Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Vojtěcha Filipa na ministra kultury Martina Stropnického a odpověď ministra kultury Martina Stropnického na tuto interpelaci. Předkládám rovněž novou odpověď ministra kultury Martina Stropnického na interpelaci, kterou vypracoval poté, kdy Poslanecká sněmovna na své 23. schůzi s odpovědí na interpelaci vyslovila nesouhlas. Pan poslanec Vojtěch Filip požádal o zařazení uvedené odpovědi na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Interpelace a odpověď jsou přílohami sněmovního tisku.

Příloha

Evidenční číslo interpelace: 538

JUDr. Vojtěch Filip

poslanec

Vážený pane ministře, k působení Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě v ČR (dále Řádu) se Vás táži:

1) Zda lze prokázat, že Řád od obnovení činnosti na území ČSFR a následně ČR od r. 1991 dle zákona č. 308/91 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, následně dle zákona ČNR č. 161/92 Sb. o registraci církví a náboženských společností plnil a plní duchovní a pastorální činnost v plném rozsahu daným "Pravidly, statutem a stanovami Řádu", v mezích daných čsl. a českými zákony v současnosti platnými?

2) Následně kdo z řádových bratří s vysvěcením OT, občan ČR, právně v souladu s uvedenými zákony ČR zastupuje Řád jako statutární právnická osoba s trvalým pobytem v ČR a koná duchovní a pastorační činnost v rámci které či v které diecézi se souhlasem diecézní rady biskupa (-ů) nebo se souhlasem Apoštolské kurie.

3) O jaké právní ustanovení zakotvené v zákoně ČSFR se MK ČR opírá, když trvá na "nepřerušení právní kontinuity" u Řádu, považuje-li se následníkem Žebravého řádu německých rytířů (ŘNR) z 1. republiky.

4) Je MK ČR schopno věcně prokázat, že čsl. provincie ŘNR byla násilně zrušena nacistickým režimem, t j. byla zákonem rozpuštěna s následným zákazem duchovní, charitativní, pastorační činnosti řád. bratří OT s. hierarchií ŘNR, registrací, doprovázenou perzekučními akty násilí proti ŘNR na území sev. Moravy a Slezska?

- K tomu upozorňuji, že představitelé vyššího římsko katolického kléru Konference vyšších mužských řeholí v ČR, předseda P. Michael Pojezdný, opat strahovský, tajemník PhDr. Karel Dolista u Arcibiskupství olomouckého, gen. vikář msrge P. Erich Pepřík, opatovský děkan P. Josef Veselý a další popírají informovanost o duchovní a pastorální činnosti českého představitele Řádu s řádným vysvěcením OT (Orto Teutonikus) v sídle Řádu a na území ČR.

- Následně nejsou splněny paragrafy zákonů uvedených v bodě 1 s tím, zdůrazňuji, že nelze Řádu prokázat splnění § 12 a 13 zák. č. 308/1991 Sb. o registraci a doložení základních dokumentů Řádu, tj. Statut. řád, stanovy a pod., požadované dle zák. 161/92 Sb. i u členů Svět. rady církví.

- MK ČR dle zák. č. 161/92 Sb. neplní jeho ustanovení o registraci, jak mu ukládá daný zákon, ale údajně pouze provádí od 1. ledna 1994 evidenci zastupujících právnických osob řádů a církví.

- Ve skutečnosti není známo, kde od obnovení činnosti Řádu v roce 1991 Řád působí a plní duchovní a pastorační činnost, když představitelé diecézí na severní Moravě a ve Slezsku kategoricky popírají jednání o obnovení činnosti Řádu na území a farnostech v minulosti spravovaných bývalým ŘNR, i když je známa aktivita Řádu na obecních úřadech bez vědomí církevní správy, např. u primátora Opavy.

- Považujeme za sporné tvrzení MK ČR dle bodu 3, neboť z dostupných informací archivních dokumentů a církevních tisků od roku 1945 do roku 1948 dobrovolně a legálně opustila většina řád. bratří OT a hierarchie Řádu s velmistrem Schölzkym své fary, farnosti jimi spravované a přenesli i sídlo řádu mimo území ČR, což dle čsl. zákona a i kánonů "Kodexu ká. práva" lze považovat za zánik provincie z důvodů neexistence fyzických právních osob a neplnění duchovní a pastorační správy provincie.

- V období okupace byl sekularizován (zestátněn) movitý majetek ŘNR s duchovní a pastorační činností nesouvisející, tj. doly, lihovary, lesy atd. s tím, že finančně církevní činnost ŘNR byla Říší zajištěna na původních postech far a farností, pod původní řádovou správou čsl. provincie, včetně velmistra. Ale "z Katalogu diecéze arcibiskupství olomouckého" z roku 1943 si lze ověřit, že řádoví bratři OT rovněž se zájmy Říše plnili duchovní službu ve wehrmachtu s plným vědomím velmistra ŘNR. Současně pokračovali v utužování germanizace obyvatelstva na území pod jejich správou, viz. písemné dokumenty z období počátku okupace a po obnovení republiky osobně potvrzené velmistrem Schälzkym a řádovými sestrami. Nebylo prokázáno, že by ŘNR čsl. provincie aktivně působil v odboji a byl perzekuován fyzickou či jinou likvidací, obdobně jako kněží například z Jugoslávie.

Vaši odpověď očekávám do 30 dnů.

V Praze dne 7. 1. 1998

Vážený pane poslanče,

v odpovědi na Vaši interpelaci č. 538 ze 7. 1. 1998 Vám sděluji:

Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, podléhají registraci státním orgánem pouze církve a náboženské společnosti jako takové. Řeholní řády a kongregace a jejich organizační jednotky jsou považovány za útvary registrované Římskokatolické církve ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 písm. g) cit. zákona a příslušným orgánem státní správy jsou, pokud mají sídlo na území ČR, pouze evidovány, přičemž zanesení do evidence nemá konstitutivní charakter. Takto evidována je v Rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb. od jeho zřízení k 1. 1. 1994 i právnická osoba Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě (dále jen "provincie" a "Řád"). Pro evidenci útvarů registrované církve výše uvedený právní předpis předložení stanov nevyžaduje. U těchto útvarů pochopitelně státní orgán s přihlédnutím k ustanovení Čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nesleduje míru jejich aktivity při vyvíjení pastorační činnosti ani se nezaměřuje na působení jednotlivých fyzických osob, které jsou jejich členy. Pro jakékoli funkční zařazení v registrované církvi ani v jejích útvarech není z hlediska platných právních předpisů podmínkou občanství ČR ani trvalý pobyt na území ČR.

Řeholní řády a kongregace na území České republiky ani jejich organizační jednotky nebyly nikdy po r. 1945 legislativním či správním aktem čsl. státu zrušeny. Nebyly zrušeny ani podle ustanovení kanonického práva. Tuto skutečnost výslovně uznala mj. i vláda ČSSR ve svém programovém prohlášení z 19. 12. 1989. Po listopadu 1989 řeholní řády a kongregace pouze postupně obnovily legální veřejnou činnost. V této souvislosti je nutno konstatovat, že přenesení hlavního sídla Řádu do Rakouska po r. 1945 v důsledku odsunu většiny řeholníků pochopitelně neznamenalo zánik české provincie, která je církevní právnickou osobou evidovanou na Ministerstvu kultury ČR. Již v odpovědích na předchozí interpelace poslance Sládka a dalších bylo vysvětleno a zdokumentováno, že Řád byl rozpuštěn a jeho majetek zabaven Konečným nařízením Říšského komisaře pro Sudetoněmecké oblasti ze dne 27. 2. 1939 (kopii včetně úředního překladu přikládám).

S pozdravem

Příloha

Vážený pan

JUDr. Vojtěch Filip

poslanec

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Praha

Ověřený překlad z jazyka německého

Věc: Německý řád, Bruntál

Spolky, organizace, svazy připojené k vedoucímu svazu, resp. střechové organizaci jsou uvedeny v příloze.

Generální pověřenec:

Adolf Fritsch, Bruntál

Na základě nařízení o rozpuštění, převedení a začlenění organizaci v sudetoněmeckých oblastech z 22. října 1938 (Věstník nařízení pro sudetoněmecké oblasti č. 7/38) nařizuji:

I.

1. V sudetoněmeckých oblastech se organizace rozpouští.

2. Majetek se zabavuje s vyloučením likvidace.

II.

a) Úřad/organizace přebírající majetek splní následující úkoly:

b) Provedou se následující změny stanov:

c) Práva členů budou dodržovány následujícím způsobem:

d) Budoucí forma organizace a regionální členění spolku se stanoví takto:

e) Další poznámky:

III.

Organizacím nalézajícím se mimo německé oblasti se převede majetek v hodnotě:

IV.

Na základě zjištěné hodnoty majetku (viz proložený přehled majetku) se vybere jednorázový zřizovací poplatek ve výši

S nařízením souhlasí:

Konrad Henlein, m. p.

Říšský komisař pro Sudetoněmecké oblasti

Vedoucí župy

Vážený pane poslanče,

na své 23. schůzi dne 26. března 1998 vyslovila Poslanecká sněmovna nesouhlas s mou odpovědí na Vaši interpelaci č. 538 (sněmovní tisk č. 409) ve věci působení Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě v ČR (dále jen "řád").

V předepsané lhůtě zasílám požadovanou novou odpověď na předmětnou interpelaci, doplňující informace uvedené v předchozí písemné odpovědi a v mém vystoupení v rozpravě k této interpelaci.

Předesílám, že odpověď vychází z požadavků a návrhů tak, jak od Vás zazněly podle stenozáznamu v rozpravě reagujícího na mou písemnou odpověď ze dne 5. 2. 1998. V této rozpravě výslovně konstatujete, že na většinu jeho otázek položených v interpelaci Vám bylo v písemné odpovědi odpovězeno a důvodem k iniciování nesouhlasu s odpovědí je podle jeho slov snaha, "aby alespoň do 31. května letošního roku bylo rozhodnuto v té úvodní věci, ve které rozhodl nepravomocně Nejvyšší správní soud". Uvedenou věcí podle všeho míníte rozhodnutí o tom, zda řád byl nebo nebyl osobou podléhající konfiskaci podle dekretů prezidenta republiky č. 12 a č. 108 z roku 1945.

Pro pořádek je třeba podotknout, že takto nebyla věcně formulována žádná z otázek obsazených v textu interpelace. Pouze text za poslední odrážkou ke čtvrté otázce, týkající se násilného zrušení řádu nacistickým režimem, obsahuje jistá tvrzení, která mají zřejmě potvrdit věcnou (hmotně-právní) důvodnost aplikace konfiskačních dekretů na řád. V této souvislosti je rovněž třeba upozornit, že v době odeslání odpovědi na interpelaci nemělo ještě ministerstvo kultury k dispozici pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 468/97-113 z 12. ledna 1998, na který bylo několikrát v rozpravě poukazováno, mj. doplňující ústní odpovědi na interpelaci, a který byl zřejmě příčinou v rozpravě dodatečně formulovaného požadavku interpelujícího. Tento rozsudek ve své výrokové části, jímž mění rozsudek soudu I. stupně, stanoví následující:

- Určuje se, že nebylo pravomocně rozhodnuto o tom, že Řád německých rytířů, nyní Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie Jeruzalémské, tehdy se sídlem v Bruntále, je subjektem spadajícím pod ustanovení § 3 odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. a § 1 odst. 1 dekretu č. 108/1945 Sb.

- Ve výroku o určení, že Řád německých rytířů, nyní Česká provincie Řádu Panny Marie Jeruzalémské, tehdy se sídlem v Bruntále, nebyl subjektem spadajícím pod ustanovení § 3 odst. 2 dekretu č. 12/1945 Sb. ani § 1 odst. 1 dekretu č. 108/1945 Sb., se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. Po právní moci rozhodnutí bude věc v tomto rozsahu postoupena Ministerstvu zemědělství ČR.

Z uvedeného soudního rozhodnutí, a to jak ze samotné výrokové části rozsudku, tak i z jeho odůvodnění, je zřejmé, že soud se právně závazným způsobem vyjádřil k procesně-právní stránce konfiskačního řízení provedeného podle dekretů prezidenta republiky č. 12 a č. 108 z r. 1945 vůči řádu. Shledal přitom zásadní procesní vadu tohoto řízení (krom vad dalších, citovaných v odůvodnění z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z r. 1948, které porušovaly tehdy platné procesní předpisy), a to vadu spočívající v tom, že předmětná konfiskační rozhodnutí, na jejichž základě byl řádu fakticky konfiskován majetek, nenabyla nikdy právní moci. Právní důsledky tohoto závazného soudního rozhodnutí jsou zřejmé ve světle relevantní judikatury Ústavního soudu (zejm. nálezy sp. zn. IV ÚS 35/96, II ÚS 124/93, IV ÚS 89/94, I ÚS 59/93) i obecných soudů (viz rozhodnutí publikovaná pod č. 15 a 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jakož i stanoviska Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, které v kopii přikládám a které meritorně odpovídá již zmíněnému právnímu závěru Nejvyššího správního soudu. Ve smyslu uvedené judikatury a stanovisek k aplikaci konfiskačních dekretů na řád a z toho titulu k přechodu vlastnictví řádového majetku na stát dojít zřejmě nemohlo, neboť dosud prokazatelně nebylo pravomocně rozhodnuto příslušným správním aktem o prohlášení řádu za zrádce a nepřítele ČSR, což je nezbytná zákonem (v tomto případě dekretem) stanovená podmínka naplnění konfiskačního titulu podle obou citovaných dekretů prezidenta republiky. To znamená, že právoplatnost fakticky provedené konfiskace by mohla být zhojena jen v případě dodatečného pravomocného správního rozhodnutí, že řád skutečně byl subjektem spadajícím pod ust. § 3 odst. 1 písm. b dekretu č. 12/1945 Sb., resp. § 1 odst. 1 dekretu č. 108/1945 Sb. O tomto předmětu řízení bylo však soudní řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastaveno a ve smyslu speciální úpravy procesního postupu v citovaných dekretech soud rozhodl věc v tomto rozsahu postoupit ministerstvu zemědělství jako oránu k tomu příslušnému.

Z uvedeného ,je zřejmé, že kompetence ministerstva kultury v této věci není konfiskačními dekrety dána a není dána ani jeho případná procesní legitimace (žalovanými ve sporu bylo ministerstvo financí a ministerstvo vnitra). Nicméně je možno v reakci na interpelaci uvést, aniž by bylo předjímáno výsledné hmotně-právní posouzení a rozhodnutí ve věci, alespoň několik poznámek k materiálně-právní stránce věci, resp. ke skutečnostem, o něž se opíralo klíčové konfiskační rozhodnutí, tzn. výměr Zemského národního výboru moravskoslezského - expozitura v Moravské Ostravě čj. VIII/35-731/30-1946 z 9. března 1946, jehož kopie je přiložena. Všechny tři uvedené materiálně-právní důvody konfiskace jsou z hlediska jejich relevance pro aplikaci dekretu přinejmenším značně problematické, a to z následujících důvodů:

Ad 1. Ačkoli je konfiskační výměr vztažen na řád, argumentuje se (pomineme-li důkazní hodnotu údajné notoriety vyjádřené slovy "jest všeobecně známo, že ...", která se v rozporu se zásadami správního řízení podle zák. č. 8/1928 Sb. zjevně neopírala o spolehlivé zjištění skutkového stavu, které v tomto případě bylo nejen snadno možné, ale s ohledem na závažnost zásahu do práv účastníka řízení i bezpochyby nezbytné) nepřátelským chováním správy tohoto majetku. Jde zřejmě o subjekt dosazený německou okupační správou (otázkou je, zda jde vůbec o subjekt v právním slova smyslu, tj. o právnickou osobu). Rozhodně tento subjekt není identický s řádem jako právnickou osobou, na níž jsou konfiskační dekrety jmenovitě aplikovány. Řád byl navíc, jak prokazuje Konečné nařízení říšského komisaře z 27. února 1939 (přiložené k původní písemné odpovědi na interpelaci), jako organizace rozpuštěn a jeho majetek zabaven. To může nejen nepřímo svědčit o jeho postoji k nacistické moci, ale především to prokazuje, že po většinu doby rozhodné pro zrádcovskou a nepřátelskou činnost (podle § 1 odst. 1 písm. b dekretu č. 12/1945 Sb. šlo o léta 1938 až 1945; dekret č. 108/1945 Sb. specifikuje tuto dobu "po 29. září 1938") řád podle nacisty uplatňovaného "práva" právně neexistoval.

Ad 2. (stojí za to tento důvod, užívaný hojně i v tehdejší politické kampani vedené proti řádu, ocitovat) "Nespornou historickou pravdou jest, že Řád německých rytířů býval řádem vojenským, který bezohledným způsobem vyhubil úplně pobaltské Slovany a získal jejich území pro národ německý." Očividnou absurditu právní relevance z hlediska aplikace dekretů není snad nutné prokazovat. Rozhodně skutečnosti staré několik set let těžko dát do racionální přímé souvislosti se službou německému vedení 2. světové války nebo fašistickým a nacistickým účelům ve smyslu dikce dekretů.

Ad 3. Opět přinejmenším pochybná je právní relevance tvrzení o údajné aktivní účasti všeho zaměstnanectva (tedy nikoli členů) řádu "do roku 1938" na budování fašistické strany SDP a o dotování, opět uváděno "do roku 1938", řádem "germanizační činnosti školské." Argumentuje se tudíž opět mimo vymezenou rozhodnou dobu a tvrzená zrádcovská a nepřátelská aktivita se týká nikoli řádu jako takového nebo jeho členů, ale jeho zaměstnanců, tedy nikoli statutárních orgánů. Navíc je historicky prokazatelné, že tehdejší velmistr rádu Schälsky byl poslancem Parlamentu ČSR za německou křesťansko-sociální stranu a byl v politické opozici vůči Henleinově sudetoněmecké straně nacionálněsocialistické a v době protektorátu byl internován. Argumentace údajnou "germanizační činností" řádu je rovněž pochybná ve světle skutečnosti, že německý jazyk byl v ČSR, a zvláště pak v převážně německy osídlených krajích, běžně užíván jako jeden z úředních jazyků.

Závěrem stojí za připomínku historická skutečnost, že otázkou legality konfiskace majetku Řádu německých rytířů se v letech 1946 až 1948 několikrát zabývala čs. vláda. Přes nátlak komunistických ministrů a politické lavírování většiny ostatních rozhodla tuto konfiskaci pozastavit. Nicméně komunistický ministr zemědělství Ďuriš rozhodnutí vlády nerespektoval a v konfiskaci pokračoval bez ohledu na její, ve vládě diskutovanou, značnou právní problematičnost. Léta bezprostředně následující až příliš drasticky ukázala všem, kdo takovýto přístup z různých pohnutek tolerovali nebo dokonce podporovali, k jakým (i osobním) koncům lze s ním dospět.

S pozdravem

Přílohy

Vážený pan

JUDr. Vojtěch Filip

poslanec Parlamentu ČR

Praha

Vážený pan

Ing. Jaromír Talíř,

ministr kultury

Praha

Vážený pane ministře,

v příloze si dovoluji zaslat Vám stanovisko našeho ústavu k otázce, zda vůbec, a pokud ano, na základě jaké právní skutečnosti - docházelo k přechodu vlastnického práva k církevnímu majetku na stát v případech, kdy tento majetek byl církevním subjektům odňat po 25. únoru 1948, avšak buď s odvoláním na dekrety prezidenta republiky nebo na zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy.

Děkuji Vám, vážený pane ministře, za důvěru našemu ústavu projevenou.

S úctou

Stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky:

I. Konfiskace

Pokud jde o dekrety prezidenta republiky upravující konfiskaci majetku vymezených osob, tedy dekret č. 12/1945 Sb. a dekret č. 108/1945 Sb., je právní situace v současné době celkem vyjasněna, a to díky několika rozhodnutím Ústavního soudu České republiky k této problematice vydaným.

Tak především Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV ÚS 35/96 konstatoval, že "ke konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb. nemohlo dojít bez příslušného správního aktu, který prohlašoval určitou osobu za zrádce nebo nepřítele. Bez tohoto správního rozhodnutí totiž nebylo možné určit, která osoba pod ustanovení § 1 odst. 1 citovaného dekretu vůbec spadá..." Stejný názor i ohledně druhého konfiskačního dekretu vyslovil Ústavní soud i v nálezech sp. zn. II US 124/93 nebo IV ÚS 89/94, výslovně pak zejména v nálezu sp. zn. I ÚS 59/93.

K tomuto názoru se ostatně přiklonila již dříve i judikatura obecných soudů (srov. rozhodnutí publikovaná pod č. 15 a 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pokud jde o konfiskační dekrety, věc se tedy má tak, že ke konfiskaci podle nich docházelo ze zákona potom, co nabyl právní moci příslušný správní akt, kterým byla ta či ona osoba prohlášena za zrádce nebo nepřítele ve smyslu těchto dekretů. Rozhodnutí muselo ovšem nabýt právní moci, jinak by nenabylo žádných právních účinků. Právní moci tohoto rozhodnutí o tom, že dotčená osoba je zrádcem nebo nepřítelem, pak došlo již bez dalšího rozhodnutí ze zákona ke konfiskaci jejího majetku.

Věc: Řád německých rytířů v Bruntále,označení za zrádce a nepřítele Československé republiky

1./ Okresnímu národnímu výboru v Opavě.

2./ Okresní správní komisi v Bruntále.

Na návrh okresní správní komise v Bruntále ze dne 4. února 1946 čís. 344-Pres-D-46 a okresního národního výboru v Opavě ze dne 8. února 1946 č. 1238 - X/20 -1946 usnesl se zemský národní výbor moravskoslezský - expositura v Mor. Ostravě ve schůzi své rady dne 9. března 1946 označiti Řád německých rytířů v Bruntále, jehož statky se nacházejí v obvodu okresní správní komise v Bruntále a okresního národního výboru v Opavě, ve smyslu § 3, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945 č. 12. Sb. za zrádce a nepřítele československé republiky podle § 3, odst. 1 b/ cit. dekretu, poněvadž správa tohoto řádu záměrně a aktivně sloužila německému vedení války a nacistickým účelům.

1./ Jest všeobecně známo, že správa tohoto majetku byla vždy a zásadně nepřátelsky namířena proti českému národu, jejž se snažila všemi prostředky násilně zgermanizovati.

2./ Nespornou historickou pravdou jest, že Řád německých rytířů býval řádem vojenským, který bezohledným způsobem vyhubil úplně pobaltské Slovany a získal jejich území pro národ německý.

3./ Všechno zaměstnanectvo řádu do roku 1938 bylo jen německé a velmi aktivně se zúčastnilo budování fašistické strany SDP. Řada vedoucích úředníků řádu byla také již za dob prvé Republiky pro tuto činnost stíhána. Na germanizační činnost školskou vynakládal Řád do roku 1938 roční částku větší než 1,000.000.- KČ.

Toto rozhodnutí jest ve smyslu § 77 vlád. nař. ze dne 13. ledna 1923 čís. 8 Sb. z. a n. konečné a není proti němu dalšího odvolání vzhledem k naléhavému zájmu veřejnosti.

K čís. jedn. 27.398/46 - IX/I ze dne 5. III. 1946.

Ministerstvu zemědělství v Praze -

na vědomí.


Videat kancelář: Exp. I. proti potvrzení