické vypořádání závazků mezi Union bankou a centrální bankou, které vznikly v historii a které, pokud pamětníci nepamatují, vznikly jako důsledek toho, že Union banka převzala a řešila závazky jiných, tehdy v minulosti zkrachovalých bank. Proč tedy, pane guvernére, do dnešní doby nebylo ukončeno jednání o této restrukturalizaci?
Další otázka, kterou bych chtěl položit, je, jak dlouho ví regulátor, který - jak tady všichni víte, ale veřejnost pravděpodobně neví - jak dlouho regulátor, který má neomezené kompetence vůči bankovnímu sektoru, který může banky zavírat, může je prodávat, může s nimi dělat cokoli, jak nám předvedl regulátor v kauze IPB, která byla tolikrát citována, že ani není nezbytné se k tomu vracet, ale jisté je, že regulátor neboli centrální banka může cokoliv, jak dlouho tento neomezený regulátor ví o vývoji této situace a co do dnešního dne k řešení této situace učinil. Odpověď je prostá: neučinili nic. Dnešní noviny naznačují, že to může mít důvod, důvod ve staré známé větě a otázce, která zní, pane guvernére: komu ku prospěchu?
***