(10.50 hodin)
(pokračuje Zajíček)
V prvé řadě bych si dovolil kratince reagovat na to, co tady před chviličkou bylo řečeno panem předkladatelem. Má plnou pravdu a plně s ním souhlasím, že se bráníme nadužívání § 50 odst. 2, protože to považujeme trochu za nemorální a při množství, které se objevilo v návrzích pro tuto schůzi, se zdá, že se zkouší, jestli budeme dostatečně pozorní.
Co se týče věcné podstaty užití zkráceného režimu, myslím, že vcelku je jedno, jestli lidé, kteří čekají na nějaké rozhodnutí, budou čekat o tři měsíce déle, řeknu opticky, ale pokud se to dovědí v tento čas, budou jistě ochotni čekat na zaměstnání, kterému se dlouhodobě věnují.
Teď k vlastní podstatě. Pan předkladatel tady velmi podrobně řekl, co je poměrně chudým obsahem navrhovaného zákona. V podstatě jen rekapituluji, že se jedná o zřízení nového Ministerstva informatiky, jehož věcná náplň se skládá jednak z kompetence, která dosud náležela Úřadu pro informační systémy, potom částí kompetencí z Ministerstva dopravy a spojů a věcí, které se týkají elektronického podpisu. To je ve stručnosti jen zopakováno to, co už předkladatel řekl.
Myslím, že jsme dostatečně jasně dali najevo, že rozšiřování jakékoliv byrokracie a zvyšování počtu centrálních úřadů nám velmi příjemné není a že se proti němu stavíme. Zdá se, že tou věcnou podstatou, náplní předložené normy není ani tolik naplnění programového prohlášení vlády jako zřízení trochu účelové konstrukce ministerstva, jehož náplň kompetenční, obsahová i velikostní bude velmi malá. Je poměrně velmi chudá a z toho důvodu se zdá, že zřízení ministerstva na takto chudé kompetence je prostě zbytečnost.
To je v krátkosti všechno, co jsem v této chvíli k tomu chtěl říci, a to, co budu chtít poznamenat jako poslanec a ne zpravodaj, abych nezneužil svého postavení, tak využiji takového práva, pokud to bude nutné, po otevření obecné rozpravy. Děkuji vám pěkně.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu zpravodaji Tomu Zajíčkovi a otevírám obecnou rozpravu. Chci se pana ministra Mlynáře zeptat, zda jeho avizované vystoupení mám brát jako přihlášku do rozpravy. V tom případě mu dám slovo. Dále jsou přihlášeni paní poslankyně Marta Bayerová, pan poslanec Martin Říman a paní poslankyně Alena Páralová.
Takže vy chcete na konci, pane ministře? Dobře. Takže prosím paní poslankyni Martu Bayerovou, aby se ujala slova. Připraví se poslanec Martin Říman.
Poslankyně Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, všichni víme, jak je pro nás v této době informační technika důležitá a jak jsme na ní v podstatě závislí. Není proto vůbec nelogické zřídit Ministerstvo informatiky, zvláště když už máme příslušného ministra. Nová právní norma je poměrně jednoduchá, řeší pouze organizační strukturu ústředních orgánů státní správy. Nezakládá nové kompetence, pouze je deleguje z Úřadu pro veřejné informační systémy a částečně z Ministerstva dopravy a spojů na nové ministerstvo. Zda tvrzení, že nová úprava nevyžaduje zvýšení nákladů ze státního rozpočtu, je pravdivé, ukáže až budoucnost. Podklady neobsahovaly žádnou finanční rozvahu ani vyčíslení nákladů na technické zázemí nového ministerstva, avšak navrhovatel v úvodním slově tento nedostatek odstranil. Jsem ráda, že řekl, i kde bude ministerstvo sídlit, protože zde byly určité obavy o vymisťování některých úřadů z Prahy kvůli novému ministerstvu.
Takže už mi zbývá jen jedna otázka. Prosím o vysvětlení, z jakého důvodu přechází úsek elektronického podpisu, který myslím vyžaduje stejnou ochranu jako ostatní data, na nové ministerstvo z Úřadu pro ochranu osobních dat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Martě Bayerové a prosím, aby se slova ujal poslanec Martin Říman. Připraví se paní poslankyně Alena Páralová.
Poslanec Martin Říman: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že by bylo dobré, kdybychom si uvědomili, že rozhodujeme o poměrně významné záležitosti. Rozhodujeme totiž o zřízení nového ministerstva a to je událost téměř bezprecedentní. Naposled totiž vzniklo nové ministerstvo, nové další ministerstvo, před zhruba deseti lety při dělení státu. Možná si to uvědomujete až teď, ale je tomu tak, protože od té doby se sice ministerstva různě přejmenovávala, různě se přehazovaly dílčí kompetence mezi jednotlivá ministerstva, ale počet ministerstev se za období uplynulých deseti let nezměnil. K tomu má dojít až nyní v souvislosti s předloženým návrhem, který zřizuje Ministerstvo informatiky. Myslím, že jestliže je tomu tak, je nutné a účelné klást si otázku, jestli to opravdu je až tak nezbytné.
Dovolte na toto téma trochu historie. Do roku 1996 byl sektor telekomunikací a pošt součástí tehdejšího Ministerstva hospodářství. V roce 1996 došlo ke zrušení tohoto ministerstva, resp. k jakési jeho transformaci na dnešní Ministerstvo pro místní rozvoj a některé kompetence tohoto Ministerstva hospodářství přešly na Ministerstvo dopravy a spojů. Byly to právě kompetence v oblasti telekomunikací a pošt. V té době ministerstvo v rámci tohoto sektoru řídilo Český telekomunikační úřad a stát držel majoritní podíl v Českém Telecomu a Českých radiokomunikacích, tedy ve dvou relativně velmi významných firmách. Šlo o období, kdy vznikalo prakticky celé nové odvětví, bezdrátová komunikace, mobily. Přesto byly komunikace a pošta řízeny na tomto ministerstvu pouhými dvěma odbory, a to odborem telekomunikací a odborem pošt, každý asi o 15 lidech. Po roce 1998 došlo ke změně, došlo k oddělení ČTÚ jako samostatného ústředního orgánu státní správy nezávislého na Ministerstvu dopravy a spojů, což nepochybně znamenalo určité značné snížení pracovní náplně ministerských úředníků. Byla rovněž privatizována první ze dvou významných firem spadajících do resortu, totiž České radiokomunikace. Přesto jedinou viditelnou změnou bylo zřízení postu náměstka pro komunikace a navíc byl zřízen Úřad pro státní informační systém.
Další vláda, tedy ta současná, v době, kdy stát ztrácí významný díl svých kompetencí pravděpodobnou privatizací největší z těch radiokomunikačních firem, Českého Telecomu, a kompetence v této oblasti se tak zužují v podstatě na dva zákony, na zákon o telekomunikacích a poštovní zákon, navrhuje zřídit pro tyto činnosti dokonce ministerstvo. Všimněte si, že i z tohoto stručného přehledu vyplývá evidentně jedna skutečnost, totiž že to funguje přesně v duchu zákonů profesora Parkinsona. Čím méně kolonií Velká Británie měla, tím více zaměstnanců mělo ministerstvo kolonií a v tím honosnější budově sídlilo.
Zřízení ministerstva pro počítačové, a tedy informační systémy považuji za fundamentální omyl.
***