Neautorizováno !

(16.20 hodin)

Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych v rámci interpelace položil několik otázek, které se týkají dnes již předloženého návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehru v Íránu. Tento bod budeme projednávat příští týden. Já bych se chtěl zeptat pana předsedy vlády na několik základních otázek.

Za prvé: Jaký je vztah vlády České republiky k otázce volného trhu a k smluvní volnosti soukromých právnických osob, které operují na českém trhu, které obchodují v mezinárodním obchodě?

Druhá otázka, která by mě velmi zajímala, to je otázka, o co opírá vláda své přesvědčení, že v případě, že nezabrání soukromému vlastníkovi české továrny dodávat zboží do jiného státu, budou uplatněny sankce vůči České republice. Pokud je mi známo, neexistuje ani žádné rozhodnutí Organizace spojených národů, ani jiných orgánů včetně amerického Kongresu, který neschválil žádný zákon, který by se týkal zákazu do Íránu.

Třetí otázku mám: Jestli si myslí, že jaderná elektrárna v Íránu bude nebo nebude dostavěna, a kdo tedy bude tím, kdo dodá příslušné vzduchotechnické zařízení, které nemá nic společného s jadernou energetikou pro tuto elektrárnu.

Za čtvrté mám otázku: Jakým způsobem si vláda představuje kompenzaci ztrát, které vzniknou této soukromé firmě daňovým poplatníkům a nakonec i České republice z nerealizace takové zakázky? A jestli to bude kompenzace na úkor daňových poplatníků.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci, prosím předsedu vlády.

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vážený pane poslanče Filipe, váhám, zda mám svou odpověď na vaše čtyři otázky poněkud rozšířit, ale připravil bych sněmovnu i sebe o potěšení ze svého vystoupení při projednávání návrhu zákona na toto téma, které zřejmě bude příští týden, a proto mi dovolte, abych se opravdu omezil pouze na odpovědi na vaše čtyři otázky.

Pokud jde o odpověď na první otázku, přiznám se, že ač necitlivý člověk, vstoupily mně slzy dojetí do očí, když jsem se dozvěděl, jak podporujete volný trh a smluvní volnost soukromých firem. Pokládám to za zásadní změnu vašeho politického paradigmatu a dovolte mi, abych vám k této změně upřímně blahopřál.

Bohužel moje paradigma je odlišné od vašeho a já vyznávám nikoli překonané zásady laissez-faire, které byly svěží koncem 19. století, ale vyznávám zásady regulovaného trhu, které dnes převládají, ať se to komu líbí či nelíbí, ve většině zemí Evropské unie, a jak vám za chvíli dokáži, v některých případech také ve Spojených státech amerických.

Takže právě proto, že se domnívám, že v přísně specifikovaných případech lze přistoupit k regulaci trhu, odmítám koncepci, která je neoliberální a která je vyjádřena i vámi jako předsedou klubu KSČM o neomezené smluvní volnosti a volném trhu bez přívlastku. Myslím si, že si budete rozumět se zástupci některých jiných politických stran v této sněmovně.

Druhá otázka, kterou jste mi položil, zní: Na jakém základě se domníváme, že budou uplatněny sankce proti České republice.

Dovolte mi, abych předeslal, že nejsem agent Madeleine Albrightové ani amerického imperialismu, řečeno vaší terminologií, že jsem několikrát velmi silně plédoval pro to, abychom v obchodních vztazích se Spojenými státy zastávali naprosto rovnoprávnou pozici. Dovolte mi uvést pouze dva konkrétní případy. Když Československé aerolinie přišly s děsivým nápadem odpustit firmě Boeing clo na dovoz čtyř letadel tohoto typu v úhrnné výši 220 milionů korun, přesvědčil jsem vládu, že tento nesmyslný požadavek má odmítnout, protože celní příjmy jsou příjmy státního rozpočtu a odpovědná vláda nemůže přijít o 220 milionů jenom proto, aby udělala radost firmě Boeing. Stejně tak jsem naléhal na Novou Huť, aby neodpouštěla penále americké firmě Caiser, která nebyla schopna uvést včas do provozu minihuť, kterou tam instalovala. A těchto příkladů bych mohl uvést celou přehršel, čili znovu opakuji, nejsem agent amerického imperialismu.

Přesto na základě analýz Ministerstva zahraničí mohu objektivně předpokládat, že realizace této dodávky by České republice, a tedy českým podnikům, nikoli pouze ZVVZ Milevsko, přinesla roční ztráty ve výši zhruba 5,5 miliardy korun. Korun českých.

Když se mě ptáte, na základě jakého podkladu, chtěl bych vás upozornit na zákon, který se jmenuje Iran Non Proliferation Act, který byl přijat americkým Kongresem, a samozřejmě i na výsledky jednání s americkými představiteli na toto téma. Jak říkal, pane poslanče, Jára da Cimrman, může se nám to líbit, může se nám to nelíbit, můžeme s tím souhlasit, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Čili chceme-li riskovat sankce v této hodnotě, učiňme tak, nechceme-li je riskovat, žádejme to, čemu se zdvořile říká marketing asistents, např. od firem General Electric a od dalších firem, které jsou zde zainteresovány.

Vaše třetí otázka zněla, kdo dostaví Búšehr, když ho nedostavíme my. Búšehr staví ruská firma s půvabným názvem Strojatomexport, pokud se nemýlím, nebo tak nějak podobně. A my jsme subdodavatelem vzduchotechniky. Pokud jsou mé informace správné, právě s výjimkou Ruska odmítly dodávky pro Búšehr všechny ostatní země - včetně Číny, včetně Ukrajiny.

Ano, já vím, že jste měl přátelský rozhovor s čínským velvyslancem, ale já vycházím z toho, že přes nepopiratelnou váhu čínského velvyslance v České republice je poněkud relevantnější to, zda Čína tuto dodávku realizovala, či nerealizovala. Já konstatuji, že ač požádána, tuto dodávku nerealizovala. A to je pro mě ten tvrdý fakt, kterým se řídím. Čili lze důvodně předpokládat, že pokud samozřejmě v Íránu nedojde k určitým změnám, tak nelze předpokládat kompletaci, pokud samozřejmě bývalý Sovětský svaz, nyní Ruská federace, tuto dodávku, včetně vzduchotechniky, nerealizuje sám.

Vaše čtvrtá a poslední otázka se týkala toho, jaká bude kompenzace. Já jsem se od nejmenovaného předsedy nejmenovaného politického klubu nejmenované politické strany, který zde není přítomen, dozvěděl v televizní diskusi, že vzhledem k tomu, že se jedná o zakázku zvíci jedné miliardy korun, měl by stát uhradit podniku ZVVZ Milevsko, tedy soukromé firmě, částku jedné miliardy korun. Obávám se, že nejmenovaný předseda rozumí ekonomice asi tak stejně jako zemědělství, ve kterémžto oboru dříve velmi vynikal, protože zřejmě předpokládá, že náklady na tuto zakázku budou nulové, neboť pouze v takovém případě by bylo možné žádat kompenzaci jednu miliardu korun. Kdybychom žádali finanční kompenzaci, pak bychom zřejmě žádali náhradu zisku.

***