Neautorizováno !

(17.10 hodin)

(pokračuje Dundáčková)

A upřímně řečeno, překvapuje mě, že takovýto návrh podává sociálně demokratická vláda, která ve svých řadách má některé ministry, které jistě, i přes jejich věk, který se blíží tomuto limitu, neřkuli že je v některých případech překračuje, považuje tyto lidi zcela zjevně za odborníky způsobilé k výkonu ministerské funkce.

Pak se ptám - jak mnoho je soudců, kteří překročili 65 let věku a pro pokročilý věk nejsou nadále schopni vykonávat své funkce?

Článek 91 bod 10 se týká zřizování mimořádných soudů. Nevím, zda cítíme velmi výraznou a jakou potřebu toto ustanovení do ústavy dávat, když tam nebylo, a zda nám zřizování jakýchsi mimořádných soudů v tuto chvíli hrozí. Vysvětluji si to tak, jak jsem se dotazovala na to, proč se dostalo toto ustanovení do zákona, že snad mělo jít o jakési mimořádné vojenské soudy, a ani pak nejsem přesvědčena o tom, že nám něco takového hrozí, a nerozumím zařazení tohoto článku do ústavy.

Další článek se týká Nejvyšší rady soudnictví. Nejvyšší rada soudnictví je samozřejmě věc, která zasluhuje široké diskuse. Vůbec nejsem, tak jako pan poslanec Filip, přesvědčena o tom, že samospráva soudů a potažmo už vůbec ne kvazisamospráva má být vnášena do našeho právního řádu. A přistoupím-li na myšlenku, že v nějaké omezené míře má existovat jakýsi nejvyšší orgán bez další návaznosti na samosprávné orgány a prvky na nižších úrovních soudů, pak složení Nejvyšší rady soudnictví ve mně vyvolává velké pochybnosti, proč jich je právě 16, proč jich osm vybírají soudci mezi sebou ze svých řad, proč dalších osm jmenuje někdo jiný, proč předsedou takovéto Nejvyšší rady soudnictví má být zároveň předseda Nejvyššího soudu.

To je věc, které nerozumím vůbec, a myslím si, že vznikne-li už takový vážený sbor, pak by takový sbor měl svého předsedu mezi sebou zvolit sám, v každém případě. Bude-li zároveň předseda Nejvyššího soudu předsedou Nejvyšší rady soudnictví, pak potom považuji za nesmyslné, aby tento sbor zároveň volil a navrhoval ustanovení nového předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu, atd.

Čili myslím si, že to jsou věci, které jdou proti původní myšlence, která měla být samosprávná a která snad byla původně i dobrá.

Nevím, proč je Parlamentu omezován výběr kandidáta do Nejvyšší rady soudnictví, předpokládáme-li, že taková rada bude zřízena. A on samozřejmě omezován je, protože soudci volí mezi sebou ze svých řad, zatímco Parlament již nemůže volit poslance, senátora, člena vlády nebo soudce, anebo může, a je ustanovení, které říká, že členství v Nejvyšší radě soudnictví je neslučitelné s touto funkcí, pokud je volen komorou Parlamentu, myšleno skutečně tak, že se stát členem Nejvyšší rady soudnictví může, ale musí se vzdát svého poslaneckého, senátorského křesla, případně funkce soudce.

Budu-li na to pohlížet pouze z pohledu soudce, pak mi není jasné, proč soudce, který je navrhován samotnými soudci, ve své funkci zůstává, to znamená, že nadále vykonává funkci soudce, nebo je mu výkon činnosti na určitou dobu pozastaven a pak se k němu vrací. Ale Parlament takového odborníka z řad soudců navrhnout nemůže, a pokud by ho navrhnout chtěl, tak dotyčná osoba se musí své funkce soudce zříci.

Bod 14 článek 95 určuje, že soudce je při rozhodování vázán právním řádem České republiky. Myslím si, že právní řád České republiky je znění, které obrovsky rozšiřuje dosavadní znění, podle kterého soudce byl při svém rozhodování vázán toliko zákonem. Právní řád zahrnuje i velké množství podzákonných norem a já nejsem přesvědčena, že toto rozšíření je k dobru věci.

Bod 16 článek 112a) připravuje podmínky pro naplnění mezinárodního závazku, který ale v době, kdy schvalujeme ústavu, neexistuje - rozumím tomu správně? Je připravována, jak jsem se dozvěděla z důvodové zprávy, ratifikace statutu Mezinárodního trestního soudu, ale snad ani tento statut dosud nebyl schválen a v každém případě nebyl ratifikován Českou republikou. Čili přistupovali bychom nebo vytvářeli bychom podmínky pro něco, o čem nevíme, zda bude přijato a v jaké podobě to bude přijato, a přitom tím velmi významným způsobem omezujeme ochranu, kterou poskytujeme svým ústavním činitelům a jejich postavení.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pani poslankyně. Dále se přihlásil pan poslanec Dalibor Matulka.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážená pani předsedající, dámy a pánové. Býval bych se do této debaty vůbec nepřihlásil, kdyby mě k tomu nepřiměli někteří moji předřečníci. Nechtěl jsem se přihlásit z toho důvodu, že nemám ve zvyku hlásit se do debaty, ve které nechci říci nic objevnějšího, než řekli kolegové, anebo ze zvyku, že to mám ve zvyku například z Federálního shromáždění, přihlásit se za každou cenu k závažnému tématu do debaty, protože je tady televizní kamera.

Ale ruku s přihláškou jsem zvedl proto, abych poukázal na nepoctivost, nekorektnost jednoho z argumentů, jedné z námitek. Několik řečníků tady poukázalo na to, že debata o tomto návrhu novely ústavy, o základních principech této novely prakticky nebyla vedena.

Řekl bych, že tato námitka platí u velké novely ústavy z dílny ODS a sociální demokracie i u vládního návrhu novely ústavy na téma účasti našich ozbrojených sil a případně cizích ozbrojených sil na našem území. Tam ano, tam je to pravda. U tohoto návrhu to prosím pravda není. Tyto debaty skutečně probíhaly jak mimo parlament, tak na půdě tohoto parlamentu. Já osobně jsem na toto téma slyšel pana ministra Motejla mluvit několikrát, minimálně třikrát, a nikoliv v průběhu posledních čtrnácti dnů, ale minimálně jednoho roku.

Čili prosím, aby se tady nevznášel v tomto případě nekorektní argument. Není to pravda, debata skutečně vedena byla. Tím neříkám, že se závěry těchto debat samozřejmě souhlasím, to vyjádřím pak hlasováním v dalších čteních. Ale tento argument považuji za nekorektní.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Daliboru Matulkovi. Další přihlášku do podrobné rozpravy nemám, končím podrobnou rozpravu.

Přeje si pan ministr vystoupit ze stručným závěrečným slovem? Je tomu tak, udílím mu slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážená Poslanecká sněmovno Parlamentu České republiky. Předstupuji před vás se závěrečným slovem v rámci prvého čtení vládního návrhu změny Ústavy České republiky v situaci, kdy v rozpravě odezněl opakovaně návrh, aby tento vládní návrh byl zamítnut již v prvém čtení. Návrh zamítnout tento návrh zákona odezněl z úst převážně mých vzácných a milých kolegů, kteří tím či oním způsobem buď zastávali funkci, kterou zastávám já, přede mnou nebo jinými způsoby se skutečně výrazně a podle mého upřímného přesvědčení, v nejlepším přesvědčení upřímné snahy o zlepšení podíleli v uplynulých deseti letech na osudu a vývoji české justice. (Hluk v sále.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím o klid.

Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Spodním tónem doprovázejícím návrhy na zamítnutí byla vyslovená vnitřní nespokojenost nebo nesouhlas se současným stavem justice, vyslovené pochybnosti o kvalitě a možnosti tuto situaci změnit, zejména potom zlepšit.

Téměř všichni ti, kteří navrhovali zamítnutí, připouštěli, že by se systém měl nějakým způsobem změnit.

***