(11.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Rizika plynoucí ze špatné volby jsou neuvěřitelně vysoká jak pro stát, tak i pro občany. Nezbývá, než volit mezi dvěma zcela odlišnými osobnostmi s vědomím těžkých následků, pokud by měl pokračovat nejen ve Strakovce, ale i na Hradě styl, který je v rozporu s tím, co skutečně potřebují Češi, Moravané a Slezané, co potřebuje naše vlast.
Je třeba rozvážně jednat. A rozvážně jednat má prý větší cenu než jenom rozumně myslet.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším vystupujícím bude předseda vlády Vladimír Špidla a pak se o slovo přihlásil ministr Cyril Svoboda.
Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážené senátorky, vážení senátoři, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, je po mém soudu správným zvykem přicházet na jednání s promyšleným stanoviskem a s dostatečnými informacemi, zvlášť na jednání, které je tak závažné jako volba prezidenta.
Myslím, že je zřejmé, že Jan Sokol je kandidátem vládní koalice, nikoliv jedné politické strany, a myslím si, a tady bych chtěl poděkovat našemu tisku, že velmi tvrdě a důsledně poskytoval informace, takže informace, které máme k dispozici, jsou přímé i nepřímé.
Známe ty, kteří se ucházejí o prezidentský úřad, známe jejich dějiny, známe jejich postoje, nesčetněkrát jsme měli možnost se s nimi setkat, nesčetněkrát jsme s nimi mohli hovořit o citlivých událostech.
Teď jsme v okamžiku, kdy rozhodujeme a v jednom jediném okamžiku rozhodneme o období pěti let. O období, o kterém každý z nás má svou představu, a každý si do něj projektuje vlastní budoucnost a budoucnost světa, který zná sám. Je to vážné rozhodnutí, a proto jsem přesvědčen, že jsme mu jeden každý věnovali potřebnou pozornost.
Dámy a pánové, já nebudu zabíhat do úvah a úsudků. Pouze chci jednoznačně a pevně sdělit - Jan Sokol je prezidentským kandidátem vládní koalice, která se ujala své ústavní odpovědnosti po parlamentních volbách.
Děkuji vám. (Potlesk poslanců a senátorů vládní koalice.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Nyní bych poprosil místopředsedu vlády ministra Cyrila Svobodu. Další se pak o slovo přihlásil pan senátor František Mezihorák.
Místopředseda vlády ČR Cyril Svoboda: Dámy a pánové, vážené senátorky, vážené poslankyně, vážení senátoři, vážení poslanci, i křesťanští demokraté podporují a budou podporovat Jana Sokola, neboť celým svým životem ukázal, že navazuje na masarykovskou tradici, nebál se a nekradl. Vždy měl zájem na obecný prospěch. Jeho volbou se zasloužíme o český stát.
Děkuji. (Potlesk poslanců a senátorů vládní koalice.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já prosím pana senátora Mezihoráka. Další se připraví paní senátorka Moserová.
Senátor František Mezihorák: Ctěný Parlamente, odpusť mé troufalosti, že opět předstupuji před vás s několika slovy.
Před dvěma měsíci jsem kratince připomněl některé z Masarykovských hodnot prezidentování. To nebylo myšleno jako výzva k hledání klonu TGM. Z průběhů dosavadních dvou našich voleb však vzniká dojem, že hledáme ještě více. Snad anděla s pěti A. Mezi dosavadními kandidáty, i těmi jen zvažovanými, byla přece řádka úctyhodných osobností, a přesto dnes stojíme před volbou třetí.
Počet dvou neúspěchů, to samo o sobě není důvod k rozdmýchávání protiparlamentní nálady, byť došlo k některými sporným momentům, které mě osobně mrzí. Dějiny demokracie znají daleko dramatičtější a vleklejší příběhy. Avšak číslo 3 je vnímáno trochu jinak. Jako symbolické, mystické, rituální, a to ve všech oblastech lidského života a konání. Od sportu až po pohádku, jak to dnes už bylo připomenuto. Třetí volba je skutečně v mnohém mimořádně závažnou zkouškou. Nebudeme-li dnes pracovat zdárně, pak už bychom asi měli dát před volbou čtvrtou pokutně část své mzdy, jak se říkávalo, na vdovy a sirotky.
Nesdílím věru stále sílící očekávání radostné a hladké přímé volby prezidenta. Principiálně samozřejmě patří k základním demokratickým procedurám, byť u nás tradici nemá. Z mnoha politických, ekonomických i ústavněprávních aspektů ji v této konkrétní situaci České republiky musím považovat za nečasový přepych, nemluvě o tom, že dosti příkladů ukazuje, jak může i taková volba dostat podobu taškařice s fiaskálním výsledkem.
Je žádoucí, aby volební vášně v příštích měsících absorbovaly mnoho z energie potřebné pro řešení naléhavých úkolů, jež na stát čekají? Můžeme třeba lehce mávnout rukou nad desítkami milionů, jež na kampaň vyletí z kapes kandidátů a politických stran. Lze ale lehce oželet nejméně 1,5 miliardy korun na volbu z kapsy státní, když zároveň víme, kolik naléhavých potřeb nejsme schopni uspokojit? Počínaje třeba nezaměstnaností a konče školami? Kdyby moje univerzita získala jenom část této sumy, nepochybně by mě neminula socha na rektorátním nádvoří. Samozřejmě sádrová.
S oblibou vzývaný daňový poplatník si nás již předplatil a zdejší hradní vícenáklady se pohybují v řádu statisíců. Je třeba říci oblíbenému daňovému poplatníkovi, že přímá volba, po níž prý touží 70 % obyvatelstva, by znamenala mimo jiné v této naší ekonomické situaci 1,5 miliardy, kterou tento daňový poplatník zaplatí. I na to, prosím, nezapomínejme při pokušení rezignovat na parlamentní řešení prezidentského problému a případně dovést dnešní jednání opět k patu.
O nynějších kandidátech víme všichni dosti, abychom mohli s rozumem v hrsti rozhodnout, a já jako vládní senátor tady nehodlám bláhově agitovat. Byl bych však rád kdyby ti, kteří ještě přemítají, anebo se už upínají k oné vidině přímé volby, přece jen ještě zvážili své dnešní konání.
Volba prezidenta není kouzelnou pohádkou, ale oním třístupňovým pohádkovým rituálem ke štěstí vedoucím bychom se inspirovat mohli. Pokusme se, prosím, dovést volbu hlavy státu na třetí pokus k odpovědnému a České republice žádoucímu happyendu. (Potlesk poslanců a senátorů.)
***