(17.10 hodin)
(pokračuje Recman)
V další části se hovoří o tom, že právě na naplňování těchto cílů se soustřeďuje i fiskální politika, která bude orientována "na podporu růstových priorit hospodářské politiky vlády, které povedou k překonání stávajících strukturálních nedostatků v hospodářství ČR" atd. To si myslím, že je druhá oblast, kterou mohu podpořit a kterou jsem přesvědčen, že by podpořila i celá řada mých kolegů v poslaneckém klubu KSČM. Chci říci, že právě má podpora vychází z toho, že právě otázce ekonomiky, národohospodářského rozvoje je věnována i podstatná část volebního programu KSČM, kde se hovoří, že ekonomický růst je základní podmínkou rozvoje společnosti. Konstatuje se tam, že samozřejmě celková výkonnost ekonomiky ČR zatím nedosahuje potřebné úrovně nutné k uspokojování základních potřeb všech obyvatel. Proto se i program KSČM soustřeďuje na růst výkonnosti a konkurenceschopnosti českých podniků.
KSČM chce podporovat maximální využití moderních informačních technologií v národním hospodářství, bude se orientovat zejména na rozvoj klíčových podniků na jedné straně a na druhé straně samozřejmě na podporu drobných a středních podnikatelů, kteří by měli přispět již ke zmíněnému národohospodářskému růstu. Tady jsem přesvědčen o tom, že právě v těchto třech oblastech je prohlášení vlády a volební program KSČM natolik blízký, že se prolínají, že je možno právě v těchto pasážích vyjádřit podporu.
Třetí oblast, poslední, které se chci dotknout, se dotýká regionálního rozvoje a bydlení, tak jak je předložen ve vládním prohlášení. Nyní bych chtěl hovořit nejenom jako poslanec, člen rozpočtového výboru, ale budu hovořit i jako poslanec zvolený za Moravskoslezský kraj do této ctihodné komory. A tady musím přivítat a řekl bych akcentovat tu skutečnost, že ve vládním prohlášení je právě této problematice oproti jiným létům věnována zvýšená pozornost. Hovoří se o tom, že "k zajištění vyváženého územního rozvoje státu bude vláda aktualizovat vymezení regionů se soustředěnou podporou státu a vypracuje státní programy regionálního rozvoje pro strukturálně postižené regiony Moravskoslezsko a Severozápad a další hospodářsky slabé a strukturálně postižené oblasti na území ČR, případně jiná území, jejichž podpora ze strany státu bude žádoucí". Hovoří se i o tom, že cílem těchto regionálních programů bude především snižování vysoké míry nezaměstnanosti, která skutečně je v Moravskoslezském kraji nejvyšší, podpora restrukturalizace průmyslu, diferencovaná regionální podpora malého a středního podnikání, odstraňování starých ekologických zátěží etc. etc.
Musím říci, že mé srdce zaplesalo a bylo potěšeno zejména následující větou, která hovoří o tom - a chci věřit, že to skutečně je seriózní a hluboký závazek - že vláda počítá s postupným vyčleněním částky 20 mld. Kč z privatizačních výnosů v období následujících pěti let pro revitalizaci Moravskoslezského kraje. Myslím si, že v tomto směru může vláda počítat s podporou drtivé většiny všech 23 poslanců ze všech politických stran, kteří byli zvoleni do této sněmovny v Moravskoslezském kraji.
Já za sebe mohu slíbit, že pokud budou rozpracovány konkrétní programy a cíle, které budou orientovány do regionů Moravskoslezského kraje, které budou využívat v průběhu těch pěti let oněch 20 mld., že získá moji podporu. Bohužel, to jsou jenom některé pasáže z mého přístupu, které jsou pozitivistické. Naprosto se shoduji s řadou svých předřečníků, zejména kolegů z poslaneckého klubu KSČM, kteří hodnotili vládní prohlášení jako celek, hodnotili personální složení vlády atd. Z tohoto komplexního přístupu vláda nezíská mou podporu, ale jak jsem o tom hovořil, jsem připraven podílet se na řešení těch dílčích problémů, které se dotýkají oblasti a o kterých jsem hovořil, tedy zejména Moravskoslezského kraje. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Recmanovi. A nyní se přihlásil o slovo pan vicepremiér Rychetský, kterému slovo uděluji. Nemám žádné další přihlášky do rozpravy.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážená paní předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, v úvodu svého vládního programového prohlášení vláda vyzvala Poslaneckou sněmovnu i českou veřejnost k tomu, aby vedla nad jeho obsahem věcný dialog, oproštěný od předsudků, ať už ideologických, politických nebo stranických. Musím říci, že větší část rozpravy, která zde byla vedena, mě přesvědčila o tom, že očekávání vlády bylo pošetilé, možná dokonce velmi nemoudré a nerozumné, a já proto si neberu slovo, abych vyzval poslance k tomu, aby dali vládě důvěru, myslím tím poslance těch dvou klubů, které se zde vzácně shodují na tom, že této vládě důvěru nedají. Nechci tento pošetilý postoj opakovat.
Já bych se na poslance obou těchto klubů a na celou Poslaneckou sněmovnu chtěl obrátit s prosbou o to, aby až potom, až tato vláda důvěru dostane, překousli tuto skutečnost, přenesli se přes ni a příští čtyři roky na to, k čemu jsme marně vyzývali v programovém prohlášení, přistoupili a vedli napříč Poslaneckou sněmovnou věcný, od emocí oproštěný dialog, protože, jak jste si všimli, čekají nás některé zásadní kroky, na které prostě nestačí většina 101 hlasů, a tyto kroky jsou v zájmu celé České republiky a celého jejího politického spektra.
Za necelé tři měsíce bude sjednána v Kodani smlouva o přistoupení nových kandidátských zemí včetně České republiky - jak pevně doufám - k Evropské unii. Myslím, že pokud se na něčem navzájem v této komoře Parlamentu shodneme, tak je to vůle nás všech, aby tak zásadní krok, jako je ratifikace této mezinárodní smlouvy, byl učiněn prostřednictvím všelidového hlasování, tj. referenda. Jsme ovšem jediná kandidátská země ze všech deseti, která nemůže tomuto závazku dostát, jsme jediná země, která nemá vůbec ve svém ústavním pořádku referendum.
Chtěl bych požádat zástupce všech politických stran, aby spolu s vládou vytvořili společnou komisi na přípravu ústavního zákona o referendu, na to, aby se našla politická shoda na jeho podobě, neboť není žádné tajemství, že bude-li takový zákon přijat a posléze i prováděcí zákon o hlasování v referendu, má to smysl nejpozději do konce května příštího roku, protože referendum se musí vlastně odehrát nejpozději v polovině příštího roku. Nemáme tedy mnoho času. A nechci prosazovat jednostrannou představu zákona o referendu, nýbrž pouze takovou představu, na které se shodnou obě komory Parlamentu, a která bude tedy výsledkem vzájemného dialogu a vzájemných konzultací.
***