(18.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Myslím si tedy, že tato rétorika nás těžko může přesvědčit.
Pokud jde o otravné látky, které byly použity iráckým režimem, ano, je to pravda - jak v případě roku 1980, tak roku 1984. Mohli bychom uvádět i případy jiné. Ale je také pravda, že kolem těchto dodávek látek, takto charakterizovaných, iráckému režimu se ocitl jistý muž, který dnes stojí v čele ministerstva obrany ve Spojených státech - Donald Rumsfeld. Tehdy irácký režim bojující s Íránem byl váženým spojencem Spojených států, těšil se jeho důvěře a podpoře. Tehdy nikdo nekritizoval zvěrstva, která se dělala ve válečných operacích, ani vůči vlastnímu obyvatelstvu. Tehdy Bush starší sháněl miliardovou půjčku v dolarech na udržení tohoto iráckého režimu v chodu, protože daleko horším nepřítelem v té době byl íránský režim poté, co se zhroutil režim šáhův a Američané potřebovali najít nové prostředky k nastolení rovnováhy sil v této oblasti.
To, oč skutečně jde, jsou ekonomické zájmy - ropa, plyn, energetické zdroje. Dnes Spojené státy kryjí asi z poloviny své energetické potřeby z domácích zdrojů. Evropa je na tom samozřejmě daleko hůř, ale ten, kdo kontroluje ropné zdroje v oblasti Blízkého východu, ten také kontroluje do značné míry ekonomický chod Japonska i západní Evropy.
Chtěl bych říci, že Irák, pokud jde o registrované ropné zdroje, dnes navzdory tomu, že jeho kapacita denní těžby je 5 - 6 milionů barelů a v současné době těží 2,8 a vyváží z toho 1 milion barelů denně - registrované rezervy jsou 112 miliard barelů, zatímco Rusko, se kterým uzavřel Bush mladší dnes historický kompromis - v této době uzavřel dohodu, která bude mít dalekosáhlé důsledky - má 49 miliard barelů registrovaných rezerv, a státy kolem Kaspického moře, které jsou pokládány také za potenciální energetický zdroj, mají registrované rezervy ve výši 16 miliard barelů. Jde tedy o ropu.
Jestliže se mluví o svržení režimu Saddáma Husajna, řekl bych, a potvrzují to i analytici mezinárodní i opoziční politikové v samotném Iráku, že v minulosti vyhovoval Saddám Husajn Američanům velmi dobře. Oškubaný, oslabený, ale jako důvod jejich ekonomické, vojenské i politické přítomnosti v tomto regionu. Dnes se doba změnila a samozřejmě také řeknu proč.
Protože Greenspenův - jak to nazývají ekonomičtí odborníci - burzovní keynesianismus narazil na své meze v podobě růstu, který byl poměrně dlouhý, v devadesátých letech přichází doba ekonomické krize a od doby nástupu prezidenta Bushe do prezidentského úřadu se zvýšila nezaměstnanost ve Spojených státech o 35 %, další miliony lidí spadly do sociální sítě, došlo k poklesu hodnoty akcií a také k poklesu zisků. Například pokles ziskové marže v letech 1997 - 2001 byl o 17 % v průměru u amerických podniků, u podniků v nefinančním sektoru o 9 %. Došlo k tomu, že v letech 1997 - 2001 absolutní zisk klesl o 65 % a úroveň zisků u nefinančních podniků měla také klesající tendenci - o 25 %. V prvním pololetí roku 2000 byl růst HDP o 5,2 % ve Spojených státech, v roce 2001 v prvním pololetí 0,8. V tomtéž období klesl růst investic z nerezidenčních zdrojů z 11 % na 7,4 % a v prvním pololetí 2000 ze 14 % do prvního pololetí 2001 došlo u přímých zahraničních investic k poklesu na 3,2 %. Růst exportu, který činil v prvním pololetí 2001 11 %, činil ve druhém pololetí 2000 3,3 % a v prvním pololetí 2001 přes velkou intervenci ze strany státu 4,5 %.
Chtěl bych tedy říci, že ekonomická fakta jsou rozhodující pro to, co se děje a bude dít v nejbližších měsících na Blízkém východě. Rozhodně jde méně o lidská práva a o potřeby iráckého lidu než o tyto velmi zdánlivě triviální věci, jako je ropa, plyn, energie.
Myslím si, že bychom si měli uvědomit, že válka je sice možným nástrojem obnovení ekonomiky v největších centrech světového hospodářského systému, ale je to řešení nákladné a velmi riskantní. Odhaduje se, že nejméně 2 % světového HDP může být pokles v případě války. Otřes ropných trhů je pravděpodobný, je pravděpodobná také destabilizace celého regionu, významné ekologické škody, protože ekosystém v Iráku je velice zranitelný. Samozřejmě nemluvím o škodách lidských, které už dnes jsou velice významné.
Dámy a pánové, já jsem přesvědčený, že daleko efektivnější a levnější řešení je otevřít tuto zemi světu, uvolnit embargo a podpořit ekonomické, kulturní i humanitární vazby občanů Iráků se zbytkem světa. Myslím si, že tato potenciální bohatá země si zaslouží, aby se jejím občanům dostalo lepšího údělu. A v žádném případě to není podpora režimu Saddáma Husajna, o kterém si myslíme totéž.
Rozhodně já, který jsem mluvil s mnoha lidmi, kteří patří k Irácké komunistické straně, straně, která prošla strašlivou perzekucí, vražděním a byla zahnána do ilegality, nemohu být podezříván z toho, jak to učinil pan ministr Tvrdík na základě článku v Mladé frontě Dnes, aby mě veřejně v televizi osočoval z podpory režimu Saddáma Husajna. Myslím si, že pan ministr Tvrdík je mi dlužen veřejnou omluvu. Rozhodně by měl napříště lépe vážit svá slova.
Chtěl bych v této souvislosti říci, že v případě, že dojde k otevření země, soustředíme se právě na to, aby se zvětšoval prostor pro autonomní myšlení a jednání, pro svobodné myšlení a jednání v Iráku. Tím uděláme pro pád této diktatury víc, než jestliže se budeme pokoušet dosadit tam cizí loutku, která vůbec nemá zaručeno, že bude iráckým lidem respektována.
Děkuji vám. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Hovořit bude pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo vlády, pane předsedající, dámy a pánové, rozhodování, které je před námi, je rozhodování vážné, a proto nepřekvapuje, že rozprava je obsáhlá a emotivní. Budu se snažit být stručný a neemotivní.
Přesto je třeba říci, že nebudeme rozhodovat o tom, zda chceme válku, nebo nechceme válku. Nebudeme rozhodovat už vůbec o tom, zda chceme agresi, nebo nechceme agresi. Slovo agrese v této souvislosti je slovo použité nepřesně, neadekvátně, chybně.
***