(10.40 hodin)
(pokračuje Klaus)
Berme si od něj to nejlepší, co nabízí, a dávejme mu to nejlepší, co máme. Nepropadejme iluzi, že někdo něco udělá za nás. Spoléhejme především na vlastní síly a schopnosti. I vstupu do Evropské unie využijme k přesnějšímu vymezení naší role v tomto rodícím se velkém evropském celku a k novému pojetí našeho vlastenectví. Nezužme tento zásadní okamžik našich dějin pouze na spor o peníze a na dohadování se o výši těch či oněch dotací. Pokusme se - jako ostatně všichni integrující se Evropě - definovat své skutečné a opravdové zájmy a soustřeďme se na jejich důslednou obhajobu.
Pokrok, kterého jsme za posledních třináct let dosáhli, je přes všechny známé nedostatky a přes to, že se netýká všech z nás stejnou měrou, nesporný. Pokusme se na něj navázat tím, že budeme dobře hospodařit. I sám stát musí být hospodárný, funkční a pevný.
Před několika dny jsme si připomněli osmdesáté výročí tragické smrti Aloise Rašína, jednoho z mužů 28. října, jednoho z těch, kteří se o vznik našeho státu zasloužili nejvíce. Rašín nás nekompromisně nabádal, že demokracie jest odpovědnost, že nic není zadarmo, že nesmíme žít na dluh, že se musíme snažit každý sám, a ne jen čekat s nataženou rukou. Tehdy to byly nepopulární a nesamozřejmé věty. Stejně nepopulární, ale velice potřebné zůstávají i dnes.
Máme velkou šanci být moderní občanskou společností, nikoliv rozhádanou, vzájemně si nepřející komunitou, ostrůvkem národovectví, elitářskou enklávou či pouhou administrativní jednotkou sjednocující se Evropy. Zapomeňme na naše neproduktivní spory o občanskou společnost, vedené jako soubor pro či proti zastupitelské demokracii. Shodněme se na tom, že tímto slovním obratem myslíme tvůrčí soužití aktivních a sebevědomých občanů pohybujících se v takovém právním rámci, který zaručuje dostatečný prostor pro aktivitu státu i nestátních organizací.
Demokracii musíme ctít a pečovat o ni. Ze všech nebezpečí, kterým čelíme, nás může nejvíce ohrozit naše nesvornost. Pěstujme atmosféru čestného soupeření, nikoliv nepřátelství, atmosféru vzájemného naslouchání, nikoliv předpojatého odsuzování, atmosféru uvědomělého hledání společné odpovědnosti za naši zemi. Při respektu k odlišným zájmům našich spoluobčanů se soustřeďme na to, co nás spojuje, co zajistí stabilitu naší země. Hledejme i to, co naši každodennost překračuje jak ve sféře materiální, tak duchovní.
Před zákonem jsme si rovni. Méně se nám někdy zamlouvá, že nejsme stejní ve vybavenosti pílí, pracovitostí, ambicemi, talentem, odvahou, schopností riskovat, ale ani štěstím. Nemůže to být jinak. Vyvarujme se závisti, která nás potichu a nenápadně zevnitř rozežírá. Pomáhejme si - individuálně formou charity a kolektivně formou sociální politiky. Ani ten nejslabší z nás nesmí mít pocit, že jsme na něj zapomněli. Ale nečiňme tak za cenu vymazávání přirozených lidských rozdílů, protože tím bychom umrtvovali všechno živé. Stejně jako dosud nikdo nevynalezl stroj srovnávající na jednu úroveň naše zdraví, naši krásu, naše IQ, naše výtvarné či hudební schopnosti, stejně tak se nesnažme vytvořit společenský mechanismus, který by nás přitesával podle jedné šablony.
Klaďme si vznešené cíle, ale ať jsou to spíše cíle Camusova Mýtu o Sisyfovi, cíle snad nedosažitelné, ale opravdové, než cíle, které jsou jen naoko a které se vyhlašují jen proto, aby jedni vypadali lépe než druzí. Moralizujme jen tehdy, dosvědčujeme-li to, co hlásáme, svým vlastním konáním.
Nepromarněme dnešní šanci. Překonejme zbytečné animozity našich každodenních politických střetů, tak logické ve vypjatých prvních polistopadových letech, tak nepodstatné ve vztahu k historickým úkolům, které právě řešíme. Spolupracujme v úsilí o lepší příští současných a budoucích generací naší země.
V zemi takovýchto zásad lidského konání a fungování státu bych rád žil. V zemi takovýchto obyčejných ideálů bych rád byl prezidentem. O takovou bych v úřadě prezidenta spolu s vámi s veškerou svou energií, zkušenostmi i schopnostmi usiloval.
Vážení kolegové, vím, že při své dnešní volbě máte nelehký úkol. Začal jsem zmínkou o pohádce a měl jsem na mysli nesnadné úkoly nápadníků pohádkové Zlatovlásky. Přál bych si, aby v tomto sále stejně jako ve stejnojmenné pohádce létala ona pověstná zlatá muška, která by naznačila, koho volit. (Veselí v sále.) Život ale není pohádka. Nechť se projeví vaše svobodná vůle.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Václavu Klausovi.
Obdržel jsem pět přihlášek do rozpravy. Jako první se o slovo přihlásil pan poslanec Miroslav Grebeníček. Po něm vystoupí předseda vlády Vladimír Špidla.
Prosím pana poslance Grebeníčka.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážené senátorky, vážení senátoři, už druhý měsíc přešlapujeme nad volbou nového prezidenta České republiky. Zkušenosti posledních týdnů ukazují, že při posuzování jednotlivých kandidátů nelze vystačit s jednoduchými recepty. Na české politické scéně už neplatí automaticky takový předpoklad, že kandidát navrhovaný tou či onou politickou stranou nutně vyjadřuje její deklarovanou orientaci a hodnoty. Asi opravdu platí ono Vančurovo, že jsme rozlišeni přízvukem svých zájmů, svých věr a svých názorů, ale žádná různost nemůže zastřít základní potřebu nás všech - potřebu svobody a vývoje.
***