Neautorizováno !

(18.20 hodin)

(pokračuje Dostál)

Nutno zdůraznit, že navržené zavedení evidence má nezanedbatelný význam rovněž pro účinnější postih neoprávněného nakládání s díly a dalšími předměty ochrany podle autorského zákona, který jsme přijali minulý týden. Zavedením přesné evidence subjektů působících -

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče Payne, že vás ruší pan ministr kultury ve svém vystoupení.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Zavedením přesné evidence subjektů působících v oblasti audiovize a audiovizuálních děl se vytvářejí základní předpoklady pro lepší přístup České republiky k evropským audiovizuálním podpůrným programům.

Další podstatnou novinkou jsou nově stanovené kompetence v oblasti dohledu a sankcí. Navrhuje se, aby výkon dohledu nad dodržováním povinností podle tohoto zákona a sankční pravomoci byly rozděleny mezi orgány krajů a orgány obcí. Jednotlivé obce tuto činnost zajistí v rámci přenesené působnosti mnohem efektivněji, především pokud jde o kontrolu dodržování věkové přístupnosti audiovizuálních děl v půjčovnách a v prodejnách videokazet, jakož i v kinech. Případy zjištěného porušení povinností bude orgán obcí moci ihned postihnout sankcí. Možnost získat do rozpočtu obcí příjem z výnosů pokut pak bude představovat určitou kompenzaci za navýšení agendy v oblasti výkonu státní správy přenesené působnosti. (Ve sněmovně stále zvoní mobilní telefony.)

Eliminován by měl být rovněž nedostatek současné úpravy spočívající v tom, že prvoinstanční řízení při ukládání sankcí provádí ústřední orgán státní správy. Ve vztahu k dodržování povinností uložených zákonem výrobci, dovozci a distributorovi audiovizuálních děl se proto výkon dohledu a sankčních pravomocí svěřuje orgánu kraje, který by je měl vykonávat také v přenesené působnosti.

Při stanovení data účinnosti bylo přihlédnuto k účinnosti zákonů souvisejících s reformou veřejné správy. Vzhledem k tomu, že navržená úprava zasahuje do rozdělení působností mezi orgány krajů a obcí, musí být i účinnosti stanovena tak, aby tyto orgány již byly konstituovány. Novela zákona o audiovizi by tedy měla nabýt účinnosti dnem 1. ledna roku 2001.

Od předložené novely zákona o audiovizi lze očekávat zejména zkvalitnění informovanosti a zajištění přehledu o tuzemské a zahraniční tvorbě, které jsou mimo jiné nezbytnou podmínkou budoucího navýšení finanční podpory subjektům působícím v oblasti audiovize prostřednictvím programů Evropské unie.

To jsou nejdůležitější informace související s tímto návrhem zákona. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Josef Ježek.

Poslanec Josef Ježek: Děkuji za slovo, pane předsedající.

Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, podnikání v oblasti audiovize, tzn. výrobu, dovoz, různé druhy šíření pro komerční účely a nakonec i otázky archivování audiovizuálních děl, upravuje v tuto chvíli především zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

Svým způsobem v této oblasti participuje také zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj kinematografie, a dokonce i dekret prezidenta republika Edwarda Beneše č. 50 z roku 1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu. Poté některé další právní předpisy, jako živnostenský zákon, zákon o regulaci reklamy, autorský zákon, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání a jiné, přičemž shodou okolností většina z nich je v současné době také předmětem rozsáhlých novelizací, ať už ve stadiu projednávání ve sněmovně, projednávání ve vládě či v její legislativní radě, přípravy paragrafovaných znění nebo ve fázi záměrů.

V zásadě se dá říci, že tato vláda se rozhodla velkou legislativní smrští z gruntu novelizovat prakticky všechny zákony týkající se mediální sféry. Záměr je to jistě chvályhodný. Vývoj jde nezadržitelně kupředu, nové technologie si vyžadují nová legislativní opatření. Připravujeme se na vstup do Evropské unie, to všechno si vyžádá své. Mimoto mnohé dosud platné normy vznikaly na počátku 90. let v poměrném chvatu jisté nezkušenosti a byly tak některé co do kvality poznamenány dobou svého vzniku a okolnostmi přijetí. (Ve sněmovně je šum a zvoní mobilní telefony.)

To všechno jsou jistě pádné důvody k tomu, aby došlo ke zcela zásadní rekonstrukci v této oblasti našeho práva. Až potud tedy všechno v pořádku. Podívejme se však nyní poněkud podrobněji na vlastní zákonodárný proces, resp. na jeho konkrétní výsledky. Ještě máme všichni v dobré paměti boj, který byl v této sněmovně sváděn o konečnou podobu tiskového zákona. Nekonečné hodiny diskusí nad jeho definitivní verzí v mediální komisi, v podvýboru pro mediální legislativu, ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, v kuloárech, přenesené potom na stránky novin i do ostatních médií měly v zásadě jeden důvod. (Intenzivní rušení zvonícími mobily.) Byla to podle mého soudu nedostatečně připravená kontroverzní právní norma na bázi polotovaru, se kterou se bohužel vláda ztotožnila, a v tomto nehotovém stavu, naprosto nestravitelnou, ji předložila jako chutnou krmi poslancům této sněmovny. Je velkou zásluhou poslanců opozice, že nakonec může tato vláda předložit tiskový zákon široké veřejnosti v existujícím tvaru, který se bohudíky nepodařilo pokazit ani našim kolegům v Senátu.

Ještě nebyly zapomenuty boje kolem tiskového zákona, když obě instituce - ministerstvo i vláda - nám přeložily další významnou normu, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Troufám si tvrdit, a nejsem v tomto tvrzení osamocen, že v té podobě, jaká byla předložena coby tisk číslo 482, neměla tato předloha nikdy překročit práh této ctihodné sněmovny. (Opět zvoní mobily.) To, že byl nakonec propuštěn do druhého čtení, byl výsledek jakýchsi kupeckých machinací, které konečnému znění zákona nejenže nemohou prospět, ale spíše naopak. Pro všechny nás zúčastněné to pak znamená hodiny náročné práce na celkové rekonstrukci zákona, který ve stavu, v jakém byl jeho tvůrci poslán do světa, by způsobil naprostý chaos v celé oblasti rozhlasového a televizního vysílání, ba troufám si říci, by zničil většinu českých podnikatelů v této branži. Názor, který někdo v této souvislosti o této normě vyslovil, že se jedná o policejní mediální zákon, je sice řečen dosti natvrdo, ale bohužel není daleko od reality.

Na programu této schůze je další a byla už projednána další z důležitých norem v této oblasti - mám na mysli tisk číslo 433, novelu zákona o právu autorském. To, že před třetím čtením k němu bylo několik desítek pozměňovacích návrhů, také ukazuje, že jeho předkladatelé vytvořili tuto normu poněkud lehkým perem.

Proč o tom všem tak obsáhle hovořím při zpravodajské zprávě v rámci prvního čtení novely zákona o audiovizi? Protože mám velmi tísnivý pocit, že podobným způsobem je připravena i tato zákonná norma. Pokud tomu tak nebude, omlouvám se dopředu jejím autorům, ale jsem o tom téměř přesvědčen.

A ještě jeden společný rys mají tyto návrhy zákonů z oblasti audiovize a kultury vůbec. Ze všech těchto návrhů zákonů tu skrytě, tu zcela nepokrytě, jako sláma z bot vyčuhuje snaha státu zastoupeného zde ministerstvem a jeho úředníky po upevnění a rozmnožení svých pravomocí právě v této oblasti. Ostatně bohužel nejen v této. I jiné návrhy právních norem z oblastí zcela jiných stejným syndromem trpí.

***