Poslanecká sněmovna
souhlasí
1. aby Česká republika
a) po červnu 1998 pokračovala v účasti
v mírové operaci mnohonárodních sil
pod vedením NATO k dohledu nad dodržováním
mírové dohody a ke stabilizaci situace v Bosně
a Hercegovině (SFOR), probíhající
na základě mandátu Rady bezpečnosti
OSN a rozhodnutí Severoatlantické rady;
b) zúčastnila se této operace jednotkou o
síle do 650 osob na dobu 18 měsíců
s možností dalšího prodloužení
(dle vývoje situace v Bosně a Hercegovině
a rozhodnutí orgánů OSN a NATO); jednotka
bude složena z vojáků z povolání
a v další činné službě na
základě dobrovolnosti;
2. s podřízením jednotky AČR v operaci
SFOR velitelským orgánům NATO;
3. s tranzitem vojsk členských států
NATO a dalších států zúčastněných
v operaci SFOR přes území České
republiky v souvislosti s touto operací.
Příloha II
1.1 Vojensko-politické aspekty působení
mnohonárodních sil SFOR
Od podepsání Všeobecné rámcové
mírové dohody v americkém Dawonu (dále
jen daytonská mírová dohoda) v roce 1995
se situace v Bosně a Hercegovině (BaH) stabilizovala.
Hlavní podíl na této skutečnosti mají
jednotky mírových sil IFOR a SFOR, které
v Bosně realizovaly vojenskou část daytonských
mírových dohod. V průběhu tohoto období
se znesvářené strany stáhly na stanovená
území. Ze zóny separace byly odstraněny
těžké zbraně, těžká
vojenská technika byla předána pod dohled
jednotek SFOR. V BaH byly zformovány společné
instituce, došlo k normalizaci vztahů BaH se sousedy
a navázání diplomatických styků.
Byly zahájeny práce na obnově zničených
komunikací a domů. Strany konfliktu pod dohledem
mezinárodního společenství demilitarizovaly
zónu separace a uskutečnily dne 14. 9. 1997 první
poválečné komunální volby.
Nejvyšší představitelé BaH podepsali
se svými sousedy dohody o normalizaci vzájemných
vztahů. Byly zformovány společné instituce
Muslimsko-chorvatské federace (MCHF) a Republiky srbské
(RS) a část uprchlíků se vrátila
do svých původních domovů. Byly rovněž
zformovány společné celobosenské instituce,
včetně Rady ministrů (celobosenské
vlády) v lednu 1997. Vysoký představitel
pro civilní záležitosti v Bosně (dále
jen vysoký představitel) Carlos Westendorp využil
své rozšířené pravomoce a učinil
v Sarajevu rozhodnutí o ustanovení nové společné
bosenské měny. Ve vývoji v Republice srbské,
který do značné míry působil
v uplynulém období destabilizaci situace v BaH,
došlo k určitému zlepšení až
po posledních parlamentních volbách konaných
ve dnech 22. až 23. 11. 1997 a zejména pojmenování
nové vlády premiéra Milodara Dodika.
Přetrvávající rozpory mezi představiteli
jednotlivých bosenských entit zpomalují proces
sjednocení země stanovený daytonskou mírovou
dohodou. Proto státy, l. teré se podílejí
na řešení krize, udělily vysokému
představiteli rozšířené pravomoce.
V únoru 1998 již byla celobosenským parlamentem
schválena nová vlajka BaH, byl přijat zákon
o společných SPZ pro motorová vozidla, jakož
i zákon o občanství BaH. Představitelé
Evropské komise navrhli, aby Evropská unie nadále
neposkytovala finanční pomoc na obnovu a rekonstrukci
BaH prostřednictvím Ústřední
bosenské vlády BaH v Sarajevu, nýbrž
prostřednictvím přímé distribuce
regionálním a místním orgánům.
Na rekonstrukci BaH bylo EU v období 1996 až 1997
uvolněno 420 miliónů ECU (16 miliard Kč).
Úřad vysoké komisařky OSN pro uprchlíky
(UNHCR) úspěšně zorganizoval návrat
přibližně 20 000 muslimských uprchlíků
do oblasti Bihač. Tito uprchlíci, stoupenci bývalého
muslimského předáka Fikreta Abdiče,
utekli po porážce muslimskými vládními
vojsky v roce 1995 do Chorvatska, kde žili v uprchlickém
táboře v Gasinci. V roce 1998 se plánuje
návrat velkého množství uprchlíků
do Bosny ze zahraničí. K tomu má UNHCR napomoci
programem tzv. otevřených měst, jehož
cílem je dobrovolný návrat utečenců
a odsunutých osob. K této koncepci, která
zahrnuje celé území BaH, se dosud přihlásilo
jen několik měst v Muslimsko-chorvatské federaci.
Podle závěrečného dokumentu UNHCR
o návratu uprchlíků bylo od podepsání
daytonské mírové dohody repatriováno
193 639 utečenců. Dohromady s odsunutými
osobami se celkový stav odhaduje na 400 000. V průběhu
roku 1998 se má do Bosny vrátit dalších
80 000 běženců ze SRN, 20 000 z Chorvatska,
20 000 ze Svazové republiky Jugoslávie. 2000 z Rakouska
a 8000 ze Švýcarska. Uprchlíci, kteří
jsou po návratu do svých původních
domovů v menšině, jsou především
muslimové a bosenští Chorvaté, v menší
míře bosenští Srbové. Lze předpokládat,
že rok 1998 se stane klíčovým pro vyřešení
problému, zda BaH bude jednotným státem Srbů,
Chorvatů a Muslimů nebo bude směřovat
k etnickému rozdělení. Této skutečnosti
bude odpovídat i další úsilí
mezinárodního společenství v Bosně.
Pokrok v plnění daytonské mírové
dohody je dílčí, pomalý a nadále
není nezvratný. Tato dohoda zůstává
jediným konceptem pro budoucnost BaH a platformou, z níž
vychází úsilí mezinárodního
společenství v dlouhodobém řešení.
Ministerské schůzky několika mezinárodních
organizací v závěru roku 1997 potvrdily nutnost
zachování mezinárodní vojenské
přítomnosti v BaH po vypršení mandátu
SFOR v červnu 1998. Zasedání Rady pro naplňování
míru (PIC) v Bonnu v prosinci 1997 zdůraznilo především
nezbytnost účinné a důsledné
realizace daytonské mírové dohody. Poukázalo
mj. na dosavadní, málo vstřícný
přístup politických reprezentací tří
rozhodujících etnik v BaH k plnění
závazků spojených s vytvářením
fungujícího a stabilního multietnického
státu.
Generální tajemník NATO Javier Solana odsoudil
v listopadu 1997 návrhy rozdělit BaH na menší
územní celky podle etnik a označil tento
postoj za hrozbu pro celou Evropu. Oficiální uznání
etnických rozdílů by snížilo
naději na usmíření a naopak by posílilo
nacionalistické tendence. Také by to mohlo sloužit
jako nežádoucí příklad v jiných
místech, kde žijí další důležité
národnostní menšiny. Mezinárodní
společenství ostře odsoudilo projev chorvatského
prezidenta Franja Tudžmana na sjezdu jeho vládní
strany HDZ z února t.r., v němž v podstatě
zdůvodňoval historické nároky Chorvatska
na části území BaH.
1.2 Armáda České republiky v rámci
operace SFOR
Kontingent Armády České republiky (AČR)
v operaci JOINT GUARD sil SFOR v Bosně a Hercegovině
tvoří 6. mechanizovaný prapor (6. mpr) v
plánovaném počtu 600 osob, velitelství
kontingentu, sekce součinnosti se štáby SFOR
v počtu 22 osob a vrtulníkový odřad
v počtu 22 osob. Skládá se ze tří
bojových rot, ženijní roty, roty zabezpečení,
roty velení, čety Vojenské policie a obvaziště.
Hlavní bojovou a dopravní techniku a zbraně
tvoří 19 bojových vozidel pěchoty
BVP-2, 13 obrněných transportérů OT-64,
1 vyprošťovací tank, 2 granátomety AGS-17,
24 pancéřovek RPG-7, 33 kulometů, 552 samopalů,
26 ostřelovacích pušek, 94 pistolí,
80 osobních terénních automobilů,
51 nákladních terénních automobilů,
2 jeřáby, 2 tahače s podvalníkem a
2 autobusy. Ve prospěch praporu působí 2
vrtulníky Mi-17 vrtulníkové jednotky.
Prapor působí v britském sektoru odpovědnosti
a sousedí s vojenskými kontingenty Kanady a Velké
Británie. Velitelství praporu je v obci DONJA LJUBIJA
(RS), velitelství kontingentu a logistická základna
praporu jsou v obci BOSANSKÁ KRUPA (MCHF). Základny
bojových jednotek jsou dislokovány v osadách
STÁRI MAJDAN (MCHF) - 1. rota, BLAGAJ JAPRA (RS) - 2. rota,
BOSANSKÁ KRUPA (MCHF) - 3. rota. Vrtulníková
jednotka je dislokována v obci VELIKÁ KLADUŠA
(MCHF).
Prostor odpovědnosti praporu tvoří území
o rozloze 2870 km2, délka hranice mezi Muslimsko-chorvatskou
federací a Republikou srbskou je 73 km. Dne 2. 12. 1997
bylo ukončeno kompletní střídání
všech vojáků českého kontingentu
v misi SFOR v Bosně, které bylo zahájeno
17. 11. 1997. Střídající vojáci
by měli v Bosně působit do 20. 6. 1998, což
je termín platnosti mandátu mise SFOR. Českému
kontingentu velí plukovník generálního
štábu Jiří Kašpárek a 6.
mechanizovanému praporu podplukovník Josef Šemelák.
Prapor je vybaven nejmodernější technikou,
která je ve výzbroji pozemního vojska AČR.
Je tak zajištěna logistická soběstačnost
praporu. V této souvislosti bylo z ČR vypraveno
18 železničních převozů. Vedle
pravidelného zásobování proviantem
byly dodány náhradní díly a munice
převážně do pěchotních
zbraní. Pro zabezpečení spolehlivosti provozu
byla uskutečněna oprava těžké
techniky výměnným způsobem. Technika
stažená do České republiky byla předána
do opravárenských podniků a slouží
jako běžná zásoba. V hodnoceném
období byly zajištěny rovněž servisní
opravy v místě působení praporu.
Prapor dohlížel na plnění vojenských
aspektů daytonské mírové dohody a
kromě běžného hlídkování
monitoroval přesuny vojenské techniky a jednotek
v prostoru odpovědnosti praporu. Je připraven k
plnění úkolů, které vyplývají
z 3. fáze operace Joint Guard. Rozšířila
se činnost skupiny štábu S-5 (skupina pro spolupráci
s veřejností) k podpoře a koordinaci humanitárních
projektů obnovy v BaH.
Mezi hlavní úkoly 6. mpr ve sledovaném období
rovněž patřila podpora plnění
úkolů OBSE při přípravě
a v průběhu komunálních voleb v BaH
a parlamentních voleb v RS. V souvislosti se zabezpečením
klidného průběhu voleb byly, na žádost
velitele divize, síly a prostředky kontingentu AČR
v SFOR dočasně navýšeny o rotu v síle
42 osob a 2 vrtulníky. Prapor rovněž úspěšně
plnil úkoly, které vyplývají ze začlenění
do zálohy velitele divize a velitele SFOR v období
napjaté situace v RS. Pro monitorování situace,
přepravu osob a nákladu a plnění ostatních
úkolů bylo velikým přínosem
použití vrtulníků Mi-17 vrtulníkové
jednotky.
1.3. Pokračování mírové
operace mnohonárodních stabilizačních
sil (SFOR) v BaH
K 20. 6. 1998 skončí mandát mnohonárodních
stabilizačních sil SFOR, které působí
v operaci Společná stráž (JOINT GUARD),
jež probíhá v BaH pod vedením Severoatlantické
aliance. Na operaci se podílí všech 16 členských
států NATO a jednotky z 20 nečlenských
zemí v celkovém přibližném počtu
35 000 osob. Jednotky SFOR působí v BaH od prosince
1996. V té době nahradily jednotky tzv. Implementačních
sil (Implementation Force - IFOR) v přibližném
počtu 53 000 osob v rámci operace Společné
úsilí (JOINT ENDEAVOUR), jejíž mandát
k 20. 12. 1996 skončil.
Obě operace působily a působí v uvedeném
prostoru v souladu s vojenskými aspekty daytonské
mírové dohody se souhlasem bývalých
stran v konfliktu a po udělení oprávnění
rezolucemi Rady bezpečnosti s odvoláním na
kapitolu VII Charty OSN (donucovací charakter) a politického
souhlasu Severoatlantické rady (NAC). Jejich hlavním
úkolem bylo a je vytváření bezpečného
prostředí k naplnění civilních
aspektů zmíněné mírové
dohody a dosažení trvalé stabilizace situace
a mírového vývoje v regionu. Obě operace
poskytovaly podporu činnosti operace OSN v chorvatské
východní Slavonii (UNTAES), ve které mj.
působila česká polní chirurgická
nemocnice s přibližně 40 zdravotníky
(operace UNTAES skončila úspěšně
svůj mandát k 15. 1. 1998).
Za dobu působení IFOR a SFOR bylo dosaženo
v BaH významného pokroku. Znesvářené
strany se stáhly na území jim stanovená,
ze zóny separace byly odstraněny těžké
zbraně, které byly předány pod dohled
jednotek IFOR a SFOR. V září 1996 se na území
BaH uskutečnily všeobecné, v září
1997 komunální volby a v listopadu 1997 proběhly
parlamentní volby v RS. Byly zformovány společné
instituce a došlo k normalizaci vztahů BaH se sousedními
státy. Zvolením Milodara Dodika, stoupence prezidentky
Biljany Plavšičové, bosenskosrbským
premiérem v lednu t. r. došlo k významnému
posílení bosenskosrbského pragmatického
křídla na úkor extremistů-stoupenců
Radovana Karadžiče.
Nadále však přetrvávají závažné
problémy v naplňování civilních
aspektů daytonské mírové dohody, mezi
něž patří především
přetrvávající napětí
mezi entitami a trvalá neochota bosenských Srbů
a Chorvatů vytvořit společně s bosenskými
muslimy v BaH fungující a stabilní státní
útvar. Rozmáhá se korupce a nejsou dostatečně
zajišťovány podmínky pro návrat
uprchlíků a bezdomovců. Nepodařil
se rovněž splnit úkol předání
hlavních válečných zločinců
Mezinárodnímu soudnímu tribunálu v
Haagu. Vážné znepokojení mezinárodního
společenství s touto situací potvrdily i
závěry bonnské konference Rady pro naplňování
míru PIC v prosinci loňského roku, které
mj. obsahovaly doporučení k zachování
vojenské přítomnosti v BaH po červnu
1998.
V členských i nečlenských státech
Severoatlantické aliance tak postupně převládl
názor zachovat v určité míře
mezinárodní vojenskou přítomnost v
BaH. Ve prospěch tohoto záměru se v prosinci
1997 vyslovil rovněž americký prezident B.
Clinton. Potvrdil také ochotu vlády USA, v případě
souhlasu amerického Kongresu, ponechat v případné
nové operaci pozemní jednotky USA. To byl také
hlavní předběžný požadavek
většiny dosavadních účastnických
zemí k pokračování jejich účasti.
V souvislosti s nezbytným zahájením zpracování
operačního plánu další vojenské
účasti mnohonárodních sil pod vedením
NATO v BaH po červnovém ukončení mandátu
SFOR zpracoval Vojenský výbor NATO čtyři
varianty (A, B, C a D) dalšího možného
postupu a jejich analýzu. První počítala
s ukončením a další tři s pokračováním
vojenské přítomnosti. Jednotlivé varianty
se odlišují především rozsahem
vojenského nasazení a poskytování
pomoci při civilní obnově země.
S přihlédnutím k současnému
i předpokládanému vývoji v BaH Severoatlantická
rada (NAC) na velvyslanecké úrovni zvolila na svých
jednáních ve dnech 18. 2. a 20. 2. 1998 (zasedání
NAC s přispívajícími nečlenskými
státy Aliance) variantu D. Mezi hlavní důvody
jejího zvolení patří především
to, že ve srovnání s variantami B a C umožní
tato varianta širokou a rychlejší podporu naplňování
civilních aspektů daytonské mírové
dohody a rovněž zahrnuje dva další úkoly,
a to podporu zahájení činnosti zvolených
orgánů a podporu opatření, která
vytvářejí příznivé předpoklady
k návratu bezdomovců a uprchlíků.
Měla by dále zajistit ochranu mnohonárodních
jednotek a jejich svobodu pohybu a přispívat k podstatnému
zlepšování svobody pohybu po celém území
BaH. Očekává se, že zabezpečí
pokračování plnění příměří,
stabilizuje zóny separace a další vojenské
aspekty daytonské mírové dohody, bude poskytovat
příležitostnou podporu úloze vysokého
představitele pro naplňování civilních
aspektů daytonské mírové dohody a
dalším hlavním civilním organizacím,
např. IPTF, OBSE, UNHCR aj. Dále bude podporovat
ICTY (Mezinárodní trestní tribunál
pro býv. Jugoslávii) a jeho úsilí,
které směřuje k předání
osob podezřelých z válečných
zločinů Mezinárodnímu soudnímu
dvoru v Haagu.
Koncem dubna t. r. by měla NAC schválit operační
plán zpracovaný ve spolupráci s přispívajícími
zeměmi, Úřadem vysokého představitele,
OSN a dalšími hlavními zainteresovanými
mezinárodními organizacemi. Předpokládá
se, že nová operace bude působit v celkovém
početním stavu vojenských jednotek jako dosud,
jejich název SFOR zůstane zachován. termín
ukončení operace nebude stanoven a každých
šest měsíců se zhodnotí její
průběh. Vychází se přitom z
předpokladu, že operace bude nadále podřízena
velícímu a řídícímu
systému Severoatlantické aliance v čele s
vrchním velitelem spojeneckých sil NATO v Evropě
(SACEUR) a že s ní vysloví souhlas všechny
strany daytonské mírové dohody a nové
státní orgány vytvořené po
uskutečněných volbách v Muslimsko-chorvatské
federaci a v Republice srbské.
Hlavními předpoklady nové operace jsou dále
oprávnění udělená rezolucí
Rady bezpečnosti OSN s mandátem podle kapitoly VII
Charty OSN (donucovací charakter), zapojení nečlenských
zemí NATO do plánování operace a konečné
politické rozhodnutí Severoatlantické rady
(NAC) na ministerské úrovni. Pravidla nasazení
pro novou operaci se od dosavadních nemají příliš
lišit. V platnosti by rovněž měly zůstat
finanční, tranzitní a další dohody,
i když se nevylučuje v některých případech
jejich dílčí novelizace.
Po letošních zářijových parlamentních
a prezidentských volbách v BaH má přejít
operace podle varianty D do podmínek operace varianty C,
tj. mělo by dojít k podstatnému snížení
celkového početního stavu SFOR (asi na 20
000 osob). Mnohonárodní síly by nadále
zabraňovaly obnovení nepřátelství
v BaH, poskytovaly by selektivní podporu civilní
obnově země a jejich snížený
počet by odpovídal situaci charakterizované
převedením důrazu z vojenských na
civilní aspekty daytonské mírové dohody.
V rámci strategie přechodu by se mělo uskutečnit
fázovité vojenské odpoutávání.
Zapojení České republiky do SFOR bylo na
doporučení vlády (usnesení č.
641 ze dne 11. 12. 1996) schváleno usneseními Poslanecké
sněmovny Parlamentu č. 201 ze dne 20. 12. 1996 a
Senátu č. 15 ze dne 19. 12. 1996. V těchto
usneseních byl vyjádřen souhlas s vysláním
mechanizovaného praporu Armády České
republiky v počtu do 700 vojáků z povolání
a vojáků v další činné
službě na základě dobrovolnosti na dobu
18 měsíců a s jeho podřízeností
velitelským orgánům NATO. Česká
jednotka přešla do podřízenosti NATO
dnem 20. 12. 1996, doba její působnosti skončí
tedy k 20. 6. 1998. Jednotka, jejíž současný
počet dosahuje 644 osob, byla začleněna do
britské divize v jihozápadní části
BaH.
Dosavadní zkušenosti z působení kontingentu
Armády České republiky v IFOR a SFOR jsou
velmi dobré. Nadřízení velitelé
NATO často oceňovali odpovědné a profesionální
plnění úkolů ze strany příslušníků
české jednotky. Zapojení do IFOR a SFOR vedlo
ke zvýšení interoperability Armády České
republiky s členskými zeměmi NATO, k zvyšování
profesionality a jazykové vybavenosti našich vojáků
a k získání praktických zkušeností
při přípravě a vedení mírové
operace podle zásad NATO.
Účast AČR v pokračující
operaci SFOR by měla tvořit organizační
struktura praporu o 2 mechanizovaných rotách včetně
2 vrtulníků Mi-17 a letounu L-410. Předpokládají
se minimální náklady a počty osob
při zachování možností praporu
samostatně plnit úkoly při rozmístění
jen na dvou základnách. Navrhuje se, aby Česká
republika vyslala do této mírové operace
jednotku v síle do 558 osob na dobu 18 měsíců
od okamžiku předání jednotky pod operační
řízení NATO, s možností dalšího
prodloužení. Dále se navrhuje posílit
jednotku v průběhu parlamentních a prezidentských
voleb o 42 osob na dobu dvou měsíců.
Vyčlenění letounu L-410 k plnění
úkolů v rámci prodloužené mise
SFOR vychází ze žádosti zástupce
vrchního velitele spojeneckých ozbrojených
sil NATO v Evropě generála Jeremy Mackenzieho. Letoun
L-410 by sloužil k přepravě osob a materiálu
zejména na území BaH podle rozhodnutí
velení mnohonárodní britské divize
v jihozápadním sektoru působnosti (MND SW),
ve kterém působí také český
kontingent SFOR. V případě vyčlenění
letounu L-410 by zúčastněné osádky
získaly zkušenosti z létání podle
standardů NATO ze společného působení
s vojsky Aliance.
Celkové výdaje na zabezpečení prodloužené
operace SFOR včetně výdajů na vrtulníkovou
jednotku a letoun L-410 se plánují ve výši
1.807.28,9 tis. Kč.
Rozsah vyčleněných sil a prostředků
AČR je odvozen od zvolené varianty D a úkolů.
které z ní vyplývají při působení
sil SFOR v BaH. Hlavním cílem je zabránit
obnovení nepřátelství a pokračovat
v zajištění bezpečného prostředí
pro naplňování civilních aspekty daytonské
mírové dohody s cílem stabilizovat a konsolidovat
mír v BaH. Početní stav vychází
z přidělení stejného operačního
prostoru a íikolu v jihozápadním sektoru
britské mnohonárodní divize a rovněž
z očekávaného přechodu sil SFOR po
zářijových parlamentních volbách
na variantu C.
Vzhledem k dosavadní politické a vojenské
angažovanosti České republiky na dosažení
a zachování míru v oblasti bývalé
Jugoslávie je z mezinárodněpolitického
i vojenského hlediska nezbytné, aby přítomnost
české vojenské jednotky v BaH zůstala
nadále zachována. Poslanecké sněmovně
a Senátu Parlamentu České republiky se proto
navrhuje vyjádřit souhlas s vysláním
jednotky AČR podle přiložené organizační
struktury a finanční rozvahy do prodloužené
mírové operace mnohonárodních stabilizačních
sil SFOR v síle do 650 osob na dobu 18 měsíců
od okamžiku předání jednotky pod operační
řízení NATO. Finanční prostředky
jsou plánovány na počet 600 osob. Rezerva
v počtech do maximální síly jednotky
650 osob je navrhována z důvodů vytvoření
nezbytné zálohy pouze pro případy
mimořádných okolností. Poslanecké
sněmovně a Senátu Parlamentu České
republiky se rovněž navrhuje vyjádřit
souhlas s podřízením jednotky AČR
velitelským orgánům NATO a s tranzitem vojsk
NATO a dalších států zúčastněných
v operaci SFOR, který souvisí s touto operací,
přes území ČR.
Materiál se předkládá k vyslovení
souhlasu Parlamentem České republiky v návaznosti
na články 39 a 43 Ústavy ČR a §
50 odst. 1 písm. h, i) zákona č. 90/1995
Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Příloha III
Při kalkulaci potřeby finančních prostředků
k zabezpečení mechanizovaného praporu AČR
včetně vrtulníkové jednotky a dopravního
letounu, (dále jen jednotka) na území Bosny
a Hercegoviny v rámci prodloužené operace SFOR
se vychází z následujících
časových předpokladů:
1. Doba nasazení jednotky na území bývalé
Jugoslávie (vlastní operace) v trvání
18 měsíců.
2. Doba rotace příslušníků jednotky
v trvání 2 měsíců před
nasazením a 1 měsíce po skončení.
Při výpočtu potřeby finančních
prostředků se vychází z následujících
podmínek a předpokladů:
a) plánovaný počet osob 600, z toho 42 osoby
na dobu 2 měsíců v průběhu
voleb,
b) jednotka bude zařazena ve vyšší organizační
struktuře, v jejíž péči je zásobována
PHM v množství a ceně podle ustanovení
smlouvy LOA uzavřené s USA,
c) v souladu s požadavky a směrnicemi NATO pro logistické
zabezpečení jsou předepsané zásoby
potřebného materiálu stanoveny na prvních
30 dnů činnosti, přičemž na 13
dnů činnosti jsou uloženy u jednotky. Uvedené
zásoby byly již vybudovány v průběhu
současné mise SFOR a přechází
do prodloužené mise,
d) opravy výzbroje a techniky budou prováděny
vlastními silami a prostředky jednotky včetně
zabezpečení přísunu náhradních
dílů a nekompatibilních materiálů
z území ČR. Nárůst prostředků
kalkulovaných pro tuto skupinu výdajů vychází
ze skutečného objemu výdajů v roce
1997 (222,5 mil. Kč) a stavu vysoké opotřebovanosti
vojenské techniky, ubytovacího, sociálního
a stravovacího zařízení, které
je využíváno na území Bosny od
roku 1996.
Celkové výdaje na zabezpečení
prodloužené mise SFOR včetně výdajů
na leteckou jednotku jsou plánovány ve výši
1.807.528,9 tis. Kč v členění:
v tis. Kč | |
A. Investiční výdaje | 69.750,0 |
B. Neinvestiční výdaje | 1.737.778,9 |
v tom: 1) Osobní výdaje | 912.244,8 |
a) platy | 219.708,6 |
b) zvláštní příplatek | 565.142,4 |
c) pojistné | 76.898,1 |
d) FKSP | 4.394,2 |
e) ostatní osobní výdaje | 46.101,5 |
- jízdné | 6.619,5 |
- cestovné a odlučné | 14.714,0 |
- úrazy | 9.600,0 |
- odchodné | 15.168,0 |
2) Ostatní neinvestiční výdaje | 825.534,1 |
a) výdaje na údržbu a opravy | 399.750,0 |
b) výdaje na nákup materiálu a náhradních dílů | 108.800,0 |
c) výdaje na stravování | 49.342,0 |
d) dopravní výdaje | 54.282,0 |
e) výdaje na nákup PHM a leteckých pohonných hmot | 118.069,1 |
f) výdaje na služby, včetně pronájmů | 42.011,0 |
g) výdaje na výstroj | 53.280,0 |
Při stanovení participace na celkových výdajích
souvisejících s nasazením jednotky AČR
v mnohonárodních silách SFOR se předpokládá:
A. Podíl rezortu ministerstva obrany
Z hlediska podílu na celkových výdajích
je navrhována rezortem ministerstva obrany participace
na celkových nákladech takto:
a) pořízením investičního
majetku,
b) osobními výdaji za 50% příslušníků
jednotky - vojáků z povolání,
c) částí ostatních věcných
neinvestičních výdajů.
B. Požadavek na úhradu výdajů ze
státního rozpočtu ČR
Z hlediska podílu na celkových výdajích
je navrhována ze státního rozpočtu
úhrada výdajů takto:
a) osobní výdaje vojáků v další
službě ze zálohy a zvláštní
příplatek všech příslušníků
jednotky,
b) část ostatních neinvestičních
výdajů.
Podíl rozpočtu kapitoly MO a státního
rozpočtu ČR na celkových výdajích
v jednotlivých letech:
Výdaje celkem: | 1.807.528,9 tis. Kč |
- v roce 1998 | 615.552,9 tis. Kč |
- výdaje z rezervy státního rozpočtu ČR | 320.613,1 tis. Kč |
- výdaje z kapitoly MO | 294.939,8 tis. Kč |
- v roce 1999 | 1.191.976,0 tis. Kč |
Podrobnější členění po jednotlivých letech: | |
V roce 1998 | 615.552,9 tis. Kč |
- ze státního rozpočtu ČR | 320.613,1 tis. Kč |
Neinvestiční výdaje | |
v tom: | |
osobní výdaje | 251.123,0 tis. Kč |
ostatní neinvestiční výdaje | 69.490,1 tis. Kč |
- z rozpočtu kapitoly MO | 294.939,8 tis. Kč |
Investiční výdaje: | 40.730,0 tis. Kč |
Neinvestiční výdaje: | 254.209,8 tis. Kč |
v tom: | |
osobní výdaje | 44.209,8 tis. Kč |
ostatní neinvestiční výdaje | 210.000,0 tis. Kč |
V roce 1999 | 1.191.976,0 tis. Kč |
Investiční výdaje | 29.020,0 tis. Kč |
Neinvestiční výdaje: | 1.162.956,0 tis. Kč |
v tom: | |
osobní výdaje | 616.912,0 tis. Kč |
ostatní neinvestiční výdaje | 546.044,0 tis. Kč |
Buňka obytná | 150,0 | 1.500,0 | 1.500,0 | |
Cisterna PHM pro letce | 2.500,0 | 2.500,0 | ||
Kontejner ISO | 163,5 | 3.270,0 | ||
Elektrocentrály 160 kW | 3.000,0 | 6.000,0 | 9.000,0 | |
Kopírovací stroje | 350,0 | 1.400,0 | ||
Počítač PC | 80,0 | 800,0 | 0 | |
Vozidlo fekální | 2.500,0 | 2.500,0 | ||
Vyprošťovací a záchranný systém s vozidlem | 3.000,0 | 3.000,0 | ||
Navigačním vybavení | 2.500,0 | 5.000,0 | 5.000,0 | |
Noční průzkumný prostředek | 6.500,0 | 6.500,0 | 0 | |
LIFE vesta pro osádky | 200,0 | 3.200,0 | 0 | |
Pancéřování vrtulníků | 2.500,0 | 5.000,0 | 0 | |
Světlomet SX-16 | 1.700,0 | 3.400,0 | 0 | |
Radiostanice RADMILA - letecká | 600,0 | 2.400,0 | 0 | |
Prostředky vlastní ochrany | 850,0 | 2.550,0 | 850.0 | |
Havarijní zapisovač | 500,0 | 2.000,0 | 0 | |
Vysílač havarijního signálu ALT | 150,0 | 600,0 | 0 | |
3000 | ||||
Vyhodnocovací zařízení | 1.000,0 | 1.000,0 | 0 | |
Kotvící prostředky materiálu | 260,0 | 780,0 | 0 | |
Celkem | 40.730,0 | 29.020,0 | ||
ÚHRNEM investice | 69.750,0 tis Kč |
Nárůst ceny havarijního zapisovače
je vyvolán potřebou rozšíření
zapisovače o další údaje, které
jsou požadovány pro zabezpečení větší
bezpečnosti vrtulníků zejména po vyhodnocení
havárie vrtulníku v lednu 1998.
Osobní výdaje jsou kalkulovány v členění:
a) platové prostředky
b) zvláštní příplatek
c) pojistné
d) FKSP
e) ostatní osobní výdaje
- jízdné
- cestovné a odlučné
- úrazy
- odchodné
Při kalkulaci potřeby finančních prostředků
v oblasti osobních výdajů se vycházelo
z následujících předpokladů:
- počty jednotky | 558 osob |
- po dobu dvou měsíců v průběhu voleb zvýšení | 42 osob |
- 50 % - vojáků z povolání | |
- 50 % - vojáků v další činné službě ze zálohy | |
- průměrný plat v české měně (Kč) | 12.640 Kč |
- platový tarif | 6.380 Kč |
- 25% zvýšení | 1.910 Kč |
- hodnostní příplatek | 1.500 Kč |
- příplatek za vedení | 250 Kč |
- osobní příplatek (35%) | 2.230 Kč |
- meziroční nárůst (3 %) | 370 Kč |
- průměrný zvláštní příplatek (USD) | 1.550 USD |
- průměrné ostatní osobní výdaje po dobu | |
přípravy na území ČR a po skončení operace | |
jízdní výdaje na jednoho vojáka | |
- při služební cestě | 250 Kč |
- při návštěvě rodiny | 350 Kč |
cestovní výdaje (stravné) na jednoho vojáka při služ. cestě | |
- za 1 den SC | 126 Kč |
odlučné na jednoho vojáka | 4.800 Kč |
- průměrné odchodné po skončení služebního poměru | |
(jednonásobek platu) | 12.640 Kč |