Neautorizováno !

(9.40 hodin)

(pokračuje Grulich)

Vyšetřování bylo konáno pouze ve vztahu ke Komerční bance, a. s., Praha, Úřadem vyšetřování hlavního města Prahy ve 41 nejrůznějších trestních věcech za období od roku 1993 do současnosti. Sem zahrnuji ovšem i případy, kdy byla Komerční banka, a. s., v postavení poškozeného.

V současnosti je vedeno řízení ve 12 trestních věcech, kde je Komerční banka, a. s., především v postavení poškozeného a z těchto věcí je nejzávažnější kauza pod číslem ČVS MVV-ÚVP-2396/99, která se týká vylákání prostředků z této banky na základě dokumentárních akreditivů, a je prověřována postupem podle § 158 trestního řádu.

Dokazování je vedeno dvěma směry. Za prvé: Prokázání trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 trestního zákona a 143 trestního zákona v souvislosti s vystavením a užitím falešných listů. Za druhé: Prokázání trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 trestního zákona spočívající v jednání konkrétních pracovníků uvnitř Komerční banky, a.s. Jedná se o časově náročné dokazování, kde vyšetřovatel za součinnosti s kriminální službou úzce spolupracuje s orgány vnitřního auditu banky, s bankovním dohledem České národní banky a musí soustředit značné množství dokumentů k jednotlivým obchodům.

Dokazování zavinění hlavního podezřelého, rakouského občana izraelského původu Baraka Allona, na jednotlivých obchodech bude záviset na právní pomoci zainteresovaných států. Věc je sledována Úřadem vyšetřování pod číslem jednacím ÚVV-127/20-223-2000.

Upozorňuji rovněž na to, že Úřad vyšetřování speciálně nesleduje kauzy, které se týkají výkonu shora uvedených vlastnických práv, jak jsem už uvedl v úvodu. Z hlediska svých kompetencí na to nemá tento úřad nárok.

Chtěl bych dodat, že pro závažnost kauzy od samého začátku záležitost je pod mým přímým dohledem, pod mým dohledem byla vybrána skupina vyšetřovatelů-operativců a případ je dozorován nejen mnou, ale přímo ředitelem Úřadu vyšetřování a policejním prezidentem.

Co se týká České pojišťovny, na kterou byl rovněž vznesen dotaz, samozřejmě výkon vlastnických práv a jeho ošetření je zcela shodný s tím, co jsem uvedl v kauze Komerční banky.

Mohu dodat jenom to, že určitá šetření se v tomto směru k osobní odpovědnosti některých osob konají, jsou v začátku a nelze o nich informovat. Také vzhledem k závažnosti kauzy Komerční banka mi odpusťte, že vám nesděluji chronologii vyšetřování, jednotlivé postupy, protože pochopitelně jejich zveřejnění by průběh a výsledky tohoto vyšetřování mohly výrazně negativně ovlivnit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru vnitra České republiky panu Václavu Grulichovi. Zahajuji rozpravu a jako první do rozpravy je přihlášen pan kolega Vojtěch Filip. Prosím, pane předsedo poslaneckého klubu, přistupte k řečništi, můžete hovořit.

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, páni ministři, paní a pánové, já bych chtěl poděkovat za úvodní slova oběma ministrům a ocenit strohost některých sdělení a u ministra vnitra se jim ani svým způsobem nedivím.

Co mě však na té zprávě neuspokojilo. Je to situace, která by se dala nazvat tak, že stát postupuje dále ve věci Komerční banky k její privatizaci a k oddělení určitého portfolia do stoprocentní dceřiné společnosti, a tím tedy vytváří v podstatě pro příštího investora jiné podmínky na úkor daňových poplatníků České republiky. To si nemyslím, že po zkušenostech, které tu máme od roku 1994, resp. i doby dřívější, jsou správné.

Pokud jde o současnou situaci v Komerční bance, myslím si, že alespoň zčásti se začala vyšetřovat ta pochybení, která vedla ke snížení bonity této banky a ke zpochybňování její stability. Vím, že takové zpochybňování je často motivováno tím, aby byla snížena její celková cena při jejím prodeji, pokud se stát rozhodne svůj státní podíl v této bance prodat, a že nebylo pravděpodobně v možnostech zástupců státu v tomto bankovním ústavu zamezit tomu, aby zájmové skupiny těch bank, které mají zájem vstoupit na český bankovní trh prostřednictvím nákupu státních podílů, toto nečinily. Opak je pravdou, vždycky tak činit budou a musíme s tím počítat a svým způsobem vytvářet prostředí, které vzbuzuje důvěru ve výkon vlastnických práv v bankách, které jsou spoluvlastněny státem. To si myslím, že se nepodařilo a že se na tom podepsali i nejvyšší představitelé tohoto bankovního domu.

Jsem ale přesvědčen, že situace by byla řešitelná, kdyby došlo svým způsobem k razantnímu opatření ze strany státu, které by např. pozastavilo postup privatizace tohoto bankovního domu do vyšetření nejméně dvou trestních kauz, které probíhají ve věci šetření postupu představitelů Komerční banky. I to by znamenalo určitý posun ve vnímání zájemců a ukázalo by to na schopnost kapitálového trhu v České republice, na schopnost vlády, resp. Fondu národního majetku udržet potřebnou stabilitu, a tedy i cenu banky.

Jiná situace je podle mého soudu s Českou pojišťovnou. Pan ministr financí a místopředseda vlády pan Mertlík sdělil, jakým způsobem došlo k prodeji těchto podílů a jakým způsobem se zvyšovalo, resp. měnilo základní jmění a portfolio České pojišťovny.

Jsem přesvědčen o tom, že je pravdivá teze, že vlastnický podíl nebo možnost státu zasahovat do České pojišťovny je velmi omezená v celkovém vlivu cca 40 %, které může stát prostřednictvím Fondu národního majetku, resp. zástupce Komerční banky, v České pojišťovně uplatňovat, a že koncentrace majetkových podílů na První privatizační fond a IPB nasvědčuje tomu, že Česká pojišťovna bude jednáním ve shodě zcela mimo kontrolu státu, přestože tam určitý podíl přes Fond národního majetku, resp. Komerční banku, bude.

***