Pátek 24. ledna 2003

 

(10.20 hodin)
(pokračuje Klaus)

Nalezení jednoho jediného reprezentanta celého státu je akt mířící daleko nad horizont našich každodenních, jinak legitimních politických půtek a sporů a nad naše běžná parlamentní hlasování. Vím, že jsme si toho velmi dobře vědomi.

O vaši podporu jsem se, vážení kolegové, ucházel již před deseti dny. Pokusil jsem se vám sdělit, a to podstatně obšírněji, než to udělám dnes, co bych mohl vám a celé naší zemi ve funkci prezidenta nabídnout. Za oněch deset dní jsem se nezměnil a nezměnili jste se jistě ani vy. Netaktizoval jsem a netaktizuji. Předem jsem oznámil, že se zúčastním další volby, a nijak nedemonstruji svou výlučnost. O podpoře své kandidatury nevyjednávám za nějaké budoucí přísliby. Nabízím pouze sebe, své zkušenosti, schopnosti a postoje. Nabízím, že budu reprezentovat všechny občany naší země, tedy celou Českou republiku, a věřím, že to budu dělat lépe než moji protikandidáti.

Svou představu prezidentského úřadu jsem vám již přednesl a nechci vás tím dnes znovu zdržovat. Připomenu tři teze, které považuji za nejdůležitější.

Za prvé. Řekl jsem a dnes to jen opakuji, že má být působení prezidenta ve vztahu k vnitropolitickým událostem aktivní, nikoli však aktivistické. Prezident musí vůči všem politickým silám v zemi zachovávat respekt a objektivitu a nesmí se pokoušet vytvářet protiváhu výkonné a legislativní moci.

Za druhé. Těžiště prezidentské funkce vidím v roli důstojného a seriózního reprezentanta zájmů republiky v zahraničí. V dnešní chvíli by měl prezident přispět zejména k obhajobě zájmů naší země v Evropské unii a měl by usilovat o co nejpřátelštější vztahy s našimi sousedy, protože ty v minulých letech utrpěly nepříjemné a pro nás nežádoucí šrámy. Prezident musí v každém případě být loajální především ke své vlastní zemi.

Za třetí. Prezident musí být s občany nejen v komplikovaných a osudových chvílích, ale musí umět naslouchat i jejich každodenním starostem a radostem. Nesmí být arbitrem dění v zemi. Musí spíše být uvážlivým "svorníkem" legitimních zájmů jednotlivců i celých politických seskupení vzešlých ze svobodných voleb. Ty u nás již čtrnáctý rok předurčují vývoj věcí veřejných a to je obrovským pozitivním výsledkem našeho polistopadového vývoje.

Chtěl bych zdůraznit, že si vážím toho, že jsem ve všech kolech první volby dostal největší počet vašich hlasů, a i proto jdu do dnešní volby s jistým optimismem. Jdu do ní i proto, že jsem nikdy netvrdil, že z politiky odcházím, a že jsem neavizoval, že se vrátím pouze v případě krize, která ostatně dnes není. Svou opakovanou kandidaturu také neberu jako gesto nebo jako pokus o zamíchání karet, ale jako novou, úžasnou příležitost, kterou obyčejný smrtelník nemá a nemůže mít často.

Volba prezidenta je vážná věc a při řešení vážných věcí je třeba trpělivosti. Řešení nejrychlejší nutně nebývají těmi nejlepšími. Proto rozumím postoji, který Parlament při svém obtížném prezidentském gambitu až dosud volí, a jeho výsledku důvěřuji. Budu respektovat a loajálně podpořím jakýkoli většinový výrok tohoto shromáždění, ať bude pro mne příznivý, či nikoli. Pomohl bych si slovy významného anglického osvícenského básníka Alexandra Popea z jeho Eseje o člověku, v němž napsal anglicky: Whatever is, is right. Tedy - cokoli jest, jest správné. Ani zdaleka to jistě neplatí pro všechny lidské situace, ale naši dnešní chvíli to vystihuje velmi přesně.

V posledních dnech jsem o nás a o naší současné situaci přemýšlel snad ještě intenzivněji než dříve. Nezastírám, že mi k tomu byl silným impulsem zážitek z první dramatické prezidentské volby. Ve svobodné společnosti většinou neexistují žádná taková řešení, která by uspokojila všechny do jednoho. Poslanci a senátoři proto minulý týden sdělili veřejnosti "hledáme, vybíráme, zvažujeme". Bylo to sdělení optimistické. Jsem přesvědčen, že právě o tom a o ničem jiném je politická zodpovědnost, která se nakonec projeví rozhodující volbou. Naše země od nás řešení požaduje. Já jsem připraven a věřím, že vy také.

Na závěr minulé volby jsem vás s nespornou nadsázkou, kterou jste podle vaší reakce přijali, požádal, abyste se polepšili. Zkusil jsem začít sám u sebe. (Pobavení v sále, potlesk.) A ukázalo se, že to není snadné. (Smích, potlesk.). Ukázalo se, že to není snadné, ale za pokus to stojí. (Opět smích.) A tak dodávám. Když jsem dnes ráno vstával, vzpomněl jsem si na léta politického soupeření s mnohými z vás. Chtěl bych proto říci, že na ně, na tato soupeření, nezapomínám, ale že už jsou pro mne dnes věcí minulosti.

Mám dostatek sil, vůle, chuti a inspirace podílet se spolu s vámi na maximálním posílení důvěry občanů v demokratické instituce naší země a na znovunalezení optimismu, odvahy a sebejistoty, jež jediné vedou k bezpečné a úspěšné budoucnosti všech našich občanů. A skutečně všech bez rozdílu.

Již podruhé vám děkuji za vaši pozornost. Řešení máte ve svých rukou. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Podle pořadí, které bylo vylosováno, má nyní příležitost a možnost vystoupit další kandidát, paní senátorka Jaroslava Moserová.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP