(10.50 hodin)
(pokračuje Bureš)
S čím přicházím já, ze světa moci soudní, která má jistě stejnou váhu jako moc výkonná a moc zákonodárná. Přicházím vybaven soudcovskou zkušeností, ale také - byť nedlouhou zkušeností - ministra spravedlnosti, který hleděl na výkon soudnictví a spravedlnosti z druhého břehu řeky. Nabízím vám proto to, co je pro postavení soudce, jeho roli ve společnosti a jeho úkol to nejdůležitější a co je jí vlastní. Je to nestrannost a schopnost ve spravedlivém procesu nalézat správná rozhodnutí. Nalézat rozhodnutí, která vznikají po pečlivém slyšení argumentů všech stran a která jsou výrazem schopnosti se rozhodnout a schopnosti takové rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit a chovat se v celém procesu tak, aby rozhodnutí bylo pro všechny předvídatelné.
Soudcovské prostředí nabízí i ještě jednu velkou zkušenost a závisí na každém, jak ji dokáže využít. Je velkou reflexí toho, jak probíhají společenské procesy, jestli jsou regulovány správně. Jestli ti, jimž právo má přiznávat ochranu, se chráněni cítí a jak vnímají celkový stav.
Požádám vás, abyste porovnali, zda to, co jsem nabídl jako zkušenosti, zážitky a inspirace, které jsem si z tohoto prostředí odnesl, porovnáte-li je se svou zkušeností v době, kdy jsem působil v Poslanecké sněmovně a v Senátu jako ministr spravedlnosti, zda je to pro vás nabídka věrohodná. Jako ministr spravedlnosti jsem usiloval o to, aby ty zákony, které měly posunout myšlenku reformy soudnictví, nebyly přijímány autoritou většiny několika hlasů, ale aby byly doprovázeny takovou autoritou, aby měly i náležitou autoritu společenskou. Chtěl bych vás ujistit, že stejný obraz, jaký jste mnozí z vás mohli sledovat v této době, tak nabízím a jsem připraven nabídnout i v komunikaci s parlamentními stranami, s vládou a s Parlamentem.
V žebříčku hodnot života občana a společnosti zaujímá velmi vysokou příčku právní stát. Víra v právo, ve stabilní právní prostředí, fungující soudnictví a vymáhatelnost práva jsou podle mého přesvědčení vysokými hodnotami občanů, ale i celé společnosti. A jsou také obrazem společnosti a určují, myslím, i jeho důvěryhodnost. Určují důvěryhodnost státu v zahraničí. Právní stát má spoustu stavebních prvků, ale myslím, že tón udává prezident republiky. Jsem připraven s využitím svých dosavadních zkušeností a odbornosti přispět kompetencemi prezidenta republiky, aby nejenom občany našeho státu, ale i v zahraničí byla Česká republika jako právní stát vnímána.
Myslím, že úkolem příštího prezidenta je také přispět k tomu, aby občané věděli, že vstup České republiky do Evropské unie je historickou příležitostí. Schopnost českých manažerů, českých podnikatelů a českých zaměstnanců je vysoká. A myslím si, že prezident by měl zřetelně vyjádřit důvěru, že tyto schopnosti dokáže Česká republika využít k tomu, že si získá lepší pozici, než si získaly jiné státy, které již členy Evropské unie jsou.
Vážené paní senátorky, vážené paní poslankyně, vážení páni senátoři, vážení páni poslanci. Zvažte prosím při své volbě, jakou váhu přikládáte moci soudní, autoritě práva a právnímu státu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji. Prosím pana poslance Václava Klause, aby se ujal slova jako poslední z kandidátů.
Poslanec Václav Klaus: Pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, vážené senátorky a senátoři, vážená vládo. Předstupuji před vás s plnou vážností, zodpovědností a pokorou jako kandidát na funkci prezidenta republiky. Dovolte, abych vám přiblížil své motivy i svou představu o této nejvyšší ústavní funkci a abych se dotkl i několika dalších témat, a to z trochu jiné perspektivy, než jakou mi dosud umožňovaly funkce ministra financí, předsedy vlády, předsedy sněmovny či předsedy velké politické strany.
Scházíme se při první skutečné volbě prezidenta republiky v historii naší země. Poprvé v dějinách Československa resp. České republiky o tento úřad vážně usiluje několik kandidátů. Poprvé není před prezidentskou volbou předem rozhodnuto. Poprvé se nejedná o volbu víceméně manifestační. Po třinácti letech na tuto funkce nekandiduje Václav Havel. Je to také pravděpodobně naposledy, kdy je prezident volen zastupitelskými sbory, neboť ve veřejnosti panuje téměř všeobecná shoda, že by tato volba napříště měla probíhat volbou všelidového hlasování. To všechno podle mého názoru zesiluje vážnost dnešního okamžiku.
Výhodu máme v tom, že je tentokráte naše země svobodná a že jsme po zvládnutí přeměny totality v demokratickou společnost znovu získali pevnou půdu pod nohama. Jsme respektovanou a uznávanou demokracií. Jsme členy Severoatlantické aliance. Naše země byla pozvána do Evropské unie. Ať máme názory na vyjednané podmínky našeho členství a na celkové přínosy evropského integrování jakkoliv rozdílné a ať se na stav a směřování Evropské unie díváme s tou či onou mírou realismu - ukončení našich vyjednávání a pozvánka ke vstupu jsou důležitým signálem. Jsou důkazem, že jsme, a to nejen ve svých vlastních očích, standardní demokracií, která se již přibližuje těm evropským zemím, které měly to štěstí, že 40 poválečných let nemusely prožít v nedemokratickém společenském uspořádání a mohly se svobodně rozvíjet v prostředí tržní ekonomiky a vysokého respektu k základním svobodám a právům občanů. I když jsme a být musíme k našim vlastním výsledkům a výkonům kritičtí a i když určitě nelze říci, že bychom v mnoha směrech nemohli být dále, než jsme, naše země nestrádá. Potýkáme se sice s řadou problémů, z nichž část se odvíjí od těžkostí transformace a část od chyb, které jsme my sami v průběhu třinácti vzrušujících let obnovy učinili, není důvod trpět pocitem, že to byla léta promarněná a že to byla nevyužitá příležitost.
Od listopadu 1989 jezdím po celé naší zemi a potkávám se s velkým množstvím lidí. Kdybych měl shrnout svůj převažující dojem, vyjádřil bych je slovy "obdiv, radost a hrdost". S obdivem hledím na ty, kteří se pustili do obnovy totalitou poničené a zanedbané země a vystavěli či přestavěli celá města a obce, podniky a instituce.
***