(14.40 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Myslím, že z toho, co jsem zde o návrhu státního rozpočtu a fiskální politice vlády do roku 2006 řekl, je zřejmé, že tento návrh nepodpořím a že vláda, která takovýto rozpočet s takovýmto chmurným a beznadějným výhledem do roku 2006 předkládá, si nezaslouží jiného označení než vláda dluhové koalice a že pod takovouto dluhovou koalicí nás v budoucnu nečeká nic jiného než čas dluhů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má kolega Kalousek, který nás bude přesvědčovat, že zkratka VŘSR má jiný význam. Prosím, pane kolego, máte slovo. Připraví se pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedající, vážení pánové ministři financí a průmyslu, kolegyně a kolegové, jako zpravodaj, který doporučuje této sněmovně přijmout tento vládní návrh rozpočtu, a jako jeden z těch, který pro jeho přijetí bude hlasovat, teď rozhodně nechci pořádat řečnická cvičení na téma, jak je to dobrý rozpočet.
Rozpočet není dobrý a dobrý být nemůže, protože je reflexí dlouhodobě špatné a neodpovědné rozpočtové politiky. Rozpočet totiž není veličinou statickou, je veličinou dynamickou, rozpočtová politika má nějakou historii, nějaké limity, nějaké mantinely a také má nějakou budoucnost, která, jak pevně doufám, změní tyto dlouhodobě nastavené negativní, deficitní trendy. V tuto chvíli je maximum možného v rámci stávající fiskální legislativy a v rámci politických dohod, tak aby získal většinu v této Poslanecké sněmovně a aby vláda mohla mít funkční rozpočet pro rok 2003.
Co vidím jako velmi pozitivní, je, že poprvé v historii se rozpočet seriózně diskutuje jako dynamická veličina, jako něco, co má svou minulost, co má svou budoucnost a co musíme změnit, abychom dále nejeli vlakem do stanice dluhová past.
V koaliční smlouvě i v programovém prohlášení vlády je obsažen závazek této koalice, že provede hlubokou strukturální reformu veřejných financí a že tyto negativní trendy změní. Můžeme samozřejmě vést diskusi o tom, zda cíl obsažený v programovém prohlášení a v koaliční dohodě, cíl, který se pohybuje kolem 5 % deficitu veřejných financí, je cílem měkkým, nebo cílem tvrdým, je cílem takovým, jaký vyšel z politických sil partnerů, kteří tento cíl dohodovali, ale v každém případě není dosažitelný bez hlubokých reforem. To je ten hlavní důvod, proč podpořit tento rozpočet.
Jako by se mi vracel rok 1998, kdy jsem z tohoto řečniště zdůvodňoval, proč poslanci KDÚ podpoří, byť opoziční strana, vládní návrh rozpočtu na rok 1999, a to výměnou za slib vlády, že přikročí k hlubokým strukturálním reformám veřejných financí. Připomínám, že tenkrát jsme schvalovali deficit ve výši 31 mld. Kč a že to byl v minulém volebním období první a poslední rok, kdy rozpočtová realita se vešla do schváleného deficitu. Všechny ostatní rozpočty měly deficity mnohem větší a skutečné deficity byly mnohem větší než schválené. Přesto došlo k tomu, že bývalá vláda nesplnila svůj slib učiněný v této sněmovně, nepřikročila ke slíbeným reformám a podpory všech dalších rozpočtů, rok od roku horších a horších, protože byly pokračující reflexí špatné a špatně nastavené fiskální politiky, získávala výměnou za jiné politické dohody s jinou politickou silou, což podle ní bylo jako pro menšinovou vládu pravděpodobně pohodlnější a pravděpodobně výhodné i pro tu politickou sílu, která jí tuto rozpočtovou politiku dále umožnila realizovat.
Jsme o čtyři roky dále, jsme v naprosto stejné situaci, schvalujeme deficit nikoli ve výši 31 mld Kč, schvalujeme deficit v absolutní výši 111,3 mld. Máme-li porovnat porovnatelné s porovnatelným, tedy očistíme-li to od mimořádných výdajů, tenkrát tam také nebyly zahrnuty, schvalujeme podobu deficitu tenkrát 31 mld., dnes ve výši zhruba 85 mld.
Propásli jsme čtyři roky, ale nesmí být pozdě a musíme přikročit k tomu, abychom tyto dlouhodobé tendence změnili. Rok 2003 proto musí být rokem legislativního boomu v oblasti veřejných financí, zejména v oblasti mandatorních výdajů, a jakkoli to možná pro někoho zní nepohodlně, v oblasti sociálních transferů je to jediná cesta, jak dlouhodobě konsolidovat veřejné finance.
K rozpočtu samému. Myslím, že není naivní, když je pravdivý, je to dobře, na rozdíl od minulého roku, kdy byly mimořádně masivně zapojeny mimořádné příjmy vůči pravidelným a běžně se opakujícím výdajům a tím byl hrubě zkreslen skutečný strukturální deficit, který ČR ve svých veřejných financích má. Tento rozpočet to neobsahuje, a proto má pravdivou vypovídající schopnost skutečného stavu veřejných financí a je seriózní základnou pro úvahy jejich postupné konsolidace.
Není tajemstvím, že první úvahy vládního návrhu se pohybovaly ve výši mnohem větší, kolem 157 mld. Kč. Opět nemohu nevzpomenout na loňský rok, kdy se schvaloval rozpočet na rok 2002, kdy byl nejprve vládou předložen údajně špatný a nepřijatelný rozpočet, protože s vysokým deficitem, aby poté, zhruba za tři týdny, byl předložen rozpočet údajně mnohem lepší, protože měl deficit mnohem menší, zhruba o 16 mld. Kč. Tohoto rozdílu bylo dosaženo snížením ztráty Konsolidační agentury, tedy odložením splátek dluhu, který již vznikl.
Ke stejnému efektu dochází i dnes. Snížení ze 157 na 111,3 je způsobeno snížením ztráty Konsolidační agentury, je tedy způsobeno odložením splátek ztráty, která tady již vznikla, a nikdo jiný než státní fiskál ji nemůže zaplatit. Nechceme předstírat ani veřejnosti, ani nám, že se jedná o úsporu. Nejedná se o úsporu, je to jen odklad splátky dluhu, snižuje absolutní číslo deficitu, nesnižuje zadlužení státu. Je korektní a seriózní to přiznat. Je to politická dohoda o absolutní výši deficitu. Platíme za to o něco většími náklady na správu tohoto dluhu, a musíme se tedy smířit i s tím, že po celou dobu tohoto volebního období se nepodaří vypořádat se zcela se ztrátami Konsolidační agentury, budeme je splácet každý rok. Nebude se jednat o žádný mimořádný a výjimečný výdaj jednorázový, bude se bohužel jednat o pravidelně se opakující výdaj státního rozpočtu. Kdo by se tím snad mohl cítit zaskočen, nechť si vzpomene na léta bankovního socialismu a na jedno ranné červnové jitro roku 2000, když pan Mertlík podepisoval vynikající smlouvy týkající se Investiční a Poštovní banky. Budeme to muset zaplatit a budeme to splácet ještě mnoho let.
Co dále vidím na tomto rozpočtu jako velmi pozitivní, je snaha vlády nezvyšovat svou spotřebu proti letům minulým.
***