Neautorizováno !

(15.50 hodin)

(pokračuje Motejl)

Proto i reformní kroky v organizaci soudů a zejména pak otázku zřízení či nezřízení Nejvyššího správního soudu je nutno řešit samostatným následným krokem soudní reformy. Záměrně tedy předložený návrh novely ústavy ani navazující zákony o soudech a soudcích do stávajícího právního stavu týkajícího se Nejvyššího správního soudu nezasahují.

Soudní reforma v oblasti organizační představuje v legislativní formě souběžné předložení tří vzájemně provázaných zákonných předpisů. První je tedy zmíněný vládní návrh zákona o soudech, kterým se vymezují soudy soudní soustavy, jejich obvody, sídla a organizace, stanovují se hlavní zásady jejich činnosti, upravuje se správa soudů a instituce ji vykonávající, upravuje se způsob vyřizování stížností na postup soudů.

Další je vládní návrh zákona o soudcích, kterým se vymezují předpoklady pro funkci soudce a přísedícího, jejich ustanovování do funkcí, určí se pravidla pro přidělení soudce k výkonu funkce určitému soudu, pro přeložení soudce nebo pro dočasnou změnu v jeho přidělení. Tímto zákonem je dále upravováno postavení soudců a přísedících, jejich práva a povinnosti i zánik těchto funkcí. Zákon konečně upravuje i zásady odpovědnosti soudce za disciplinární provinění a jeho způsobilost k řádnému výkonu funkce, upravuje řízení ve věcech soudců a vymezuje orgány, které budou v těchto věcech jednat a rozhodovat.

Změny v organizaci soudů a jejich správě a změny v postavení soudců vyžadují promítnutí do ústavní úpravy, a proto nedílnou součástí je právě i tento návrh novely Ústavy ČR. Ústavní zakotvení tak vyžaduje zásadní nové řešení, které přináší vládní návrh zákona o soudech, jímž je koncipování budoucí soudní soustavy jako soustavy tříčlánkové. Zjednodušení soudní soustavy a soustředění agendy v příslušném stupni u jediného článku soudní soustavy odstraní zbytečné komplikace procesního charakteru, usnadní situaci účastníkům řízení a ve výsledku se pozitivně odrazí i v rychlosti soudního řízení.

Po vzoru ústav řady jiných demokratických států se proto navrhuje ústavou vymezit pouze vrcholné články soudní soustavy a vymezení ostatních soudů, které ji budou tvořit, ponechat na úpravu provedenou zákony.

Další zásadní změnou, která vyžaduje ústavní zakotvení a kterou legislativní předlohy reformy soudnictví v oblasti organizace soudu obsahují, je změna systému správy soudů. Jejím smyslem je oddělit od sebe správu soudů, která v nejužším směru souvisí se samotným výkonem soudnictví a v níž je na místě, aby byla vykonávána kolektivním orgánem nezávislým na moci výkonné, v němž budou zastoupeni i sami soudci, tedy Nejvyšší radou soudnictví, a správu soudů, která je pro zajištění chodu soudů nezbytná, nesouvisí však bezprostředně s výkonem soudnictví, jež by měla být nadále zajišťována mocí výkonnou v ústřední rovině Ministerstvem spravedlnosti.

Nejvyšší rada soudnictví bude specifickým orgánem státní moci, bude tedy v určitém rozsahu vykonávat působnost dosud zajišťovanou ve vztahu k soudnictví mocí výkonnou. Je proto potřebné ústavou vymezit její základní poslání, její složení a způsob ustanovování jejích členů a v návaznosti na to řešit i související změny v působnosti ústavních činitelů a institucí.

V souvislosti s těmito základními změnami se navrhuje upravit i některá další ustanovení hlavy čtvrté ústavy, i když bezprostředně nesouvisející se záměry reformy organizace soudů a postavení soudců. Některé z navržených změn mají charakter zpřesňující, jiné směřují ke změnám věcným a je jimi sledováno uceleně řešit problematiku ústavní úpravy vztahující se k moci soudů.

Z okruhu věcných změn považuji za potřebné poukázat na navrhovaný věkový limit pro výkon soudcovské funkce a vázání zániku funkce soudce na dosažení určitého věku a zejména pak na vyloučení možnosti opětovného jmenování do funkce soudce Ústavního soudu, které je navrhováno v zájmu posílení nezávislosti a nestrannosti rozhodování soudců Ústavního soudu.

Vedle navržených změn vztahujících se k hlavě čtvrté ústavy obsahuje tento vládní návrh novely ještě návrh změn ve dvou dalších oblastech spojených s jinými legislativními aktivitami a v zájmu zajištění stability ústavy je navrhováno realizovat je touto společnou novelizací. První z nich je potřebná ústavní reakce umožňující plnit závazky České republiky z připravované ratifikace Statutu Mezinárodního trestního soudu, který byl v podobě mezinárodní smlouvy sjednán na diplomatické konferenci OSN konané v Římě v červenci 1999.

Druhou změnou je novelizace ustanovení článku 98 odst. 1 ústavy, jíž je reagováno na požadavky Smlouvy o založení Evropských společenství a na požadavky Protokolu o Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z pověření vlády navrhuji, aby vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 34/1997, byl ve smyslu § 90 odst. 2, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, projednán s přikázáním výboru, případně několika výborům Poslanecké sněmovny a propuštěn do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Motejlovi. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Vlasta Parkanová.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, návrh ústavního zákona, kterým se navrhuje změnit Ústavu České republiky, má především za úkol vytvořit ústavní rámec pro správu soudnictví a soudní organizaci, jak ji předpokládají návrhy zákonů o soudech a o soudcích, které bychom teprve měli projednávat pravděpodobně na příští schůzi.

Vedle změn, které bezprostředně souvisejí s probíhající reformou soudnictví, jsou navrhovány i dílčí úpravy v postavení některých ústavních činitelů a v působnosti ústavních institucí. Nejprve k organizaci soudů a postavení soudců. Namísto dosavadního vymezení všech článků soudní soustavy navrhuje se v ústavě vymezit pouze vrcholné články soudní soustavy, to znamená Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, a působnost a organizaci, jakož i označení ostatních soudů ponechat na úpravu provedenou obyčejným zákonem.

Postavení soudců se týkají nová ustanovení, kterými se navrhuje ústavně vymezit obsah slibu soudce, jakož i důsledky spojené s odmítnutím slib složit. Dále je zde návrh na zavedení nepřekročitelného věkového limitu - ten je 65 let - pro výkon funkce soudce a některá další zpřesnění soudcovské nezávislosti a rozhodování.

Asi nejzávažnějším zásahem či spíše doplněním ústavy je návrh na ústavní vymezení specifického orgánu správy soudnictví, kterým má být Nejvyšší rada soudnictví. Tato by se na správě soudů měla podílet zejména tím, že bude navrhovat prezidentu republiky kandidáty na jmenování do funkce soudců a do funkce předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu. Návrh dále určuje počet členů tohoto orgánu a definuje také způsob jejich volby.

Třetí oblastí, kterou předkládaný návrh novely ústavy zahrnuje, je změna v dosavadním postavení ústavních soudců. Vedle formálního zpřesnění vázanosti jejich rozhodování ústavním pořádkem je zde především nově navrhován věkový limit 70 let a zejména nemožnost opakovaného zvolení do funkce ústavního soudce.

Další navrhované změny ústavy již přímo ani nepřímo nesouvisejí se soudní reformou, a proto se o nich zmíním jen velice krátce, i když samozřejmě taktéž si zaslouží pozornost. Jednak se jedná o přizpůsobení našeho ústavního pořádku Statutu Mezinárodního trestního soudu, který má povahu mezinárodní smlouvy, a stávající znění ústavy je v některých směrech v rozporu s jeho působností.

***