Neautorizováno !

(15.40 hodin)

(pokračuje Langer)

Prvním avizovaným bodem je

Prosím, aby se slova ujal pan místopředseda vlády a ministr financí Pavel Mertlík.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, už jsem se sem zaplněnou vládní lavicí probojoval, čili mohu se ujmout slova a děkuji za něj.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás informoval o současném stavu na úseku družstevního peněžnictví. Svoji odpověď jsem rozčlenil, a to podle zadání, které si stanovila Poslanecká sněmovna, celkem do tří oblastí:

Za prvé - informace o současném stavu na úseku spořitelního a úvěrového družstevnictví. K současnému stavu bylo založeno 136 družstevních záložen sdružujících téměř 125 tisíc členů, s celkovou bilanční sumou přesahující 11 miliard 290 milionů 271 tisíc. Tato informace platila ke dni 16. 2. Samozřejmě od té doby mohlo dojít k určitému pohybu.

V obchodním rejstříku je zapsáno 110 družstevních záložen, z nichž devět ohlásilo úřadu ukončení činnosti a 26 je pouze v evidenci úřadu a nebylo dosud do rejstříku zapsáno. Dvacet pět družstevních záložen dosud nezačalo poskytovat služby, z čehož sedm déle než jeden rok, a lze tedy říci, že pouze 80 družstevních záložen plní svůj účel a poskytuje svým družstevníkům finanční služby.

Tato družstva vyvíjejí svou činnost mimo jakoukoliv kontrolní působnost České národní banky a Ministerstva financí. Obě jmenované instituce měly od samého počátku námitky ke vzniku družstevních záložen, jejichž činnost byla násilně přerušena reorganizací bývalého československého peněžnictví v roce 1948 a v následujících letech do roku 1953. Vznik spořitelních a úvěrních družstev, která nepodléhala kvalifikované kontrole v době, kdy se začínaly objevovat problémy v bankovním sektoru, považovaly jak Česká národní banka, tak Ministerstvo financí a tehdejší vláda v roce 1995 tedy za nevhodné.

Na základě poslanecké iniciativy však byl přijat výše uvedený zákon č. 87/1995 Sb. a tím byl vznik spořitelních a úvěrních družstev umožněn. Jedním z důvodů vzniku družstevních záložen byla představa, že tato družstva vyplní určitou mezeru, která na bankovním trhu existovala, to je, že se zaměří na poskytování drobných, řádově desetitisícových půjček a úvěrů, o jejichž poskytování banky neměly zájem. .

Je však zapotřebí vidět tu skutečnost, že se vývoj peněžního družstevnictví ubíral od samého počátku jeho znovuvytvoření jiným směrem. Prvotní idea malých družstev, kde se všichni členové navzájem znají a důvěřují si, nebyla důkladně promítnuta do zákona, a družstevní záložny se vyvíjejí zásadně dvojím způsobem. Jednak vznikají malá, místně působící družstva, jejichž případný úpadek by neměl vliv na stabilitu sektoru, vedle nich však byla cíleně zakládána s celostátní působností či s působností přesahující rámec regionu jiná družstva, kde platí, že pád jednoho či dvou může ohrozit stabilitu celého sektoru družstevního peněžnictví.Výsledkem takového cíleného jednání je vznik kolosů, ve kterých je princip členství jen formální záležitostí, a členství samotné je pouhým důsledkem nekritického přijímání slibů nereálných úrokových výnosů. V takovýchto kolosech družstevníci nemají a neměli možnost vykonávat účinným způsobem vlastnická práva, a - to je třeba velmi podtrhnout - družstevníci jsou spoluvlastníky a jsou spoluodpovědni z tohoto titulu za výkon vlastnického práva ke svým družstevním záložnám.

Situaci některých družstev pak zhoršují dceřiné společnosti zřízené jejich managementem, což zákon v současné podobě umožňuje. Z dostupných údajů vyplývá, že vedení družstevních záložen se dopouštěla stejné chyby jako počátkem 90. let banky a příliš investovala do expanze zřizování poboček a všech záležitostí s tím spojených - investice do budov, technického vybavení, personálu, atd. Podle informací, které získalo Ministerstvo financí, jenom zřízení jedné malé expozitury se dvěma pracovníky přijde v průměru mateřskou družstevní záložnu zhruba na 500 000 Kč, tedy půl milionu korun. Existují družstva, která mají desítky poboček a desítky expozitur. S tím pak souvisí zvýšené provozní náklady. K tomu připočteme vysoké úrokové výnosy nabízené členům, které jsou podle našeho názoru neúměrné, jsou výrazně vyšší, než je tomu u úrokových služeb bank, a po tomto neúplném výčtu není příliš překvapující sdělení, že zhruba polovina družstevních záložen hospodaří ve ztrátě. Dle dostupných údajů, které nezahrnují náklady spojené s tvorbou opravných položek k zohlednění hodnoty aktiv, hospodaří téměř 50 % aktivních družstevních záložen se ztrátou. Zejména velké družstevní záložny s celostátní působností nebo s působností přesahující rámec regionu vyvíjejí rozsáhlé podnikatelské aktivity, od směnárenské činnosti až po fond-banking nebo poskytování platebních karet.

V počátku tohoto kalendářního roku byly třemi největšími družstevními záložnami tyto:

Za prvé: První družstevní záložna Ostrava, zhruba 24 000 členů, tři a půl miliardy korun bilanční sumy, vklady ve výši 3,48 mld. Kč.

Za druhé: Českomoravská družstevní spořitelna Ostrava, zhruba 13 000 členů, finanční suma 1,7 miliardy korun, vklady 1,44 miliardy.

Rodinná družstevní záložna, tedy třetí v pořadí, 31 000 členů, avšak bilanční suma 1,6 miliardy Kč, vklady zhruba 1,66 miliardy Kč.

Mezi jednotlivými aktivními záložnami jsou značné rozdíly v objemu vkladů a počtu členů. Nejmenší družstevní záložny mají mezi 30 - 50 členů s celkovými vklady pod jeden milion korun. Na druhé straně pět největších družstevních záložen obhospodařuje více než 73 % tohoto trhu s objemem vkladu 7,9 mld. Kč a téměř s 86 000 členy. Velké družstevní záložny se tak svým charakterem podobají spíše bankám. Vytvářejí zpravidla celorepublikovou síť poboček a oslovují široké spektrum potenciálních členů. Klasickým bankám konkurují především sliby vyššího zhodnocení vkladů, relativní dostupností úvěrů a komornějším stylem pojetí práce se zákazníky.

Možnosti zřizování dceřiných společností družstevními záložnami ukazují, že tímto způsobem odcházejí z družstev značné prostředky, a tím se družstevní záložny stávají nelikvidními. Jejich prostřednictvím družstevní záložny pronikají do oblastí, jejichž přímý výkon jim zákon č. 87/95 Sb. nedovoluje, s nejrůznějšími předměty podnikání, od stavebních a investorských firem až třeba po cestovní kanceláře nebo obchodování s cennými papíry.

Zákon č. 87/95 je koncipován tak, že spořitelním a úvěrním družstvům zakládání právnických osob za účelem podnikání dovoluje, neřeší však způsob a možnost kontroly těchto dceřiných společností, zejména v souvislosti s riziky vyplývajícími z neomezeného předmětu činností, které mohou vykonávat. Touto formou mohou být aktivity jiných právnických osob financovány z vkladů členů družstev. Podnikatelské záměry některých družstev jdou svou rizikovostí nad rámec důvodů, které vedly k přijetí zákona č. 87/1995 Sb., což je rozvoj družstevního peněžnictví.

K uvedeným výhradám můžeme přiřadit i pochybnosti o kvalifikovanosti nejenom výkonných pracovníků, ale i managementu těchto družstev, v jejichž vedení jsou často lidé bez znalosti finančnictví. O hospodaření a profil vedení některých družstev se začínají zajímat i sdělovací prostředky a orgány činné v trestním řízení.

Vysoké objemy vkladů nasbírala řada spořitelních a úvěrních družstev díky slibovaným nereálným výnosovým úrokům. Svého času šlo o hladinu 17, extrémně až 33 %. V současnosti se pohybují úrokové výnosy u některých družstev okolo 14,5 %. Tuto situaci se Ministerstvo financí a rovněž ČNB snažilo v letech 1997 - 1998 usměrnit prostřednictvím Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. Jinou možnost jak Ministerstvo financí, tak ČNB nemají.

***