(11.10 hodin)
(pokračuje Klaus)
Chtěl bych být prezidentem univerzálním, nikoliv úzce vymezeným. Jsem člověk natolik disciplinovaný a rozumný, abych dokázal poodstoupit od svých dosavadních úloh na politické scéně ve prospěch formulování a obhajoby zájmů všech občanů naší země, bez ohledu na jejich světonázorové či politické přesvědčení. Pokud se většina členů tohoto vážného shromáždění, zvolených zástupců veřejnosti, rozhodne dát mi svůj hlas, jsem na službu své zemi v prezidentském úřadě připraven.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane poslanče.
Budeme pokračovat v rozpravě. Obdržel jsem písemné přihlášky a dovolím si ještě v prvním kole respektovat pořadí, které si kandidáti vylosovali. Jako prvnímu bych udělil slovo místopředsedovi vlády panu Cyrilu Svobodovi.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení senátoři, křesťanští demokraté navrhli Petra Pitharta jako kandidáta na post prezidenta republiky po velmi zralé úvaze. Hledali jsme především obecné dobré. Já si dovolím vydat svědectví, jak jsme uvažovali při této kandidatuře, protože jsme Petra Pitharta poznali jako člověka, který je velmi politický, má dlouhodobou politickou zkušenost.
Je to člověk, který prošel vzestupy i pády, je to člověk, kterého ale tyto vzestupy i pády nepoznamenaly. Je to člověk oddaný hodnotám, je to člověk, který nás nezklamal. Je to člověk, který je schopen naslouchat a hlavně - a to považuji za mimořádně cenné - je to člověk, který je schopen sebereflexe, uznání vlastních chyb a nápravy. Je to člověk, který může být prezidentem všech občanů České republiky.
Dámy a pánové, máme-li zvolit prezidenta, musíme přistoupit ke kompromisu. Kompromis znamená, že zvolený člověk může být jenom jeden, jen jeden prezident republiky. Volíme v období, kdy nás čeká velmi vážné rozhodování na mezinárodním poli, a bylo by dobré, abychom měli schopnost a odvahu zvolit prezidenta republiky v tento den. Petr Pithart za tento kompromis stojí.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane ministře. Požádám o vystoupení pana poslance Miloslava Ransdorfa, připraví se Milan Urban.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, chtěl bych reagovat na některé myšlenky, které se objevily v dosavadním průběhu diskuse. Především hodnocení role předcházejícího prezidenta, které tu přednesl předseda Lubomír Zaorálek, je něčím, co rozhodně není nesporné. Kdysi polský spisovatel Jerzy Lec řekl trochu provokativní myšlenku, že vykřičník, který změkl, se stal otazníkem. V našem případě se v otazník díky iniciativě studentů změnilo ono srdce, které z popudu pana prezidenta dosud svítilo nad Pražským hradem. Ten otazník, myslím si, je právě symbolem dědictví, které dosavadní prezident zanechává, otazník, který připomíná mnoha lidem v této zemi jejich skutečnou situaci. A myslím si, že hodně otazníků visí právě i nad dnešní prezidentskou volbou, i nad jednotlivými kandidáty. Všichni vlastně reprezentují vynikající schopnosti, mají nepochybně dispozice pro zastávání veřejných funkcí, nicméně některé otazníky je tu třeba připomenout.
Jestliže pan bývalý předseda sněmovny, vlády a Občanské demokratické strany Václav Klaus zde hovořil o průběhu změn v 90. letech, o tom, že jsou mnozí lidé, kteří se s odvahou pouštějí do podnikání, vytvářejí nové podnikatelské příležitosti, mění tvář našich měst, nepochybně je to pravda. Byl bych naivní, kdybych si myslel, že obraz naší současnosti je vysloveně černý. Ale nepochybně je důležité vidět i onu odvrácenou stranu, že tito občané většinou působili bez podpory státu, že častokrát se jejich iniciativa děla navzdory vládám, které v této zemi působily. Samozřejmě toto není cesta, která by měla být předmětem nějakého potlesku a sebeuspokojení.
Já vím, že řečník, který vyslovil tyto teze, má řadu velice pozitivních vlastností vhodných pro hlavu státu. Je houževnatý, má vynikající organizační schopnosti, umí strukturovat zadaný problém. To jsou vlastnosti, které mu nikdo neupírá. Ale na druhé straně si nejsem jist, zda má tu důležitou vlastnost, kterou by hlava státu měla mít, to znamená naslouchat s otevřeností vůči jiným názorům. Doba, kdy byl na výšinách své politické slávy, byla doba těch politiků, kteří byli schopni třeba i geniálním způsobem zjednodušovat, a nejen myslet, ale také mluvit v podobě novinových titulků. Myslím si, že tato doba je pryč a že by bylo možné se obávat i toho, že ti, ze kterých bývalému předsedovi Občanské demokratické strany nepochybně bylo špatně, ti, kteří doprovázeli jeho vzestup a které bych nazval klientelou, která neměla ani jeho rozhled, ani jeho schopnosti, že tito lidé by byli těžko od něho oddělitelní.
Jestliže jsem mluvil o otaznících, další kandidát, Petr Pithart, je vtělený otazník. Domnívám se, že například jeho kniha Osmašedesátý, kde je stejně jako v Obraně politiky vysloven koncentrovaný názor na tento obor lidské činnosti, je plná kritických pohledů na osmašedesátníky, na jejich údajnou neschopnost, na jejich nedostatek politické vůle. Ale je možné si právě položit otázku, jak to bylo s jeho vlastní činností v oné kritické době na začátku 90. let, zda právě tyto výtky, které adresoval osmašedesátníkům, by nemohly být použity také na něho. Samozřejmě mě jako čtenáře děl, článků, esejů partnerů na politické scéně - domnívám se, že každý politik by měl analyzovat myšlení svých partnerů na politické scéně, nehovořil bych o protivnících nebo nepřátelích - tak tyto články, eseje a knihy kandidáta Petra Pitharta obsahují i některé teze, které mě zarážejí, které znamenají vlastně popření základních pilířů národní identity, od české reformace přes národní obrození až po výkony dejme tomu kulturní levice mezi dvěma světovými válkami.
***