Neautorizováno !

(Jednání pokračovalo v 17.01 hodin.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, je 17.01 hodin, začínají tedy interpelace na členy vlády. Prvním vylosovaným je poslanec Ivan Langer, interpelovaným ministrem Otakar Motejl, a to ve věci opatření ve věznicích.

Vzhledem k tomu, že nebyla námitka proti přednesení mé interpelace z tohoto místa na předsedu vlády, doufám, že mohu tak učinit i v případě ministra spravedlnosti. Prosím tedy o spuštění časového limitu.

Vážený pane ministře, bývalý generální ředitel Vězeňské služby Jiří Malý při rezignaci na svoji funkci již upozorňoval na možné vzpoury ve věznicích. Za hlavní příčinu kritického stavu označil tehdy nedostatečný počet vězeňského personálu, nízké platy, ale i nevyhovující kapacitu věznic a nízkou zaměstnanost vězňů.

Uplynul zhruba rok a půl a v lednu letošního roku více než polovinu českých věznic zachvátila vzpoura. Příčiny podle stávkujících: přeplněnost, špatná strava, nedostatečné hygienické podmínky, špatná lékařská péče. Poslední příslovečnou kapkou se stalo nedostatečně připravené - podle mého názoru - uvádění do života nového zákona o výkonu trestu odnětí svobody, který mj. - podle mě správně - ovšem omezil příjem balíčků pro vězně a stanovil povinnost v hranici výkonu trestu i v případě, že vězeň nepracuje.

Je mi samozřejmě známo, jaká opatření k bezprostřední nápravě některých kritizovaných skutečností učinil váš úřad, resp. Vězeňská služba. Zůstává nicméně neoddiskutovatelnou skutečností, že nejpalčivější problémy přetrvávají. Jde zejména o přeplněnost věznic a také o aplikaci výše zmíněného zákona.

Dovolte mi tedy položit následující tři otázky:

Jaká opatření váš úřad učinil k zajištění jednotného a správného výkladu zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve všech věznicích?

Za druhé: Jedním z často používaných argumentů na podporu nového zákona je skutečnost, že nový zákon je v souladu s obdobnými normami Evropské unie. Co však není v souladu s evropským standardem, je počet vězňů, který je v České republice více než dvojnásobný k poměru počtu obyvatel. Důsledkem je již zmíněná přeplněnost věznic. Otázka zní: Jak hodlá váš úřad tento problém koncepčně řešit - neboť předpokládám, že v dalším roce rozšiřování kapacit věznic není to nejsprávnější a jediné východisko.

Poslední: Co může učinit váš úřad pro výraznější využívání alternativních trestů soudci a rovněž omezení případů vyšetřování obviněného ve vazbě?

Děkuji vám za zodpovězení těchto tří otázek.

Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážený pane místopředsedo, vážená Poslanecká sněmovno Parlamentu České republiky, já jsem si byl skutečně od samého počátku nástupu do funkce, tj. dnes už skoro 20 měsíců, vědom, že situace našeho vězeňství je situace velice křehká, velice vážná a že bude zdrojem a může být kdykoliv v budoucnosti zdrojem velkých těžkostí, jejichž dopad nelze dost dobře ani v tomto okamžiku docenit.

Budu se snažit pochopitelně odpovědět na vaše tři poměrně kompletní otázky, ale přece jen bych rád si dovolil upozornit, že pohled na naše vězeňství je třeba brát ze širšího kontextu a poměrně s přihlédnutím ke vzájemnému podmínění a vzájemné propojenosti faktorů, které na vězeňství působí.

Rozhodující faktor je vlastně obsažen - když dovolíte, nebudu teď postupovat v číselném sledu vámi položených otázek - ve skutečně neúměrně vysokém počtu osob, které jsou omezeny na svobodě ať již v režimu vazby, tedy ve vazebních věznicích v rámci vyšetřování, nebo které jsou omezeny na osobní svobodě v rámci výkonu nepodmíněně uloženého trestu. To je záležitost, kterou resort Ministerstva spravedlnosti a Vězeňská služba mohou ovlivnit pouze a jenom snahou korigovat nejen chování občanů, tzn. na úseku prevence kriminality, ale posléze i legislativně, na úseku změny trestní politiky, změny frekvence ukládání nepodmíněných trestů a změny frekvence braní do vazby a posléze i korigováním délky vazby.

Vláda předložila tomuto parlamentu návrh zásadní novely trestního řádu a návrh poměrně výrazné novely trestního zákona, o kterých je přesvědčena mj., že by měly již přinejmenším těmi zvratovými situacemi přivést s sebou i celkový zvrat dosavadního, do jisté míry stereotypního přístupu k celé problematice omezování osobní svobody na půdorysu trestního řízení.

Skutečností totiž zůstává, že počet nepodmíněných trestů je stále velice vysoký, má do jisté míry vzestupnou tendenci. Znamená to tedy, že v důsledku přežívajících stereotypů myšlení, a to myšlení nejen soudců, ale myšlení i státních zástupců, myšlení policistů a především a zejména i myšlení veřejnosti a médií, je nepodmíněný trest v tomto státě považován za jediný výraz státní hegemonie ve vztahu k zločinu, porušení právního předpisu. Analogicky to platí pochopitelně i o okolnostech a četnosti lidí braných do vazby, i když v tomto směru se v posledních čtyřech letech projevilo určité zlepšení situace; pokud se dá hovořit o zlepšení či zhoršení, potud se poměr mezi osobami odsouzenými a osobami, které jsou ve vyšetřovací vazbě, zlepšil ve prospěch menšího podílu osob vazebně vyšetřovaných.

Otázky snížení frekvence nepodmíněných trestů odnětí svobody jsou bezprostředně spjaty s jinými způsoby řešení potrestání těch pachatelů, kteří jsou uznáni vinnými. Trestní zákon v předcházejících novelách položil předpoklady a podmínky nebo možnosti pro frekventování opatření sankčního charakteru, které nejsou spojeny s trestem odnětí svobody.

***