(12.30 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Největší slabinu navrhovaného zákona spatřuji v bodě 3. Co tento bod stanoví? Ten bod stanoví, že má dojít k neprodlenému převedení 50 mld. Kč z privatizace Českého Telecomu na specifický účet povodňová rezerva. Jinými slovy zákon stanoví, že se musí převést 50 mld. Kč z konkrétní privatizace. Znamená to, že zároveň zákon stanoví, že vláda musí prodat Telecom a ocitá se tudíž v krajně nevýhodné pozici ve vyjednávání se zájemcem o 51 % akcií Českého Telecomu. Kupující není anděl, není ani charita, a podle známé logiky Murphyho zákonů ocitne-li se v pozici, kdy může vydírat, bude vydírat. Výsledná cena při přijetí tohoto zákona v žádném případě nebude oněch zhruba 55 mld. Kč, ale po úspěšném vydírání ze strany zájemce možná o jednotky, možná o desítky miliard méně. Stát tedy může o velice mnoho přijít. Já si dovolím tento návrh zákona nazvat zákonem o ochuzení veřejných financí. My nevíme, o kolik by stát mohl přijít, víme však, že o hodně.
Mezi jiným i z tohoto důvodu se připojuji k návrhu pana kolegy Krause, resp. tento návrh sám předkládám, aby sněmovna zamítla tento návrh v prvním čtení. Nedovedu si představit, že by Poslanecká sněmovna přijala zákon o ožebračení veřejných financí.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karlu Kühnlovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Vojíř. Omlouvám se panu poslanci Recmanovi. Pan poslanec Vojíř tady stál a hlásil se do rozpravy. Měl jsem za to, že chce vystoupit s faktickou poznámkou, ale on mě opravil, že chce vystoupit v řádné rozpravě, a byl dříve přihlášen než pan poslanec Recman. To na vysvětlenou.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji, pane předsedající. Budu velmi stručný. Protože jsem si uvědomil, jaká je to procedura, tak kdyby se náhodou stalo, že by tento návrh zákona nebyl zamítnut, požádal bych, aby byla zkrácena lhůta na jeho projednání na pět dní. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Slovo má nyní pan poslanec Recman jako poslední z písemně přihlášených.
Poslanec Svatomír Recman: Pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já chci z tohoto místa potvrdit jednu z priorit poslaneckého klubu komunistické strany a touto prioritou je pomoc při řešení následků povodní z roku 2002, a to ve dvou ohledech. První je poskytnutí okamžité pomoci postiženým občanům, firmám a územím. Druhé hledisko je dlouhodobější, to znamená postupné uvolňování finančních prostředků, zejména prostředků státu, na dořešení následků povodní, a pokud to půjde, tak do obnovení území do původního stavu.
Chci říci, že náš poslanecký klub takto postupoval i při řešení následků povodní z roku 1997 a takovým způsobem bude postupovat i při řešení povodní z roku 2002, případně následných.
Jsem si vědom toho, že v současné době je rozhodující pro vyřešení této problematiky otázka finančních prostředků. Vnímal jsem diskusi kolem toho tak, že finanční prostředky budou získávány z více zdrojů. Vyslechl jsem informaci ministra financí, že v letošním roce bude na následky povodní uvolněno 6,15 mld. Kč, v příštím roce ze státního rozpočtu a ze státních fondů částka 18 mld. Kč, takže v souhrnu za tyto dva roky to bude 24,1 mld. Kč. Já to připomínám z toho důvodu, že v předchozím bodě jsem říkal - a zatím to nikdo nezpochybnil - že stát by se měl podílet na úhradě těchto nákladů ve výši 30 - 40 %, což ve fiskálním vyjádření znamená finanční prostředky ve výši od 21 mld. do 28 mld. Kč.
Vnímal jsem, že zde zaznělo, že vláda chce využít mimo státní rozpočet a státní fondy rovněž dodatečné rezervy v jednotlivých resortech, vnímal jsem, že zde zazněla informace o tom, že se připravuje půjčka od Evropské investiční banky, a chtěl bych se zeptat pana ministra financí ještě na jednu věc. Víme, že povodně postihly i okolní státy, Rakousko, Německo a další, a že Evropská unie zřídila zvláštní povodňové konto, které by mělo finančně pomoci jednotlivým státům. Chtěl bych se zeptat pana ministra financí nebo pana ministra pro místní rozvoj, jestli v této věci se již jedná s kompetentními činiteli Evropské unie a jak dalece jsou tyto diskuse a hovory vedeny, jestli je reálné získat tuto finanční pomoc z Evropské unie ještě ke konci letošního roku nebo počátkem příštího roku. Rovněž se nebráním tomu, abychom využili prostředků z privatizace a dalších.
Mrzí mě, že zapadl v této souvislosti jeden z možných zdrojů financování - v tomto směru poslanecký klub KSČM zůstal osamocen - a to je, že se nevyužily prostředky na summit NATO v Praze, že by česká vláda tento summit odřekla. Prostředky z toho by byly až do výše 2 mld. Kč. Říkám, že v tomto směru jsme zůstali osamoceni, ale vnímám, že i to byla jedna z možností okamžitých finančních zdrojů, které by byly k dispozici.
Další z možností je otázka státních povodňových dluhopisů, které se osvědčily v roce 1997. Pokud jsem správně pochopil z vystoupení zástupců exekutivy, neuvažuje se s využitím tohoto zdroje pro řešení následků povodní z roku 2002.
V závěru svého vystoupení bych chtěl požádat pana ministra financí jako kompetentního člověka, který je z titulu své funkce ministra zároveň předsedou prezidia Fondu národního majetku, o odpověď na jeden dotaz. Podstatou mého dotazu je toto. Aby se mohl poslanecký návrh tohoto zákona realizovat, je potřebné, aby finanční prostředky za prodej Českého Telecomu ve výši, jak je uváděno v zákoně, to znamená 50 mld. Kč, skutečně reálně fyzicky byly ve Fondu národního majetku. Můj dotaz směřuje na ministra financí a předsedu prezidia Fondu národního majetku, jestli skutečně prostředky z prodeje Českého Telecomu jsou k dispozici ve Fondu národního majetku. Pokud tyto prostředky k dispozici nejsou, jsem přesvědčen o tom, že ztrácí smysl projednávat tento zákon a že v tomto případě by tento zákon byl jen plácnutím do vody, popřípadě populistickým heslem vůči veřejnosti.
Jakkoliv mohu věcně souhlasit s tím, aby vznikl specifický účet fondu nazvaný povodňová rezerva, který by bylo možno využít v budoucnosti, domnívám se, že je možné to řešit prostřednictvím vládní rozpočtové rezervy nebo vznikem takového účtu v rámci normálního legislativního procesu. Pokud by tam tyto finanční prostředky byly, je to relevantní pro mé osobní hlasování a myslím, že i hlasování mých kolegů z poslaneckého klubu. V případě, že tam tyto prostředky nejsou, rád bych znal názor, jakým způsobem se předem počítá s tím, že prostředky za prodej státního podílu Českého Telecomu budou využity.
Na závěr chci znovu potvrdit skutečnost, že i náš poslanecký klub udělá všechno pro to, abychom využili své možnosti a vliv v Poslanecké sněmovně k tomu, aby následky povodní z roku 2002 byly důsledně řešeny a aby k tomu co nejrychleji a v co nejkratším termínu přispěla i Poslanecká sněmovna, a zároveň chci poděkovat panu ministrovi za případnou odpověď na moje dva dotazy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Ještě chce reagovat pan místopředseda Langer a pak vystoupí pan ministr Sobotka.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, omlouvám se za své krátké vystoupení, nicméně zkušenost s projednáváním minulého bodu mě vede k této reakci. Já předpokládám, že pan ministr bude pokračovat v odpovědích na otázky ve stejné tendenci chytání za slovíčka a odsouvání podstaty odpovědi směrem k tomu, kdo je nejmladší a kdo je nejstarší ministr v této vládě.
***