Parlament České
republiky
ZÁKON
Parlament se usnesl na tomto zákoně České
republiky:
§ 1
Úvodní ustanovení
Účelem zákona je zajistit uspokojení
oprávněných nároků osob, kterým
byla způsobena škoda provozem motorového vozidla.
§ 2
Vymezení základních
pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí:
a) motorovým vozidlem silniční vozidlo
[§ 1 odst. 1 zákona č. 38/1995 Sb., o technických
podmínkách provozu silničních motorových
vozidel na pozemních komunikacích.] kromě
jízdního kola, potahového vozidla, motorového
vozíku pro invalidy; motorovým vozidlem se rozumí
též pracovní stroj samojízdný
s konstrukční rychlostí nejméně
20 km/hod., který je provozován na pozemních
komunikacích;
b) pojistitelem pojišťovna, které bylo podle
zvláštního zákona [Zákon ČNR
č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve
znění pozdějších předpisů.]
uděleno povolení k podnikání v pojišťovnictví
v oblasti upravené tímto zákonem na území
České republiky;
c) provozovatelem ten, kdo má trvalou právní
a faktickou možnost nakládat s motorovým vozidlem;
d) pojistníkem osoba, která uzavřela s pojistitelem
pojistnou smlouvu;
e) pojištěným provozovatel a řidič
motorového vozidla, na jehož odpovědnost se
pojištění odpovědnosti vztahuje; za
pojištěného se považuje i ten, kdo použije
motorové vozidlo bez vědomí nebo proti vůli
provozovatele [§ 430 odst. 1 občanského
zákoníku.];
f) poškozeným ten, komu byla způsobena provozem
motorového vozidla nebo v přímé souvislosti
s ním škoda na zdraví nebo usmrcením,
věcná škoda nebo jiná majetková
újma.
Povinnost uzavřít
pojistnou smlouvu
§ 3
(1) Provozovatel motorového vozidla, které podléhá
evidenci motorových vozidel v České republice,
je povinen uzavřít s pojistitelem smlouvu o pojištění
odpovědnosti (dále jen "pojistná smlouva").
(2) Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu se dále
vztahuje na provozovatele motorového vozidla, které
nepodléhá evidenci motorových vozidel v České
republice, pokud má stálé stanoviště
v České republice a jeho vlastník má
trvalé bydliště nebo sídlo v České
republice.
(3) Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu má
dále provozovatel cizozemského motorového
vozidla vstupujícího na území České
republiky, a to na celou dobu provozu motorového vozidla
na území České republiky. Má-li
dojít k prodloužení doby provozu cizozemského
motorového vozidla na území České
republiky, je provozovatel tohoto vozidla povinen uzavřít
novou pojistnou smlouvu před prodloužením doby
provozu.
(4) Povinnost podle odst. 3 nevzniká provozovateli cizozemského
motorového vozidla
a) na dobu, na kterou mezinárodní kartou automobilového
pojištění prokáže platnost pojištění
odpovědnosti na území České
republiky;
b) který neprokazuje pojištění odpovědnosti
na základě Multilaterální dohody o
zárukách [Multilaterální dohoda
o zárukách mezi národními kancelářemi
pojistitelů podepsaná 15. března 1991 v Madridu.].
(5) Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu se nevztahuje
na provozovatele, který je ústředním
orgánem České republiky [Zákon
ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů
státní správy České republiky,
ve znění pozdějších předpisů.].
§ 4
(1) Nesplní-li povinnost uzavřít pojistnou
smlouvu provozovatel, vzniká tato povinnost každé
osobě, která jako řidič chce užít
motorové vozidlo v provozu na pozemní komunikaci.
(2) Použití motorového vozidla nebo umožnění
provozu motorového vozidla na pozemních komunikacích
bez toho, že by provozovatel nebo řidič měl
sjednáno pojištění odpovědnosti,
se považuje za trestný čin.
§ 5
(1) Provozovatel motorového vozidla, které podléhá
evidenci motorových vozidel v České republice,
je povinen oznámit orgánu státní správy
příslušnému vést evidenci motorových
vozidel [§ 5 písm. b) vyhlášky ministerstva
vnitra č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích,
ve znění pozdějších předpisů.]
(dále jen "orgán evidence motorových
vozidel") uzavření nové pojistné
smlouvy s jiným pojistitelem, časově navazující
na zaniklé pojištění odpovědnosti,
ve lhůtě do 15 dnů ode dne počátku
pojištění.
(2) Za porušení povinnosti podle odst. 1 může
orgán evidence motorových vozidel uložit pokutu
až do výše 3 000 Kč, a to ve lhůtě
do jednoho měsíce, kdy takovou skutečnost
zjistil, nejdéle však do dvou let ode dne, kdy k tomuto
porušení povinnosti došlo.
Uzavření pojistné
smlouvy
§ 6
(1) Pojistitel, který má povolení orgánu
státního dozoru nad pojišťovnictvím
pro území České republiky (dále
jen "dozorčí orgán") k podnikání
v oblasti upravené tímto zákonem, je povinen
přijmout každý první jemu podaný
návrh provozovatele nebo řidiče (dále
jen "povinná osoba") na uzavření
pojistné smlouvy, odpovídá-li jeho obsah
a forma podmínkám stanoveným v tomto zákoně
a všeobecným pojistným podmínkám
pojistitele.
(2) Návrh povinné osoby na uzavření
pojistné smlouvy se považuje za přijatý,
pokud pojistitel návrh neodmítne do 15 dní
ode dne jeho doručení pojistiteli.
(3) Pojistitel může odmítnout návrh
povinné osoby na uzavření pojistné
smlouvy, pokud
a) věcná a místní omezení,
obsažená ve všeobecných pojistných
podmínkách pojistitele, neumožňují
uzavření pojistné smlouvy;
b) povinná osoba nesouhlasí s výší
pojistného stanovenou pojistitelem, která odpovídá
sazbám pojistného pojistitele;
c) povinná osoba již měla uzavřenu pojistnou
smlouvu s tímto pojistitelem a tato smlouva zanikla pro
nezaplacení pojistného [§ 801 občanského
zákoníku.].
§ 7
(1) Pojistitel vydá povinné osobě potvrzení
o pojištění odpovědnosti. Vydání
potvrzení může být podmíněno
zaplacením prvního pojistného.
(2) Potvrzení o pojištění odpovědnosti
týkajícího se motorového vozidla,
které podléhá evidenci, musí být
předáno orgánu evidence motorových
vozidel před provedením zápisu držitele
motorového vozidla do technického průkazu.
§ 8
Kontrola pojištění
odpovědnosti
(1) Řidič motorového vozidla je povinen se
na vyžádání policie prokázat
a) potvrzením o uzavření pojistné
smlouvy (pojistka), nebo
b) mezinárodní kartou automobilového pojištění,
nebo
c) v období před obdržením pojistky
potvrzením o pojištění odpovědnosti.
(2) Motorové vozidlo bez potvrzení nebo bez karty
podle odst. 1 se považuje za nezpůsobilé k
provozu na pozemních komunikacích.
(3) Orgány policie při provádění
kontroly silničního provozu a při vyšetřování
dopravních nehod zjišťují, zda řidič
motorového vozidla má při jízdě
u sebe potvrzení nebo kartu podle odst. 1. Za užití
motorového vozidla v provozu na pozemní komunikaci
bez potvrzení nebo karty uloží policie pokutu
řidiči až do výše 5 000 Kč,
zadrží osvědčení o technickém
průkazu motorového vozidla a zabrání
řidiči v jízdě.
(4) Odst. 1 až 3 neplatí pro provozovatele cizozemského
motorového vozidla, kterému podle § 3 odst.
4 písm. b) nevzniká povinnost uzavřít
pojistnou smlouvu.
(5) Celní úřady na hraničních
přechodech kontrolují splnění povinností
provozovateli cizozemských motorových vozidel podle
ustanovení § 3 odst. 3 a 4. V případě
nesplnění těchto povinností je celní
úřad oprávněn nepropustit cizozemské
motorové vozidlo ke vstupu do České republiky
nebo k výstupu z České republiky.
(6) Nemůže-li řidič cizozemského
motorového vozidla při výjezdu z území
České republiky prokázat, že uzavřel
pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 3, uloží mu
celní úřad pokutu až do výše
5 000 Kč a řidič je dále povinen uhradit
ve prospěch České kanceláře
povinného pojištění motorových
vozidel poplatek ve výši pojistného za pojištění
odpovědnosti na celou dobu provozu cizozemského
motorového vozidla na území České
republiky.
§ 9
Zánik pojištění
odpovědnosti
(1) Zánik pojištění odpovědnosti
u motorových vozidel, která podléhají
evidenci motorových vozidel v České republice,
je pojistitel povinen bez zbytečného odkladu oznámit
orgánu evidence motorových vozidel.
(2) Dnem vyřazení motorového vozidla z evidence
motorových vozidel pojištění odpovědnosti
zaniká.
Rozsah pojištění
odpovědnosti
§ 10
(1) Pojištěný má právo, aby pojistitel
za něho nahradil uplatněné a prokázané
nároky na náhradu škody způsobené
provozem motorového vozidla jinému
a) na zdraví nebo usmrcením;
b) poškozením, zničením, ztrátou
nebo odcizením věci (věcná škoda);
c) vznikem jiné majetkové újmy;
avšak jen pokud pojištěný za tuto škodu
odpovídá podle zákona [§ 427 - 431
občanského zákoníku.] a pokud
se dále nestanoví jinak.
(2) Za škodu způsobenou jinému se považuje
také škoda na zdraví nebo smrt provozovatele
motorového vozidla, kterým byla škoda způsobena,
pokud toto motorové vozidlo v době vzniku skutečnosti,
kterou byla škoda způsobena, sám neřídil.
§ 11
a) náklady a odměnu za zastupování
pojištěného a náklady vzniklé
pojištěnému v souvislosti se správním
a trestním řízením;
b) škodu, kterou utrpěl řidič motorového
vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena;
c) věcnou škodu a jinou majetkovou újmu, za
kterou pojištěný odpovídá svému
manželu nebo příbuzným v řadě
přímé anebo osobám, které s
ním žijí ve společné domácnosti;
d) škodu na motorovém vozidle a na věcech přepravovaných
motorovým vozidlem, jehož provozem byla škoda
způsobena; byla-li však škoda způsobena
na věcech, které měly dopravované
osoby s výjimkou osob uvedených pod písmenem
c) v době, kdy ke škodě došlo, na sobě
nebo u sebe, je pojistitel povinen škodu nahradit;
e) škodu vzniklou mezi motorovými vozidly jedné
jízdní soupravy;
f) škodu vzniklou manipulací s nákladem stojícího
motorového vozidla;
g) škodu na životním prostředí,
pokud škoda nevznikla v příčinné
souvislosti s dopravní nehodou;
h) škodu způsobenou nemožností používat
motorové vozidlo a dopravované věci;
i) škodu, kterou se pojištěný zavázal
uhradit nad rámec stanovený právním
předpisem nebo nad rámec pravomocného rozhodnutí
soudu o náhradě škody;
j) škodu vzniklou státu a právnickým
osobám vynaložením nákladů zdravotní
péče, nemocenských dávek a důchodových
dávek poskytovaných z důvodů škody
na zdraví způsobené provozem motorového
vozidla, pokud nebyla zjištěna osoba odpovědná
za způsobenou škodu, nebo vzniklou řidiči
motorového vozidla, jehož provozem byla škoda
způsobena;
k) škodu vzniklou závodícím a soutěžícím
účastníkům při motoristických
závodech a soutěžích nebo při
přípravných jízdách k nim a
škodu na motorovém vozidle při nich použitém;
l) škodu způsobenou pracovní činností
motorového vozidla jako pracovního stroje s výjimkou
škod, které mají příčinu
v jeho jízdě.
§ 12
(1) Plnění pojistitele z jedné pojistné
události lze omezit pojistnými částkami
dohodnutými v pojistné smlouvě.
(2) Pojistná částka u škody na zdraví
nebo usmrcením nesmí být nižší
než 17,5 mil. Kč na osobu poškozenou pojistnou
událostí. Pojistná částka u
úhrnu věcné škody a jiné majetkové
újmy nesmí být nižší než
5 mil. Kč na jednu pojistnou událost.
§ 13
Všeobecné pojistné
podmínky
(1) Všeobecné pojistné podmínky pojistitele
pro pojištění odpovědnosti nebo jejich
změny schvaluje dozorčí orgán.
(2) Dojde-li v důsledku změny právního
předpisu ke změně všeobecných
pojistných podmínek podle odst. 1, vztahují
se nové všeobecné pojistné podmínky
také na pojistné smlouvy sjednané před
touto změnou, nejdříve však ode dne,
kdy byly doručeny pojistníkovi.
§ 14
Uplatnění nároku
poškozeného
(1) Náhradu škody platí pojistitel poškozenému.
Poškozený má právo uplatnit svůj
nárok přímo u příslušného
pojistitele a je povinen tento nárok prokázat.
(2) Povinnost nahradit poškozenému škodu, za
niž odpovídá provozovatel uvedený v
§ 3 odst. 5 tohoto zákona, má v rozsahu a za
podmínek stanovených tímto zákonem
Ministerstvo financí.
§ 15
Nárok pojistitele na náhradu
vyplacených částek
(1) Pojistitel má právo na náhradu částek,
které vyplatil z důvodu škody způsobené
provozem motorového vozidla proti pojištěnému,
který
a) způsobil škodu úmyslně nebo po prokázaném
požití alkoholického nápoje, pod vlivem
omamné nebo psychotropní látky nebo léku
označeného zákazem řídit motorové
vozidlo;
b) způsobil škodu provozem motorového vozidla,
kterého podle pravomocného rozsudku v trestním
řízení soudním použil nebo spolupoužil
neoprávněně nebo si ho přivlastnil
anebo svojí nedbalostí takové užití
motorového vozidla umožnil;
c) řídil motorové vozidlo bez platného
předepsaného řidičského oprávnění
nebo v době zákazu činnosti řídit
motorové vozidlo;
d) způsobil škodu motorovým vozidlem, jehož
technický stav neodpovídá podmínkám
stanoveným pro provoz na pozemních komunikacích
[Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách
provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.
Vyhláška Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb.,
o schvalování technické způsobilosti
a technických podmínkách provozu silničních
vozidel na pozemních komunikacích, ve znění
vyhlášky č. 299/1996. Vyhláška
Ministerstva dopravy č. 103/1995 Sb., o pravidelných
technických prohlídkách a měření
emisí silničních vozidel.] a tento stav
je v příčinné souvislosti se způsobenou
škodou;
e) svěřil řízení motorového
vozidla osobě, která neměla platné
předepsané řidičské oprávnění
nebo osobě, o níž věděl, že
požila alkoholický nápoj, omamnou nebo psychotropní
látku nebo lék označený zákazem
řídit motorové vozidlo.
(2) Výše náhrady, na kterou pojistiteli vznikne
právo podle odst. 1, nesmí přesáhnout
úhrn částek, které pojistitel vyplatil
z důvodu pojistné události.
(3) Pojistitel má právo na náhradu až
do výše poloviny částek, které
vyplatil z důvodu škody způsobené provozem
motorového vozidla proti pojištěnému,
který byl v době pojistné události
v prodlení s placením pojistného.
Česká kancelář
povinného pojištění motorových
vozidel
§ 16
(1) Tímto zákonem se zřizuje Česká
kancelář povinného pojištění
motorových vozidel (dále jen "kancelář"),
která je právnickou osobou a zapisuje se do obchodního
rejstříku.
(2) K úhradě nákladů činnosti
kanceláře slouží zejména příspěvky
pojistitelů. Příspěvek je součástí
nákladů na pojistná plnění
pojistitele.
(3) Kancelář od data účinnosti tohoto
zákona přebírá činnost dosavadní
Kanceláře zákonného pojištění
motorových vozidel pro území České
republiky a vstupuje tak zejména do závazků
vyplývajících z Multilaterální
dohody o zárukách [Multilaterální
dohoda o zárukách mezi národními kancelářemi
pojistitelů podepsaná 15. března 1991 v Madridu.].
(4) Kancelář poskytuje zabezpečení
osobám, kterým byla způsobena škoda
provozem nezjištěného, nepojištěného
nebo nedostatečně pojištěného
motorového vozidla na území České
republiky.
(5) Kancelář poskytuje zabezpečení
osobám, kterým byla způsobena škoda
provozem motorového vozidla pojištěného
u pojistitele, který je v úpadku a soud rozhodl
o prohlášení konkursu. K tomuto vozidlu se
dále přistupuje jako k motorovému vozidlu
nedostatečně pojištěnému.
(6) Kancelář uzavře pojistnou smlouvu s provozovatelem
cizozemského motorového vozidla na území
České republiky, na něhož se vztahuje
povinnost podle § 3 odst. 3. Na provozování
tohoto pojištění odpovědnosti kanceláří
se vztahují ustanovení § 14 - 23 zákona
ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví,
přiměřeně a ustanovení §
24 téhož zákona obdobně.
(7) Kancelář je povinna včas informovat orgány
policie a orgány příslušné k
celnímu odbavování o tom, ohledně
kterých provozovatelů a řidičů
cizozemských motorových vozidel byla uzavřena
dohoda, podle které se existence jejich pojištění
odpovědnosti nemusí prokazovat.
(8) Na žádost provozovatele motorového vozidla,
kterému alespoň tři pojistitelé odmítli
přijmout návrh na uzavření pojistné
smlouvy podle § 6 odst. 3 písm. c), určí
kancelář pojistitele, který uzavře
pojistnou smlouvu s provozovatelem.
(9) Kancelář shromažďuje od pojistitelů
údaje o počtu a druhu pojištěných
vozidel a v tomto členění také údaje
o pojistném, vyplacených náhradách
škody a vytvořených rezervách na pojistná
plnění.
(10) Činnost kanceláře se řídí
statutem, k jehož platnosti je třeba souhlasu Ministerstva
financí. Statut obsahuje zejména
a) název a sídlo kanceláře,
b) předmět činnosti kanceláře,
c) orgány kanceláře,
d) práva a povinnosti pojistitelů,
e) úpravu majetkových poměrů.
Přílohou statutu jsou všeobecné pojistné
podmínky kanceláře.
§ 17
(1) Poškozený je oprávněn uplatnit svůj
nárok na náhradu škody u kanceláře,
pokud škoda vzniklá na území České
republiky byla způsobena provozem:
a) nezjištěného motorového vozidla;
b) nepojištěného nebo nedostatečně
pojištěného motorového vozidla;
c) motorového vozidla se zahraniční státní
poznávací značkou.
(2) Výše náhrady škody poskytovaná
kanceláří poškozenému se řídí
obdobně ustanoveními § 10 - 13. Jde-li však
o škodu způsobenou provozem nezjištěného
motorového vozidla, neposkytuje se náhrada za věcnou
škodu a jinou majetkovou újmu. Jde-li o škodu
způsobenou provozem nepojištěného nebo
nedostatečně pojištěného motorového
vozidla, neposkytuje se náhrada za jinou majetkovou újmu.
(3) Škoda způsobená provozem nezjištěného
motorového vozidla musí být neprodleně
ohlášena policii. Kancelář vyplatí
náhradu škody na základě potvrzení
policie, že škoda byla způsobena provozem nezjištěného
motorového vozidla.
(4) Výše náhrady škody na zdraví
nebo usmrcením poskytované kanceláří
osobě poškozené pojistnou událostí
nemůže převýšit 17,5 mil. Kč.
Výše náhrady škody poskytované
kanceláří za věcnou škodu nemůže
převýšit 5 mil. Kč na jednu pojistnou
událost.
(5) V případě škody způsobené
provozem cizozemského motorového vozidla uvedeného
v § 3 odst. 4 kancelář vyplatí náhradu
škody v rozsahu, v jakém by stejnou škodu uhradil
pojistitel tuzemského motorového vozidla, a to do
výše částek podle odst. 4, nebo do výše
pojistné částky uvedené v pojistné
smlouvě, je-li tato částka vyšší
než stanovené minimální pojistné
částky.
§ 18
(1) Kancelář nehradí:
a) škody způsobené motorovými vozidly,
na něž se nevztahuje povinnost uzavřít
pojistnou smlouvu (§ 3 odst. 5);
b) škody způsobené motorovými vozidly
zahraničních ozbrojených sil a ozbrojených
bezpečnostních sborů;
c) finanční postih, který byl uplatněn
vůči tomu, kdo způsobil škodu;
d) nároky poškozených, které lze uspokojit
z jiného pojištění; uspokojení
nároků z jiného pojištění
nezakládá právo postihu vůči
kanceláři.
(2) Kancelář má proti tomu, kdo za škodu
odpovídá, právo na náhradu toho, co
za něho vyplatila.
§ 19
Přechodná ustanovení
(1) Osoba, která provozuje motorové vozidlo na území
České republiky před 1. lednem 1999, je povinna
předložit pojistiteli návrh na uzavření
pojistné smlouvy do 31. prosince 1998.
(2) Pojistitel je povinen do 31. března 1999 písemně
oznámit evidenci motorových vozidel všechna
pojištění odpovědnosti sjednaná
podle tohoto zákona. Formu a náležitosti tohoto
oznámení stanoví Ministerstvo financí.
(3) První statut kanceláře vydá Ministerstvo
financí, a to nejpozději do 31. srpna 1998.
(4) Česká pojišťovna, a.s. předá
do 31. srpna 1998 Ministerstvu financí své údaje
o počtu a druhu motorových vozidel, na něž
se vztahovalo zákonné pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla, za roky 1995, 1996 a 1997 a v tomto členění
také údaje o pojistném, vyplacených
náhradách škody a potřebných
rezervách na pojistná plnění. Stejné
údaje za rok 1998 předá Česká
pojišťovna, a.s. kanceláři do 31. července
1999. Ministerstvo financí předá získané
údaje pojistitelům, kteří mají
povolení k podnikání dozorčího
orgánu k podnikání v pojišťovnictví
a projeví zájem o tyto údaje a o udělení
povolení k podnikání v pojištění
odpovědnosti.
(5) Sazebníky pojistného pro pojištění
odpovědnosti nebo jejich změny platné v letech
1999 a 2000 schvaluje pro jednotlivé pojistitele dozorčí
orgán. Nerozhodne-li dozorčí orgán
o žádosti do 3 měsíců od podání
žádosti, považuje se sazebník pojistitele
nebo jeho změny za schválený.
§ 20
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
a) § 14 zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích;
b) § 26 zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví,
ve znění zákona č. 320/1993 Sb.;
c) vyhláška Ministerstva financi České
republiky č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah
a podmínky zákonného pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla, ve znění pozdějších
předpisů.
§ 21
Zmocňovací ustanovení
(1) Ministerstvo financí v dohodě s Ministerstvem
vnitra vydá prováděcí předpis,
který stanoví formu potvrzení o pojištění
odpovědnosti.
(2) Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem financí
vydá prováděcí předpis, který
stanoví postup orgánu evidence motorových
vozidel při kontrole pojištění odpovědnosti
a opatření dopravních orgánů
k zabránění provozu motorových vozidel
nepojištěných nebo nedostatečně
pojištěných.
§ 22
Účinnost
(1) Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. srpna 1998.
(2) Ustanovení § 4, § 5, § 7 odst. 2, §§
8 - 12, § 13 odst. 2 a § 14, § 15, § 16 odst.
3 - 5, § 17 a § 18 se použijí až od
1. ledna 1999.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část:
Pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla v České
republice dosud nedoznalo zásadní transformace na
podmínky tržního hospodářství
a rozsáhlého mezinárodního cestování
motorovými vozidly ve svobodném světě.
Platná právní úprava je stále
zásadní měrou poplatná době
svého vzniku - první polovině 50. let, kdy
bylo zavedeno zákonné pojištění.
Tehdy šlo o v mnohém progresívní úpravu
odškodňování obětí dopravních
nehod, která vyhovovala nízkému stupni motorizace
a tím koneckonců i relativně velmi nízkému
riziku spojenému s provozem motorových vozidel.
Nedostatky konkrétní používané
formy zákonného pojištění se
v ČSSR projevovaly již v 70. a 80. letech, kdy došlo
v západní Evropě k řadě zásadních
změn legislativy v pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla,
které znamenaly výrazný posun v jeho pojetí.
Čs. zákonné pojištění
od té doby zjevně zaostává za vývojem
právní úpravy pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla v Evropských společenstvích a nyní
v Evropské unii.
Poslední rozsáhlejší významné
změny v pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
byly u nás uskutečněny od roku 1992, kdy
zejména
a) byla zrušena tzv. příbuzenská klauzule
(v klasickém pojištění odpovědnosti
za škodu neručí škůdce za škodu
způsobenou svým příbuzným),
b) byl zaveden přímý nárok poškozeného
vůči pojišťovně v případě
smrti pojištěného nebo zániku pojištěné
právnické osoby,
c) provozovatel byl zařazen mezi osoby, jimž náleží
pojistné plnění - pokud vozidlo při
nehodě sám neřídil.
S účinností od roku 1998 byl rozšířen přímý nárok poškozeného vůči pojišťovně o případ, kdy pojištěný nesplnil oznamovací povinnost (nenahlásil pojistnou událost pojišťovně); tím se stal přímý nárok poškozeného univerzálním.
Ve vývoji pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
se promítají i změny v jiných právních
normách než je vyhláška Ministerstva financí.
Od roku 1992 platí např. novela občanského
zákoníku, která znamenala rozšíření
pojistného krytí o ušlý zisk: od té
doby se z pojištění hradí nejen "skutečná
škoda", ale i "to, co poškozenému ušlo".
V 90. letech došlo k dalším zásadním
změnám v legislativě ES a EU týkajícím
se pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla. V roce 1990
byla vydána třetí směrnice Rady k
tomuto pojištění a z našeho dnešního
pohledu má zcela zásadní význam třetí
směrnice Rady ES k neživotnímu pojištění
z roku 1992. Tato třetí směrnice k neživotnímu
pojištění, která měla být
naplněna v národní legislativě s účinností
nejpozději od 1. 7. 1994 (v praxi měly některé
státy několikaměsíční
zpoždění), zrušila povolovací řízení
ke vztahu k všeobecným pojistným podmínkám
i sazbám pojistného za odpovědnostní
pojištění motorových vozidel. Současně
se umožnilo podnikání pojistitelů z
jiných zemí EU i v tomto oboru pojištění.
Touto směrnicí došlo k dalekosáhlé
liberalizaci pojistného trhu včetně pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla.
Cíle zákona
Předkládaný návrh zákona si
klade tyto cíle:
a) upravit základní rozsah a podmínky pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla formou zákona, tedy nikoliv již jen vyhláškou
Ministerstva financí;
b) umožnit diferenciaci pojistného podle individuálního
rizika - aby méně rizikoví řidiči
a provozovatelé motorového vozidla platili menší
pojistné a naopak;
c) umožnit konkurenci pojistitelů v odvětví
pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla s tím,
že i pro toto pojištění bude platit obecná
úprava udělování povolení k
podnikání v pojišťovnictví a schvalování
všeobecných pojistných podmínek, jak
je obsažena v zákoně o pojišťovnictví.
První uvedený cíl - upravit základní
rozsah a podmínky pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
formou zákona - je významný sám o
sobě. Druhého a třetího cíle
navíc nelze dosáhnout bez realizace prvního
cíle.
Návrh zákona umožňuje jisté zúžení
pojistného krytí tím, že obnovuje institut
pojistných částek jako horní hranici
pojistného plnění. Navrhuje se, aby v souladu
s praxí v řadě zemí byly stanoveny
tyto pojistné částky jako minimální
- s tím, že jednotliví pojistitelé je
mohou zvýšit, popř. i nabízet pojištění
bez pojistných částek. V praxi se zaváděné
pojistné částky mohou uplatnit jen ve zcela
výjimečných případech.
Druhým cílem obsaženým v návrhu
zákona je umožnění diferenciace pojistného
podle rizika. Tato diferenciace je v soukromém pojištění
považována všeobecně za samozřejmost.
V socialistických podmínkách byl tento atribut
soukromého pojištění (jde o tzv. zásadu
ekvivalence, která je základní zásadou
pojistné techniky soukromého pojištění)
potlačován s tím, že částečným
odůvodněním pro tento přístup
bylo podstatně nižší riziko, jehož
odrazem bylo i dřívější pojistné
za většinu osobních automobilů ve výši
144 Kčs (+ 20 Kčs jako zvláštní
pojistné při výjezdu do zahraničí).
Praxe západních zemí ukazuje, že rozsah
diferenciace pojistného úzce souvisí s mírou
konkurence na pojistném trhu. Druhý cíl sledovaný
předložením zákona tak úzce váže
na třetí cíl a rozsah jeho splnění.
Obecně lze říci, že neexistuje žádný
"jediný správný" způsob
diferenciace pojistného podle rizika v pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla a jen při možnosti výběru mezi
pojistiteli s různými konstrukcemi diferenciace
pojistného podle rizika bude tendence k naplnění
zásady ekvivalence dostatečně výrazná.
V praxi západních zemí se přitom používá
celé řady jak přímých nástrojů
individualizace pojistného (přirážky
a srážky podle délky řidičské
praxe, podle věku atd.), tak i nepřímých
nástrojů v podobě bonusů a malusů
(slevy a přirážky především
podle počtu let pojištění bez náhrady
škody).
Přetrvávající monopolní postavení
České pojišťovny v pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla je nejen naprostým anachronismem samo o sobě,
ale má i řadu praktických negativních
dopadů. V této souvislosti není podstatné,
že Ministerstvo financí by mohlo určit jiného
pojistitele jako (monopolního) provozovatele pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla.
Po podstatném nárůstu rizika, který
se z větší části projevil i ve
výši pojistného, se značně zvýšila
úloha pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
v rámci celého soukromého pojištění.
Toto pojištění představuje téměř
12% celého pojistného trhu (bez penzijního
připojištění se státním
příspěvkem) a lze počítat s
dalším nárůstem jeho podílu na
trhu. To významně zvyšuje úlohu dominantního
pojistitele - České pojišťovny, jejíž
podíl na trhu meziročně klesá o více
než 5%. V roce 1996 činil podíl dřívějšího
státního podniku na tomto trhu 65%; pokud by se
nebralo v úvahu pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla,
byl by podíl 60%. Vedle toho je podstatným faktorem
i to, že v tržních ekonomikách hraje pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla také úlohu získávání
klientů i pro jiná pojištění:
povinné pojištění motorových
vozidel bývá jednak (přímo) sjednáváno
společně s dalšími odvětvími
pojištění motorových vozidel a jednak
do jisté míry za sebou "táhne"
i další pojištění. Třetí
cíl sledovaný návrhem tohoto zákona
tak sleduje odstranění významné přetrvávající
deformace pojistného trhu. Bez realizace třetího
cíle není prakticky možné naplnit ani
druhý výše uvedený cíl.
Dopady a efekty
zákona
Další zásadní otázkou jsou dopady
navrhovaného zákona na pojištěné
a také státní rozpočet. Můžeme
rozlišit tyto hlavní dopady na pojistné:
a) zavedení rozsáhlé diferenciace pojistného
podle individuálního rizika;
b) promítnutí odstranění ztrátovosti
dosavadního (zákonného) pojištění
do (průměrného) pojistného;
c) promítnutí vyšších správních
nákladů konkurujících si pojistitelů
do (průměrného) pojistného;
d) promítnutí změny podílu [procenta]
neplatičů pojistného do (průměrného)
pojistného.
Zúžení pojistného krytí v podobě
zavedení pojistných částek má
v kalkulaci dopadů reformy pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla zanedbatelný význam.
Zavedení diferenciace pojistného podle individuálního
rizika je zcela rozhodujícím dopadem a efektem
předkládaného návrhu zákona.
Při značných rozdílech v rizikovosti
řidičů lze očekávat, že
se během několika let vytvoří situace
obdobná jako je dnes nejen např. ve Velké
Británii či Nizozemsku (kde k deregulaci došlo
již před mnoha léty), ale i jako např.
v Německu či Rakousku (kde se do značné
míry tržní principy a tím i zásada
ekvivalence prosadily až po realizaci třetí
směrnice ES k neživotnímu pojištění).
Kombinací využití přímých
a nepřímých nástrojů individualizace
pojistného může v mezních (ale praktických!)
případech snadno dojít i k tomu, že
jeden provozovatel motorového vozidla bude platit pojistné
na úrovni např. jedné čtvrtiny průměrného
pojistného pro daný druh a typ vozidla, zatímco
jiný provozovatel téhož vozidla bude muset
platit pojistné ve výši např. trojnásobku
téhož průměrného pojistného.
Pojistné za jedno a totéž vozidlo
tak může být i u jednoho pojistitele
pro jednoho provozovatele i více než desetkrát
vyšší než pro druhého provozovatele
- v závislosti na kvalitě řidičů
a také způsobu používání
vozidla apod.
Princip diferenciace pojistného podle individuálního rizika je nepochybně správný a spravedlivý, i když samozřejmě ho nelze naplnit "jedině správným" způsobem - obdobně jako je tomu s cenami a s cenovými relacemi kterýchkoliv běžných produktů.
Přestože v posledních letech průměrné
pojistné za zákonné pojištění
rostlo podstatně více hladina (spotřebitelských)
cen, škody uhrazované Českou pojišťovnou
rostly ještě rychleji a ztrátovost zákonného
pojištění narůstala. Narůstající
škodovost a navazující ztrátovost zákonného
pojištění je ovlivněna řadou
faktorů:
a) změnami v legislativě včetně rozšíření
pojistného krytí od roku 1992;
b) dynamikou cen opravárenských prací;
c) rostoucím nerespektováním dopravních
a bezpečnostních předpisů v návaznosti
na nedostatečnou kontrolní činnost policie;
d) růstem počtu neplatičů (v roce
1995 zaplatilo pojistné jen asi 81 % povinných osob);
e) změnou skladby řidičů: nárůstem
podílu mladších řidičů,
kteří jsou v průměru několikrát
větším rizikem než řidiči
ve věku 40 - 50 let; dopravní nehody těchto
řidičů jsou též hlavní
příčinou úmrtí mužů
i žen v této věkové skupině;
f) růstem hustoty provozu motorových vozidel a četnosti
dopravních nehod;
g) rozsáhlými individuálními dovozy
ojetých automobilů; vysoké náklady
na jejich opravu jsou při nehodě zaviněné
druhou stranou hrazeny z pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla;
h) rozsáhlými úhradami škod vyplácenými
do zahraničí - za škody způsobené
našimi motoristy zahraničním subjektům
jak v zahraničí, tak i na našem území;
průměrná škoda uhrazovaná do
zahraničí je sedmi až desetinásobkem
"domácích" škod;
i) negativní vliv na podstupování rizika
příslušnými kategoriemi řidičů
může mít i to, že se způsobené
škody nepromítají do výše pojistného
za zákonné pojištění.
Většina uvedených faktorů nárůstu
škodovosti pojištění působí
nezávisle na tom, zda existuje dnešní zákonné
pojištění nebo jak by tomu bylo v podmínkách
navrhovaného povinného smluvního pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla. Ovlivnitelné ze strany pojistitelů je pouze
procento neplatičů, resp. nepojištěných
vozidel - s tím, že k jeho podstatnému snížení
je nutná odpovídající součinnost
policie. Do budoucna by se procento nepojištěných
vozidel mohlo snížit na zhruba 5%. Pokud by se dnešní
odhadovaná "proplacenost" pojistného 81%
zvýšila během dvou let na 90%, znamenalo by
to snížení průměrného
pojistného o 10%.
I přes nikoliv zcela nevýznamnou tendenci v určování
výše pojistného za zákonné pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla s přihlédnutím k riziku (spojenému
s provozem motorových vozidel různých kubatur)
dominuje dosud v tomto stanovování pojistného
Ministerstvem financí politický princip. Jde o celkem
standardní situaci; od státu nelze v žádné
tržní ekonomice očekávat, že bude
určovat ceny produktů podle tržních
principů. Ponechme již stranou zásadní
problém, že relativní ceny (pojistné)
neodpovídají relativnímu riziku. Při
pojednání o dopadu přechodu od zákonného
pojištění k povinnému smluvnímu
pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla nelze pominout
i dopad na státní rozpočet - pokud stát
určuje pojistné za zákonné pojištění
vědomě na nedostatečné úrovni
a způsobuje tak ztrátu provozovateli zákonného
pojištění, tj. konkrétně České
pojišťovně.
V účetnictví České pojišťovny
se ztrátovost pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
promítá v nedostatku technických rezerv,
konkrétně rezervy na pojistná plnění.
Podle výroční zprávy České
pojišťovny za rok 1996 nedostatečnost této
rezervy narostla v roce 1996 o dalších cca 900 mil.
Kč. Podle téže výroční
zprávy došlo v roce 1996 k zásadní účetní
operaci, při níž společnost vytvořila
rezervy v plné výši podle požadavků
příslušné vyhlášky Ministerstva
financí. Společnost zároveň zaúčtovala
pohledávku vůči Ministerstvu financí
ve výši cca 2,7 mld. Kč s tím, že
pohledávka představuje odhad nedostatečné
výše přijatého pojistného k pokrytí
nákladů spojených se zákonným
pojištěním odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla. Společnost
zahájila jednání s Ministerstvem financí
o náhradě odhadovaného schodku ve výnosech.
Ministerstvo financí uznalo dopisem z května 1997
svou odpovědnost za tento deficit a poskytlo společnosti
garanci na úhradu závazků nepokrytých
zdroji tohoto pojištění, pokud tuto úhradu
předem projedná a schválí vláda
České republiky. Představenstvo České
pojišťovny předpokládalo, že dohoda
o výši náhrady deficitu bude dosažena
v roce 1997.
Vykazovaný nedostatek rezerv zákonného pojištění
v důsledku nízké úrovně pojistného
určovaného Ministerstvem financí představuje
59% celkové výše pojistného za rok 1996.
Uvedené skutečnosti z výroční
zprávy České pojišťovny dokumentují
nezbytnost zásadní systémové změny
včetně eliminace politického principu při
stanovování pojistného. To bude znamenat
zvýšení celkové hladiny pojistného
za pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla - k tomu
by mělo dojít i v případě pokračování
systému zákonného pojištění.
V podmínkách roku 1996 představovala ztráta
zákonného pojištění (výpočet
z výše uvedených údajů) 19 -
20% z pojistného.
Dotování pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
ze státního rozpočtu je obecně absurditou.
Pojistné určované Ministerstvem financí
by mělo být dostatečné, mělo
by odpovídat očekávaným škodám
a dalším nákladům na pojištění.
Podle vyjádření České pojišťovny
je celková úroveň pojistného platná
pro rok 1998 na dostatečné úrovni. Jediným
obecným praktickým řešením je
přechod ke standardnímu tržnímu řešení
problému - podle vzoru EU.
Návrh zákona nepočítá s
regulací pojistného za pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla. Nepřímá forma regulace pojistného
je však možná v kterémkoliv pojistném
odvětví, a to v prvních třech letech
provozování nového pojištění
- vzhledem k tomu, že k žádosti o udělení
povolení k tomuto podnikání je nutno přiložit
obchodní plán pro tři roky, a to včetně
odpovídajících podkladů, z nichž
musí být zřejmá úroveň
tarifu. Při velmi obecných formulacích zákona
o pojišťovnictví může dozorčí
orgán požadovat v podstatě jakékoliv
dodatečné potřebné údaje pro
celkové posouzení obchodního plánu.
Vedle toho má Ministerstvo financí možnost
zasahovat do činnosti pojišťovny např.
při její nedostatečné solventnosti,
což také úzce souvisí s tarifní
politikou příslušné pojišťovny.
Vzhledem k tomu, že není zaručena dostatečně
účinná konkurence v pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla v prvním období po nabytí účinnosti
tohoto zákona, počítá tento návrh
zákona se schvalováním výše pojistného
(resp. celého sazebníku pojistného) dozorčím
orgánem - pro jednotlivé pojistitele, a to
po dobu prvních dvou let nové právní
úpravy. Volba varianty schvalování sazebníků
jednotlivých pojistitelů přitom umožňuje
konkurenci a je tedy nesporně výhodnější
pro motoristy. Nejde přitom jen o to, že alternativní
řešení v podobě jednotného pojistného
vytváří podmínky pro celkově
vyšší úroveň tarifu, ale zásadním
pozitivem navrhovaného řešení je také
vytvoření prostoru pro tržně konformní
členitost tarifů, umožňující
důsledné promítnutí individuálního
rizika do pojistného placeného jednotlivými
pojištěnými.
Správní náklady kteréhokoliv zákonného
pojištění jsou nižší než
správní náklady dobrovolného pojištění.
To platí i pro pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla.
Česká pojišťovna ve výroční
zprávě za rok 1996 uvádí, že
hrubá výše provozních výdajů
v tomto pojištění činila 110 mil. Kč,
což představuje 9,3% z pojistného. Růst
sazby správních nákladů (oproti kalkulovaným
7%) lze vysvětlit zavedením systému zjišťování
plátců pojistného, dřívější
kalkulační sazba byla dokonce 5%. V systému
povinného smluvního pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla lze očekávat správní náklady
na úrovni 20 - 25% z pojistného. (V počátečním
období nového systému lze počítat
spíše s horní hranicí a pak s poklesem
k dolní hranici - vzhledem k jednorázovým
nákladům na zavedení systému jednotlivými
pojistiteli.) Jde o odhad správních nákladů
za celý systém včetně České
kanceláře povinného pojištění
motorových vozidel. Mechanicky vzato by takto "cenou"
za transformaci pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
bylo zvýšení průměrného
pojistného o 13 - 21%, nebereme-li na zřetel efekt
předpokládaného zvýšení
"proplacenosti" pojistného na úroveň
90 - 95%. Bude-li řádně pojištěno
90% motoristů, sníží se uvedené
procento zvýšení o zhruba 10%. Pokud bychom
mohli kalkulovat s 95% platících motoristů,
byl by již celkový efekt kolem nuly.
Celkově lze konstatovat, že případné
zvýšení průměrného pojistného
z titulu přechodu od zákonného pojištění
k povinnému smluvnímu pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla, vyplývající z provedených
kalkulací, se pohybuje v rozsahu řádově
0 - 10%.
Aby byl výčet dopadů a efektů transformace
dostatečný, je nutno uvést ještě
dvě skutečnosti. Jednou z nich je zisk z pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla. V dosavadním zákonném pojištění
není zisk přímo kalkulován (resp.
zisková přirážka je nulová).
To ale ještě obecně neznamená, že
by nebyl docilován. Vedle vykazované ztráty
(viz údaje z výroční zprávy
České pojišťovny) jsou zde ještě
výnosy z umístění prostředků
technických rezerv, které nejsou v našem účetnictví
vykazovány jako zisk pojištění, ani
nezvyšují stav technických rezerv. To platí
pro celé neživotní pojištění,
nikoliv jen v pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla.
Zde se nepokoušíme o propočet této faktické
ziskovosti dnešního zákonného pojištění
pro nedostupnost údajů (včetně např.
otázky, do jaké míry mohly být technické
rezervy pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla uloženy
ve zkrachované Kreditní bance). Nerozvádíme
také problém zdaňování části
výnosů z umístění těchto
rezerv zvláštní sazbou daně z příjmů
- bez ohledu na celkový hospodářský
výsledek pojišťovny.
Pro obecné posouzení dopadů a efektů
transformace pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
je podstatné, že v systému zákonného
pojištění jsou obecně podmínky
pro jeho ziskovost i za stavu, kdy kalkulační zisková
přirážka neexistuje (a kdy skutečné
škody odpovídají prognóze). V tržních
ekonomikách se většinou předpokládá,
že zisk by měl činit asi 3% z pojistného.
V kalkulacích pojistného pro povinné smluvní
pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla se u nás
také počítá s touto sazbou. To by
se mělo navíc promítnout do uvažované
dynamiky průměrného pojistného v důsledku
transformace tohoto pojištění. Vůbec
tomu tak však být nemusí.
Nezanedbatelným faktorem jsou totiž již zmíněné
výnosy z umístění prostředků
technických rezerv. Ve standardním režimu tržního
hospodářství se tento faktor zohledňuje
v tarifní politice pojistitelů motorových
vozidel. Chceme-li odhadnout významnost těchto výnosů
v západních ekonomikách, musíme se
spokojit se sporadickými zmínkami o této
otázce v těch zemích, které ještě
nedávno relativně významně regulovaly
pojistné za pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla.
Z konkrétních údajů uvedených
v publikaci Švýcarského sdružení
pojistitelů motorových vozidel pro rok 1995 plyne,
že v kalkulaci pojistného za pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla představují úrokové a obdobné
výnosy z umístění technických
rezerv kolem 10% z pojistného! Přitom se kalkuluje
s běžnou úrokovou mírou 5% pro zúročení
vlastních technických rezerv a 4% pro zúročení
prostředků, které mají pojistitelé
"dočasně" k dispozici v důsledku
toho, že pojistné získávají na
začátku pojistného období (zatímco
ke škodám dochází "průběžně").
V našich podmínkách jsou nižší
potřebné rezervy a podstatně vyšší
úrokové sazby; výsledný efekt je vyšší
než ve Švýcarsku. Rámcovým provedením
potřebného propočtu pro naše podmínky
lze odhadnout, že úrokové výnosy představují
cca 12% z pojistného - pokud vyjdeme z úrokové
míry 10%.
Výnosy z umístění prostředků
technických rezerv jsou tedy modelově zásadní
položkou kalkulace pojistného, která je podstatně
(zhruba třikrát) vyšší než
sazba ziskové přirážky. Pokud tedy při
transformaci pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
opustíme systém zákonného pojištění
s jeho nulovou ziskovou kalkulační přirážkou
a s praxí, kdy výnosy z umístění
prostředků technických rezerv zákonného
pojištění odplývají mimo toto
pojištění, a přejdeme k povinnému
smluvnímu pojištění podle předkládaného
návrhu zákona s tím, že v podkladové
kalkulaci budeme předpokládat ziskovou přirážku
3% a dále s tím, že za samozřejmost
považujeme nezdaňování jakéhokoliv
přírůstku potřebných technických
rezerv (tedy i z úroků, resp. výnosů
takto zůstávajících v systému),
pak to bude modelově znamenat snížení
průměrného pojistného z tohoto titulu.
Jde o zhruba 9 % z celkové výše pojistného.
Samotná transformace systému pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla tedy vůbec nemusí znamenat růst celkové
úrovně pojistného - za jinak stejných
základních podmínek, tj. uvažujeme-li
shodný rozsah škod v zákonném pojištění
a v povinném smluvním pojištění.
Jediným odlišným předpokladem je zvýšení
procenta "proplacenosti" pojistného z 81% na
90%. Pokud by se podařilo dosáhnout zvýšení
tohoto procenta na 95%, znamenalo by to dokonce relativně
nižší potřebné průměrné
pojistné ve srovnání se systémem zákonného
pojištění (při stejné výši
škod v daném roce).
Skutečný vývoj průměrného
pojistného v souvislosti s navrhovanou transformací
pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla se může
od uvedených kalkulací odchylovat v obou směrech:
nahoru i dolů. Řád těchto odchylek
může být ą 10%. Budou se zde projevovat
protichůdné tendence. Na jedné straně
by se mohly uplatnit oligopolistické snahy, nebo zase naopak
ostrá konkurence včetně případného
podbízení. Bude záviset i na konkrétní
pozici a politice dozorčího orgánu.
Celkové hospodářské výsledky
a vývoj celkového pojistného jsou významné
jak pro zúčastněné pojistitele, tak
i pro odvětví pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
jako takové. Z pohledu občanů a podniků
je daleko podstatnější, kolik budou platit
tyto subjekty jako jednotlivci. A v neposlední řadě
je podstatné i to, že teprve v systému povinného
smluvního pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
se tyto subjekty stávají skutečnými
zákazníky, kteří si mohou vybrat pojistitele
a jeho služby. A tuto možnost volby budou mít
i do budoucna. Z pohledu spotřebitele je přitom
zásadní změnou nejen možnost volby dodavatele,
ale i diferenciace pojistného podle individuálního
rizika. Stát se současně zbaví nemilé
povinnosti neustále vysvětlovat, že jím
určované pojistné za konkrétní
motorové vozidlo je správně a poctivě
vypočteno, přestože indicie vyvolávají
opačný dojem.
Zvláštní část
K § 1:
Úvodní ustanovení zákona uvádí
základní účel nově navrhované
právní úpravy pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla - v popředí stojí zabezpečení
osob poškozených provozem těchto vozidel.
K § 2:
Vymezuje se pojem motorového vozidla pro účely
tohoto zákona a další základní
pojmy.
K § 3 - 5:
Provozovatelům vymezených motorových vozidel
se ukládá povinnost sjednat pojistnou smlouvu s
některým z pojistitelů, který získá
od Ministerstva financí povolení k podnikání
pro odvětví pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla.
Z tuzemských subjektů jsou z této povinnosti
vyňaty ústřední orgány České
republiky; tyto orgány mohou pojistnou smlouvu sjednat
dobrovolně.
Na provozovatele cizozemských motorových vozidel
se povinnost sjednat pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
na dobu pobytu v České republice vztahuje jen výjimečně,
neboť na základě mezinárodní
dohody u většiny z nich se za doklad o pojištění
považuje státní poznávací značka.
Vozidla s SPZ příslušné země
se považují za pojištěná a riziko
s tím spojené nese určená instituce
příslušné země. Obdobně
je tomu při výjezdu motorových vozidel s
českou SPZ do zemí, na něž se vztahuje
mezinárodní dohoda; příslušnou
českou institucí se podle tohoto zákona stává
Česká kancelář povinného pojištění
motorových vozidel (§ 16).
Druhou výjimkou, kdy provozovatel cizozemského motorového
vozidla nemusí sjednat pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla,
je případ, kdy má toto pojištění
s územní platností pro Českou republiku
(Evropu) sjednáno v zahraničí a když
tuto skutečnost může prokázat "zelenou
kartou" (mezinárodní karta automobilového
pojištění).
Zákon umožňuje, aby pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla místo provozovatele sjednal řidič.
Řidič nese spoluzodpovědnost za použití
nepojištěného vozidla. Takové vozidlo
se považuje za nezpůsobilé k provozu na pozemních
komunikacích a jeho použití na pozemní
komunikaci se klasifikuje jako trestný čin.
K modernímu pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
patří možnost výběru pojistitele
ze strany osoby povinné sjednat toto pojištění.
Za stanovených podmínek je možno pojistitele
změnit; změnu je však nutno nahlásit
orgánu evidence motorových vozidel.
K § 6 a 7:
Vzhledem k tomu, že pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
je povinné pro provozovatele motorového vozidla,
musí všichni mít reálnou možnost
toto pojištění sjednat. Pojistitel nemůže
odmítnout klienta jen z důvodu jeho rizikovosti,
pokud je ochoten zaplatit první pojistné. Pokud
však již tatáž osoba měla u téhož
pojistitele sjednáno pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
a toto pojištění bylo vypovězeno pro
neplacení pojistného, může pojistitel
odmítnout sjednat novou pojistnou smlouvu s toutéž
osobou.
Sjednání pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
se u vozidel podléhajících evidenci vyžaduje
doložit před jejich registrací. Za tím
účelem pojistitel vybaví svého klienta
potvrzením o pojištění odpovědnosti.
K § 8:
Kontrola, zda je motorové vozidlo řádně
pojištěno, má zásadní význam
pro plnění povinnosti uzavřít pojištění
ze strany provozovatelů. To platí i pro cizozemská
motorová vozidla.
K § 9:
Zánik pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
oznamuje pojistitel orgánu evidence motorových vozidel
- jde-li o vozidlo podléhající této
evidenci. K zániku tohoto pojištění
dojde též vyřazením vozidla z evidence.
K § 10 - 15:
Pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla se nevztahuje
na škody vzniklé řidiči vozidla a na
škody vzniklé na vozidle, kterým byla škoda
způsobena. Poškozený má přímý
nárok na náhradu škody vůči pojistiteli
ve všech případech.
Zavádí se možnost sjednat pojistné částky
omezující výši plnění
pojistitele při vzniku pojistné události.
V souladu se směrnicí ES se navrhuje zákonem
určit minimální výši těchto
pojistných částek. (Směrnice ES udávají
minima na úrovni 350 000 ECU na jednu osobu u škody
na zdraví nebo usmrcením a 100 000 ECU na jednu
pojistnou událost u věcné škody s tím,
že je možná i alternativní konstrukce
s pojistnými částkami určenými
na jednu pojistnou událost: 500 000 ECU u škody na
zdraví nebo usmrcením a 600 000 ECU u věcné
škody.) Zákon nevylučuje uzavření
pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
bez pojistných částek - pokud takové
pojištění bude pojistitel nabízet. V
zákoně uvedené pojistné částky
17,5 a 5 mil. Kč jsou odvozeny z pojistných částek
350 000 a 100 000 ECU použitím kurzu 50 Kč/ECU.
Navrhuje se, aby všeobecné pojistné podmínky
jednotlivých pojistitelů schvalovalo Ministerstvo
financí - to odpovídá stávajícímu
režimu udělování povolení k podnikání
v pojišťovnictví. Vzhledem k tomu, že platná
zákonná úprava pojistné smlouvy neobsahuje
ustanovení umožňující uplatnění
nových všeobecných pojistných podmínek
pojistitele i na dříve sjednané pojistné
smlouvy, je tento mezinárodně standardní
postup zahrnut do tohoto zákona. Pokud pojistník
nesouhlasí s novými všeobecnými pojistnými
podmínkami, má možnost výpovědi
pojištění z tohoto důvodu.