(11.30 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Nepřipusťme, aby došlo k naplnění této obavy. Dopřejme republice státníka světového formátu, dopřejme republice prezidenta vysoce nadprůměrného, člověka pevných postojů a silných názorů, přitom tolerantního k politickým a lidským odlišnostem, člověka schopného unést břímě této funkce. Právě takovou osobností je Václav Klaus.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana senátora Františka Mezihoráka, připraví se pan senátor Edvard Outrata.
Senátor František Mezihorák: Ctěný Parlamente, počet mých let mi nedělá žádnou velkou radost, ale díky tomuto počtu jsem zažil všechny prezidenty Československa a České republiky. Několika dny i toho prvního.
Vím, že všichni prezidenti této republiky od roku, kdy zemřel zakladatel prezidentské tradice, se museli vymezit buď proti Masarykovi, vedle Masaryka, nebo z Masaryka. Dnešní čtyři uchazeči nehovořili jmenovitě o TGM. Přesto myslím, že každý z nás mohl v jejich vystoupení najít to, jestli to bylo vymezení proti, vedle, nebo z Masaryka. Domnívám se, že z tohoto hlediska bychom mohli každý sám zvažovat, který z těchto čtyř kandidátů je nejvíce hoden tradice, již nechci, abych nenosil dříví do lesa, příliš rozvádět. Domnívám se ovšem, že v této slavnostní chvíli přece jenom je dobré, když zazní několik Masarykových slov, která by měla jak pro prezidentské kandidáty, tak pro nás být slovy hodnými trvalého zamýšlení.
"Mám-li říci, v čem se můj život vyvrcholil, tedy ne v tom, že jsem se stal prezidentem a že mohu nést tuto stejně velkou čest jako těžkou povinnost. Má osobní satisfakce je hlubší, že jsem ani jako hlava státu nic podstatného nevyškrtl z toho, v co jsem věřil a co jsem miloval, že stoje v moci, nenacházím pro sebe nižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním, k národům a k světu, než jaké mě řídily předtím. Smím říci, že se mi potvrzuje a naplňuje vše, več jsem věříval, takže jsem nemusel změnit nic na své víře v humanitu a demokracii, na svém hledání pravdy ani na nejvyšším mravním a náboženském příkazu lásky k člověku."
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Edvarda Outratu, připraví se pan senátor Josef Jařab.
Senátor Edvard Outrata: Páni předsedové, vážená vládo, kolegyně a kolegové, naše volba dnes je jedinečná, jak již tady zmínil přede mnou kandidát Václav Klaus, jedinečná v tom, že se poprvé rozhodujeme přímo v okamžiku samotné volby, že výsledek volby není znám. To se nám ještě nestalo, byť v jednom případě se k tomu přišlo blízko. V této situaci si myslím, že je pro nás velice důležité a že nám to dává zvláštní odpovědnost, že musíme najít prezidenta, který je nejen čestný, statečný, pracovitý a zkušený, ale který také spojuje naše občany, spíš než aby je oddaloval.
Klub otevřené demokracie se dlouze zabýval probíráním případných možných kandidátů a došel k závěru, že v situaci, ve které jsme, je daleko nejspíš rozumné a správné podpořit kandidáta Petra Pitharta, který splňuje v našich očích všechny vlastnosti, které žádáme, a který má tuto vlastnost a má ji silněji než ostatní kandidáti. Národ čeká na to, abychom zvolili prezidenta, abychom ho zvolili pokud možno dnes, rozhodně co nejrychleji. Z různých důvodů není rozumné nechávat zemi dlouho bez prezidenta, byť samozřejmě ústava nám takovou věc umožňuje.
Klub organizované demokracie - vidíte, co se se mnou děje - Klub otevřené demokracie a já sám vás chci požádat o podporu tohoto kandidáta. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Jenom bych chtěl říci, že není podle mne demokracie myslitelná bez organizace a v tomto smyslu tento překlep tolik neznamená.
Chtěl bych poprosit pana senátora Josefa Jařaba, aby se ujal slova, a upozorňuji, že další písemné přihlášky do diskuse nemám.
Senátor Josef Jařab: Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, v těchto dnech bude končit prezidentský mandát Václava Havla a tato země se musí vyrovnat, jak vidíme, s nelehkým úkolem zvolit jeho nástupce. Nesnadnost úkolu je dána nejen osobností Václava Havla, jeho nezpochybnitelnou integritou politika hluboce humanisticky a demokraticky cítícího, uvažujícího a konajícího. Obtížnost úkolu je také dána okamžitou nenahraditelností obrazu Václava Havla v očích Evropy a světa, obrazu, který v pozitivním smyslu podmiňoval mínění světa o nás všech a o naší zemi.
Myslím si, že to bylo štěstí této země - řekl bych historické štěstí této země - že hlavou státu byl právě Václav Havel. A nebudu vypočítávat důvody. Potlesk, který zazněl při odchodu pana prezidenta z tohoto sálu, by snad měl být výrazem ocenění a vděku právě vůči jeho osobě a vůči tomu, jak zastával post hlavy státu.
Nástupce Václava Havla to bude mít lehčí, ale svým způsobem vlastně těžší, že přichází ne jako Václav Havel po Gustávu Husákovi. Nebudu tady toto tvrzení rozebírat, mělo by mluvit samo za sebe. Výhody i nevýhody nástupce Václava Havla plynou samozřejmě z dané historické situace a chvíle.
***