(14.10 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Tato smlouva byla projednána, jako všechny mezinárodní smlouvy, standardním způsobem mezi dvěma subjekty mezinárodního práva. Zdůrazňuji, že Vatikán je subjektem mezinárodního práva, má diplomatické styky se 175 zeměmi a hraje velmi důležitou roli i jako zástupce u mnoha mezinárodních organizací. Není tedy možné zpochybňovat žádným způsobem nejen subjektivitu Vatikánu jakožto subjektu mezinárodního práva, ale ani jako partnera, se kterým je možno na této úrovni jednat.
S Vatikánem má Česká republika diplomatické styky od roku 1920. Tyto diplomatické styky nebyly nikdy přerušeny, byly pouze v roce 1950 suspendovány a plně obnoveny v roce 1990.
Tato smlouva byla projednána ještě v minulém volebním období minulou vládou, a to v letech 2000 - 2002 ve čtrnácti kolech velmi detailních jednání mezi oběma subjekty.
Princip, na kterém je tato smlouva založena, je, že základní rámec postavení katolické církve je vymezen v naší ústavě. Nejprve odkazuji na úvodní články naší ústavy, které charakterizují náš stát jako stát z tohoto hlediska neutrální, který nemůže být a není vázán na žádnou ideologii, tedy ani na žádné náboženství, a zároveň odkazuji na čl. 16 Listiny základních práv a svobod, ve kterém je vymezeno základní postavení církví a náboženských společností. Toto postavení pak je dále konkretizováno prováděcím zákonem. Nad tento rámec nemůže ani smlouva uzavřená mezi ČR a Svatým stolcem jít. Znamená to tedy, že základní postavení církví a náboženských společností je vymezeno naším právním řádem, podle naší ústavy, a tato smlouva je v souladu s tímto principem.
Druhá důležitá poznámka, kterou je potřeba zde připomenout, je, že ve svých článcích tato smlouva odkazuje na právní řád České republiky. To znamená, že všechna práva, která jsou uchopena dohodou obou dvou subjektů v této smlouvě, jsou ve své realizaci podmíněna tím, že budou v souladu s právním řádem ČR. Ani v tomto pohledu tedy není žádný speciální problém.
Pokud jde o některé otázky, které vznikly v době, kdy se debatovalo o této smlouvě, chci se věnovat dvěma z nich.
První se týká otázky uzavírání sňatků.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte, pane ministře, omlouvám se vám. Vážení kolegové, buďte ohleduplní k těm, kteří chtějí vyslechnout vystoupení pana ministra. Žádám vás, pokud chcete rokovat, čiňte tak mimo tuto místnost, aby tu zůstali ti, kteří chtějí poslouchat. Nedá se tu opravdu pracovat.
Pane ministře, omlouvám se ještě jednou. Dávám vám slovo.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Pokud jde o uzavírání sňatků, chci zdůraznit, že sňatek uzavírají snoubenci. Sňatek se neuzavírá se státem, ale uzavírají ho snoubenci, a předtím, než sňatek uzavřou, musí splnit všechny podmínky, které stanoví český právní řád. Je to podle mne otázka, jakési tolerance, velkorysosti a respektu k odlišnosti názorů, že tolerujeme a přijímáme myšlenku, že je možné vlastní akt uzavření sňatku vykonat buď před orgány samosprávy, nebo před orgánem registrované církve nebo náboženské společnosti. V tomto ohledu především ze zkušeností s katolickou církví český stát nemá žádný problém. Nevznikla tu jediná otázka, která by zpochybnila uzavřená manželství před orgány katolické církve, poněvadž její podmínky uzavření sňatku jsou přísnější, než jsou podmínky českého právního řádu. Znamená to tedy, že nehrozí, že by v tomto ohledu mohlo dojít k porušení českého právního řádu.
Druhá námitka, která se často ozývá, se týká církevních škol. Znovu proto odkazuji na vlastní text smlouvy, z něhož jasně vyplývá, že je právem v této smlouvě vtěleným, že může katolická církev zřizovat školská a předškolská zařízení, ale znovu je tam zdůrazněno, že mají-li být součástí naší vzdělávací soustavy, musí splnit podmínky právního řádu České republiky.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, když tuto smlouvu pečlivě čteme, můžeme se zamýšlet nad různými otázkami, které v té smlouvě jsou. Jsem přesvědčen, že nenajdeme v této smlouvě rozpor s naším ústavním pořádkem, takže z toho jasně vyplývá, že postoj k této smlouvě není motivován tím, že by v této smlouvě byly problémy, ale obecným postojem k tomu, zda tato smlouva má být, nebo ne, zda jsme připraveni tuto smlouvu odsouhlasit, nebo ne, zda tu taková smlouva má být - ano, nebo ne. Odpor k této smlouvě je odpor k tomu, jak je definován náš vztah k církvím a náboženským společnostem, a tedy i k církvi katolické, protože to je definice postoje k této církvi jako k jedné z církví, které jsou u nás registrovány. V žádném případě tu nehrozí, že by se katolická církev dostala do výhodnější pozice než ostatní církve a náboženské společnosti, protože odkazuje na to, že základní rámec je vymezen v ústavě, a rovnost zaručujeme my v Poslanecké sněmovně příslušnými normami, kterými upravujeme vztah mezi státem a církvemi .
Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, plně respektuji vůli sněmovny o těchto otázkách ještě diskutovat. Jak jsem avizoval, navrhuji procedurální návrh přerušit projednávání tohoto bodu s tím, že vyslovuji přání, aby tento bod byl zařazen na lednovou schůzi Poslanecké sněmovny, abychom měli ještě čas mimo vlastní legislativní proces na toto téma mezi sebou komunikovat, abychom zjistili, jaká je skutečná vůle mezi poslankyněmi a poslanci v Poslanecké sněmovně. A je také docela dobře možné, že do té doby bude rozhodnuto nálezem Ústavního soudu, a tento nález může také výrazně ovlivnit postoj nás, členů Poslanecké sněmovny.
Takže, pane předsedo, dovoluji si dát tento procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu, aby se projednal v lednu. Děkuji za pozornost.
***