Neautorizováno !

(9.20 hodin)

(pokračuje Mertlík)

A konečně ve věci odkupu části akcií České spořitelny Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj souhlasil s prodejem jen takového balíku akcií, aby podíl státu neklesl pod 50,1 %, s tím, že Fond národního majetku může tyto akcie prodat jen se souhlasem vlády a za tržní cenu. K tomu nakonec ale nedošlo.

20. září 1999 pak byl podepsán dodatek č. 2 ke smlouvě o prověření klasifikace vybraných dlužníků České spořitelny, který rozšiřuje původní předmět smlouvy tak, že společnost Arthur Andersen vypracuje pro objednatele zprávu pro potenciální zájemce o privatizaci České spořitelny, jež vychází ze zprávy o prověření klasifikace vybraných dlužníků České spořitelny. Zpráva pro investory musela být upravena tak, aby její výsledný text v maximální míře odpovídal ustanovení o bankovním tajemství dle příslušného zákona.

Do 21. 9. 1999, jak již bylo řečeno, měly být předloženy společnosti Merill Lynch indikativní nabídky do prvního kola výběrového řízení ze strany potenciálních investorů. Takovou nabídku předložila pouze jediná instituce, a to rakouská banka Erste Bank, ostatní z různých důvodů takovou nabídku nepředložily. Důvody buď neuvedly, nebo upozorňovaly především na problémy s akvizičním procesem ve vlastních zemích či s neschopností managementu operativně se připravit na provedení due diligence a na následné - v případě vítězství v tendru - přebudování řídícího systému České spořitelny.

23. 9. 1999 potom společnost Merill Lynch informovala řídící výbor pro privatizaci bank o obdržení -

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pardon, pane ministře.

Kolegyně a kolegové, já mám avizováno od několika kolegů, že není dostatečně slyšet. Například pan kolega Tlustý ukazuje, že není dostatečně slyšet, stejně jako více kolegů. Prosím o klid v jednacím sále.

Bylo by možná dobré, pane ministře, malinko si stáhnout mikrofony, protože se obávám, že tišší atmosféru v jednacím sále se mi nepodaří vytvořit.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Děkuji. Pokusím se více křičet.

Na tomto zasedání řídícího výboru 23. 9. rovněž společnost Merill Lynch na základě skutečnosti, že se ukázalo, že je jediným zájemcem o spořitelnu, doporučila udělení exkluzivity pro jednání tomuto jedinému zájemci, to je rakouskému finančnímu ústavu die Erste Bank. Řídící výbor toto doporučení předložil ministru financí - tedy mně - který se následujícího dne, to je 24. 9., rozhodl po prověření celé záležitosti toto doporučení akceptovat a vyhlásit exkluzivitu pro jediného zájemce, který byl k dispozici.

Na základě toho potom okamžitě, to je 29. 9. 1999, Erste Bank zahájila proces due diligence v České spořitelně, 19. 10. výbor pro privatizaci bank na svém jednání doporučil vyhovět žádosti Erste Bank o prodloužení termínu pro předložení závazné nabídky na 29. 10. 1999 a spolu s tím o prodloužení termínu pro due diligence.

29. 10. byla předložena společnosti Merill Lynch pouze jediná závazná nabídka, opět ze strany Erste Bank, ke koupi státního podílu v České spořitelně, a tím skončilo druhé kolo výběrového řízení.

2. 11. společnost Merill Lynch předložila řídícímu výboru pro privatizaci bank závaznou nabídku společně se svou analýzou a hodnocením této závazné nabídky.

5. 11. návazně na to právní firma White & Case předložila Fondu národního majetku právní stanovisko k návrhu Erste Bank na koupi akcií České spořitelny.

8. 11. 1999 vláda svým usnesením č. 1178/99, o převodu pochybných a ztrátových pohledávek České spořitelny, rozhodla o převodu pochybných a ztrátových pohledávek České spořitelny na Konsolidační banku, a to způsobem, který byl popsán v předloženém dopise investorům, který jsem zmiňoval před chvíli a který byl rozeslán spolu s informačním memorandem.

10. 11. 1999 řídící výbor pro privatizaci bank na svém zasedání doporučil vypořádání kupní ceny za prodej státního podílu v České spořitelně v měnové jednotce euro.

16. 11. 1999 byl postoupen společností Merill Lynch materiál pro schůzi vlády, který se týká opatření k řešení pohledávek v portfoliu České spořitelny.

3. 12. 1999 byla zaslána písemná odpověď Evropské bance pro obnovu a rozvoj ohledně jejího zájmu o koupi akcií České spořitelny.

8. 12. Fond národního majetku obdržel kopii dopisu na premiéra vlády České republiky s indikativní nabídkou Investiční a Poštovní banky na koupi státního podílu v České spořitelně. 14. 12. 1999 byla žádost zaslána společnosti Merill Lynch k vyjádření a analýze nabídky IPB, následně byla doručena odpověď.

31. 1. 2000 pak skončila časově omezená exkluzivita Erste Bank a spolu s ní byla dodána definitivní nabídka ze strany bankovního domu die Erste Bank. Tuto nabídku se pak vláda rozhodla akceptovat, a to 2. 2. 2000, usnesením č. 144, kde bylo rozhodnuto o prodeji České spořitelny.

Ten byl pak realizován dne 1. 3. 2000, to je před týdnem, podpisem smlouvy o koupi a prodeji akcií České spořitelny mezi Fondem národního majetku a die Erste Bank die österreichische Sparkassen.

Mám zde k dispozici celou řadu dalších dokumentů, které jsou velmi rozsáhlé. Zejména je to plný text uvedeného usnesení vlády z 2. února 2000 pod č. 144, včetně rozhodnutí o privatizaci 52,7 % akcií České spořitelny, a. s., metodou přímého prodeje akcií předem určenému nabyvateli, a další dokumenty. Je zde k dispozici i dopis investorů ve znění schváleném Fondem národního majetku, z kterého vyplývá podrobný popis procesu restrukturalizace úvěrového portfolia a ostatních, to je podrozvahových aktiv České spořitelny před provedením privatizace, spolu se systémem záruk, které budou prodej České spořitelny provázet. Je zde také informační memorandum. Tyto dva materiály nicméně mají povahu obchodního tajemství, stejně jako má povahu obchodního tajemství seznam těch společností, které odpověděly na inzerát, kterým vláda vyzvala zájemce o vyjádření předběžného zájmu o privatizaci České spořitelny. Jak jsem uvedl, šlo o čtyři banky a dvě nebankovní finanční instituce. Jednou z těchto čtyř bank byla die Erste, jména zbylých tří nejsem oprávněn sdělovat, stejně jako oněch dvou nebankovních institucí.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru financí panu Pavlu Mertlíkovi.

Zahajuji rozpravu, do které je přihlášen pan kolega Vlastimil Tlustý, prosím, pane kolego. Zároveň bych vás požádal, jak je tradicí v tomto sále, pokud vystupujete jako první, jestli byste sehrál roli zpravodaje, nebudete-li mít námitek vy ani sněmovna.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové. Při návrhu na zařazení tohoto bodu na program jsem vyslovil hypotézu, že v této privatizační kauze byl napřed vybrán nabyvatel a poté byl upraven předmět prodeje, poté byla stanovena prodejní cena, a poté byl podruhé upraven předmět prodeje. Jinak řečeno vyslovil jsem hypotézu, že v tomto prodeji, a to dvakrát, byly obráceně řazeny kroky, než je běžné při jakémkoliv normálním prodeji, ve kterém se napřed specifikuje, co je předmětem prodeje, pak se hledá cena a její navrhovatel, to znamená nabyvatel.

Z tohoto obráceného postupu, který se za okamžik pokusím dokázat, jsem odvodil, že vyplývá ztráta pro Českou republiku, Fond národního majetku a kapsu každého daňového poplatníka v rozsahu - jak jsem uvedl - přinejmenším mnoha miliard Kč.

***