Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

VYPRACOVAL:

MUDr. Pavel Bém

ředitel sekretariátu

Mezirezortní protidrogové komise

OBSAH

1. ÚVOD

Drogy představují pro Českou republiku závažné společenské riziko, které negativně ovlivňuje základní hodnoty jednotlivce, rodiny i celé společnosti.

Jedná se o obtížně vymezitelnou skupinu látek, z nichž některé jsou legální (alkohol, tabák, organická rozpouštědla), jiné jsou využívány pouze k lékařským účelům (analgetika, hypnotika, barbituráty, některé opiáty) a další spadají do kategorie tzv. "zakázaných drog" definovaných mezinárodními úmluvami OSN a nařízením vlády. Společnost k těmto látkám zaujímá velmi rozdílné postoje, od výrazné tolerance v případě alkoholu a tabáku až po úplnou netoleranci v případě nezákonných drog. Zacházení s těmito látkami ve smyslu výroby, distribuce, případně užívání stát kontroluje řadou zákonných a regulačních opatření, která se výrazně liší v závislosti na typu látky. Zdravotní a sociální rizika výše uvedených drog se také výrazně liší, ne vždy jsou však zohledněna mírou restriktivních a regulačních opatření.

Drogy, jimiž se zabývá tento materiál, vymezujeme jako "drogy nealkoholové a netabákové", resp. jako "omamné a psychotropní látky" ve smyslu mezinárodních úmluv OSN. I v tomto vymezení je tzv. "problém drog" neobyčejně komplexním fenoménem, který je třeba řešit v kontextu systémových opatření týkajících se vnitřního pořádku a bezpečnosti státu, ochrany veřejného zdraví, zdravotní a sociální péče, sociální prevence a prevence kriminality, výchovy a vzdělávání, podpory rodiny a řady dalších oblastí. Izolované strategie, ať již na straně preventivní či represívní, se ukazují z hlediska výsledné efektivity protidrogové politiky jako neúčinné. Nezbytná je provázanost dílčích intervencí, ale také součinnost příslušných institucí při řešení dalších závažných problémů, zejména organizovaného zločinu a terorismu.

Zásadní odlišnosti ve zdravotních a sociálních rizikách jednotlivých drog, sociálním kontextu jejich užívání, společenské závažnosti takového chování, či trestné činnosti spojené s jejich výrobou, distribucí či zneužíváním vedou k nutnosti vytvářet specifické, cílené strategie a intervence, a to jak v oblasti prevence a léčby, tak v oblasti zákonné represe. Vzájemná rovnováha opatření na straně snižování nabídky drog a poptávky po nich i jejich koordinovanost je základním východiskem efektivního protidrogového působení.

ČR zvolila usnesením vlády ze dne 18. srpna 1993 č. 446 systémový přístup k řešení problematiky drog, vycházející z Akčního programu OSN schváleného Valným shromážděním na mimořádném zasedání v roce 1991. Vláda schválila "Koncepci a program protidrogové politiky" jako základní dokument určující rámec protidrogového působení v letech 1993 - 1996 vymezující kompetence a odpovědnosti věcně příslušných ministrů. Pro zabezpečení koordinace protidrogové politiky vytvořila Mezirezortní protidrogovou komisi (MPK). Vytvořila dále mechanismy pro praktickou realizaci protidrogové politiky na dvou vzájemně nezastupitelných úrovních: centrální a místní (okresní/městské).

9. dubna 1997 byla vládou projednána "Zpráva o stavu a vývoji ve věcech drog v České republice" obsahující vyhodnocení efektivity protidrogových opatření v roce 1996, včetně předcházejícího období platnosti Koncepce a programu protidrogové politiky. Svým usnesením č. 208 vláda přijala seznam úkolů k plnění protidrogové politiky v roce 1997. Uložila zároveň MPK vypracovat dlouhodobou koncepci protidrogové politiky na období od roku 1998. Tato koncepce byla projednána a schválena na řádném zasedání MPK dne 20. 11. 1997.

Koncepce a program protidrogové politiky na období 1998 - 2000 je novou strategií vlády pro řešení problémů spojených s nezákonnou výrobou, obchodem, distribucí i užíváním drog. Vychází z obecných zásad Koncepce platné od roku 1993, zohledňuje však specifičnost vývoje drogové scény v ČR v posledních 3 letech a zaměřuje se na nová témata, která se ukazují pro další protidrogové působení na národní úrovni jako klíčová.

2. CHARAKTERISTIKA DROGOVÉ SCÉNY V ZAHRANIČÍ

A V ČESKÉ REPUBLICE

2.1 DROGY JAKO CELOSVĚTOVÝ PROBLÉM

Problémy spojené s užíváním omamných a psychotropních látek (dále pro zjednodušení - drog) představují v druhé polovině dvacátého století závažné mezinárodní riziko zasahující do oblasti sociální, zdravotní, bezpečnostní, ekonomické i politické téměř všech zemí světa, od rozvojových po rozvinuté. Svým nadnárodním rozměrem přesahujícím hranice jednotlivých států, regionů i geopolitických uskupení pak drogy představují typický příklad problematiky, kterou je možné efektivně řešit pouze na základě intenzívní mezinárodní spolupráce, opírající se o mezinárodní úmluvy a konvence, regionální programy spolupráce i bilaterální dohody mezi jednotlivými státy.

Světový trh s nezákonnými drogami zásobuje podle odhadů přibližně 100 milionů osob a jeho zisky se odhadují na více jak 500 miliard US dolarů ročně. Světové společenství vydává každoročně na řešení drogových problémů řádově stovky miliard US dolarů, navzdory tomu nedochází k zásadním změnám při snahách o omezení nabídky nezákonných drog na světových trzích.

V oblasti snižování poptávky po drogách přinesla v první polovině devadesátých let řada výzkumů určitý optimismus, naznačující v některých zemích trendy snižování počtu experimentátorů i pravidelných uživatelů drog. Tyto úspěchy byly přičítány efektu dlouhodobého preventivního působení i účinnosti komplexních léčebně-resocializačních programů. Navzdory těmto příslibům druhá polovina devadesátých let přinesla opětovný nárůst počtu prvokonzumentů, a to ve většině vyspělých zemích.

Je tedy nepochybné, že drogový fenomén se stal chronickým problémem (post)moderního světa, jehož příčiny lze spatřovat jak ve vlivech prostředí, tak v oblasti biologických či psychických dispozic jedince. Obecně je sdílen konsensus, že navzdory nepříliš optimistickým výsledkům protidrogových strategií je nutné problému čelit, a to vyváženými přístupy kombinujícími preventivní. léčebná a represívní opatření, a to především taková, u kterých se v praxi ověřilo, že fungují.

2.2 HLAVNÍ EVROPSKÉ TRENDY

Evropské monitorovací centrum pro drogovou problematiku hodnotí hlavní evropské trendy druhé poloviny devadesátých let takto:

- Podíl dospělé populace, která již experimentovala s ilegálními drogami, se pohybuje od 5% do 16%. Mezi dospívajícími a mladými lidmi je však tento poměr vyšší (10 - 20 %). Užití drogy v posledních 12 měsících je daleko méně časté (1 - 5 % v dospělé populaci), mezi dospívajícími a mladými lidmi je opět vyšší (5 - 15 %).

- Nejrozšířenější evropskou drogou zůstávají produkty konopí. V některých zemích EU byl v posledních letech zaznamenán nárůst spotřeby konopí. Produkty konopí jsou typicky užívány spíše příležitostně než pravidelně. Ve věkové kategorii 15 - 16 let užilo produkty konopí 15 - 20 % dospívající mládeže (6 % užilo organická rozpouštědla a 4 - 5 amfetaminy, ecstasy či LSD).

- Méně než 1 % všeobecné populace má zkušenost s heroinem. Heroin nicméně zůstává nejproblematičtější drogou. Počet závislých na heroinu v zemích EU se odhaduje až na jeden milión osob. Heroin je primární drogou u 70 - 95 % nově léčených klientů.

- Užívání kokainu také není příliš časté (méně než 2 % všeobecné populace), přesto v řadě zemí EU byl zaznamenán mírný nárůst spotřeby. Jedná se typicky o "sociální" a příležitostný způsob užívání.

- Průměrný věk nově léčených klientů se pohybuje v rozmezí 20 - 30 let, ve více jak dvou třetinách se jedná o muže.

- Od konce 80. let narůstá spotřeba stimulačních a halucinogenních drog v typickém sociálním kontextu tzv. "rave parties". 4 - 10 % mladých lidí ve věkové kategorii 18 - 20 let užilo amfetaminy, stejné procento užilo také ecstasy a LSD.

- Narůstá rozsah zneužívání léků, např. analgetik, hypnotik, sedativ, trankvilizérů.

- Počet předčasných úmrtí v důsledku užívání drog se na začátku 90. let ustálil, některé země EU však opět vykazují varovný nárůst.

- Podíl nitrožilních uživatelů drog se pohybuje od 15 do 90 % (nejvyšší je ve Francii, Itálii a Řecku). Výskyt HIV infekce mezi nitrožilními uživateli drog se v jednotlivých zemích EU zásadně liší, od nízké prevalence (Velká Británie, Holandsko, Řecko, Finsko) po extrémně vysokou (Itálie, Španělsko).

- Od druhé poloviny 80. let narůstá počet trestných činů ve spojení s drogami. Uživatelé drog tvoří v průměru 30 - 40 % všech vězněných v zemích EU.

2.3 HLAVNÍ TRENDY V ČR

(podrobněji uvedeno v příloze 1)

V České republice byl zaznamenán od roku 1989 plynulý nárůst problémů spojených s nezákonnou výrobou, pašováním i užíváním ilegálních drog a obchodem s nimi. Příčin tohoto jevu je celá řada, mezi nejdůležitější je třeba počítat otevření hranic, nárůst počtu přepravovaných osob a zboží přes hranice ČR a celkovou liberalizaci společnosti, oslabení vnější i vnitřní sociální kontroly, změnu hodnotového systému i transformaci ekonomiky. Tyto faktory ovlivnily jak narůstající nabídku a dostupnost drog podmíněnou zvyšující se atraktivitou ČR pro organizovaný obchod s drogami, tak zvyšující se poptávku po drogách především mezi dospívající mládeží a mladými lidmi.

Nejčastěji užívanou ilegální drogou tak jako v dalších evropských zemích jsou produkty konopí (především marihuana). Při srovnání s ostatními evropskými zeměmi se ČR řadí na přední místo v rozsahu užívání kouření marihuany mezi mládeží. Kvalitativní studie naznačují, že také užívání halucinogenních, tzv. tanečních drog (např. extasy) drog se stává u dospívajících a mladých lidí "módním" jevem v rámci nově se formující tzv. techno scény, rozsah možných důsledků však zůstává skryt oficiálním statistikám.

Nejčastěji užívanou základní drogou mezi již problémovými uživateli drog je pervitin, výrazně však narůstá od roku 1994 počet uživatelů vysoce návykového heroinu. Věkový průměr uživatelů je méně než 22 let. Frekvence a rozsah užívání je nejvyšší ve velkých městech (Praha, Brno, Ostrava, Ústí nad Labem). Muži užívají drogy dvakrát častěji než ženy. Při srovnání ČR s evropskými zeměmi je zřejmé, že celkový počet chronických problémových uživatelů a závislých osob ještě nedosáhl evropského průměru, i když trendy naznačují.

Závažným zjištěním je nejčastější způsob aplikace drog u problémových uživatelů. Nadpoloviční většina z nich užívá drogy nitrožilně s vysokou mírou rizikového chování ve vztahu k šíření infekce HIV či hepatitidy. Výrazný podíl problémových uživatelů (kvalitativní studie naznačují až 80%) není navíc v kontaktu s léčebnými institucemi, což vytváří významné veřejné zdravotní riziko. Vysoké procento nitrožilních uživatelů drog, míra rizikového chování ve vztahu k šíření infekce HIV a skutečnost, že výrazný podíl problémových uživatelů drog není v kontaktu s léčebnými institucemi.

V ČR výrazně narůstá nabídka drog a jejich pouliční dostupnost. V oblasti ilegálního obchodu s drogami se stále zřetelněji projevuje mezinárodní a organizovaný prvek. Lze pozorovat trend nárůstu trestné činnosti v souvislosti s drogami a snížení věkové hranice pachatelů této trestné činnosti. Jedná se především o výrobu a šíření drog a majetkovou trestnou činnost.

3. OPATŘENÍ PROTI ŠÍŘENÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ DROG V ČR

Za realizaci opatření vyplývajících z platné protidrogové koncepce vlády nesou na centrální úrovni odpovědnost věcně příslušní ministři a na místní úrovni přednostové a primátoři okresních a magistrátních úřadů.

Koordinací činností jednotlivých subjektů na obou úrovních je pověřena Mezirezortní protidrogová komise (dále jen MPK). Předsedou MPK je premiér vlády a členy jsou ministři vnitra, spravedlnosti, obrany, zdravotnictví, školství, mládeže a tělovýchovy a práce a sociálních věcí. Jednání MPK se mohou v případě potřeby zúčastnit i další ministři vlády do jejichž působnosti spadají dílčí aspekty protidrogové politiky. Faktická koordinační činnost MPK je zabezpečena prostřednictvím sekretariátu, který spadá do působnosti Úřadu vlády ČR a do jehož čela je jmenován na návrh předsedy MPK jeho ředitel.

Opatření proti šíření a zneužívání drog jsou v ČR systematicky plánována od roku 1993, kdy byl vládou přijat klíčový dokument "koncepce a program protidrogové politiky" na období 1993 - 1996. Řada přijatých opatření významně ovlivnila efektivitu při naplňování cílů protidrogové strategie, nicméně některá opatření nesplnila očekávání a řada nových problémů vyvstala v důsledku vývoje na drogové scéně v ČR. Klíčová opatření jsou dále popsána, počínaje legislativními změnami, opatřeními na straně snižování nabídky i poptávky, ale také opatřeními v oblasti koordinace protidrogové politiky, mezinárodní spolupráce a financování programu.

3.1 LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ

3.1.1 Oblast boje proti organizovanému zločinu

Novelou trestního zákona, trestního řádu, zákona o Policii ČR, zákona o vyšších soudních úřednících a zákona o výkonu trestu odnětí svobody (č. 152/1995 Sb.) byly vytvořeny nástroje, které zvýšily efektivitu boje proti organizované drogové kriminalitě.

Nejvýznamnější změnou se stalo zavedení institutu záměny zásilky, zajištění peněžních prostředků na účtu v bance, dočasného odložení trestního stíhání, vymezení institutu zločinného spolčení a rozšíření okruhu operativně pátracích prostředků některých služeb policie o použití agenta a předstíraný převod věci. Navzdory zavedení výše uvedených instrumentů se ukázala jejich omezená využitelnost v operativní praxi a potřeba dalších úprav. Vláda uložila svým usnesením č. 673/97 danou oblast řešit.

Novela zákona č. 113/1997 Sb. (tzv. "celního zákona") posílila kompetence celních orgánů a umožnila jim využívat operativně pátrací prostředky a institut sledované zásilky, nezbytné nástroje pro potlačování především vyšších forem organizované drogové kriminality.

3.1.2 Oblast praní špinavých peněz

Zásadní význam mělo schválení vládního návrhu zákona proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (č. 61/1996 Sb.), který vytvořil mechanismy výrazně ztěžující "praní špinavých peněz" pocházejících také z obchodu s drogami. Zákon plně odpovídá požadavkům ES.

3.1.3 Oblast zákonného zacházení s OPL a prekursory

Vláda předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh zákona o návykových látkách, který upravuje oblast kontroly zákonného zacházení s omamnými a psychotropními látkami, včetně prekursorů. Návrh zákona plně odpovídá podmínkám mezinárodních úmluv OSN i ES.

3.1.4 Právní úprava držení drogy pro vlastní potřebu

V průběhu roku 1997 vyvrcholila několikaletá odborná a veřejná diskuse, která vyústila v předložení vládních návrhů na uzákonění obecné trestnosti držení drogy pro vlastní potřebu. Jedná se o dva návrhy: novelu přestupkového zákona a novelu trestního zákona.

Přestupkový zákon je v návrhu doplněn o novou skutkovou podstatu držení omamné nebo psychotropní látky pro vlastní potřebu v "malém množství". Co je "malé množství", není návrhem zákona stanoveno. Návrh je vnímán jako pojistka proti zbytečné kriminalizaci těchto deliktů jejich zařazením do trestního zákona. Navrhuje se, aby tento přestupek byl projednáván orgány Policie ČR, u kterých se předpokládá, že mohou nejlépe posoudit, zda se jedná o přestupek (v případě "malého množství" drogy), nebo trestný čin (v případě množství "většího než malého"). Očekává se, že evidence těchto přestupků Policií ČR umožní zároveň použití preventivních sankcí, např. při posuzování spolehlivosti u osob, pachatelů přestupku, v případě žádosti o řidičský průkaz, zbrojní průkaz či o povolení k pobytu na území ČR.

Trestní zákon je doplněn v návrhu o novou skutkovou podstatu držení drogy pro vlastní potřebu v množství "větším než malém". Návrh zároveň připouští možnost podmíněného upuštění od potrestání za současné aplikace probačních opatření (tzv. dohledu) v případě osob, které jsou na drogách závislé. Návrh dále předpokládá, že v případě takto postižených osob budou přednostně uplatňována léčebně resocializační opatření.

Oba návrhy představují významnou změnu zákonného rámce, ve kterém je uplatňována protidrogová politika, a musí být doplněny příslušnými opatřeními na straně preventivního a léčebného působení.

3.2 OBLAST SNIŽOVÁNÍ NABÍDKY DROG

Do oblasti snižování nabídky drog je zapojeno Ministerstvo vnitra činností Policie ČR a dalších specializovaných útvarů, Ministerstvo financí činností celních orgánů a dále Ministerstvo spravedlnosti oblastí vězeňství, legislativní činností a působností státních zastupitelství a částečně i soudů. Zvláštní oblast zaujímá problematika kontroly zákonného zacházení s omamnými a psychotropními látkami, včetně prekursorů, která patří do gesce Ministerstva zdravotnictví.

Činnost jednotlivých rezortů při potlačování nezákonné výroby, šíření drog a obchodu s nimi se v posledních letech významně zintenzivnila v reakci na nárůst dostupnosti drog v ČR. Byla přijata řada legislativních opatření, která zvýšila efektivitu činnosti policie a dalších orgánů činných v trestním řízení. Tato opatření měla za následek narůstající počet odhalených zásilek pašovaných drog přes území ČR, stoupající množství zadržených drog, rostoucí počet zadržených a odsouzených pachatelů drogové kriminality, narůstající počet odhalených laboratoří na výrobu nelegálních drog, z nichž některé případy svojí závažností a rozsahem nezákonné výroby přesahují hranice ČR.

3.2.1. Ministerstvo vnitra

Zásadní význam mělo v uplynulém období dokončení celorepublikové struktury policie zaměřené na potírání nedovolené výroby, obchodu a šíření drog, a dále profilace specializovaného útvaru služby kriminální policie pro boj především s vyššími etážemi organizované drogové kriminality.

Celorepublikovou strukturu Policie ČR v této oblasti tvoří odborná a specializovaná pracoviště Služby kriminální policie (SKP). Odborná pracoviště SKP jsou zřízena na okresní, krajské a centrální úrovni Ředitelství SKP, specializovanými pracovišti jsou Národní protidrogová centrála (NPDC) Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a dále krajské expozitury ÚOOZ. NPDC byla reorganizována jako vrcholové výkonné, operativní, analytické, koordinační a metodické pracoviště Policie ČR, které plní klíčovou úlohu především v oblasti boje proti vyšším etážím organizované drogové kriminality a v oblasti zahraniční spolupráce, včetně mezinárodních operací.

Postup jednotlivých složek policie v oblasti trestné činnosti související s drogami je upraven závazným pokynem policejního prezidenta. V rámci potlačování organizovaných forem drogové kriminality byl zprovozněn celoplošný informační systém. Zvyšující se kvalita spolupráce s celními orgány umožnila řadu úspěšných zásahů proti středním a vyšším etážím organizovaných zločineckých skupin.

Objevila se také řada problémů: přetíženost odborných útvarů v souvislosti s nárůstem drogové trestné činnosti, pomalé prosazování závazného pokynu na okresní úrovni (řada okresů nedisponuje příslušnými specialisty), nedostatečné technické vybavení řady okresních útvarů, vysoké zatížení úřadů vyšetřování komplikující proces realizace drogových deliktů či praktické obtíže s využitím institutu záměny zásilky. Funkčnost celorepublikového systému je nutné nadále precizovat vzhledem k rychle se měnící drogové scéně, a to především ve smyslu provázanosti, rychlosti a kvality spolupráce mezi jednotlivými prvky systému.

Ministerstvo vnitra dále vypracovalo a vláda ČR schválila Strategii prevence kriminality do roku 2000 zahrnující částečně i oblast nespecifické protidrogové prevence. Na místní úrovni ve městech s vysokým indexem trestné činnosti byly zavedeny komplexní součinnostní programy prevence kriminality.

3.2.2 Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel

V návaznosti na novelu tzv. celního zákona došlo v rámci celní správy k podstatným kompetenčním a organizačním změnám, které se významně promítly také do boje proti podloudnictví v oblasti drog.

Pro efektivní potírání pašování drog na hraničních přechodech byli na všech oblastních celních úřadech vyčleněni pracovníci, kteří se zabývají problematikou boje proti drogám, a bylo zároveň dokončeno budování mobilních operativních skupin, včetně jejich technického vybavení. Pro tyto pracovníky byla zajištěna řada odborných školení a kursů.

V roce 1996 se dokončený systém významně odrazil v množství zadržených omamných a psychotropních látek na státních hranicích ČR. Zadrženo bylo např. 11 866,1 kg marihuany, 15,7 kg heroinu či 20,7 kg amfetaminu. Bylo zabráněno vývozu více než 1,6 t efedrinu, který měl být podle získaných informací zneužit pro výrobu drog.

3.2.3. Působnost Ministerstva spravedlnosti

V oblasti vězeňství byla od roku 1994 realizována systémová opatření, jejichž cílem je zabránit průniku drog do vězeňských objektů. Pro orientační zjišťování drog mají všechny věznice k dispozici indikační testy umožňující monitorování situace. Odsouzení jsou při nástupu výkonu trestu vyšetřováni s cílem identifikovat uživatele drog a závislé.

V rámci diferencovaného výkonu trestu pro osoby závislé na drogách bylo vytvořeno specializované oddělení ve věznici Plzeň - Bory s celkovou kapacitou 25 lůžek. Tato kapacita je nicméně v rámci celorepublikové potřeby pro diferencovaný výkon trestu nedostačující.

V souvislosti s dohledem nad výkonem alternativních trestů (také u pachatelů drogové trestné činnosti) byl nově zaveden institut probace jako nástroj trestní justice u trestů nespojených s odnětím svobody. Probační služba bude mít klíčový význam pro využívání jiných než trestněprávních nástrojů v případě osob závislých na drogách (především za podmínek připravované novely trestního zákona).

Drogová problematika se stala součástí dalšího vzdělávání soudců, státních zástupců a probačních úředníků.

3.2.4. Ministerstvo zdravotnictví - Inspektorát omamných a psychotropních látek

V působnosti MZ došlo v roce 1994 k vytvoření Inspektorátu omamných a psychotropních látek, který je pověřen výkonem kontroly zákonného zacházení s OPL a prekursory, povolováním zacházení s OPL, spoluprací s orgánu OSN a kompetentními orgány partnerských zemí. Důsledná kontrola dovozu a vývozu prekursorů spolu s kvalitní spoluprací s orgány OSN vedla v několika případech k odhalení pokusů o nezákonný vývoz těchto látek.

3.2.5. Koordinace činností v oblasti zákonné represe

Zásadní roli při potírání nezákonného obchodu s drogami i jejich výroby a šíření má úroveň a kvalita koordinace mezi jednotlivými orgány činnými v trestním řízeni. Pro zabezpečení maximální koordinace dvou klíčových represívních složek byla uzavřena v roce 1994 Dohoda mezi MV a MF o vzájemné pomoci a součinnosti orgánů celní správy ČR a Policie ČR a v návaznosti na ní byla vytvořena společná pracovní skupina složená z NPDC a protinarkotického oddělení odboru boje proti podloudnictví Generálního ředitelství cel. Činnost pracovní skupiny je zaměřena především na operativní praxi při rozkrývání drogové kriminality.

V roce 1995 byla vytvořena druhá společná pracovní skupina "Prekursory", jejímž členem se navíc stal Inspektorát pro omamné a psychotropní látky Ministerstva zdravotnictví. V roce 1996 bylo vytvořeno administrativní zázemí pro dislokované pracoviště společných pracovních skupin.

3.3 OBLAST SNIŽOVÁNÍ POPTÁVKY PO DROGÁCH

Snižování poptávky po drogách patří do věcné příslušnosti rezortu školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Preventivní opatření proti užívání drog jsou dále přijímána v rezortu obrany, vnitra a rezortu zemědělství (odborné školy). Do této oblasti spadají činnosti preventivní, léčebné a resocializační.

3.3.1 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

V rezortu školství jsou uplatňovány preventivní aktivity v rámci standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu, standardu středoškolského odborného vzdělávání a standardu základního vzdělávání s navazujícími programy pro základní, národní a obecnou školu, které zahrnují novou vzdělávací oblast "zdravý životní styl" (včetně prevence zneužívání návykových látek). Tímto systémovým opatřením je vytvořen rámec pro zajištění komplexního preventivně-výchovného působení na žáky přímo v rámci školní výuky.

Pro zabezpečení protidrogové prevence ve školách a školských zařízeních uložil ministr školství, mládeže a tělovýchovy všem ředitelům škol a ostatních školských zařízení přijmout účinná opatření ke snižování poptávky po drogách. Školským úřadům bylo uloženo koordinovat preventivní aktivity a sledovat výskyt jevů souvisejících s drogami. Školní řády byly doplněny o paragrafy týkající se výskytu a zneužívání drog ve školním prostředí s cílem ochránit žáky a studenty před nelegálními drogami. Prioritou se stala oblast včasné identifikace problémů zneužívání drog u dětí a školní mládeže. Byly zpracovány metodické návody na řešení vznikajících problémů spojených s užíváním drog za spolupráce pedagogicko - psychologických poraden a dalších školských zařízení. Pro efektivní realizaci primární prevence v působnosti školských zařízení byl vytvořen soubor metodických materiálů, včetně učebnicových textů, u kterých je v současné době ověřována jejich účinnost.

Průběžně jsou proškolováni pedagogičtí pracovníci tak, aby byli schopni účinně preventivně působit na žáky. K zabezpečení kvality takového působení přispívají i dvě metodická pracoviště pro pregraduální výchovu pedagogů a dále 7 pedagogických center a síť pedagogicko-psychologických poraden a středisek výchovné péče.

V rezortu školství byla dále zpracována metodika pro zavádění peer programů do škol a po jejím experimentálním ověření byla tato forma primární prevence doporučena jak pro základní, tak i pro střední školy. Specifická preventivní opatření jsou dále doplněna o podporu mimoškolních aktivit zaměřených na volný čas dětí a mládeže.

Oblast včasné intervence je zabezpečována sítí 104 pedagogicko-psychologických poraden. Narůstající počet nezletilých a mladistvých problémových uživatelů drog vyžaduje vytvoření specializovaných zařízení, kterých je v současné době nedostatek. Rezort školství sice disponuje 25 středisky výchovné péče a 61 speciálním výchovným zařízením, nicméně specializovaná léčebně výchovná péče pro mladistvé uživatele drog je prováděna pouze ve dvou zařízeních Střediska mládeže v Praze s kapacitou 30 lůžek. dále ve výchovném ústavu ve Dvoře Králové s kapacitou 24 lůžek (s možností navýšení na 36) a v diagnostickém ústavu v Ostravě se 16 lůžky. Pražský magistrát se rozhodl v roce 1997 podpořit vznik prvního výchovně léčebného zařízení pro uživatele drog ve věku do 1 S let, obdobné zařízení se připravuje v Brně.

Při vyhodnocení efektivity preventivních aktivit v různých školských zařízeních se projevily velmi významné rozdíly v kvantitě i kvalitě prováděných činností. Pro zabezpečení alespoň minimálního preventivního působení uložila vláda ministru školství zpracovat a zabezpečit realizaci tzv. "Minimálního preventivního programu" obligatorního pro všechny školy a školská zařízení.

Jedním z aktuálních problémů je skutečnost, že v rámci řady škol a školských zařízení nejsou vytvořeny dostatečné personální a organizační podmínky pro dlouhodobé a systémové uplatňování preventivních aktivit. Problémem je také oblast preventivního působení na středních školách a středních odborných učilištích, kde je protidrogová prevence zpravidla realizována nahodile a nesystémově. V mnoha případech (a to platí i o základních školách) je prevence založena pouze na informačně orientovaných přístupech či emočních apelech, jejichž účinnost ve vztahu k naplňování cíle prevence je omezená.