(10.20 hodin)
(pokračuje Konečná)
U předkládaného tisku jde podle mého názoru o základní tři problémy. Navrhovaný zákon se dotýká Úmluvy o mezinárodním civilním letectví přijaté Národním shromážděním Československé republiky pod číslem 147/1947 a především jejího dodatku z Montrealu roku 1984 ratifikovaného naším státem v roce 1993, který vstoupil v platnost 1. 10. 1998.
Dodatek je ve smlouvě uváděn v hlavě I článku 3 viz A. Dovolím si ho před vámi kolegy citovat: "Signatářské státy uznávají, že žádný stát nemá právo uchýlit se k použití zbraní proti letícím civilním letadlům a že při případném zásahu stíhacích letounů nesmí být životy osob na palubě letadla a bezpečnost letadla samotného ohroženy."
Ptám se tedy, vážený pane předkladateli: máte pocit, že tento dodatek je v souladu s tiskem č. 105, a jakým způsobem hodláte případný problém, jehož se týká, posuzovat?
Za druhé. Na zahraničním výboru jste dne 5. 11. prohlásil, že letoun unesený teroristou přestává být účastníkem normálního letového provozu, a tudíž se na něj tato úmluva přestává vztahovat. Vážený pane ministře, jaké parametry a kdo stanoví, že dopravní letadlo je právě tím letadlem, které má na své palubě teroristy a je vyňato z této úmluvy? A kdo dává povel k zákroku státních letadel, v daném případě najatých amerických letadel Českou republikou?
Připadá mi skandální zjištění, že článek 3, respektive jeho dodatek, není jediným, který se neocitl ve Sbírce zákonů. A proto s mou poslední otázkou se obracím k celé vládě. Jak je možné, že se stane, že jakákoliv právní norma, která vstoupí v platnost na území České republiky, není dána do Sbírky mezinárodních smluv, tak aby byly splněny všechny podmínky pro to, aby byla uznávána českým právním řádem?
Na závěr mého vystoupení snad jen připomínka v návaznosti na mé dotazy. Vadí mi, že veškerá opatření, která jsou zdůrazňována v rámci summitu NATO a bezpečnosti, jsou vždy v prvním řadě stavěna na účastníky summitu, ale nejednoznačnost výkladu z pohledu mezinárodního práva vzbuzuje velké obavy, že účastníci summitu možná budou v bezpečí, ale u občanů České republiky si opravdu nejsem jistá.
Jistě pochopíte, že dotazy, které tady vznáším, jsou pro mne velmi znepokojující, a proto budu velice ráda, když rozptýlíte nejen obavy mé, ale také obavy našich občanů, občanů naší republiky, jejímž ministrem obrany jste. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Snad si s tím pan ministr poradí. O slovo se hlásí pan Miloslav Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, jako bychom se při projednávaném bodu vrátili do začátku 90. let, kdy přišel jednou do rozpočtového výboru ministr Langoš, tehdejší ministr vnitra, a přednesl nám kontroverzní zákon, který byl v rozporu s tehdejším ústavním pořádkem České republiky i mezinárodněprávními závazky naší země. A on prosazoval přijetí tohoto zákona s tím, že se jedná o zákon výjimečný. Na to reagoval tehdy předseda rozpočtového výboru Zeman sarkastickou otázkou, kolik nám vláda ještě hodlá předložit výjimečných zákonů a zda dělí zákony na zákony normální a zákony výjimečné. Tento zákon má také parametry něčeho výjimečného. Ale domnívám se, že jsme přece jenom pokročili dál a není možné na začátku třetího tisíciletí přijmout zákon, který je v rozporu nejenom s naším ústavním pořádkem, ale také s mezinárodněprávními závazky naší země.
Je skandální prohlášení, že mezinárodněprávní závazek vzniká publikací ve Sbírce zákonů. Mezinárodněprávní závazek vzniká už daleko dříve a daleko jednodušší formou. V některých případech dokonce stačí i ústní prohlášení představitele státu. Myslím si, že tedy tento argument neobstojí stejně jako argument, že se letadlo, které je pod kontrolou teroristů, nemůže již považovat za civilní cíl, za civilní objekt, prostě proto, že nemáme v řadě případů možnost zjištění, zda se jedná o skutečné letadlo pod kontrolou teroristů, nebo zda se jedná o letadlo, kterému selhaly technické prostředky, třeba prostředky navigace.
Domnívám se, dámy a pánové, že přitom ale vláda nevyčerpala při zajištění bezpečnosti našeho vzdušného prostoru na uvedené období summitu, ať už si o konání summitu Severoatlantické aliance v Praze myslím cokoliv, prostředky, které má k dispozici. Daleko jednodušší řešení, které je legislativně čisté, které respektuje naše mezinárodněprávní závazky, je to, aby vláda na dané období, na danou dobu, kdy se koná v Praze summit Severoatlantické aliance, uzavřela vzdušný prostor České republiky. Uzavření vzdušného prostoru České republiky na tuto dobu by bylo zcela v souladu s možnostmi vlády, neporušovala by tato varianta žádné ustanovení zákona ani náš ústavní pořádek. Myslím si, že i když s obtížemi, že tato věc by se daleko snáz vysvětlila veřejnosti než tento legislativní bastard, který je předložený Poslanecké sněmovně.
Prosím zástupce vlády, aby uvažovali tedy o této variantě, která je daleko čistší nejenom legislativně, ale i ve vztahu vůči veřejnosti i vůči našim mezinárodněprávním závazkům. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Řádně je nyní přihlášen pan Miroslav Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, páni ministři, ctěné kolegyně, ctění kolegové, co k tomu, co tady již zaznělo, dodat. Snad především to, že důvodová zpráva předloženého návrhu zdůvodňuje přijetí zákona jako součásti mimořádných opatření k zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru České republiky v době konání summitu Severoatlantické aliance. Argumentuje tím, že v současnosti vlivem reformy ozbrojených sil nedisponuje Česká republika prostředky, které by efektivně zabezpečily vzdušný prostor proti případnému teroristickému útoku. V textu zákona rozděleného na tři části a sedm paragrafů je legitimizováno dočasné působení příslušníků ozbrojených sil Spojených států amerických na území republiky na dobu od 15. do 30. listopadu letošního roku s tím, že počet cizích vojáků nepřekročí 250 osob.
Ano, mám připomínky k návrhu zákona. Je velice netaktické, že stát přiznává svým spojencům, že není schopen zabezpečit ochranu svého vlastního území. Stává se nedůvěryhodným. Proto také může americká strana klást požadavek, který je zakotven v § 5, a v oblasti jurisdikce dosáhnout ustanovení, podle kterého nelze trestně stíhat příslušníky americké armády za jednání související s použitím síly podle podmínek zakotvených v předcházejících ustanoveních. V tom spočívá jeden ze závažných a sporných momentů návrhu zákona.
Lze vznést námitku, co vše může být kvalifikováno jako jednání související s ochranou vzdušného prostoru a co ne. Zda i v jiných případech bude činnost v rámci dočasného pobytu amerických jednotek na našem území spadat pod zákony České republiky? Proč toto není taxativně vymezeno v návrhu zákona? To byla otázka nikoliv řečnická.
Podle § 6 odst. 2 mohou být podrobné podmínky pobytu ozbrojených sil Spojených států amerických na našem území upraveny mezinárodní smlouvou. Nehodlám prezentovat to, co zde už odeznělo, jenom připomínám základní přístup. Je proto znovu třeba položit otázku, zda je tak učiněno, a pokud ano, tak jak a kdy budou poslanci se zněním této smlouvy seznámeni.
Další rozpor spočívá v tom, že § 4 odst. 3 stanoví, že prostředky ozbrojených sil Spojených států amerických budou pod stálým velením velitelských orgánů Spojených států amerických.
***