Zápis z 18. schůze zahraničního výboru Poslanecké sněmovny,
která se konala ve dnech 14. - 16. ledna 1998
středa 14. ledna 1998
Přítomni: V. Holáň, K. Kořínková, I. Kočárník. D. Kroupa, J. Maštálka, V. Nájemník, I. Němec, J. Payne, V. Svoboda, P. Šulák, P. Tollner
Omluveni: J. Kalus, J. Koucký, V. Laštůvka, M. Loukota, M. Ransdorf, M. Sládek, V. Štěpová, L. Zaorálek
čtvrtek 15. ledna 1998
Přítomni: V. Holáň, J. Kalus, K. Kořínková, I. Kočárník, V. Laštůvka, J. Maštálka, V. Nájemník, I. Němec, J. Payne, M. Ransdorf, V. Svoboda, V. Štěpová, P. Šulák, P. Tollner, L. Zaorálek
Omluveni: J. Koucký, D. Kroupa, M. Loukota, M. Sládek
pátek 16. ledna 1998
Přítomni: V. Holáň, J. Kalus, K. Kořínková, D. Kroupa, V. Laštůvka, J. Maštálka, V. Štěpová, L. Zaorálek
Omluveni: J. Koucký, I. Kočárník, M. Loukota, V. Nájemník, I. Němec, J. Payne, M. Ransdorf, M. Sládek, V. Svoboda, P. Šulák, P. Tollner
POŘAD:
v 9.00 hodin
1. Zahájení schůze
2. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsaná v Jeruzalémě dne 23. září 1997 /sněmovní tisk 303/
3. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o vzájemné pomoci v celních otázkách, podepsaná v Jeruzalémě dne 2. září 1997 /sněmovní tisk 324/
4. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Rámcová dohoda o finanční spolupráci mezi Českou republikou a Nordic Investment Bank, podepsaná v Praze dne 30. října 1997 /sněmovní tisk 335/
5. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, sjednaná v Haagu dne 5. října 1961 /sněmovní tisk 310/
6. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu nové znění Protokolu II a Protokolu IV Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky /sněmovní tisk 309/
7. Vládní návrh ústavního zákona o bezpečnosti České republiky /sněmovní tisk 282/
/pokračování projednávání přerušeného bodu na 16. schůzi zahraničního výboru/
8. Fungování WTO a důsledky pro ČR
9. Volba předsedy podvýboru pro styky s krajany, volba ověřovatelů zahraničního výboru
10. Informace o zahraničním rozhlasovém vysílání
11. Petice k lidským právům v Číně a Tibetu
/pokračování projednávání přerušeného bodu na 16. schůzi zahraničního výboru/
12. Vystoupení nových designovaných velvyslanců ČR
13. Vystoupení ministra zahraničních věcí Jaroslava Šedivého
/v souladu s usnesením zahraničního výboru č. 111 bude zahraničnímu výboru předložen ministrem zahraničních věcí materiál Priority zahraniční politiky České republiky pro rok 1998/
14. Informace o stavu příprav v rezortu Ministerstva spravedlnosti na přijetí České republiky do Evropské unie
15. Pravidla pro zveřejňování záznamů z jednání zahraničního výboru
16. Informace o stavu příprav v rezortu Ministerstva obrany na vstup České republiky do NATO
17. Zahájení obecné rozpravy k přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě
a/ projednání předložených podkladů
b/ aktuální informace k 16. 1. 1998
c/ zahájení obecné rozpravy ke vstupu ČR do NATO
d/ úkoly zahraničního výboru v ratifikačním procesu
18. Spolupráce zahraničního výboru s odborem mezinárodních vztahů
19. Vztah velvyslanců ČR k vnitřní politice České republiky
20. Sdělení předsedy
21. Připomínky a podněty poslanců
22. Návrh termínu a pořadu příští schůze
středa 14. ledna 1998
1.
Zahájení schůze
Schůzi zahájil předseda výboru posl. V. Holáň v 9.00 hodin.
2.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsaná v Jeruzalémě dne 23. září 1997 /sněmovní tisk 303/
Vládní návrh odůvodnil náměstek ministra financí Michal Frankl ve smyslu
důvodové zprávy. Zpravodajskou zprávu přednesl posl. J. Payne. Doporučil zahraničnímu výboru doporučit Poslanecké sněmovně s vládním návrhem vyslovit souhlas.
V rozpravě vystoupili posl. P. Šulák, I. Kočárník. Bylo přijato usnesení č. 122 /8:0:0/.
3.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Státu Izrael o vzájemné pomoci v celních otázkách, podepsaná v Jeruzalémě dne 2. září 1997 /sněmovní tisk 324/
Vládní návrh odůvodnil náměstek ministra financí Michal Frankl ve smyslu důvodové zprávy.
Zpravodajskou zprávu přednesl posl. J. Maštálka. Doporučil zahraničnímu výboru doporučit Poslanecké sněmovně s vládním návrhem vyslovit souhlas.
V rozpravě nevystoupil žádný poslanec.
Bylo přijato usnesení č. 123 /9:0:0/.
4.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Rámcová dohoda o finanční spolupráci mezi Českou republikou a Nordic Investment Bank, podepsaná v Praze dne 30. října 1997 /sněmovní tisk 335/
Vládní návrh odůvodnil náměstek ministra financí Michal Frankl ve smyslu důvodové zprávy.
Zpravodajskou zprávu přednesl posl. I. Kočárník. Doporučil zahraničnímu výboru doporučit Poslanecké sněmovně s vládním návrhem vyslovit souhlas.
V rozpravě vystoupil posl. I. Kočárník a náměstek ministra financí M. Frankl.
Bylo přijato usnesení č. 124 /10:0:0/
5.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, sjednaná v Haagu dne 5. října 1961 /sněmovní tisk 310/
Vládní návrh odůvodnil ředitel zahraničního odboru ministerstva spravedlnosti Jindřich Babický ve smyslu důvodové zprávy.
Zpravodajskou zprávu přednesl posl. J. Maštálka. Doporučil zahraničnímu výboru doporučit Poslanecké sněmovně s vládním návrhem vyslovit souhlas.
V rozpravě nevystoupil žádný poslanec.
Bylo přijato usnesení č. 125 /9:0:0/.
6.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu nové znění Protokolu II a Protokolu IV Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky /sněmovní tisk 309/
Vládní návrh odůvodnil náměstek ministra obrany J. Novotný ve smyslu důvodové zprávy.
Zpravodajskou zprávu přednesl posl. V. Svoboda. Doporučil zahraničnímu výboru doporučit Poslanecké sněmovně s vládním návrhem vyslovit souhlas.
V rozpravě vystoupil posl. V. Svoboda, I. Němec, Payne, J. Kalus, V. Holáň, I. Kočárník, P. Šulák, nám. ministra obrany J. Novotný. Zpravodaj posl. V. Svoboda navrhl rozšířit doporučující usnesení o žádost na ministra obrany ČR o předložení informace o tom, jakými náhradními technickými prostředky bude vybavena Armáda České republiky a do kdy.
Bylo přijato usnesení č. 126 /10:0:0/
7.
Vládní návrh ústavního zákona o bezpečnosti České republiky /sněmovní tisk 282/
/pokračování projednávání přerušeného bodu na 16. schůzi zahraničního výboru/
V úvodu pokračování projednávání sněmovního tisku 282 podala zpravodajskou zprávu posl. K. Kořínková k materiálům předloženým Ministerstvem obrany, informovala poslance o jednání se zpravodaji ostatních výborů, které budou tento návrh ústavního zákona projednávat. Předložila poslancům písemný návrh na zřízení tzv. Parlamentního výboru.
V rozpravě vystoupili posl. J. Payne, K. Kořínková, V. Holáň, P. Šulák, zástupce MO JUDr. Žukovská, náměstek ministr obrany V. Šuman. Poslanci se shodli na tom, že přeruší projednávání tohoto bodu a pokračovat v projednávání budou na příští schůzi zahraničního výboru.
8.
Fungování WTO a důsledky pro ČR
Informaci o historii Světové obchodní organizace /WTO/, jejím fungování, důsledcích, které vyplývají z členství v této organizaci pro ČR a dalších souvislostech přednesl náměstek ministra průmyslu a obchodu Pavel Dvořák.
V rozpravě vystoupili posl. J. Payne, K. Kořínková, P. Šulák, V. Holáň. Poslanci vzali informaci na vědomí.
9.
Volba předsedy podvýboru pro styky s krajany, volba ověřovatelů zahraničního výboru
Předseda výboru posl. V. Holáň informoval poslance, že posl. M. Frankl, který byl předsedou podvýboru zahraničního výboru pro styky s krajany a současně zastával funkci ověřovatele se vzdal poslaneckého mandátu a tudíž zahraniční výbor by měl zvolit nového předsedu podvýboru. Posl. J. Payne navrhl uskutečnit volbu veřejným hlasováním, s čímž poslanci souhlasili. Posl. J. Payne navrhl na předsedu podvýboru pro styky s krajany posl. V. Nájemníka. S návrhem poslanci souhlasili, bylo přijato usnesení č. 127 /7:0:0/
Ověřovatelem výboru byl zvolen posl. J. Payne. Bylo přijato usnesení č. 128 /9:0:0/
10.
Informace o zahraničním rozhlasovém vysílání
V úvodu projednávání tohoto bodu vystoupili zástupci Ministerstva zahraničních věcí - vrchní ředitel Tomáš Husák a Jan Lorenz. Informali poslance o současném stavu v oblasti zahraničního rozhlasového vysílání. Zpravodajskou zprávu přednesl posl. V. Svoboda, který informoval poslance o projednávání této problematiky ve Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky. V rozpravě vystoupili posl. L. Zaorálek, J. Payne, V. Svoboda, P. Šulák, M. Ransdorf, K. Kořínková, generální ředitel Českého rozhlasu V. Ježek. Posl. J. Payne navrhl, aby zahraniční výbor požádal ministra zahraničních věcí o předložení koncepce propagace České republiky v zahraničí se zvláštním zřetelem na rozhlasové vysílání do zahraničí spolu s rámcovou představou o koordinaci s ostatními zúčastněnými rezorty. Bylo přijato usnesení č. 129 /10:0:0:/
11.
Petice k lidským právům v Číně a Tibetu
/pokračování projednávání přerušeného bodu na 16. schůzi zahraničního výboru/
V úvodu projednávání tohoto bodu předložil posl. J. Payne vlastní návrh usnesení zahraničního výboru k dodržování lidských práv v Číně. Zároveň se poslanci zabývali usnesením senátního výboru pro zahraniční věci a bezpečnost ve věci dodržování lidských práv v Číně a Tibetu. V rozpravě vystoupili posl. D. Kroupa, J. Payne, M. Ransdorf, V. Holáň, P. Šulák, K. Kořínková, L. Zaorálek, V. Nájemník, P. Tollner. Poslanci se shodli na tom, že před závěrečným hlasováním o jednotlivých návrzích je třeba jednat se zástupci senátu o případné koordinaci postupu v této věci. Projednávání bodu bylo přerušeno. Nebylo přijato žádné usnesení.
12.
Vystoupení nových designovaných velvyslanců ČR
/neveřejné jednání/
Před členy zahraničního výboru vystoupili:
Ing. Dana Huňátová - vedoucí zastupitelského úřadu v hodnosti mimořádné a zplmomocněné velvyslankyně ČR v Egyptské arabské republice a v Súdánské republice, se sídlem v Káhiře
PhDr. Jiří Kuděla - vedoucí zastupitelského úřadu v hodnosti mimořádného a zplmomocněného velvyslance ČR v Chorvatské republice a v Bosně a Hercegovině, se sídlem v Záhřebu
JUDr. Ondřej Havlín - vedoucí zastupitelského úřadu v hodnosti mimořádného a zplmomocněného velvyslance ČR v Bulharské republice
K vystoupení velvyslanců byla otevřena roprava, ve které vystoupili všichni přítomní poslanci.
Předseda výboru posl. V. Holáň přerušil jednání schůze v 19.30 hodin.
čtvrtek 15. ledna
Pokračování jednání schůze zahájil v 9.00 hodin předseda výboru posl. V. Holáň.
13.
Vystoupení ministra zahraničních věcí Jaroslava Šedivého
/v souladu s usnesením zahraničního výboru č. 111 bude zahraničnímu výboru předložen ministrem zahraničních věcí materiál Priority zahraniční politiky České republiky pro rok 1998/
Stenografický přepis mangetofonové nahrávky z vystoupení ministra zahraničních věcí Jaroslava Šedivého na 18. schůzi zahraničního výboru PS PČR dne 15. ledna 1998
Ministr zahraničních věcí ČR Jaroslav Šedivý: Mám dojem, že se pořád nacházím v jiné situaci,protože jsem si spočítal, když jsem sem jel, já jedu osmý týden v této funkci. Ten osmý týden jsem ve dvou vládách. Jednou v demisi, jednou ve vládě, která se připravuje, že odejde, takže mám chvílemi pocit, že je to trochu bláznivé, ale když jsem měl předevčírem diplomatický sbor, abych jim popřál k novému roku, zhruba jsem jim tuto situaci nastínil a pak jsem jim řekl dva závěry. Za prvé demokracie v tomto státě funguje a to je myslím dobře. Dokonce i někdy máme pocit, že se na nás dívají ze zahraničí jako na bláznivou zemi. Vůbec ne. Dokonce jsem si přečetl v jedné šifře z Bruselu výrok jednoho vysokého funkcionáře z EU, který říkal: konečně je vidět, že tam demokracie funguje. To je první závěr. A druhý závěr, který jsem řekl členům diplomatického sboru je, že v těchto změnách a událostech pořád řídím zahraniční politiku a zahraniční politika je konstantní. To znamená, že skutečně jedeme v hlavních liniích dál a naše vnitřní problémy se navenek v zahraniční politice zvláštním nepříjemným způsobem neodrážejí.
Když jsem si říkal, s čím před vás předstoupím, nemohu před vás předstoupit s tím prohlášením, že to, co teď řeknu, bude ve vládním prohlášení. Budu vám říkat to, co já jsem si dal nebo ministerstvo zahraniční si dalo do bezprostředních nebo hlavních úkolů, které snad reálně můžeme v tom období, které nám bude dáno, splnit, zahájit, rozjet. Zahraniční politika není něco, co se dá měnit den ze dne. Dá se posouvat, v zahraniční politice lze možná volit jiné důrazy, ale v základních liniích český stát uprostřed Evropy musí nějak reagovat na to, co se děje kolem něj.
Dovolte mi ještě malé odbočení historické. Koncem války a v r. 1945 a v poválečných letech si moudří duchové mysleli, že tím, že mezinárodní vztahy vloží do určitých mezinárodních organizací, podaří se jim mezinárodní politické a ekonomické vztahy regulovat, že se jim podaří vyloučít konflikty, vyloučit konkurenci v tom smyslu, který vede ke konfliktu. Vzniklo OSN, vznikly organizace odvozené od OSN, od hospodářské a sociální rady, organizace pro politické věci, organizace pro kulturu atd. Jenže nastává doba po r. 1948, bloky, a oba bloky si vytváření své vlastní nové organizace. Západní blok si vytváří organizace, které budou bází pro integraci, organizace obranné, organizace pro lidská práva. Bloky končí a je vidět, že tyto organizace fungují dál. Máme tady v podstatě dvě roviny mezinárodních organizací. Od skončení blokové politiky začíná nový přístup k celé síti mezinárodních organizacích a zejména v Evropě. Ten pohyb - my jsme do něj vstoupili. A tím, že jsme řekli, že chceme usadit Českou republiku v těchto organizacích, to neznamená, že vstupujeme do organizací konstantních, do organizací, které jednou provždy mají nějakou tvářnost a nemění se. Ten pokus je vytvořit z těchto mezinárodních organizací bázi pro mírové mezinárodní vztahy, nebo vztahy mezi státy. Rovin je tu několik a jsou tu velké projekty.
První projekt je integrovaná Evropa, hospodářsky, sociálně, zahraničněpoliticky, právně. To je báze EU. Zasahuje sem do toho prostoru evropského v oblasti obchodu, WTO - světová obchodní organizace. Působí tu výlučný klub OECD.
Pak je druhý rovina. Evropa si vytváří společnou obranu a buduje jakousi evropskou bezpečnostní architekturu. Máme tu organizace NATO, Západoevropskou unii, Organizaci pro spolupráci a bezpečnost v Evropě.
Třetí rovina jsou lidská práva. Vztah člověk-stát. To je úkol Rady Evropy.
Čtvrtá rovina, a to je pro nás, regionální seskupení. Pracujeme v CEFTě, pracujeme ve Středoevropské iniciativě. A pak pro oblast kultury tu máme takovou klasickou starou velkou organizaci, složitou - UNESCO.
Dnes 80 % zahraniční politiky nebo mezinárodních vztahů se odehrává na bázi mezinárodních organizací. Ne náhodou jsme si vytkli jako jeden z hlavních úkolů usadit ČR v této struktuře mezinárodních organizací a včlenit ji do toho pohybu uvnitř Evropy, v němž se vytváří taková interdependence mezi těmito organizacemi, nebo rozdělení úloh. Na první pohled se někdy zdá, že těch organizací je mnoho a mohli bychom je zrušit, jenže jak známo, v mírové době nikdo žádnou mezinárodní organizaci nezruší. Hledá se úloha a vzájemné propojení mezi těmito organizacemi.
Řekli jsme si, že hlavní směry, hlavní cíle naší zahraniční politiky - první je EU, druhá NATO, třetí udělat něco v oblasti zahraničního obchodu, to, co ministerstvo zahraničí může udělat v proexportní politice, čtvrtý cíl je podívat se znovu na regionální politiku, nebrat tuto politiku jen jako politiku vůči sousedům, ale brát ji jako regionální politiku do celého prostoru, jak říkám mezi příští hranicí aliance a Ruskem. A řekněme pátý cíl je v oblasti bilaterálních vztahů zaměřit naši zahraniční politiku především ve státech NATO a EU na podporu našeho vstupu do těchto organizací. Z druhé strany v bilaterálních vztazích politika jeden rutinním způsobem tak, jak každý partnerský vztah přináší každodenně problémy nebo bez problémů jede politika na úrovni konzultací, na úrovni obchodní, na úrovni kulturní atd.
Pro nás v tomto půlroce je hlavní co? Jsme na určitém rozmezí ve vztahu vůči NATO. Dotáhli jsme naše jednání do Madridské schůzky, kde ČR byla vyzvána ke vstupu. Udělali jsme pět kol vstupních rozhovorů. O tom jsme tu už mluvili, byl jsem tu na schůzi hned asi týden poté, co jsem se ujal funkce, kde jsme o tom mluvili. Nebudu se k tomu vracet a řeknu, jaká je situace teď. Byly podepsány protokoly o přizvání ČR do NATO a my jsme vlastně v té zahraničněpolitické části došli do určité etapy a ta hlavní tíha naší práce se teď přenáší na vnitropolitickou bázi. Čekáme, jak dopadne ratifikační proces ve státech NATO. Zatím všechny signály, které dostáváme, nám říkají, že ratifikační proces dopadne dobře a dokonce snad i včas, dokonce snad ještě tento rok.
Byly tady jediné dva problémy. Jeden problém bylo Turecko, kdy ještě za paní Cillerové Turecko jednou dvakrát hodilo na stůl, že pokud nebude upraven vztah Turecka vůči EU, zablokují rozšíření NATO. Tyto výroky jsou pasé. Současná vláda už dala najevo, že nic takového nepřipadá v úvahu. Druhý problém byl, že určitá skupina amerických senátorů snad měla jisté výhrady, ale ty nebyly ani tak vůči rozšíření, jako spíš vůči nákladům, především vůči nákladům, a vůči tomu, co udělá rozšíření se vztahy s Ruskem. Zdá se, že tyto problémy jsou již za námi. Zatím to, co přichází ze Senátu, jsou zprávy pozitivní.
Co pro to děláme my? Jednak aktivizujeme naše zastupitelské úřady, aby v této věci mluvily, kontaktovaly ministerstva zahraničí a parlamenty. Od zdejšího parlamentu čekáme, že při svých plánovaných cestách do těchto států otázku rozšíření dá na program.To je naše práce do zahraničí. Co dál dělá ministerstvo zahraničí? Máme před sebou cestu tří ministrů zahraničních věcí do USA, máme vystoupit před senátory. V této věci, jak víte, jsme udělali určité konzultace s Maďary a především s Poláky. Je zajímavé a příznačné, že i na bázi tohoto společného postupu vůči NATO, i vůči EU, se znovu začínají dávat dohromady dobré vztahy těchto tří zemí.
Máme vnitrostátní přípravu, která je koordinována Vládním výborem pro integraci do NATO a jeho pracovním výborem. Na vnitrostátní přípravě se musí podílet celá řada resortů. Vygenerovali jsme si asi devět takových skupin, ve kterých je třeba zahájit přípravu na vstup do aliance. Chtěl bych předem poznamenat, že aliance nečeká, že noví členové vstoupí do aliance stoprocentně kompatibilní s dalšími členskými státy aliance. Program dosahování kompatibility s dalšími státy aliance je zhruba desetiletý a má určité etapy. První etapa je asi 1,5 - 2 roky a v rámci této etapy by měla Česká republika být schopna kooperovat, tzn. ne ještě nahradit třeba síly, ale kooperovat, a k tomu už jsme museli zahájit přípravný proces. Z těch devíti oblasti, v nichž musíme začít a začínáme něco dělat, je to za prvé oblast legislativní, čili projít 8 - 10 základních smluv, které tvoří kostru NATO, najít, jestli někde musíme korigovat. Druhá oblast je oblast interoperability, to je něco, co se týká armády a je to otázka ne dosáhnout kompletní interoperability, tzn. schopnosti až nahradit určitou jednotku nebo vojenskou složku. Jde o to mít schopnost spolupráce. A tam aliance vyzdvihuje dvě hlavní věci. Tzn. mít lidi, kteří umějí anglicky a mít komunikační systémy, které jsou kompatibilní s komunikačními systémy tam. Víme ze záplav tady, že pomalu nemáme systémy kompatibilní ani v rámci republiky. To jsou skutečně dva hlavní body, s kterými se začíná.
Třetí oblast je dost složitá. Mimochodem poslední povodně ukázaly, jak důležitá - a aliance na tuto oblast klade obrovský důraz, protože je to v podstatě otázka zázemí - to je oblast řízení krizových situací, jejich zvládání, civilní obrana. Tady je nutná součinnost celé řady resortů, není to jen otázka vojáků nebo vnitra.
Z těch devíti oblastí toto jsou ty nejzávažnější. Pak je tam otázka zdrojů, otázka rozpočtů, otázka obranného plánování, otázka kategorizace, systemizace. Aliance pracuje s celou řadou agentur, ale máme-li využít těchto agentur, musíme mít stejnou kategorizaci. Řeknu vám příklad Namsy. To je agentura, jak tomu říkám, pro náhradní díly. Je to agentura, která eviduje asi 30 zbrojních systémů nebo kategorií od náhradních dílů k tankům až po složité elektronické systémy. Když jsem tam byl, říkali, že dělají měsíčně půl miliónu počítačových operací a je to skutečně něco, co pro armády má obrovskou cenu. Oni evidují i náhradní díly z ruského materiálu, protože díky tomu, že v rámci sil NATO je část německé armády, která používá výzbroj staré armády NDR.
Teď jde o to. My budeme moci využívat tuto agenturu, ale abychom ji mohli využívat, musíme mít stejné kategorie zbrojních systémů, jako používá NATO. To je otázka kategorizace, systemizace materiálů.
Čili toto všechno jsme vygenerovali do devíti oblastí, samozřejmě na Vládní výbor pro vstup do NATO chodí ministři a harmonogram, který z tohoto vládního výboru vzešel, je samozřejmě závazný pro jednotlivé ministry.
Ještě nás čeká jedna otázka, o které bych rád promluvil, to je otázka našeho ratifikačního a schvalovacího procesu. Možnosti jsou různé. Když jsem byl v Krakově, měl jsem o tom debatu s ministrem Geremkem. Poláci předpokládají, že budou ratifikovat, až skončí ratifikační proces v těch 16 státech NATO. Oni mají daleko jednodušší parlamentní proceduru, než máme my. My jsme uvažovali o různých možnostech a přiklonili jsme se k tomu, že bychom byli rádi, kdyby ratifikační proces šel paralelně s ratifikačním procesem ve státech NATO, čili kdyby tento proces mohl být u nás odstartován co nejrychleji. Ministerstvo zahraniční připravilo dokument, budeme ho předkládat na příští nebo přespříští vládě a předložíme ho parlamentu. Budme chtít, aby parlament schválil naše přistoupení k NATO, aby pan prezident mohl nakonec podepsat naši přístupovou listinu k NATO. Neschvalujeme washingtonskou smlouvu, schvalujeme přístup k této smlouvě. Konzultovali jsme to v Bruselu a bylo nám řečeno, že vnitrostátní schvalovací procedura je věcí jednotlivých států. Jak si to zvolíme, tak to uděláme. Z druhé strany jen aliance chce, aby v tomto případě přístupové listiny předávaly všechny tři vyzvané státy zároveň. Čili my předložíme parlamentu určitý papír, dokument pro jednání a byli bychom rádi, abychom to projednali - pokud by to šlo - ještě do voleb.
Druhý blok problémů je EU. Předpokládám, že mě pak zahrnete dotazy. EU - kde jsme? Jsme mezi 6 státy, které lucemburský summit vyzval. Procedura zahájení všech rozhovorů je trochu složitá, protože tam je ten spor mezi tím, zda začít s těmi 11 nebo 14 anebo jen s tím zúženým počtem. Vypadá to tak, že start bude společný a pak ta konkrétní jednání, první fáze - screening, jak tomu říkají, já tomu říkám spíš školení - začne s těmi šesti státy. Předpokládáme, že to bude zahájeno někdy v dubnu.
Rovněž na to máme vládní výbor pro integraci do EU. Příprava jde především na vnitrostátní úrovni. Jsme asi v té fázi, kdy se připravují poziční dokumenty. Co to je? To je vlastně první pohled na stav našich - vlastně je to první srovnání našich právních předpisů s právními předpisy, které si dala EU. Evropská unie je v podstatě jednotný trh, který pracuje na bázi stovek nebo tisíců právních dokumentů, smluv, předpisů, direktiv, doporučení. A celý tento balík - někdo říká, že je to 26 000 dokumentů - my musíme projít. Poziční dokumenty připravují jednotlivá ministerstva. V nich je první pohled na to, co nás čeká. Rozdělili jsme to asi do 14 - 15 bloků. První poziční dokument budeme dávat do vlády myslím příští týden. Ten první hotový dokument je školství, sociální politika, kultura, zaměstnanost. Je to obrovská práce. Vláda včera schválila nového vyjednavače za ČR, protože pan náměstek Svoboda se stal ministrem vnitra. Nový vyjednavač je nový náměstek ministra zahraničí pan dr. Pelička, člověk, který věci ovládá a zná.
Musíme mít jeden zájem. Během těch jednání, která odhadujeme v první fázi na rok až rok a půl, pak bude druhá asi dvouletá fáze, se v Bruselu vystřídají dvě tři stovky lidí z našich resortů. Náš zájem je, aby takové vyjednávací jádro zůstalo pohromadě aspoň dva roky. Snad se nám to podaří.
První fáze vyjednávání v EU je od dubna, to bude taková inventura, v čem naše právní předpisy nebude nutné měnit, kde jsou problémy a také to bude první inventura pro nás a naše vyjednavače, kde budeme žádat úlevy, kde budeme žádat odklad pro aplikaci těchto právních dokumentů. EU se rozhodla, že tentokrát provede takové školení, že zavede institut vstupního partnerství a v rámci tohoto vstupního partnerství se pokusí spolupracovat s vyzvanými státy v oblastech, kde jsou v těchto státech nedostatky jak v rámci státní správy, v rámci resortů, ale také nedostatky v přípravě lidí na jednání, školení atd. Ta práce by měla být financována dokonce z PHARE. Jde o to, abychom si my vytypovali přesně oblasti, kde chceme v rámci tohoto vstupního partnerství spolupracovat.
My paralelně s tímto vstupním partnerstvím připravujeme náš národní program, a to by měly být dva paralelní programy, které by se měly prolínat. To je asi, kde jsme ve vztahu k EU.
Třetí úkol, který jsme si dali na Ministerstvu zahraničí, je proexportní politika, o které se mluví, ve které jsme neustále kritizováni, někdy právem. Proexportní politika v té části, která se týká Ministerstva zahraničních věcí, protože proexportní politika to je široký vějíř hlavně našich záležitostí domácích, ale já jenom mluvím o tom, co se týká zahraniční politiky. Proexportní politika v pojetí Ministerstva zahraničních věcí byla v podstatě dost jednoduchá. Zredukovali jsme obchodní sekce na úřadech. Na úřadech většinou působí obchodní rada, maximálně má k sobě jednoho většinou referenta nebo referentku na obsluhu počítače, kam chodí dotazy ze strany té země, kde působí obchodní rada, z druhé strany tam chodí dotazy nebo návrhy z republiky a v podstatě je to mechanická koordinace nebo víceméně mechanická koordinace.
Firmy a svazy volají po něčem víc. Volají po určité prospekci, po určité aktivní podpoře vývozců, což jeden obchodní rada těžko zvládne. Obchodní rada je důležitý rada pro velvyslance. Musí dokázat velvyslanci říci, kam velvyslanec má jít, s kým nemá jednat, na který veletrh se má dostavit, s kterými podnikateli má udělat oběd atd. Z druhé strany obchodní rada dělal spíše makromolekulární a makroekonomické rozbory dané země. Věci, které ovšem dnes při internetu lze dělat tady, na to nemusí sedět v Belgii nebo v Paříži. Abych to zkrátil. Tím, že jsem přišel z oblasti zastupitelských úřadů a já jsem nikdy, ani v Paříži ani v Belgii, tyto věci nepustil ze zřetele. I v Paříži jsme v podstatě dělali věci, ke kterým jsme dokonce dostali instrukce, že je nemáme dělat. Když jsem viděl ve Francii malé podniky, které přicházely do Francie a nevěděly kam, teď padly na podvodníky, nešlo je nechat. Pokud se na nás kdokoliv obrátil, tak jsme pro ně udělali, co šlo. Jenže my jsme to dělali v rámci rozpočtu úřadu. Platili jsme faxy, telefony, bance za rozbory solventnosti partnera atd. Čili já jsem po svém návratu vstoupil zrovna do vlády, když se projednávala proexportní politika. To je velký materiál, který jste dostali do parlamentu. Domluvil jsem se s panem ministrem Kühnlem, že s tímto materiálem mohu souhlasit za jednoho předpokladu, že tam uvedeme, že obě ministerstva se sejdou a vypracují - řekl bych - jiný koncept konkrétní podpory exportu venku na úřadech. Sešli jsme se spolu jednou sami, podruhé jsme si pozvali naše týmy a podstata toho, k čemu směřujeme, je tato. Vedle obchodních radů by na každé ambasádě podle povahy partnera partnerského státu, jestli máme zájmy obchodní, malé, větší, možnosti atd., abychom vyslali jednoho dva tři obchodní atašé, které by ale delegovalo na tyto úřady Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo zahraničí nemá tolik odborníků. Vedle práce diplomatické, kterou tam pokrývá rada, bychom tam měli jednoho dva tři obchodní atašé, aspoň takhle, kteří by pracovali podle odvětví. V podstatě by dělali operativní práci. Dělali by ji pro domácí firmy. Domácí firmy by samozřejmě zadávaly úkoly. Myšlenka je taková, pokud se vám to podaří, pokud to pojede a pokud se ukáže za jeden rok, že tato forma funguje, pak by ovšem bylo třeba přejít na systém, kdy firmy by si za tyto služby musely platit.
Říkám to jen velice rámcově. Sedí na to komise. Dohodli jsme se, že bychom vytvořili jakýsi meziministerský koordinační orgán. Sedí na to komise složená z pracovníků jak z Ministerstva průmyslu a obchodu, tak z Ministerstva zahraničí a mají v nejbližších dnech dodat první materiál, který bychom posoudili a hlavně, který bychom realizovali. To je třetí úkol, který jsem si dal na Ministerstvu zahraničí.
Pak jsou to určité akcenty, nové akcenty. Vstoupíme-li do Evropské unie a zejména do Severoatlantické aliance, i z této strany jsme žádáni neuzavírat, naopak otevírat dveře vůči celému regionu. Je to i v zájmu naší zahraniční politiky. Znovu pojednat region mezi Ruskem a novou linií, která se vytvoří přístupem těchto tří států do Atlantické aliance. Znovu pojednat místo v tomto regionu baltských států, které jsou skutečně zkušebním kamenem. Znovu pojednat možnost spolupráce se severskými státy při koncipování politiky vůči baltským státům. Nově se podívat na vztahy s Ruskem, protože Rusko je dnes stát, kde už lze říci, že cesta k demokracii je nastoupena, s potížemi, s riziky, ale je nastoupena. A Rusko, ať chceme nebo nechceme, je světová mocnost.
Jde o to - a proto je i v zájmu nově budované architektury bezpečnosti v Evropě - Rusko nevytlačit, Rusko vtáhnout k odpovědnosti. První krok - a myslím, že jsme se na to koukali zpočátku dost kriticky - k tomu udělala Severoatlantická aliance tím, že sjednala s Ruskem zakládající akt a že na základě tohoto zakládajícího aktu vytvořila společnou koordinační radu NATO-Rusko. To je obrovský krok vůči Rusku. Máme v Rusku zvláštní bilaterální zájmy.
Můžete mně dát otázku. Jak to ale děláte? Věci se nedají odstartovat ze dne na den. Jak to děláme. První, co je důležité, je formulovat, pojmenovat tyto akcenty a nasměrovat zastupitelské úřady a naší zahraniční politiku k tomu, aby jednak analyzovala tyto oblasti a hledala možnosti. Samozřejmě je to otázka i osobních kontaktů a rozhovorů a jednání. Já jsem např. na schůzce znovu s diplomaty zopakoval pozvání pro pana ministra Primakova, aby přijel do Prahy. Nemyslím si, že v tom půl roku nebo kolik nám zbývá, to víte lépe vy než já, že tady uděláme nějaké převratné věci. Ale co je podstatné, nastartovat tyto věci, zaměřit zahraniční politiku tímto směrem, hledat možnosti. To si myslím, že je další bod našeho programu, který jsme schopni zvládnout.
Vedle toho máme několik bilaterálních problémů s několika státy. Zmínil bych se jenom o našich vztazích s Německem a především o konkrétní věci, o které se debatovalo, to je otázka dovršení deklarace česko-německé z ledna loňského roku, deklarace, která předpokládá zřízení Fondu budoucnosti. Já jsem vstoupil do situace, kdy tato věc byla téměř zablokována především z německé strany, ne z naší strany. Zablokována v té části personální, jak má být složen Fond budoucnosti. Víte, že Fond budoucnosti má mít správní radu, ta má 4 členy české, 4 členy německé, 2 kontrolory z české strany, 2 kontrolory z německé strany nebo dozorčí orgán, abych neříkal kontrolory. Vedle této správní rady Fondu od tohoto Fondu má být závislé ještě diskusní fórum, které by organizovalo, dramaturgovalo určité akce česko-německé.
Problém byl vůbec ve složení správní rady Fondu. Měl jsem s panem ministrem Kinklem dohromady asi pět jednání. Poprvé jsme se sešli v Erfurtu, podruhé jsme byli v Lucemburku, pak v Bruselu, v Kodani, pak jsme si ještě telefonovali. Bylo to docela zajímavé s panem Kinklem. Je trochu výbušný. Měl jsem tu výhodu, že s ním mohu mluvit německy, takže rozhovor jel chvilkami nahoru, dolů. Teď jsme v tom měli ještě peripetii s Lucemburkem, kde pan kancléř Köhl si špatně vyložil mlčení našeho pana prezidenta, ale nakonec musím říci, že jsme došli ke shodě, že ještě do konce roku jsme nakonec zřízení Fondu budoucnosti podepsali, schválili. Tím pádem Fond budoucnosti může jet. Německá strana má teď patrně ještě trochu problémy s naplněním své části správní rady, ale konsensus o tom, že první akce Fondu budoucnosti bude sociální projekt v rámci kterého budou žijící oběti nacistické perzekuce aspoň částečně uspokojeni.
Skončil bych tím, že zahraniční politika jede dál.
Trochu jsou problémy personální rozpočtové, ale to už je běžná denní práce, kterou zvládá každý resort a musí zvládat každý ministr.
Děkuji vám za pozornost.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji panu ministrovi za jeho ústní vystoupení, ale abych vůbec mohl říci, to co chci, tak si dovolím věnovat se především předloženému materiálu. Jakkoliv vystoupení pana ministra v něčem bylo právě o tom, co já jsem si představoval, že bude v materiálu, já bych pravděpodobně dnes přece jen neříkal nějaké výčitky, protože jsem si uvědomil, když jsem dostal tento materiál do ruky, že leccos z toho, co mi připadá, že bylo chybou, je na naší straně.
První věc, že my jsme sice požádali pana ministra, aby převzal úkoly, které jsme vlastně domluvili s panem ministrem Zieleniecem, ale že jsme pravděpodobně vůbec neřekli, o co nám jde, když jsme mluvili o koncepcích.
Druhá věc, pro mne také dost závažná, kterou jsem si uvědomil až nyní. Mám dnes úplně zásadní domněnku, že bylo správné, a já sám jsem se na tom podílel, že jsme chtěli tuto operativní koncepci na rok ještě dříve, než koncepci dlouhodobou. Já mám dnes poměrně silné přesvědčení, že takovouto operativní koncepci úkolů na rok nebo naší aktuální politiky, že je třeba odvozovat od dlouhodobější a analyzovanější představy v dlouhodobém výhledu české zahraniční politiky vůbec. Já dnes jako bych to bral i na sebe, že je to možná v něčem náš omyl, když jsme to takto naopak zadali.
Pak možná úkol byl obtížně splnitelný. Aby bylo jasné, že skutečně beru velkou část viny na sebe, protože já sám jsem to takto prosazoval a také si uvědomuji, že jsem vlastně nikdy s panem ministrem ani tady nemluvil o tom, o co nám vlastně v koncepcích šlo.
Teď mi dovolte, abych se vyjádřil stručně k vlastnímu předloženému materiálu. Teď se omlouvám, že to zazní asi dost tvrdě, ale já to potom vysvětlím. Materiál mně připadá velmi povrchní, velmi nepřesný a dokonce v řadě míst protiřečivý. Já se to pokusím ukázat na několika konkrétních místech a z toho pak snad vyplyne to, co bych chtěl, aby možná bylo závěrem, který bych si přál z dnešní diskuse.
Začnu úplnou marginálií, ale potom se dostanu i k podstatnějším bodům. Marginálie je věc, ve které se angažuji, to je, že jsem vedoucím stálé mise pro středoevropskou iniciativu. Když jsem si vzal odstavec, který je středoevropské iniciativě věnován, tak to pro mne vůbec nevyjadřuje problém, který dnes v středoevropské iniciativě máme. To je ten problém, že zahraniční politika není jen o našich zájmech, ale ona je také o zájmech druhých a dokonce pro mne začíná být zajímavá, když se začneme bavit o tom, jaké jsou zájmy těch druhých, kteří stojí vůči nám a tam se samozřejmě zájmy střetávají a tam se potom zahraniční politika stává místem sporu. Podle mne analýza české zahraniční politiky musí být analýzou těchto sporů, v níž my jsme takto angažováni.
Řeknu to dvěma větami. Ve středoevropské iniciativě nás nyní čeká v příštím roce předsednictví a mně bylo řečeno maďarskými a polskými kolegy, že doufají, že Česká republika posune středoevropskou iniciativu směrem jiným, než je v současné době, kdy je poměrně z velké části místem, kde se prosazují italské zájmy. Cítíte, je to prostě spor. My si musíme odpovědět na otázku, jestli jsme schopni tento požadavek, když to takto zjednodušeně říkám, splnit, jestli se o to pokusíme a rázem se pro nás tato iniciativa stala místem velmi zajímavé a složité analýzy, jak se budeme v této společnosti chovat. Pro mne analýza, o které bychom se tu měli bavit, by měla být právě o těchto nejasných místech sporu a hledat z nich cestu a hledat z nich nějakou představu, jak se budeme pohybovat.
K větší věci se dostanu. OBSE. V materiálu je napsáno: Význam OBSE se projevuje zejména při vídeňských jednáních o adaptaci smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Já si dovolím říci, že to není pravda, že tato věta necharakterizuje OBSE. Podle mne to není věcně přesné. Jednak si myslím, že OBSE je pro nás velkým místem sporu, protože mám dojem, že v této zemi si řada lidí myslím, že ObSE je jakási organizace pro zbytkové země, které se nedostanou do NATO nebo do EU. My bychom si měli říci, co opravdu OBSE je a dokonce možná svést jakousi diskusi o tom, co tady pravděpodobně existovalo a existuje. Tento problém samozřejmě také není v materiálu zachycen.
Další problém, ke kterému se dostávám. Tady se mluví o Maďarsku a Polsku a vypadá to, že to, co nás dnes spojuje s Maďary a Poláky, je to, že vstupujeme do NATO a Evropské unie. Jako kdyby to byl základ toho, proč máme s nimi dnes udržovat dobré vztahy. Já se domnívám, že to není pravda. Naše spolupráce s Maďarskem a Polskem má daleko univerzálnější význam a dokonce tak univerzální, že bych se přimlouval za to, abychom se vrátili k myšlence a analyzovali třeba myšlenku visegradské spolupráce jako něčeho, čeho smysl možná nevyprchal. Ano. Když my když vstoupíme do NATO a EU, tak se tam možná budeme cítit sami a budeme potřebovat jakési partnerství s někým, abychom se tak tam necítili. To je pro mne analýza, na čem to stavět a co je vlastně významné nebo jak vůbec chápat náš vztah s dalšími nejbližšími sousedy.
Já jsem třeba slyšel, že ve Vídni právě v OBSE, o které jsem mluvil, se schůzky mezi Maďarskem, Polskem, Českou republikou a Slovenskem konají každý týden. Z nějakého důvodu to funguje pořád. To je pro mne důvod k zamyšlení, jestli náhodou tam není potenciál, který by se dal využít.
Teď se dostávám k NATO a Evropské unii. Když mluvím o koncepci české zahraniční politiky, tak pro mne dokonce ani takové cíle jako je vstup do NATO a vstup do EU, nejsou něco, co máme pánem bohem seslané z nebe. Pro mne je to něco, jehož smysl musíme kupodivu také analyzovat už také proto, že já podle mne vidím veliký problém v tom, abychom byli schopni o smyslu těchto kroků pořád ještě přesvědčit českou veřejnost. Pro mne analýza toho, proč vstupujeme do Evropské unie, proč vstupujeme do NATO, je dokonce základní analýza a dokonce je to také pro pro mne místo sporu. Včera jsem v Ekonomu četl polemiku - EU ano, EU ne. Byl tam někdo ze Světové banky, který dokazoval, že Evropská unie bude znamenat pro Českou republiku více komplikací a zátěž než pomoc a proti němu nějaký náš profesor tvrdil, že to není pravda. Na stránkách tisku se tato věc stává sporem, ale tím více musí být také pro nás místem sporu, místem analýzy a my musíme vědět, i před lidmi a před veřejností, proč toto jsou opravdu priority české politiky. Když vlastně jsem se podílel na vyvolávání diskuse kolem koncepce české zahraniční politiky, tak jsem si představoval, že právě tyto spory, tyto analýzy bychom měli my první být schopní si podat anebo na nich pracovat, abychom byli schopni českou zahraniční politiku obhajovat.
Nebudu pokračovat v dalších bodech, ale snad mně teď věříte aspoň to, že když tvrdím, že tam najdu protiřečení v textu a že ho pokládám za povrchní, tak že to není jenom moje téze a že jsem schopen to na textu dokládat, že text je pro mne jakoby v něčem strašně zjednodušeným viděním úkolu, který já jsem si původně myslel, že se do něho pustíme.
Mám takovou prosbu. Když jsem pochopil, že není možné dělat nejdříve operativní aktuální politiku a pak dlouhodobou, že to musí být naopak, strašně bych se přimlouval, kdyby mohla platit druhá část našeho úkolu, usnesení, ve kterém jsme říkali a ve kterém jsme žádali, aby Ministerstvo zahraničí pracovalo na dlouhodobé koncepci, koncepci, kterou já vidím ne jako nějaký papír k tomu, abychom si udělali čárku, ale vidím koncepci jako něco, s čím se pracuje, co se dokonce prověřuje v praxi, to znamená, kdyby velmi významný text, který se dotýká i těch choulostivých sporných věcí, kdyby Ministerstvo zahraničí takhle mohlo pracovat, tak věřím, že to je práce, jejíž smysl je trvalý. Bez ohledu na to, kdy budou volby. Je to podle mne něco, co ani tak nezáleží na tom, kdy skončí zrovna toto volební období. Obracím se speciálně na pana ministra, protože mám pocit, že je schopen možná toto vnímat podobně jako já, že tato práce, pokud by se do ní ministerstvo pustilo a pokud by
tuto práci bylo schopno odvést, tak věřím, že by práce měla smysl bez ohledu na to, kdy skončí volební období a bez ohledu na to, jaké budu další restrukturování a definování politického spektra u nás. Jestli je to trochu jasné, tak bych skončil a nechal prostor pro ostatní. Děkuji.
Poslanec Vilém Holáň: Mám další pořadí. Kolegové Šulák, Štěpová, Laštůvka, Kořínková. Prosím kolegu Šuláka, aby se ujal slova.
Poslanec Petr Šulák: Včera se tady projednávala otázka dodržování lidských práv. Tady v parlamentu jsou připraveny celkem tři koncepty rezolucí, které vyzývají Čínskou lidovou republiku k tomu, aby dodržovala lidská práva. Ten problém se táhne už delší dobu. Projednáváme ho tady několikakolově, probíhá k tomu velmi rozsáhlá a otevřená diskuse. Na jedné straně jsou názory, které prosazují striktně jakousi intervenci u Čínské lidové republiky pokud jde o dodržování lidských práv a na druhé straně jsou názory, že je třeba respektovat naše ekonomické zájmy, které nejsou ve vztahu k Číně malé.
Řekl bych, že ten problém vykrystalizoval v tom, že nakonec nějaká rezoluce tady v parlamentě přijata bude. Je ještě otázka, jestli to bude jednotný dokument v Senátu a ve sněmovně. Přiznávám se, že jsem byl na straně poslanců, kteří jsou proti takovému způsobu intervence do záležitostí Číny, i když se jednalo o velmi citlivou záležitost, protože postavení naší země je velmi citlivé na otázky ekonomické. Naše země si nemůže dovolit mentorovat politiku takové supervelmoci, jakou je Čína, navíc v situaci, kdy tento problém byl jakýmsi způsobem uzavřen mezi USA a Čínou, což jsou podle mého názoru dvě supervelmoci, které určují a budou určovat vývoj událostí na této zemi.
Vy v materiálu říkáte, že se budou dodržovat jisté zásady zahraniční politiky České republiky, to znamená bezkonfliktnost, ale na druhé straně principiální přístup k otázce lidských práv. Zajímal by mě váš názor na diskusi, která k této záležitosti probíhá v parlamentě, a to jak ve sněmovně, tak v Senátu.
Druhá otázka - vy jste tady uvedl pokud jde o připravenost našeho vstupu do NATO, že je tam spousta problémů, že je to velice komplikovaná záležitost, a jako příklad jste uvedl agenturu, která zabezpečuje pro armády NATO zbraně i materiál a že podmínkou využívání tohoto logistického systému, který přirozeně existuje, je kategorizace zbrojního materiálu podle stejných zásad, jaké se používají v NATO. Zajímalo by mě, zda tuto činnost pojímáte jenom jako využití stávajícího logistického systému NATO, nebo zda také počítáte s tím faktorem, že Česká republika je vyspělý průmyslový stát s vyspělým zbrojním průmyslem, který byl zaměřen na dodávky zbrojního materiálu pro českou armádu a pro armádu bývalé Varšavské smlouvy, zda pracujete pokud jde o NATO v tom směru, že by se české zbrojovky měly začlenit do tohoto logistického systému nebo zda tuto záležitost pojímáte jenom tak, že česká armáda by měla využívat stávající logistický systém.
Poslankyně Vlasta Štěpová: Děkuji, pane předsedo. Pane ministře, já mám tři otázky, které se na první pohled zdají okrajové, nicméně byla bych ráda, kdybyste mi mohl odpovědět.
Otázka první - velice jste mě uklidnil tím, že Ministerstvo zahraničních věcí přehodnocuje své aktivity v proexportní politice, že dochází k jisté dohodě s Ministerstvem obchodu a průmyslu. Nicméně pokud se vytvoří pracovní skupina, je to pro mne synonymum odstrkávání problému kamsi do budoucna. Ráda bych věděla, v jakém termínu přibližně počítáte s tím, že by doplnění ambasád dejme tomu o dva lidi, kteří budou mít na starosti kontakty se zahraničními firmami, hlídání tendrů a vše další, co v rámci proexportní politiky každý evropský stát velice vehementně dělá, v jakém termínu se asi dá počítat s realizací tohoto úkolu, protože členové zahraničního výboru mají tu čest mluvit s lidmi, kteří jsou určeni jako velvyslanci České republiky v různých státech světa a pokud jsme se dozvěděli, že celou Čínu, Severní Koreu a Mongolsko má na starosti jeden člověk, k uklidnění to nevedlo. Byla bych tedy ráda, kdybyste mohl říci rámcovou časovou představu realizace tohoto bohulibého úmyslu.
Otázka druhá - ve vašem materiálu se Radě Evropy věnuje jeden krátký odstavec a ta obrovská bolest, to je náš deficit ve smluvních aktivitách je v podstatě redukována evropskou sociální chartou. Na základě interpelací našich poslanců v minulém funkčním období slíbil pan premiér Klaus předložení evropské sociální charty k ratifikaci, jestli se nemýlím, v roce 1995. Skončil rok 1997 a vy slibujete rok 1998. Dokumenty další, natolik závažné, jako je třeba charta místní samosprávy, evropská charta o biomedicině a další tam zmíněny nejsou.
Je obecně známo, že Rada Evropy byly Evropskou unií požádána o monitoring zemí, které mají zájem o členství v EU. Naše smluvní aktivity jsou jedním z velice přísně a přesně posuzovaných problémů. Byla bych ráda, kdybyste mohl alespoň říci, že byla vytvořena pracovní skupina a že se o tom začíná přemýšlet.
Otázka třetí - česká centra v zahraničí. Mnohokrát jsme tady diskutovali o tom, k čemu vlastně jsou či nejsou. Fungují již nějakou dobu. Já jsem jich pár navštívila. Došla jsem k názoru, že je to od aktivity či schopností či snad původní profese toho, kdo dané konkrétní centrum řídí, nicméně na návštěvníka to působí jako vynalézání šicího stroje i proto, že česká centra nedostala v podstatě zadání. Zajímalo by mě, jestli s nimi do budoucna počítáte, jestli dostanou zadání a jaké by mělo být pole jejich aktivity.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Jenom několik slov. Dovolte mi, abych vyjádřil stejný pocit rozpaků nad materiálem, který jsme z MZV dostali, jako kolega Zaorálek. Sdílím rovněž pocit, že tento materiál je povšechný, v některých směrech až příliš povrchní, i když samozřejmě chápu, že je to vymezení jakýchsi kontur a priorit, jakéhosi rámce, který by měl být předmětem další debaty. Nepochybuji o tom, že MZV konkrétní problémy, o kterých hovořil kolega Zaorálek, zpracovává v daleko hlubší podobě. Slova kolegy Zaorálka, ke kterému se připojuji, bych chápal především jako výzvu ke změně kvality práce mezi parlamentem, zahraničním výborem a MZV. Aby tento dialog neměl takovouto zcela povrchní konturu, ale abychom v jednotlivých tématech šli do větší hloubky. Předpokladem pro to jsou monotematická setkání a daleko hlubší materiálové vybavení pro jednání výboru než dosud.
Příkladem pro to je Lucembursko, jednání summitu. Myslím si, že by bylo dobré, kdyby pro takové jednání byl k dispozici minimálně protokol, závěr setkání. Já vím, že je na internetu, vím, že je k dispozici, ale současně k tomu jakési stanovisko ministerstva. Takové téma by mělo být předmětem konkrétního jednání. To chci uvést jako příklad toho, co máme na mysli. Nejsem si zcela jist, jak říkal kolega Zaorálek, že je třeba nejprve zpracovat horizont zahraniční politiky v desetiletích a pak teprve dělat krátkodobé kroky, nebo hovořit o krátkodobých krocích. Nepochybně je třeba materiál, který máme před sebou v této podobě, diskutovat, ale daleko podrobněji. Já vnímám časové omezení, takže bych se teď soustředil jen na jednu otázku. Je to otázka ratifikace, přistoupení k Severoatlantické alianci. Sám jste řekl, že pohled z Bruselu je jenom jeden, to je abychom protokol o přistoupení podávali společně. Já si nejsem jist, zda z toho vyplývá (to není názor, je to vážně myšlená otázka), že je naprosto nezbytné, aby ratifikační proces u nás proběhl ještě v první polovině tohoto roku, protože podle informace, kterou máme, Polsko uvažuje o tom, že tento ratifikační proces bude posouvat až po průběhu ratifikace v jiných zemích aliance, tudíž my budeme v předstihu, budeme stát připraveni, ale stejně budeme čekat na naše partnery minimálně z polska. Nevidím dostatečný důvod, proč bychom měli tuto věc uspěchat, dát jí termín, dokdy to musíme udělat. Já si myslím, že to musíme činit neprodleně, ale měli bychom tu věc naprosto věcně a zebrubně prodiskutovat ve výborech a posléze ve sněmovně. Nemyslím si, že by prospělo jak z hlediska veřejnosti tak z hlediska parlamentu, kdyby tady byl tlak na projednání určitého termínu, který si nakonec stanovíme sami. Domníváte se, že by délka ratifikačního procesu u nás mohla být u našich budoucích partnerů v Severoatlantické alianci vnímána negativně, byl by to negativní signál pro ratifikaci uvnitř těchto zemí?
Poslankyně Květoslava Kořínková: Já se budu snažit být stručná, protože některé myšlenky tady už zazněly. Chtěla bych upozornit na jednu věc - my jsme ve skutečnosti požadovali tento dokument, protože jsme dospěli k závěru, že v některých krocích, které Česká republika musí udělat, pokud chce splnit přísliby, které dala svým zahraničním partnerům, jsme trochu liknavější. To nás vedlo k tomu, že bychom měli nastartovat období, kdy bychom v úzké spolupráci s Poslaneckou sněmovnou a Senátem, tzn. s celým parlamentem, orientovali kroky v zahraniční politice tak, abychom nebyli natolik kritizováni ze zahraničí. My jsme tady v minulém roce zažili poměrně dost ostrou kritiku z Evropského parlamentu a myslím si, že připravované setkání Evropského parlamentu a našeho parlamentu v březnu letošního roku bude jakýmsi vyústěním znepokojení ze strany Bruselu a Štrasburku ve vztahu k aktivitám, které dělá Česká republika.
Podobně jsem zaznamenala stejné znepokojení při návštěvě amerických institucí, Kongresu, vlády a Senátu ve vztahu k přípravě vstupu do NATO. Opravdu bylo zdůrazňováno, jestli nezměníme zásadně svůj postoj, tak že se to může určitým způsobem promítnout. Šlo o to, abychom si řekli, které konkrétní kroky budeme považovat za závažné. O některých kolegové hovořili, ale já bych se ještě vrátila k Evropské unii.
Při jednání v Bruselu v říjnu loňského roku nám bylo víceméně naznačeno, že začátkem ledna nebo v průběhu ledna obdrží Česká republika jakousi osnovu národního programu strategie přípravy na členství, kde by měl být do konce března takový dokument Českou republikou rozpracován už v návaznosti na negociační dokumenty, které ve skutečnosti budou vycházet z dispozičních materiálů, zpracovávaných jednotlivými ministerstvy. Ve skutečnosti tento dokument že bude posouzen (ne že je to školení v dubnu) orgány Evropské unie a následně se stane jakýmsi společným dokumentem, který bude vyhodnocován. Podle vyhodnocení tohoto dokumentu bude pak rozhodováno o tom, jestli oprávněně Česká republika např. bude zařazena mezi vybrané země, se kterými budou všechna jednání v průběhu dalších let urychlena oproti zbývajícím ve vztahu k 11 zemím. Z toho vyplynulo, že jsme i my za parlament argumentovali, že by bylo velmi dobré, aby zintenzívnění práce vzniklo vlastně na bázi úzké spolupráce i parlamentů a vlád a parlamentů. Ze strany Evropského parlamentu to bylo velmi akceptováno a bylo řečeno, že oni to považovali např. při přípravě členství nebo v závěrečných fázi ukončení jednání o členství posledních tří zemí, to znamená skandinávských a Rakouska za velkou chybu, že do toho více nezapojili národní parlamenty. Moje otázka tedy zní, jestli MZV předpokládá za prvé, že obě komory parlamentu budou seznámeny s pozičními dokumenty, že obě komory budou moci spolupracovat na národním programu strategie přípravy na členství a že tedy potom budeme nějakým způsobem společně zaujímat stanovisko pro ta jednání, která se budou odehávat jak na vládním výboru, tzn. ve vztahu k bruselské komisi, tak jednání, která probíráme na parlamentním společném výboru.
Mluvím o tom proto, že sám asi v březnu budete účasten některých jednání a uvidíte, že dotazy evropských poslanců jsou velmi kritické a oni dokonce velmi kritizovali naši republiku za to, že ze strany vlády nebyla venována dostatečná pozornost právě zasedání třeba tohoto společného výboru. Těšili se - a vyjádřili to velice nahlas - že změnou politické sestavy u nás dojde i k tomu, že dojde k zásadní změně v chápání této spolupráce. Byla bych ráda, kdybychom se na takovém společném postupu domluvili.
Druhá otázka, která zde už částečně zazněla, se dotýká např. toho, že bych chtěla slyšet, jak se vám líbí šoty v televizi (pokud máte čas se na ně dívat), dotýkající se zvýšení informovanosti našich občanů o NATO. V případě, že by něco podobného bylo už více než rok organizováno Ministerstvem zahraničních věcí pro EU, myslím si, že bychom ty peníze měli raději utratit za něco jiného. Ráda bych slyšela - kdysi dávno mi pan kolega ........(dnes pan náměstek) vysvětloval, že v květnu loňského roku už poběží šoty o Evropské unii v televizi. Věděli jsme, které instituce se na tom budou podílet. Bude pomalu květen následujícího roku a pravděpodobně to hned tak nebude, i když jsem už některé pořady zaznamenala. Jsou to pořady, které přece jenom formou diskusí vysvětlují co to Evropská unie je. Jak v této oblasti Ministerstvo zahraničních věcí chce působit, aby finanční zdroje, které jsou nemalé, na to byly využívány efektivním způsobem tak, aby to opravdu přineslo ten cíl, o kterém jsme tak dlouho diskutovali.
Jinak bych chtěla poděkovat za zpracování materiálu a chápu ho tak, že v obtížném postavení, ve kterém se v současné době vy jako osoba nacházíte, před projednáním programového prohlášení nemůže zahraniční výbor dostat velmi podrobnou zahraniční politiku, protože musíte hovořit tak, jak vám to umožňují výsledky jednání ve vládě. Věřím, že po schválení programového prohlášení tímto parlamentem budou i informace od vás podrobnější.
Předseda Vilém Holáň: Zbývají nám tři kolegové. Já poprosím, aby formulace otázek byla taková, aby nám zbyl ještě nějaký čas na odpovědi, protože jinak by otázky ztratily smysl. Hovořit budou kolegové Payne, Klaus a Maštálka. Pak uzavřeme diskusi a poprosíme vás, pane ministře, o odpovědi.
Poslanec Jiří Payne: Já musím začít úvahou nad tímto setkáním. Já je samozřejmě vítám. Řekněme si upřímně, že vztah mezi ministrem a výborem je dán otázkou politické odpovědnosti, a ta závisí na důvěře vládě. Pokud nebyla důvěra vyslovena, tak to setkání vybočuje z rámce. Nicméně je užitečné, abychom se dohodli. Já jsem v podstatě byl autorem usnesení, na základě kterého se koná tato schůzka a na základě kterého byl vyžadován jakýsi další dokument později, letos na jaře.
Já se pokusím zopakovat důvody, které mě k tomu vedly. První úvaha vycházela z toho, že Česká republika z koncepčních dokumentů k zahraniční politice má prozatím pouze koncepci z podzimu roku 1992. To je jediná, která byla regulérně projednána a schválena. Všechno ostatní byly nějaké řeči, které zdaleka nemají charakter koncepčního materiálu. Já jsem tady uváděl i konkrétní citáty, že koncepce je velmi zastaralá, že absolutně už neslouží ke koordinaci zahraniční politiky a zejména k zásadnímu problému, že u nás v zahraniční politice jsou tři (tak jak to předpokládá mezinárodní právo) osoby, které nejvíce vystupují - prezident, předseda vlády a ministr zahraničních věcí. Já si sám vzpomínám, jak bylo obtížné, když jsem dělal předsedu zahraničního výboru, pohybovat se v tomto trojúhelníku a dosahovat nějaké koordinace v některých situacích. Já mám dojem, že každý z těchto lidí si dělal a dělá samostatnou politiku.
To mě vedlo k myšlence, že by bylo třeba aktualizovat zásadní koncepci zahraniční politiky, protože tam jsou věci, které už dnes vyznívají skoro komicky. Uvědomme si, že to bylo ještě před rozdělením federace. Zároveň jsem uváděl příklady, v čem dochází k posunu. Pozváním České republiky do NATO a Evropské se unie naprosto mění naše důrazy a vztahy např. vůči Řecku, vůči Turecku.
Vstupem do Evropské unie - možná to zní komicky - se stáváme přímořskou zemí, neboť se stáváme součástí celku, který je obklopen dokonce několika moři. Musíme si rozmyslet, jak budeme využívat této příležitosti apod. To byl důvod, který mě vedl k obecnějším koncepčním myšlenkám.
Zároveň bych byl rád, kdyby se vedla debata o tom, jaký styl chceme vytvořit, protože známe koncepční styl středoevropských zemí, speciálně v tom je skoro příkladné Rakousko, které má jednak zahraničněpolitickou radu, která projednává nejdůležitější otázky. Ta rada u nás byla zřízena, pak se přestala scházet. Rakousko vydává každý rok ročenku, kde je podrobná dokumentace všech aktivit, které se provádějí. Ta je vydávána oficiálně ministerstvem zahraničí. Je k dispozici pro každého občana. Slouží diplomatům. Je to prostě pomůcka, která je oporou v zahraniční politice a dá se z ní vycházet. Je to ovšem styl deskriptivní zahraniční politiky. možná že je vhodná pro Rakousko, které je neutrální zemí.
Vedle toho (trochu se stydím o tom hovořit, protože vy o tom určitě víte daleko více než já) existuje takový styl, který já znám od některých amerických autorů, že jsou stanoveny priority. Pokud jsem informován, je akceptován snad všemi státy NATO. V Americe je to nejzřetelnější. V polovině ledna buď prezident nebo ministr zahraničí vyhlásí, jaké priority mají USA, a řekne maximálně sedm věcí. Když se sestavují tabulky priorit, je tam početní omezení, protože 25 priorit přestává být prioritami. Řekne, které cíle budou USA sledovat. V tom okamžiku je pro všechny diplomaty, od prezidenta po poslance zřetelné, kam se země ubírá a na čem jí záleží.
O tomto jsme tady vedli debatu s ministrem Zieleniecem. Já vím, že tehdy se ministr i poslanec Lobkowicz velmi bránili jakékoliv aktualizaci, odmítali připustit, že došlo k nějaké změně, k nějakému posunu a že by bylo třeba aktualizovat tyto dokumenty. Nechtěli přistoupit na ten styl, že na každý rok se stanoví nějaké priority. Proto jsme potom přijali usnesení, že žádáme, aby priority na rok 1998 byly stanoveny, a aby byly pokud možno stanoveny v polovině ledna. Prostě říci pět věcí, říci, že Česká republika má teď na starosti pět věcí, prioria číslo jedna je ratifikace vstupu do NATO.
Já jsem totiž přesvědčen o tom, že názory na zahraniční politiku se neliší v tom, že mezi těmi pěti věcmi se budou objevovat nějaká zásadní jiná témata. Rozdíly mezi našimi politickými stranami mohou být v tom, že si klademe prioritu číslo tři na třetí nebo na páté místo. Pokud bychom začali hovořit takto, prostě v kategoriích priorit, tak je absurdní, aby se nám do kategorie priorit dostávaly věci, které tam nepatří. To platí o celkové politice u nás, že vytrhneme jeden detail, který se stane tématem číslo jedna, naprosto nesmyslně, bez vědomí souvislostí, bez vědomí důležitosti pro český stát. Věnujeme se detailům místo podstatným věcem.
To byla podstata, oč jsme chtěli požádat. Já věřím, že vy tyto věci znáte a možná by teď byla šance začít přetvářet styl zahraniční politiky od deskriptivní, která vychází ze stanovení cílů, k cílům, které sledujeme v zájmu České republiky, a zároveň vytypování pěti až sedmi nejdůležitějších věcí, na kterých je třeba pracovat, s tím, že si je odškrtáváme a další, které jsou v pořadí, nastupují a řeší se následně.
Poslanec Jaromír Kalus: Vážený pane ministře, potěšil mě váš projev, který jste zde přednesl, ale na druhé straně mě příliš nepotěšil a nenadchnul materiál, který byl předložen a který byl ministerstvem zpracován. Jde mi o to, že tam schází něktkeré věci a některé formulace jsou poněkud zarážející, řečeno velice jemně. Řeknu alespoň některé.
Vy jste se zmiňoval o Západoevropské unii, ale tento materiál, i když se věnuje řadě vámi zdůrazňovaných mezinárodních organizací, tak Západoevropskou unii obchází nebo ji nezmiňuje, což považuji v evropském kontextu za dost výrazné opomenutí, zvláště po jednáních, kterých jste se zúčastnil v Erfurtu k přijetí erfurtské deklarace a nakonec i přijetí jednoho z dosti důležitých materiálů na posledním zasedání shromáždění Západoevropské unie právě ve vztahu k možnému rychlému přijetí tří zemí centrální Evropy. Myslím si, že v tom smyslu je rozhodně třeba materiál doplnit.
Dále jsem byl trochu zaražen z jedné formulace právě ve vztahu k nám tak blízké Francii, kdy jsem se dozvěděl, že vaše návčtěva má posloužit teprve k identifikaci styčných bodů obou zemí v evropské politice. Myslel jsem si, že právě ve vztahu k Francii jsme poněkud dále. Při řadě setkání se už mluvilo o něčem jiném než abychom teprve identifikovali naše styčné body v evropské politice.
Stejně tak v několika řádcích, které jsou věnovány Německu. Tam mi vychází, že jde o kultivaci dialogu s Německem. V tom si také myslím, že už jsme o kousek dále, pokud tím není myšleno, že budeme kultivovat používání plusquamperfecta ve vztahu při jednání s našimi přáteli.
Stejně tak při vymezování prostoru mezi Ruskem a buducí hranicí NATO. Tam zcela vypadlo Bělorusko. Proč to připomínám? Já jsem se předevčírem zúčastnil jednání politického výboru v Bonnu, kde právě otázka Běloruska byla dána jako jedna z priorit při předsednictví Německa v Radě Evropy. Myslím si, že i v tomto smyslu bychom k této otázce měli říci zřetelné stanovisko.
V materiálu je dosti frekventovaný pojem "region", ale upřímně řečeno, právě z vašeho vystoupení jsem se alespoň dozvěděl, co je tím asi myšleno, i když tady jsou pak takové podivnosti, že se tady hovoří o regionu od Vancouveru do Vladivostoku, nevím jestli směrem východním nebo západním, ale připomíná mi to jistý region od Aše po Vladivostok.
Myslel jsem si také, že v tomto materiálu dojde možná k jakémusi posunutí v jisté aktivitě ministerstva, týkající se kultury. Vy jste se o tom zmiňoval, ale v materiálu se o tom absolutně nic neobjevuje.
Formulace, co to je Palestina a co to je Izrael. Tam se vedle sebe objevuje pojem Palestina a pojem Izrael. Co tím je vlastně myšleno? Já chápu, že jsou to palestinská autonomní území, ale v tom případě nemůžeme informova, že podporujeme Palestinu.
Ještě jedna věc - možná to budete brát jako jazykový purismus. Tam se objevují zkratky anglické a české. Dalo mi chvíli přemýšlení, co to je Organizace Severoatlantické smlouvy. Když se tam běžně používá termín NATO v české verzi,
stálo by možná za to se nad tím zamyslet, jestli budeme používat anglické zkratky nebo české zkratky nebo jestli je dále budeme mísit. Já bych byl pro jistou kultivaci a očistu tak, že budeme používat české zkratky.
Doporučoval bych se ještě na materiál podívat, zamyslet se nad ním a dopracovat jej. Měl bych ještě řadu dalších připomínek, ale mohou počkat na jinou příležitost.
Poslanec Jiří Maštálka: Pane ministře, navážu na své předřečníky. V souvislosti s vystoupením kolegy Šuláka o zmíněné rezoluci nebo návrhu usnesení o lidských právech v Číně - vy píšete v materiálu na straně 9, že náš přístup reflektuje přístupy české zahraniční politiky v oblasti lidských práv. My jsme na tento problém narazili, na jednotný metr pro lidská práva ve vztahu k zahraničí, nejen k Číně. Rád bych se zeptal, jak jsou principy definovány.
Navážu na kolegu Laštůvku. V čem vidíte přednosti navrhovaného způsobu ratifikace vstupu do NATO v České republice, nebo je tam nezbytnost takového přístupu, je na to tlak?
Poslanec Vilém Holáň: Pro nedostatek času se vzdám slova. Připomínám jen, že jsme se dohodli na to, že pan ministr přijde a budeme pracovat s materiálem, pro který by normálně bylo zapotřebí nejméně dalších dvou měsíců. Prosím, abychom k této věci přistupovali s tímto ohledem. Prosím, pane ministře, abyste na některé věci odpověděl. Jsem si vědom, že každá otázka by byla na samostatnou diskusi.
Ministr zahraničních věcí ČR Jaroslav Šedivý: Já musím především říci, že děkuji všem, kteří zde vystoupili. Všechny příspěvky skutečně dávají podnět k dalšímu zamyšlení a práci a k určité revizi materiálu. To budeme muset udělat, na to jsme neměli moc času, je to materiál, který byl složen z několika odborů a chce to konečnou redakci a důkladnou debatu. Nechci se vymlouvat na tlak, pod kterým pracuji. Kdybych vám to vyčíslil po hodinách, viděli byste, že jsme skutečně nenašli čas na to, zastavit se nad materiálem, svolat autory a udělat konečnou debatu a konečnou verzi. Chtěl jsem sem dát alespoň jakousi plochu.
Proto se také moje vystoupení nedrželo materiálu. Ve svém vystoupení jsem chtěl říci to, co žádal pan poslanec Payne, to je asi 5 - 6 priorit, které vidím. Já to cítím. Nemyslím si dlouhodobé koncepce na deset let. To vůbec ne. Ale určité dlouhodobé koncepce na dva na tři roky. Mít představu, kam politiku chci cpát. Já už jsem to zde jednou řekl. Zahraniční politiku nemůžete měnit den ze dne. Zahraniční politika se dá posunovat. Je to strašně pomalý proces. Jen na bázi multilaterární diplomacie dojít k závěru, když máte v NATO 16 států, v Evropské unii, to sledujete pomalé procesy, když jsem byl dva roky u UNESCO, kde bylo 175 států, tam nakonec, když se došlo k nějakému závěru, nemělo to pomalu už ani šťávu. Politika se dá opravdu posunovat.
Je pravda, že to je vodítko. Koncepce z roku 1992 nebyla pro federaci. Vím to, protože jsem ji částečně psal ještě v Paříži. Když se tenkrát chystal pan ministr Zieleniec do Černína, připravil si koncepci. Je to nutné udělat, protože to je to rámcové vodítko, ze kterého já odvozuji jednotlivé věci.
Debata zde by byla podle mého názoru lepší a hlubší, kdybychom si zvolili jedno nebo dvě témata. Když mám udělat tento celý "vějíř" a když si představíte, co to zahraniční politika je, pak to musí nutně zůstat na vytčení pěti, šesti priorit a nemůžeme jít do hloubky. Beru to. Je to dobrý podnět. Dokonce mám dojem, že se zahraničním výborem se dá asi pracovat. Věřte mi, já jsem přišel úplně z jiného prostředí, nejdu z politiky. Já jdu v podstatě z vědeckého ústavu, z badatelské činnosti. Mně víc vyhovuje tento způsob než deskriptivní.
Když už o tom mluvíme, když jsem byl zde v roce 1995 a vedl jsem deset měsíců odbor plánování, něco takového jsme udělali. Pak se to nějak nedodělalo, já jsem odešel, zůstalo to v šupleti. Ale moje představa byla vydávat ročenku. Doufám, jestli na to bude čas, že se k tomu vrátíme. Udělali jsme faktografický přehled celé zahraniční politiky za dva roky.
Pan poslanec Šulák - lidská práva, Čína atd. Samozřejmě nepůjdeme na nějaký vyslovený konflikt. Konflikt s čínskou vládou by byl, kdyby exekutiva nebo vláda udělala takové prohlášení. Tam už by to bylo na pováženou. Parlament, ten samozřejmě vyjadřuje určité stanovisko, určitý vztah k dané situaci, má právo udělat takové prohlášení. Pokud je to prohlášení klidné, neprovokativní.
Myslím si, že v tomto případě to není. Tohle Čína už umí. Oni to mají neustále. Američané udělali určitý vstřícný krok, že v jistém prohlášení pan prezident řekl, že chápe, že otázka lidských práv někde v Asii má přece jen určité specifické rysy. Nevím to přesně, asi to jen opisuji. Ale řekl asi to, co říkají vždy Číňané. Nemůžete brát na lidská práva v Číně evropský metr. On vyjádřil určité pochopení pro tento přístup, ale nicméně vždy - a já si myslím, že naši ministři to dělají také, já nevím, já tam ještě nikdy nebyl - se to dá jednou větou říci. Takové prohlášení podle mého názoru nám nemůže uškodit.
Co uškodí, jsou jiné věci. Co uškodilo Francii, když přišla o TGV v daném kantonu? Protože prodali nějaké aeroplány na Tchaj-wan. To je to, co Číňany bolí. V této oblasti bychom museli být opatrní. Fakt je, že říci svůj názor, je naše právo. To není názor vlády, tam jsem o tom vůbec nemluvili.
Vy jste se ptal na využití našeho zbrojního průmyslu. Samozřejmě, to je další otázka. Jednak existuje při Evropské unii Západoevropská výzbrojní agentura, kde jsou představitelé států, ne firem, která má za úkol se pokusit koordinovat zbrojní výrobu. Víte, že to je velmi citlivá věc i pro západní státy. Pokusit se, aby se nedělaly paralelní výzkumné programy na stejné systému.
Jinak v rámci NATO se se zapojením zbrojního průmyslu do určitého celku zbrojních průmyslu států NATO počítá. Samozřejmě jednak to záleží na nás, co umíme nabídnout, jednak to záleží na tom, co od nás budou chtít. Ale počítejte ještě s jednou věcí. Protože se obranný prostor NATO rozšiřuje, NATO už pracuje na vypracování nové strategické koncepce. V roce 1991 vypracovali první strategickou koncepci po rozbití bloků, aby přizpůsobili alianci novým poměrům. Tam byla úplně nově pojednávána otázka jaderných zbraní. Nyní vypracovávají novou strategickou koncepci, která má být přizpůsobena rozšíření obranného pásma NATO, ale - a to je poprvé - má být přizpůsobena i novým úkolům NATO, které jdou za obrannou linii NATO, protože NATO se stává nejen obrannou organizací, ale stává se i určitým elementem evropské bezpečnostní architektury. To znamená, že za určitých podmínek může na výzvu OSN působit i za hranicí svého obranného pásma.
V nové strategické koncepci vzniknou určité úkoly pro zbrojní průmysl. Ale s tím se počítá.
Paní poslankyně Štěpová, vy chcete termíny, bojíte se komisí. Nelze jinak, to nemohou zpracovat dva ministři. My jsme to udělali tímto způsobem. Nejdříve jsme se sešli sami dva, protože on byl v Londýně, já jsem byl na jiných úřadech. Začali jsme se povídat o tom, kde jsou slabá místa. Oba jsme to cítili v podstatě stejně. Řekli jsme si - ano, z toho musíme udělat nějaký závěr, ale to nebudeme psát my, pozveme si na to pana ředitele Husáka, pana ředitele Dvořáka a další. Znovu jsme si udělali jednání před těmito lidmi. Oni si psali poznámky. Řekli jsme, aby to do 15. ledna zpracovali. Do 15. ledna dostáváme první materiál, jak na to.
Jak jsem se na to díval, problém dřívějších dvou ministerstev byl v tom, že pan ministr Zieleniec nechtěl propůjčit diplomatický statut pracovníkům ministerstva. Toto není problém. Proč ne? To je jedna věc. Druhá věc - kdo je bude řídit? Samozřejmě po věcné stránce ministerstvo obchodu má daleko větší možnosti úkolovat tyto atašé, ale řídit, to znamená na ambasádě to řídí velvyslanec. To je spor. To byste viděla, kolik sporů je třeba s vojáky. To jsou někde věcné problémy. Musí to být velvyslanec, který řídí. Nikdo jiný. Nyní vám neřeknu, do kdy to uděláme. Jakmile to bude, tak co nejdřív.
Ptala jste se na česká centra. To je problém, protože česká centra, která by dělala propagaci, kulturu, turistiku, dokonce i propagaci obchodní atd., to se dá dobře naplnit, jako náhrada za obchodní delegáty, to nefunguje. O tom si můžeme povídat, to znám nazpaměť. V tom máme také určitou představu, co s tím uděláme. Samozřejmě je máme asi ve 12 státech. Jsou centra, kde to do určité míry funguje, ale to je výjimka - Londýn. Slyšel jsem to, neměl jsem možnost to kontrolovat. Ale to je jeden z problémů, který si beru za svůj úkol. Toto musíme vyřešit právě proto, že známe, jak to chodí venku, to nám snad dává trochu jistoty v rozhodování.
Rada Evropy - vy jste se ptal, jestli je na to komise. Vrchní ředitel Jindrák to má ve svém resortu. Jak jsem byl informován, pracuje se na tom. Ale zapsal jsem si to. Na všechno vám také nemohu odpovědět, ale je zde řada podnět.
Pan poslanec Laštůvka - k materiálu se nebudu vracet.
Říkáte - vydávat závěry k určitým summitům nebo cestám ministrů. My je samozřejmě děláme. Materiály jsou. Nevidím důvod, proč bychom vám to nemohli posílat. Nevím, jestli vám to dáváme, nebo nedáváme, jaká je komunikace, ale jako podnět to beru. Pokud zahraniční výbor má zájem tyto zprávy dostat, nevidím důvod, proč by je nemohl dostat, pokud si je nebude rovnou publikovat v novinách. Ale ve zprávách není nic tajného, to jsou normální závěry z mezinárodních setkání, kde vše je otevřené. Na otázku koordinace se zahraničním výborem se musíme podívat.
Poslanec Jiří Payne: (mimo mikrofon) Za federace chodilo velké množství materiálů..... S nástupem Zieleniece se to všechno ztopilo a chodily velmi limitované informace ... které se ještě zredukovaly.
Ministr zahraničních věcí ČR Jaroslav Šedivý: Nevidím důvod, proč bychom vám tyto informace nemohli dávat. Vy si to zapíšete a podíváme se na to, jak to zorganizovat.
Ratifikace přístupu k NATO - netvrdím, že to musíme udělat hned. Jen říkám - a je to moje přesvědčení - že je dobře nyní to zpustit. Samozřejmě, že to musí projít normální procedurou. Nepředpokládám, že když to předložíme parlamentu, bude to do měsíce hotovo. Půjde to normální procedurou, procedurou, jaká je v Parlamentě běžná. Jestli to bude do června, tak to bude do června. Když to zvládnete do dubna, bude to do dubna. Když se Parlament rozhodne, že to neudělá, nemohu nic nařizovat. Osobně bych byl rád, kdyby to bylo v prvním pololetí ještě do voleb.
Za prvé nevím, kdy budou volby, za druhé nevím, když budou volby, vznikne nový Parlament, než se udělají výbor, než se konstituuje běžná zákonodárná práce, nevím. Raději bych viděl, kdyby to bylo ještě v tomto období.
Z rozhovoru s americkou velvyslankyní vyplývá, že by to byl dobrý signál, který bychom tím ven vyslali. Myslím, že by to byl dobrý signál nejen do Spojených států, ale i dál. V podstatě problémy podle mého názoru nikde nebudou, ale byl byl to dobrý signál.
Paní poslankyně Kořínková - spolupráce se zahraničním výborem na pozičních dokumentech. To je třeba promyslet. Proč bychom vám nedali poziční dokumenty k seznámení. Pokud to bude chtít někdo studovat, ať to studuje. V čem je vtip? Poziční dokumenty jsou vždy výsledkem práce několika resortů, zástupců těchto resortů. Nepředpokládám, že na vládě k tomu budou nějaké velké diskuse. Co už můžeme přivézt více? Jsou to v podstatě suchá fakta. Byl bych ale nerad, kdyby materiály kolovaly. Dejte to na program. V principu nevidím důvod, proč byste je nemohli vidět.
Poslankyně Květoslava Kořínková: (mimo mikrofon) My budeme muset jednat o stejných tématech v Parlamentě. Tam nejde o to mít je, ale kdy na výboru projednat a dojít ke shodě. To není jen záležitost státu. To znamená včetně Parlamentu.
Ministr zahraničních věcí ČR Jaroslav Šedivý: To musíme promyslet. Je to zhruba 14 bloků.
Šoty v televizi, upřímně řečeno, viděl jsem asi dva - je to takové...
Problém je, víte v čem? My prostě na Ministerstvu zahraničí nemáme - zrovna jsem o tom mluvil nedávno na vedení, minulý týden - odbor pro public relation. Máme tiskový odbor, který je na pokraji zhroucení, protože jste tam asi tři nebo čtyři. Přijdete-li třeba do Bonnu a navštívíte-li kterékoli ministerstvo a půjdete-li tam třeba se školou nebo třeba spolek zájemců o zahraniční politiku chce navštívit Ministerstvo zahraničí, uvedou vás tam do místa a oni na to mají svůj odbor pro publicrelations. A ten pracuje i tak, že vám dá určitý výklad. Nebo přijde škola nebo vysoká škola a má zájem přesně o určitou otázku a ten, kdo dělá tyto věci, si pozve referenta, který tomu rozumí. Ale to my nemáme. Dělat ještě propagační kampaň pro televizi, to je nad naše síly. Můžeme dodat řekněme argumentaci nebo můžeme dodat základ, ale nemůžeme víc.
Pan poslanec Payne, pan poslanec Kalus. Jinak děkuji za to, že jste připomněl Západoevropskou unii, tam jsem se natrápil dost. Pan poslanec Maštálka. To už jsem řekl, v čem vidím přednosti ratifikace našeho přístupu do NATO v dané fázi. Vyslalo by to dobrý signál do zahraničí. Principy lidských práv - to je široká otázka.
Poslanec Jiří Payne: (hovoří mimo mikrofon, není rozumět). Nakonec jsem spadl do toho, že jsem tu psal nějaký nový text a vycházelo mi z toho zhruba pět zásad, o kterých by mohla být nějaká debata, ze kterých lze potom odvíjet obecnou politiku nejen v Číně, ale obecně. Říci, že Česká republika v oblasti lidských práv vychází z těchto pěti zásad. Z toho potom vyplývá, jestli ke Kubě se máme chovat takto nebo takto.
Ministr zahraničních věcí ČR Jaroslav Šedivý: Já to beru jako podnět, vy jste si to napsal.
Poslanec Vilém Holáň: Vážení, je 11 hodin, tzn. půl hodiny po debatě. Jsou tu otázky, čili jestliže se rozhodneme, že ještě posuneme začátek dalších věcí, můžeme debatu dále rozproudit. Nicméně mám pocit, že debata je úvodem k naší spolupráci a že se asi skutečně musíme ponořit do každé věci zvlášť, jak teď bylo řečeno. Lidská práva, obchod aj. Já bych velmi rád jen v tento okamžik řekl, že bych si myslel, že by bylo dobré, abychom se setkávali výrazně častěji než tomu bylo zvykem za minulého období.
Já vím, že je to takové divné, protože jak dlouho bude trvat tento parlament je otázka, asi nejdéle šest měsíců, ale i tak kus práce ještě můžeme, podle mého názoru, udělat.
Jestli se tedy kolegové takto s tím smíří, nechci nikoho omezit v příspěvcích, ale myslím si, že bych poděkoval.
Ministr zahraničních věcí ČR Jaroslav Šedivý: Já bych také poděkoval za docela zajímavou debatu a jsem ochoten. Já sem budu chodit každý měsíc. Velmi rád přijdu, ale na neformální debaty, pozveteli-mne. Rád přijdu. Nakonec se mohu od vás i něco dovědět.
14.
Informace o stavu příprav v rezortu Ministerstva spravedlnosti na přijetí České republiky do Evropské unie
Informaci před členy výboru přednesl náměstek ministryně spravedlnosti P. Töster. V rozpravě vystoupili posl. K Kořínková, V. Laštůvka, V. Holáň, J. Maštálka a náměstek P. Töster. Poslanci vzali informaci na vědomí.
15.
Pravidla pro zveřejňování záznamů z jednání zahraničního výboru
Předseda výboru posl. V. Holáň informoval poslance o jednání organizačního výboru o pravidlech pro zveřejňování záznamů z jednání výborů. Po rozpravě bylo přijato usnesení č. 130 /
16.
Informace o stavu příprav v rezortu Ministerstva obrany na vstup České republiky do NATO
Vystoupení ministra obrany Michala Lobkowicze před členy zahraničního výboru:
Děkuji za pozvání. Musím na úvod podotknout, že jsem se dostal do poněkud zvláštní situace, protože jsem ve funkci ministra, jak je známo, několik dní. Nebyl jsem ještě v příslušném gesčním výboru, nicméně bylo to pozvání pro mého předchůdce a protože čas běží, tak jsem po dohodě s panem předsedou považoval za nutné a správné, abych se sem dostavil, ačkoliv podotýkám, že kdybych zde byl za 14 dní nebo měsíc, asi bych vám podal hlubší informaci. Dovolil bych si na úvod několik slov. Je několik dní, kdy byla jmenována nová vláda, která hodlá navázat na vše pozitivní, co směrem k NATO udělala vláda předchozí a hodlá dynamizovat vztahy k NATO v těch oblastech, v kterých je to nutné. Asi jste zaznamenali, že premiér Tošovský již při svých prvních krocích vstup do NATO a EU označil za jednu z několika priorit nové vlády. Bylo vidět, jakou váhu tomu hodlá nová vláda přikládat. Obecně, podíváme-li se na rok 1997, tak myslím, že je třeba připomenout, že rozhodnutí madridského summitu nepochybně bylo největším zahraničně politickým úspěchem ČR. ČR usilovala o členství v alianci od roku 1993, uplynulo od té doby pět let a nyní se dá říct, že jsme v závěru té etapy. Dělí nás od toho definitivního cíle 15 měsíců. Důležité z hlediska mého resortu je říci, že to je výsledkem jednak mimořádně příznivé zahraničně politické situace, na druhou stranu je to také výrazem důvěry, kterou jsme získali od aliance. Faktem je, že princip kolektivní obrany je založen na principu vzájemné důvěry a že je důležité, že se nám podařilo tuto důvěru naplnit.
Chtěl bych říci, že pro vybudování této důvěry a důvěryhodnosti našeho státu nepochybně významně přispěla naše armáda. Myslím, že je zřejmé, že zejména účast našich vojáků v misích UNPROFOR, IFOR, SFOR, dokázaly, že naše armáda, pakliže je třeba, je schopna podat velmi dobrý výkon. To, jakým způsobem misi v Bosně zvládáme, je všeobecně velice pozitivně hodnoceno, já to považuji za důležité. Myslím, že můžeme být právem hrdi na to, co naše mise vykonala.
Na druhou stranu, abychom nemluvili jenom pozitivně, je třeba konstatovat, že v období 15 měsíců před vstupem do NATO ne vše je ideální v našem resortu. Resort obrany byl ve složité výchozí situaci. Armáda zdědila po rozpadu federace strukturu, která neodpovídala potřebám nového státu, rozpočet armády se v letech 1993-96 neustále snižoval, pan předseda Holáň si dobře pamatuje, jaké neustálé a trvalé problémy měl tehdy jako ministr obrany ve vládě, kde armáda a resort obrany byly mnohokrát používány k tomu, aby se zalepovaly díry jinde. V letech 1993-96 nebyla vždy chuť ze strany vlády se otázkami bezpečnosti a obrany dostatečně zabývat. Pochopitelně tento stav měl negativní vliv na armádu, bojeschopnost armády se v důsledku rozpočtových omezení snižovala. Nepokročilo se v té době v přípravě nového branného zákonodárství, koncepční rámec sice byl započat, nicméně nebyl dokončen, prestiž armády ve společnosti klesala.
Na druhou stranu je možno zaznamenat určité změny trendu, které se odvíjejí od r. 1996. Pan předseda by si jistě vzpomněl, protože to bylo v době, kdy byl ministrem obrany, kdy vláda rozhodla o tom, že bude do r. 2000 pravidelně zvyšovat vojenské výdaje o 0,1% HDP. Druhým významným signálem bylo schválení národní obranné strategie v minulém roce. Považuji to za dva významné signály jak našim občanům, tak zahraničním partnerům, že ČR se hodlá po těch hubenějších letech věnovat výstavbě své armády.
Znáte dobře jedenáct oblastí, které definovala v loňském roce vláda, oblastí, na které je třeba se soustředit. Z nich po různých přesunech zbylo devět oblastí. Z těchto devíti je v gesci ministerstva obrany oblastí pět a já bych jejich stav rád nyní popsal.
Oblast č. 1 je plnění cílů interoperability v resortu obrany. Armáda a resort obrany se v letech 1993-96 aktivně účastnila činnosti NACC, Severoatlantické rady pro spolupráci, zapojila se do programu Partnerství pro mír, což byl první konkrétní pracovní kontakt s NATO. Významným výsledkem Partnerství pro mír se stal proces plánování a hodnocení v rámci PFP. V rámci tohoto procesu se přidružené země zapojily do plnění tzv. plánu cílů interoperability. Jejich cílem je přiblížit vojenskou teorii a praxi partnerských zemí standardům, které jsou používány v NATO. Plnění cílů interoperability mělo dvě fáze. V první fázi se česká armáda zavázala ke splnění dvanácti cílů interoperability. První deadline pro jejich splnění byl konec roku 1997. V průběhu r. 1997 ministr obrany rozhodl o přijetí dalších 19 cílů interoperability, tzn. že ČR v současné době plní 31 cílů interoperability. Cíle jsou od velmi obecných typů organizace velení a řízení, logistická doktrína, až po konkrétní, typu standardy pohonných hmot, meteorologické zabezpečení, normy map a podobně. Plnění těchto cílů je vyhodnocováno pravidelně na společném zasedání NATO a ČR. První společné hodnocení proběhlo ještě před madridským summitem a bylo hodnoceno kladně. Záměr dosažení interoperability je projektován pro ty oblasti a útvary, které jsou pro to speciálně vyčleněny, proto bylo důležité vyplnění dotazníku obranného plánování DPQ, o kterém jsme tady mluvili v minulosti, kdy ČR označila konkrétní jednotky, které budou předurčeny pro spolupráci s armádami zemí NATO, přičemž zvláštní důraz na splnění cílů interoperability je pochopitelně kladen na naše jednotky v Bosně, které z definice svého poslání musí podstatnou část těchto cílů plnit již teď. Cíle interoperability mají jisté horizonty, z nichž některé jsou plněny již teď, část je předpokládaná, že bude splněna do vstupu do NATO, nicméně ani tímto krokem proces nekončí. Měl by pokračovat v horizontu deseti až patnácti let, až do dosažení zcela srovnatelné úrovně naší armády s členskými státy NATO.
Druhou oblastí je příprava legislativy státu na vstup do NATO a branné zákonodárství. Tato oblast se bude bytostně týkat parlamentu. Má dvě roviny. Jednou rovinou jsou mezinárodní smlouvy. V souvislosti se vstupem ČR do NATO bude nutné přistoupit k několika mnohostranným mezinárodním smlouvám, které upravují činnost této organizace. Samozřejmě na prvním místě jde o Severoatlantickou smlouvu. Nejsem oprávněn tady mluvit o ratifikačním procesu, protože to bude rozhodnutí vlády a je to primárně v gesci ministerstva zahraničních věcí, s kterým máte o tom zítra debatu. Jen, jestli si můžu dovolit, říci svůj soukromý názor. Myslím si, že by bylo vhodné udělat takovou proceduru, aby byla napřed smlouva schválena v USA, potom aby proběhl ratifikační proces v naší zemí a potom aby byl čas na schválení v ostatních 16 zemích. Důvodů k tomu mám několik, myslím si, že je nyní nemusím dopodrobna rozebírat. Následuje osm dalších smluv a dohod, které následně po přijetí Washingtonské smlouvy by měly být přijaty. V současné době probíhá proces úvah o tom, co budou znamenat pro naši vnitřní legislativu a jestli bude třeba, abychom implementovali některé konkrétní věci do naší legislativy. Druhou rovinou je naše vnitřní zákonodárství, kde legislativa je jednou z oblastí, kde nepochybně cítíme velký dluh, který dělá velké problémy v našem resortu. Je to i věc, která je opakovaně a dlouhodobě kritizována našimi partnery. Pilířem je návrh ústavního zákona o bezpečnosti ČR, který je právě diskutován v parlamentu. Včera byl na vašem výboru předmětem projednávání. Z tohoto zákona by se měla odvinout sada dalších norem. Jedná se o sedm zákonů, přičemž návrhy věcných záměrů již byly vládou schváleny. Naším záměrem je paragrafované znění dát parlamentu ještě v tomto pololetí. Pak bude složitý legislativní proces, na 90% bude rozpuštěna sněmovna, čili naděje na to, že by byly ještě projednány, není příliš velká. Považuji za důležité, aby byly alespoň připraveny, aby se mohlo po volbách s nimi hned začít pracovat. V každém případě je nutné legislativní proces naplánovat tak, aby uvedené zákony mohly nabýt účinnosti od ledna 1999, což, mám dojem, je splnitelné.
Zákony se v zásadě dělí na tři hlavní oblasti: oblast obrany státu, což jsou zákony o zajišťování obrany ČR, zákon o armádě ČR, zákon o civilní ochraně. Druhá oblast je oblast branné povinnosti občanů, kde je zejména branný zákon. Třetí oblast se spíše týká zákonů o vojácích z povolání, zákonu o průběhu základní služby. To jsou důležité zákony.
Další oblastí, která je v gesci ministerstva obrany, je program bezpečnostních investic a infrastruktura, což je program NATO, který umožňuje zabezpečení výstavby infrastruktury nárokované pro výcvik a nasazení sil NATO na teritoriu členských zemí. Cílem programu je získat prostředky od aliance. V rámci toho programu je zabezpečována výstavba základen, zařízení typu letiště, vojenská velitelství, čerpací stanice, radarová zařízení a tak podobně. Prioritou aliance momentálně jsou projekty, které by směřovaly k dosažení interoperability, zejména v oblasti spojení. V těchto krocích, které nabydou účinnosti, jakmile budeme členy aliance, je třeba ve vzájemné interakci s aliancí definovat věcný zájem aliance na konstituování infrastruktury na teritoriu ČR, tzn. definovat to, o co má aliance na našem území zájem. Probíhá negociace o tom právě nyní. Za druhé konkretizovat mechanismus plánování, pravidel postupování a realizace konkrétních kroků na našem území, sladění metod NATO a našich. Je třeba udělat analýzu našeho legislativního prostředí, zjistit, zda je vše v souladu se zákonem č. 199 a podobně. Prostě zajistit, aby ty postupy, které se nás budou týkat, byly v souladu s naší legislativou. Předpokládáme, že patřičná opatření by měla být udělána do poloviny tohoto roku, abychom potom případně nějakým prodlením v těchto mechanismech nepropásly nějaké termíny.
Další důležitou oblastí je plánování zdrojů na obranu. Tato oblast má také významné místo v přibližování ČR k NATO. Jde o plánování sil, výzbroje, zdrojů. NATO má cyklické plánování krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé a my budeme muset také sladit naši metodiku plánování s metodikou NATO. Problémem, který toto řeší, je, že jednotlivé členské státy NATO mají vlastní rozpočtová pravidla a smyslem globálního plánování zdrojů na obranu je harmonizovat obranná plánování jednotlivých států. Dalším bodem je, že díky obrannému plánování má NATO garanci od jednotlivých členských států, že dostojí svým závazkům, ke kterým se uvázaly. Významným krokem k tomu bylo vyplnění dotazníku DPQ, přičemž v NATO systém funguje tak, že je založen na klouzavých obdobích, zpravidla v rozsahu 5 let, přičemž samotné rozpočtování pak probíhá každoročně. ČR po připojení se k tomuto systému se bude naopak zúčastňovat tvorby plánovacích dokumentů NATO a bude tím pádem moci mluvit a účastnit se debat, které budou zahrnovat disciplíny obranného plánování, tzn. plánování sil, výzbroje, logistiky, obranných zdrojů a tak dále. Hlavním dokumentem obranného plánování je ministerská směrnice NATO, která se tvoří a vydává každé dva roky a potom funguje jako instrukce národním orgánům plánování. Národní plánování vychází ze základních makroekonomických ukazatelů, což je důležité zejména kvůli tomu, že tím pádem je plánování výdajů na obranu závislé na momentálním stavu ekonomiky, tedy je možno výdaje na obranu uzpůsobovat momentálnímu stavu ekonomiky. Správným krokem v tomto smyslu, který již byl učiněn, je příslib vlády, že se bude navyšovat každoročně obranný rozpočet. Tento krok jakoby předjímal obranné plánování, nicméně je třeba, abychom si vytvořili vlastní systém obranného plánování, který bude dlouhodobý, který bude na jednu stranu odpovídat našemu systému rozpočtování a vycházet z našich rozpočtových pravidel, na druhé straně bude kompatibilní se systémem NATO, kde se plánování dělá v dlouhodobějších horizontech a vychází z dlouhodobějšího předpokladu plánování a alokace zdrojů.
Poslední oblastí, která se nás týká, je rozvoj domácí zbrojní výroby. NATO klade velký důraz na efektivní spolupráci členských států a jejich obranného průmyslu při výzkumu, vývoji, výrobě vybavení svých armád a považuje to za důležitou součást kolektivní obranyschopnosti. K tomu účelu existuje Konference národních ředitelů pro vyzbrojování, přičemž cílem není ani tak zasahování do konkrétních aktivit v oblasti průmyslu nebo výzkumu a vývoje, ale spíše vytvořit prostředí a podmínky pro národní obranný průmysl, pro jeho zapojení do obranného plánování NATO. Proto i my budeme chtít zapojit náš zbrojní průmysl do aliančních systémů, týká se to především věcí jako je materiálová standardizace, kategorizace majetku, zabezpečení jakosti, akviziční procesy. Musíme umět vytvořit systém certifikátů, který bude garancí určité kvality pro alianci a tím pádem nám umožní vstoupit do vyzbrojovacích projektů aliance.
Na úplný závěr bych řekl několik slov o některých otázkách, které nepatří přímo do gesce ministerstva obrany, nicméně je považuji za podstatné. Jednou takovou otázkou, která se týká parlamentu, je problém ochrany utajovaných skutečností. Vy jistě víte, že nastal problém v tom, že naše legislativní úprava ochrany utajovaných skutečností byla zastaralá, nebyla v souladu s principy NATO. Ministerstvo vnitra v této době připravilo nový zákon, který by měla v nejbližší době projednat vláda a měl by být ještě v průběhu zimy dán do parlamentu s nadějí, že bude projednán a schválen tímto parlamentem. Osobně bych to považoval za poměrně podstatné.
Dalším bodem, který je v kompetenci ministerstva zahraničních věcí, je intenzívní komunikace s vládami a parlamenty států NATO. Je strašně důležité, abychom právě v tomto roce, ačkoliv máme složitou situaci díky tomu, že budou volby a že tím pádem normální parlamentní život bude přerušen, abyste jako poslanci komunikovali s poslaneckými sbory členských států NATO a abychom s nimi vedli dialog o ratifikaci a abychom se pokusili přispět k co nejrychlejší a nejhladší ratifikaci.
Poslední dvě oblasti - oblast personalistiky. Je všeobecně známým faktem, že je personalistika momentálně velkým problémem naší armády. Vy jste jistě zaregistrovali, že ještě před mým působením ministerstvo obrany vedlo velmi intenzívní dialog s některými partnerskými zeměmi NATO. Zdá se, že problém se dělí na několik oblastí. Jedna oblast je problém náboru nových lidí, kdy AČR momentálně neumí požadované množství v požadované kvalitě v požadovaném čase získat dostatek nových mladých lidí. Další problém je, že zatím nemáme jasný plán lidských zdrojů, nemáme dokončena jasná pravidla v personální práci. Co se již udělalo, je princip systemizace funkcí, kdy na každou funkci v armádě je přiřazena jistá hodnost, tato pravidla by měla být aplikována do konce tohoto roku, což je podstatnou věcí.
Dalším velkým problémem jsou sociální programy. Je to problém celosvětový, v kterékoliv armádě ve světě ho najdete. Náš stav je takový, že více než 7000 vojáků z povolání nebydlí v místě svého služebního zařazení, což vytváří obrovský sociální a psychologický problém, je to jeden z důvodu odchodu z armády. Musíme se tomu intenzívně věnovat. Konkrétně se nás týká příprava našeho personálu pro naše zastoupení v NATO. Probíhá několik projektů, na základě kterých připravujeme naše lidi.
Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit a která rovněž není přímo v mé gesci, je problém komunikace s veřejností. Co se týče vstupu do NATO, je komunikace s veřejností v gesci ministerstva zahraničních věcí, nicméně za sebe bych chtěl říct, že považuji za velmi významnou součást komunikace s veřejností, která se týká přesvědčení o tom, že armáda je podstatnou, důležitou, nedílnou součástí společnosti, že to je významný prvek společnosti. Považuji za svůj úkol a za úkol celého resortu, abychom překonávali některé mýty a předsudky, které ve společnosti v tomto ohledu jsou. Myslím si, že je to důležitý příspěvek i pro pochopení veřejnosti, proč je důležitý náš vstup do NATO.
Členové zahraničního výboru vzali informaci ministra obrany M. Lobkowicze na vědomí s tím, že s ohledem na to, že je ve funkci velmi krátkou dobu a tudíž podrobněji se budou jeho vystoupením zabývat na některé z příštích schůzí.
Předseda výboru posl. V. Holáň přerušil jednání schůze v 17.00 hodin.
pátek 16. ledna
Pokračování jednání schůze zahájil v 9.00 hodin předseda výboru posl. V. Holáň.
17.
Zahájení obecné rozpravy k přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě
a/ projednání předložených podkladů
b/ aktuální informace k 16. 1. 1998
c/ zahájení obecné rozpravy ke vstupu ČR do NATO
d/ úkoly zahraničního výboru v ratifikačním procesu
Jednání řídila místopředsedkyně výboru K. Kořínková. V úvodu informoval náměstek ministra zahraničních věcí K. Kovanda poslance, že obdrželi písemnou informaci o průběhu jednání ČR s NATO o přístupu na exekutivní úrovni, informaci o schvalovacích procedurách v členských zemích NATO a anglický a francouzský text tzv. Protokolu o přistoupení, který byl podepsán představiteli členských zemích NATO 16. 12. 1997 v Bruselu.
Dále zdůraznil, že příslušný vládní výbor a pracovní výbor se soustřeďuje na průběh legislativního procesu rozšíření NATO v jednotlivých členských zemích
- klíčová je ratifikace v Senátu Kongresu USA
- není signál, že by nastaly problémy během ratifikace v členských zemích NATO
- očekáváme, že ratifikační proces nejdříve proběhne v Dánsku, SRN, v USA v březnu-dubnu, v Belgii pravděpodobně z procedurálních důvodů bude ratifikační proces nejdelší.
Záměrem celého procesu je, aby 4. 4.1999 bylo NATO rozšířeno o 3 země - ČR, MR, PR. Z toho vyplývá, že by měl schvalovací proces v Parlamentu ČR probíhat paralelně jako s ratifikačním procesem ve členských zemích NATO. Náměstek ministra obrany J. Novotný ve svém vystoupení potvrdil stanovisko MZV.
Zpravodaj posl. V. Holáň nastínil průběh projednávání tohoto bodu. Bod a/ a b/ zahraniční výbor projednal převážně již v rámci bodu 16/ této schůze dne 15.1. t.r. K materiálu MO poznamenal, že by výbor se měl možná více zajímat o dohody, které by měla ČR přijmout po vstupu do NATO a jejichž seznam je v materiálu MO uveden. Požádal zástupce ministerstev o podrobnější informaci o cílech interoperability, stavu přípravy k účasti ČR ve strukturách NATO a počtu osob, ve kterých výborech NATO bude ČR mít své zástupce.
Náměstek J. Novotný k vystoupení posl. V. Holáně uvedl
- k dalším smlouvám NATO bude ČR přistupovat až po vstupu do NATO. MO poskytlo texty smluv všem zainteresovaným ministerstvům s tím, aby posoudilo, které právní předpisy budou muset být novelizovány v souladu s případným schválením přístupu ČR k těmto smlouvám
- cílů interoperability je 31 - předal písemný seznam poslancům, stručně je okomentoval
- ČR otevřelo misi při NATO v Bruselu, vojenská část bude mít 12 osob, civilní část 5 osob z MO
- ČR byla vyzvána, aby vyslala zárodečné mise do velitelství NATO pro Evropu do SHAPE /6 osob/ a do velitelství Atlantik v Nordfolku /2 osoby/, další lidé se zúčastní na práci štábů /asi 5-6 osob/
- existuje nabídka pro ČR k účasti ve 29 výborech NATO, bude posouzena naše účast v těchto výborech
- celkem předpokládáme účast 250-300 důstojníků v orgánech NATO po plném zapojení ČR do NATO
Ředitel odboru bezpečnostní politiky MZV Š. Füle doplnil informaci náměstka J. Novotného. - probíhají konzultace o účasti jednotlivých osob v orgánech NATO a jejich týlové zabezpečení.
- k dalším smlouvám NATO zdůraznil, že všechny smlouvy jsou tzv. prezidentské smlouvy a budou podléhat stejnému ratifikačnímu procesu jako je tomu u Severoatlantické smlouvy
V rozpravě vystoupil
posl. V. Laštůvka - požádal o
- informaci o předpokládaném průběhu ratifikace v MR a PR
- podrobnější informaci a výklad k závazkům, které ČR příslíbila plnit během rozhovorů ČR-NATO
a poznamenal, že s ohledem na mimořádné volby ovlivní průběh projednávání přístupu ČR k NATO, v tomto volebním období se pravděpodobně nepodaří ukončit projednávání v Poslanecké sněmovně.
náměstek K. Kovanda uvedl, že
- role jaderných zbraní se výrazně změnila v souvislosti s ukončením studené války, došlo k celkovému přehodnocení strategické koncepce NATO a byla revolučně revidována v r. 1991 a úvahy o dalších změnách pokračují. Nejradikálnějších změn doznala tato koncepce právě v otázkách jaderných zbraní. Byl omezen počet a rozmístění těchto zbraní a jejich použití. NATO předpokládá nepoužití těchto zbraní v řešení konfliktů a lze těmto konfliktům zabránit především diplomatickými jednáními a v nejhorším případě použitím konvenčních zbraní. Jaderné zbraně nyní hrají roli politickou, nikoli vojenskou.
Zdůraznil, že NATO jednostraně oznámilo, že necítí nutnost, potřebu a plány rozmístit jaderné zbraně na území kandidátských států a toto rozhodnutí se odráží v Aktu Rusko-NATO. Souhlasil s názorem, že role jaderných zbraní ve strategické koncepci NATO je nejméně objasněna české veřejnosti a vyjádřil připravenost MZV dát zahraničnímu výboru jakékoli podklady k objasnění této problemtiky.
- závazek ke kolektivní obraně bude realizován po konzultaci s ČR a po explicitním souhlasu ČR s nasazením jednotek AČR do vojenských akcí NATO
- byl přijat závazek ČR přispívat do rozpočtů NATO ve výši 0,9% těchto rozpočtů - předal poslancům přehled o výši příspěvků ČR do rozpočtů NATO
V další části projednávní tohoto bodu zahájila mpř. výboru posl. K. Kořínková obecnou rozpravu ke vstupu ČR do NATO. Zpravodaj posl. V. Holáň ve svém vystoupení se soustředil na následující okruhy otázek:
- existují bezpečnostní rizika ?
- zajištění bezpečnosti, evropský kontext
- výhody a rizika členství ČR v NATO
- vedlejší efekty vstupu do NATO
V rozpravě se k některým otázkám vyjádřil nám. ministra zahraničních věcí K. Kovanda, ředitel OBP MZV Š. Füle, posl. K. Kořínková, posl. V. Štěpová, nám. ministr obrany J. Novotný, posl. L. Zaorálek, V. Laštůvka, posl. V. Holáň.
Předseda výboru posl. V. Holáň informoval o předpokládaných zahraničních parlamentních stycích na úrovni zahraničního výboru a výboru pro obranu a bezpečnost. V rozpravě vystoupil náměstek K. Kovanda, posl. V. Holáň. Zástupci MZV objasnili průběh ratifikačního procesu rozšíření NATO ve členských zemích NATO a v kandidátských zemích.
V rozpravě vystoupil posl. V. Holáň, K. Kořínková, V. Laštůvka, náměstek ministra zahraničních věcí K. Kovanda, ředitel Š. Füle.
Mpř. posl. K. Kořínková ukončila projednávání tohoto bodu s tím, že zahraniční výbor bude pokračovat v projednávání této problematiky na některé z příštích schůzí zahraničního výboru.
18.
Spolupráce zahraničního výboru s odborem mezinárodních vztahů
Předseda výboru posl. V. Holáň navrhl tento bod vypustit. Návrh byl schválen /7:0:0/.
19.
Vztah velvyslanců ČR k vnitřní politice České republiky
Předseda výboru posl. V. Holáň navrhl tento bod vypustit. Návrh byl schválen /7:0:0/.
20.
Sdělení předsedy
Předseda výboru posl. V. Holáň informoval poslance o tom, že
- předseda maďarského parlamentu István Szent Ivanyi navrhuje společné jednání v Kongresu USA koncem února 1998 o členství ČR, PR a MR v NATO. Nabídka byla učiněna též výboru pro zahraniční věci a obranu Senátu Parlamentu ČR a zahraničnímu výboru polského Sejmu. Poslanci vzali informaci na vědomí.
- čečenský novinář Adlan Chasanov projevil zájem o setkání se členy zahraničního výboru za účelem podání informace o situaci v Čečensku. V případě zájmu ze strany poslanců je možo sjednat setkání. Poslanci vzali informaci na vědomí.
- MZV informovalo předsedu zahraničního výboru, že v týdnu 28. června - 4. července se v Praze uskuteční v rámci oslav 650. výročí Univerzity Karlovy akce "Týden zahraničních Čechů", které by se mělo zúčastnit 150 Čechů ze zahraničí a dalších 100 hostů. Předpokládá se, že účastníci by též navštívili dne 3.7.1998 Parlament ČR. Poslanci vzali informaci na vědomí.
Předseda výboru posl. V. Holáň písemně informoval poslance o došlých informacích ze zahraničí do sekretariátu zahraničního výboru, které jsou poslanců k dispozici k nahlédnutí v sekretariátu zahraničního výboru.
Předseda výboru posl. V. Holáň písemně informoval poslance o podáních došlých zahraničnímu výboru, které jsou k nahlédnutí v sekretariátu zahraničního výboru.
04. 12. 1997 Dopis k rezoluci proti porušování lidských práv v ČLR
odesilatel: V. a R. Zoubkovi, Ústí nad Labem
- k informaci a dalšímu využití členů zahraničního výboru
20. 11. 1997 Dopis - Příprava osídlení České republiky německým obyvatelstvem
odesilatel: J. Bursa - Turnov
- k informaci a dalšímu využití členů zahraničního výboru
16. 12. 1997 Stanovisko č. 197 - Krize v České republice a její některé mezinárodně politické aspekty
odesilatel: Společnost 2001
- k informaci a dalšímu využití členů zahraničního výboru
30. 12. 1997 Informace o Památníku zahraničních Čechů
odesilatel: J. Fuchsová - Plzeň
- k informaci a dalšímu využití členů zahraničního výboru
Poslanci vzali informaci na vědomí.
21.
Připomínky a podněty poslanců
Nebyly vzneseny.
22.
Návrh termínu a pořadu příští schůze
Předseda výboru posl. V. Holáň předložil návrh termínu a pořadu 19. schůze zahraničního výboru. Po rozpravě byl schválen následující pořad 19. schůze zahraničnho výboru, která se uskuteční 22. ledna 1998. /6:0:1/.
POŘAD:
čtvrtek 22. ledna 1998
v 9.00 hodin
1. Zahájení schůze
v 9.15 hodin
2. Diskuse o naplňování cílů Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji
Přizván: zástupce MZV ČR
Zpravodaj: posl. P. Tollner
v 11.00 hodin
3. Petice k lidským právům v Číně a Tibetu
/pokračování projednávání přerušeného bodu na 18. schůzi zahraničního výboru/
Zpravodaj: posl. D. Kroupa
v 15.00 hodin
4. Vládní návrh ústavního zákona o bezpečnosti České republiky /sněmovní tisk 282/
/pokračování projednávání přerušeného bodu na 18. schůzi zahraničního výboru/
Přizván: zástupce MO ČR
Zpravodaj: posl. K. Kořínková
posl. J. Payne
5. Sdělení předsedy
6. Připomínky a podněty poslanců
7. Návrh termínu a pořadu příští schůze
Předseda výboru posl. V. Holáň ukončil schůzi ve 12.30 hodin.
|
Jiří Payne, v. r. |
Vilém Holáň, v. r. |
|
ověřovatel výboru |
předseda výboru |