VYPRACOVAL:
MUDr. Pavel Bém
ředitel sekretariátu
Mezirezortní protidrogové komise
OBSAH
1. | ÚVOD | 2 |
2. | CHARAKTERISTIKA DROGOVÉ SCÉNY V ZAHRANIČÍ A V ČR | 4 |
2.1 | Drogy jako celosvětový problém | 4 |
2.2 | Hlavní evropské trendy | 5 |
2.3 | Hlavní trendy v ČR | 6 |
3. | OPATŘENÍ PROTI ŠÍŘENÍ A ZNEUŽÍVÁNÍ DROG V ČR | 7 |
3.1 | Legislativní opatření | 8 |
3.2 | Oblast snižování nabídky drog | 9 |
3.3 | Oblast snižování poptávky po drogách | 13 |
3.4 | Oblast koordinace protidrogové politiky | 21 |
3.5 | Oblast mezinárodní spolupráce | 22 |
3.6 | Financování protidrogové politiky | 23 |
4. | CÍLE A ZÁSADY PROTIDROGOVÉ POLITIKY | 26 |
4.1 | Obecný cíl protidrogové politiky | 26 |
4.2 | Prostředky a opatření | 26 |
4.3 | Zásady protidrogové politiky | 27 |
5. | PROGRAM PROTIDROGOVÉ POLITIKY NA OBDOBÍ 1998 - 2000 | 30 |
5.1 | Legislativní opatření | 30 |
5.2 | Oblast snižování nabídky drog | 31 |
5.3 | Oblast snižování poptávky po drogách | 40 |
5.4 | Oblast mezinárodní spolupráce | 53 |
6. | STRUKTURÁLNÍ A ORGANIZAČNÍ PRVKY SYSTÉMU | 56 |
ŘÍZENÍ PROTIDROGOVÉ POLITIKY | ||
6.1 | Centrální úroveň programu | 56 |
6.2 | Místní úroveň programu | 57 |
6.3 | Koordinace protidrogové politiky | 57 |
7. | FINANCOVÁNÍ PROGRAMU | 59 |
7.1 | Centrální úroveň financování | 59 |
7.2 | Místní úroveň financování | 60 |
7.3 | Model financování | 61 |
7.4 | Systémové nástroje na zabezpečení kvality a efektivity | 62 |
7.5 | Předpokládaný dopad na státní rozpočet | 64 |
PŘÍLOHA 1: | Charakteristika drogové scény v ČR | 65 |
1. ÚVOD
Drogy představují pro Českou republiku závažné
společenské riziko, které negativně
ovlivňuje základní hodnoty jednotlivce, rodiny
i celé společnosti.
Jedná se o obtížně vymezitelnou skupinu
látek, z nichž některé jsou legální
(alkohol, tabák, organická rozpouštědla),
jiné jsou využívány pouze k lékařským
účelům (analgetika, hypnotika, barbituráty,
některé opiáty) a další spadají
do kategorie tzv. "zakázaných drog" definovaných
mezinárodními úmluvami OSN a nařízením
vlády. Společnost k těmto látkám
zaujímá velmi rozdílné postoje, od
výrazné tolerance v případě
alkoholu a tabáku až po úplnou netoleranci
v případě nezákonných drog.
Zacházení s těmito látkami ve smyslu
výroby, distribuce, případně užívání
stát kontroluje řadou zákonných a
regulačních opatření, která
se výrazně liší v závislosti
na typu látky. Zdravotní a sociální
rizika výše uvedených drog se také výrazně
liší, ne vždy jsou však zohledněna
mírou restriktivních a regulačních
opatření.
Drogy, jimiž se zabývá tento materiál,
vymezujeme jako "drogy nealkoholové a netabákové",
resp. jako "omamné a psychotropní látky"
ve smyslu mezinárodních úmluv OSN. I v tomto
vymezení je tzv. "problém drog" neobyčejně
komplexním fenoménem, který je třeba
řešit v kontextu systémových opatření
týkajících se vnitřního pořádku
a bezpečnosti státu, ochrany veřejného
zdraví, zdravotní a sociální péče,
sociální prevence a prevence kriminality, výchovy
a vzdělávání, podpory rodiny a řady
dalších oblastí. Izolované strategie,
ať již na straně preventivní či
represívní, se ukazují z hlediska výsledné
efektivity protidrogové politiky jako neúčinné.
Nezbytná je provázanost dílčích
intervencí, ale také součinnost příslušných
institucí při řešení dalších
závažných problémů, zejména
organizovaného zločinu a terorismu.
Zásadní odlišnosti ve zdravotních a
sociálních rizikách jednotlivých drog,
sociálním kontextu jejich užívání,
společenské závažnosti takového
chování, či trestné činnosti
spojené s jejich výrobou, distribucí či
zneužíváním vedou k nutnosti vytvářet
specifické, cílené strategie a intervence,
a to jak v oblasti prevence a léčby, tak v oblasti
zákonné represe. Vzájemná rovnováha
opatření na straně snižování
nabídky drog a poptávky po nich i jejich koordinovanost
je základním východiskem efektivního
protidrogového působení.
ČR zvolila usnesením vlády ze dne 18. srpna
1993 č. 446 systémový přístup
k řešení problematiky drog, vycházející
z Akčního programu OSN schváleného
Valným shromážděním na mimořádném
zasedání v roce 1991. Vláda schválila
"Koncepci a program protidrogové politiky" jako
základní dokument určující
rámec protidrogového působení v letech
1993 - 1996 vymezující kompetence a odpovědnosti
věcně příslušných ministrů.
Pro zabezpečení koordinace protidrogové politiky
vytvořila Mezirezortní protidrogovou komisi (MPK).
Vytvořila dále mechanismy pro praktickou realizaci
protidrogové politiky na dvou vzájemně nezastupitelných
úrovních: centrální a místní
(okresní/městské).
9. dubna 1997 byla vládou projednána "Zpráva
o stavu a vývoji ve věcech drog v České
republice" obsahující vyhodnocení efektivity
protidrogových opatření v roce 1996, včetně
předcházejícího období platnosti
Koncepce a programu protidrogové politiky. Svým
usnesením č. 208 vláda přijala seznam
úkolů k plnění protidrogové
politiky v roce 1997. Uložila zároveň MPK vypracovat
dlouhodobou koncepci protidrogové politiky na období
od roku 1998. Tato koncepce byla projednána a schválena
na řádném zasedání MPK dne
20. 11. 1997.
Koncepce a program protidrogové politiky na období
1998 - 2000 je novou strategií vlády pro řešení
problémů spojených s nezákonnou výrobou,
obchodem, distribucí i užíváním
drog. Vychází z obecných zásad Koncepce
platné od roku 1993, zohledňuje však specifičnost
vývoje drogové scény v ČR v posledních
3 letech a zaměřuje se na nová témata,
která se ukazují pro další protidrogové
působení na národní úrovni
jako klíčová.
2. CHARAKTERISTIKA DROGOVÉ SCÉNY V ZAHRANIČÍ
A V ČESKÉ REPUBLICE
2.1 DROGY JAKO CELOSVĚTOVÝ PROBLÉM
Problémy spojené s užíváním
omamných a psychotropních látek (dále
pro zjednodušení - drog) představují
v druhé polovině dvacátého století
závažné mezinárodní riziko zasahující
do oblasti sociální, zdravotní, bezpečnostní,
ekonomické i politické téměř
všech zemí světa, od rozvojových po
rozvinuté. Svým nadnárodním rozměrem
přesahujícím hranice jednotlivých
států, regionů i geopolitických uskupení
pak drogy představují typický příklad
problematiky, kterou je možné efektivně řešit
pouze na základě intenzívní mezinárodní
spolupráce, opírající se o mezinárodní
úmluvy a konvence, regionální programy spolupráce
i bilaterální dohody mezi jednotlivými státy.
Světový trh s nezákonnými drogami
zásobuje podle odhadů přibližně
100 milionů osob a jeho zisky se odhadují na více
jak 500 miliard US dolarů ročně. Světové
společenství vydává každoročně
na řešení drogových problémů
řádově stovky miliard US dolarů, navzdory
tomu nedochází k zásadním změnám
při snahách o omezení nabídky nezákonných
drog na světových trzích.
V oblasti snižování poptávky po drogách
přinesla v první polovině devadesátých
let řada výzkumů určitý optimismus,
naznačující v některých zemích
trendy snižování počtu experimentátorů
i pravidelných uživatelů drog. Tyto úspěchy
byly přičítány efektu dlouhodobého
preventivního působení i účinnosti
komplexních léčebně-resocializačních
programů. Navzdory těmto příslibům
druhá polovina devadesátých let přinesla
opětovný nárůst počtu prvokonzumentů,
a to ve většině vyspělých zemích.
Je tedy nepochybné, že drogový fenomén
se stal chronickým problémem (post)moderního
světa, jehož příčiny lze spatřovat
jak ve vlivech prostředí, tak v oblasti biologických
či psychických dispozic jedince. Obecně je
sdílen konsensus, že navzdory nepříliš
optimistickým výsledkům protidrogových
strategií je nutné problému čelit,
a to vyváženými přístupy kombinujícími
preventivní. léčebná a represívní
opatření, a to především taková,
u kterých se v praxi ověřilo, že fungují.
2.2 HLAVNÍ EVROPSKÉ TRENDY
Evropské monitorovací centrum pro drogovou problematiku
hodnotí hlavní evropské trendy druhé
poloviny devadesátých let takto:
- Podíl dospělé populace, která již
experimentovala s ilegálními drogami, se pohybuje
od 5% do 16%. Mezi dospívajícími a mladými
lidmi je však tento poměr vyšší (10
- 20 %). Užití drogy v posledních 12 měsících
je daleko méně časté (1 - 5 % v dospělé
populaci), mezi dospívajícími a mladými
lidmi je opět vyšší (5 - 15 %).
- Nejrozšířenější evropskou
drogou zůstávají produkty konopí.
V některých zemích EU byl v posledních
letech zaznamenán nárůst spotřeby
konopí. Produkty konopí jsou typicky užívány
spíše příležitostně než
pravidelně. Ve věkové kategorii 15 - 16 let
užilo produkty konopí 15 - 20 % dospívající
mládeže (6 % užilo organická rozpouštědla
a 4 - 5 amfetaminy, ecstasy či LSD).
- Méně než 1 % všeobecné populace
má zkušenost s heroinem. Heroin nicméně
zůstává nejproblematičtější
drogou. Počet závislých na heroinu v zemích
EU se odhaduje až na jeden milión osob. Heroin je
primární drogou u 70 - 95 % nově léčených
klientů.
- Užívání kokainu také není
příliš časté (méně
než 2 % všeobecné populace), přesto v
řadě zemí EU byl zaznamenán mírný
nárůst spotřeby. Jedná se typicky
o "sociální" a příležitostný
způsob užívání.
- Průměrný věk nově léčených
klientů se pohybuje v rozmezí 20 - 30 let, ve více
jak dvou třetinách se jedná o muže.
- Od konce 80. let narůstá spotřeba stimulačních
a halucinogenních drog v typickém sociálním
kontextu tzv. "rave parties". 4 - 10 % mladých
lidí ve věkové kategorii 18 - 20 let užilo
amfetaminy, stejné procento užilo také ecstasy
a LSD.
- Narůstá rozsah zneužívání
léků, např. analgetik, hypnotik, sedativ,
trankvilizérů.
- Počet předčasných úmrtí
v důsledku užívání drog se na
začátku 90. let ustálil, některé
země EU však opět vykazují varovný
nárůst.
- Podíl nitrožilních uživatelů
drog se pohybuje od 15 do 90 % (nejvyšší je ve
Francii, Itálii a Řecku). Výskyt HIV infekce
mezi nitrožilními uživateli drog se v jednotlivých
zemích EU zásadně liší, od nízké
prevalence (Velká Británie, Holandsko, Řecko,
Finsko) po extrémně vysokou (Itálie, Španělsko).
- Od druhé poloviny 80. let narůstá počet
trestných činů ve spojení s drogami.
Uživatelé drog tvoří v průměru
30 - 40 % všech vězněných v zemích
EU.
2.3 HLAVNÍ TRENDY V ČR
(podrobněji uvedeno v příloze 1)
V České republice byl zaznamenán od roku
1989 plynulý nárůst problémů
spojených s nezákonnou výrobou, pašováním
i užíváním ilegálních
drog a obchodem s nimi. Příčin tohoto jevu
je celá řada, mezi nejdůležitější
je třeba počítat otevření hranic,
nárůst počtu přepravovaných
osob a zboží přes hranice ČR a celkovou
liberalizaci společnosti, oslabení vnější
i vnitřní sociální kontroly, změnu
hodnotového systému i transformaci ekonomiky. Tyto
faktory ovlivnily jak narůstající nabídku
a dostupnost drog podmíněnou zvyšující
se atraktivitou ČR pro organizovaný obchod s drogami,
tak zvyšující se poptávku po drogách
především mezi dospívající
mládeží a mladými lidmi.
Nejčastěji užívanou ilegální
drogou tak jako v dalších evropských zemích
jsou produkty konopí (především marihuana).
Při srovnání s ostatními evropskými
zeměmi se ČR řadí na přední
místo v rozsahu užívání kouření
marihuany mezi mládeží. Kvalitativní
studie naznačují, že také užívání
halucinogenních, tzv. tanečních drog (např.
extasy) drog se stává u dospívajících
a mladých lidí "módním"
jevem v rámci nově se formující tzv.
techno scény, rozsah možných důsledků
však zůstává skryt oficiálním
statistikám.
Nejčastěji užívanou základní
drogou mezi již problémovými uživateli
drog je pervitin, výrazně však narůstá
od roku 1994 počet uživatelů vysoce návykového
heroinu. Věkový průměr uživatelů
je méně než 22 let. Frekvence a rozsah užívání
je nejvyšší ve velkých městech
(Praha, Brno, Ostrava, Ústí nad Labem). Muži
užívají drogy dvakrát častěji
než ženy. Při srovnání ČR
s evropskými zeměmi je zřejmé, že
celkový počet chronických problémových
uživatelů a závislých osob ještě
nedosáhl evropského průměru, i když
trendy naznačují.
Závažným zjištěním je nejčastější
způsob aplikace drog u problémových uživatelů.
Nadpoloviční většina z nich užívá
drogy nitrožilně s vysokou mírou rizikového
chování ve vztahu k šíření
infekce HIV či hepatitidy. Výrazný podíl
problémových uživatelů (kvalitativní
studie naznačují až 80%) není navíc
v kontaktu s léčebnými institucemi, což
vytváří významné veřejné
zdravotní riziko. Vysoké procento nitrožilních
uživatelů drog, míra rizikového chování
ve vztahu k šíření infekce HIV a skutečnost,
že výrazný podíl problémových
uživatelů drog není v kontaktu s léčebnými
institucemi.
V ČR výrazně narůstá nabídka
drog a jejich pouliční dostupnost. V oblasti ilegálního
obchodu s drogami se stále zřetelněji projevuje
mezinárodní a organizovaný prvek. Lze pozorovat
trend nárůstu trestné činnosti v souvislosti
s drogami a snížení věkové hranice
pachatelů této trestné činnosti. Jedná
se především o výrobu a šíření
drog a majetkovou trestnou činnost.
3. OPATŘENÍ PROTI ŠÍŘENÍ
A ZNEUŽÍVÁNÍ DROG V ČR
Za realizaci opatření vyplývajících
z platné protidrogové koncepce vlády nesou
na centrální úrovni odpovědnost věcně
příslušní ministři a na místní
úrovni přednostové a primátoři
okresních a magistrátních úřadů.
Koordinací činností jednotlivých subjektů
na obou úrovních je pověřena Mezirezortní
protidrogová komise (dále jen MPK). Předsedou
MPK je premiér vlády a členy jsou ministři
vnitra, spravedlnosti, obrany, zdravotnictví, školství,
mládeže a tělovýchovy a práce
a sociálních věcí. Jednání
MPK se mohou v případě potřeby zúčastnit
i další ministři vlády do jejichž
působnosti spadají dílčí aspekty
protidrogové politiky. Faktická koordinační
činnost MPK je zabezpečena prostřednictvím
sekretariátu, který spadá do působnosti
Úřadu vlády ČR a do jehož čela
je jmenován na návrh předsedy MPK jeho ředitel.
Opatření proti šíření
a zneužívání drog jsou v ČR systematicky
plánována od roku 1993, kdy byl vládou přijat
klíčový dokument "koncepce a program
protidrogové politiky" na období 1993 - 1996.
Řada přijatých opatření významně
ovlivnila efektivitu při naplňování
cílů protidrogové strategie, nicméně
některá opatření nesplnila očekávání
a řada nových problémů vyvstala v
důsledku vývoje na drogové scéně
v ČR. Klíčová opatření
jsou dále popsána, počínaje legislativními
změnami, opatřeními na straně snižování
nabídky i poptávky, ale také opatřeními
v oblasti koordinace protidrogové politiky, mezinárodní
spolupráce a financování programu.
3.1 LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ
3.1.1 Oblast boje proti organizovanému zločinu
Novelou trestního zákona, trestního řádu,
zákona o Policii ČR, zákona o vyšších
soudních úřednících a zákona
o výkonu trestu odnětí svobody (č.
152/1995 Sb.) byly vytvořeny nástroje, které
zvýšily efektivitu boje proti organizované
drogové kriminalitě.
Nejvýznamnější změnou se stalo
zavedení institutu záměny zásilky,
zajištění peněžních prostředků
na účtu v bance, dočasného odložení
trestního stíhání, vymezení
institutu zločinného spolčení a rozšíření
okruhu operativně pátracích prostředků
některých služeb policie o použití
agenta a předstíraný převod věci.
Navzdory zavedení výše uvedených instrumentů
se ukázala jejich omezená využitelnost v operativní
praxi a potřeba dalších úprav. Vláda
uložila svým usnesením č. 673/97 danou
oblast řešit.
Novela zákona č. 113/1997 Sb. (tzv. "celního
zákona") posílila kompetence celních
orgánů a umožnila jim využívat
operativně pátrací prostředky a institut
sledované zásilky, nezbytné nástroje
pro potlačování především
vyšších forem organizované drogové
kriminality.
3.1.2 Oblast praní špinavých peněz
Zásadní význam mělo schválení
vládního návrhu zákona proti legalizaci
výnosů z trestné činnosti (č.
61/1996 Sb.), který vytvořil mechanismy výrazně
ztěžující "praní špinavých
peněz" pocházejících také
z obchodu s drogami. Zákon plně odpovídá
požadavkům ES.
3.1.3 Oblast zákonného zacházení
s OPL a prekursory
Vláda předložila Poslanecké sněmovně
Parlamentu návrh zákona o návykových
látkách, který upravuje oblast kontroly zákonného
zacházení s omamnými a psychotropními
látkami, včetně prekursorů. Návrh
zákona plně odpovídá podmínkám
mezinárodních úmluv OSN i ES.
3.1.4 Právní úprava držení
drogy pro vlastní potřebu
V průběhu roku 1997 vyvrcholila několikaletá
odborná a veřejná diskuse, která vyústila
v předložení vládních návrhů
na uzákonění obecné trestnosti držení
drogy pro vlastní potřebu. Jedná se o dva
návrhy: novelu přestupkového zákona
a novelu trestního zákona.
Přestupkový zákon je v návrhu doplněn
o novou skutkovou podstatu držení omamné nebo
psychotropní látky pro vlastní potřebu
v "malém množství". Co je "malé
množství", není návrhem zákona
stanoveno. Návrh je vnímán jako pojistka
proti zbytečné kriminalizaci těchto deliktů
jejich zařazením do trestního zákona.
Navrhuje se, aby tento přestupek byl projednáván
orgány Policie ČR, u kterých se předpokládá,
že mohou nejlépe posoudit, zda se jedná o přestupek
(v případě "malého množství"
drogy), nebo trestný čin (v případě
množství "většího než
malého"). Očekává se, že
evidence těchto přestupků Policií
ČR umožní zároveň použití
preventivních sankcí, např. při posuzování
spolehlivosti u osob, pachatelů přestupku, v případě
žádosti o řidičský průkaz,
zbrojní průkaz či o povolení k pobytu
na území ČR.
Trestní zákon je doplněn v návrhu
o novou skutkovou podstatu držení drogy pro vlastní
potřebu v množství "větším
než malém". Návrh zároveň
připouští možnost podmíněného
upuštění od potrestání za současné
aplikace probačních opatření (tzv.
dohledu) v případě osob, které jsou
na drogách závislé. Návrh dále
předpokládá, že v případě
takto postižených osob budou přednostně
uplatňována léčebně resocializační
opatření.
Oba návrhy představují významnou změnu
zákonného rámce, ve kterém je uplatňována
protidrogová politika, a musí být doplněny
příslušnými opatřeními
na straně preventivního a léčebného
působení.
3.2 OBLAST SNIŽOVÁNÍ NABÍDKY DROG
Do oblasti snižování nabídky drog je
zapojeno Ministerstvo vnitra činností Policie ČR
a dalších specializovaných útvarů,
Ministerstvo financí činností celních
orgánů a dále Ministerstvo spravedlnosti
oblastí vězeňství, legislativní
činností a působností státních
zastupitelství a částečně i
soudů. Zvláštní oblast zaujímá
problematika kontroly zákonného zacházení
s omamnými a psychotropními látkami, včetně
prekursorů, která patří do gesce Ministerstva
zdravotnictví.
Činnost jednotlivých rezortů při potlačování
nezákonné výroby, šíření
drog a obchodu s nimi se v posledních letech významně
zintenzivnila v reakci na nárůst dostupnosti drog
v ČR. Byla přijata řada legislativních
opatření, která zvýšila efektivitu
činnosti policie a dalších orgánů
činných v trestním řízení.
Tato opatření měla za následek narůstající
počet odhalených zásilek pašovaných
drog přes území ČR, stoupající
množství zadržených drog, rostoucí
počet zadržených a odsouzených pachatelů
drogové kriminality, narůstající počet
odhalených laboratoří na výrobu nelegálních
drog, z nichž některé případy
svojí závažností a rozsahem nezákonné
výroby přesahují hranice ČR.
3.2.1. Ministerstvo vnitra
Zásadní význam mělo v uplynulém
období dokončení celorepublikové struktury
policie zaměřené na potírání
nedovolené výroby, obchodu a šíření
drog, a dále profilace specializovaného útvaru
služby kriminální policie pro boj především
s vyššími etážemi organizované
drogové kriminality.
Celorepublikovou strukturu Policie ČR v této oblasti
tvoří odborná a specializovaná pracoviště
Služby kriminální policie (SKP). Odborná
pracoviště SKP jsou zřízena na okresní,
krajské a centrální úrovni Ředitelství
SKP, specializovanými pracovišti jsou Národní
protidrogová centrála (NPDC) Útvaru pro odhalování
organizovaného zločinu (ÚOOZ) a dále
krajské expozitury ÚOOZ. NPDC byla reorganizována
jako vrcholové výkonné, operativní,
analytické, koordinační a metodické
pracoviště Policie ČR, které plní
klíčovou úlohu především
v oblasti boje proti vyšším etážím
organizované drogové kriminality a v oblasti zahraniční
spolupráce, včetně mezinárodních
operací.
Postup jednotlivých složek policie v oblasti trestné
činnosti související s drogami je upraven
závazným pokynem policejního prezidenta.
V rámci potlačování organizovaných
forem drogové kriminality byl zprovozněn celoplošný
informační systém. Zvyšující
se kvalita spolupráce s celními orgány umožnila
řadu úspěšných zásahů
proti středním a vyšším etážím
organizovaných zločineckých skupin.
Objevila se také řada problémů: přetíženost
odborných útvarů v souvislosti s nárůstem
drogové trestné činnosti, pomalé prosazování
závazného pokynu na okresní úrovni
(řada okresů nedisponuje příslušnými
specialisty), nedostatečné technické vybavení
řady okresních útvarů, vysoké
zatížení úřadů vyšetřování
komplikující proces realizace drogových deliktů
či praktické obtíže s využitím
institutu záměny zásilky. Funkčnost
celorepublikového systému je nutné nadále
precizovat vzhledem k rychle se měnící drogové
scéně, a to především ve smyslu
provázanosti, rychlosti a kvality spolupráce mezi
jednotlivými prvky systému.
Ministerstvo vnitra dále vypracovalo a vláda ČR
schválila Strategii prevence kriminality do roku 2000 zahrnující
částečně i oblast nespecifické
protidrogové prevence. Na místní úrovni
ve městech s vysokým indexem trestné činnosti
byly zavedeny komplexní součinnostní programy
prevence kriminality.
3.2.2 Ministerstvo financí - Generální
ředitelství cel
V návaznosti na novelu tzv. celního zákona
došlo v rámci celní správy k podstatným
kompetenčním a organizačním změnám,
které se významně promítly také
do boje proti podloudnictví v oblasti drog.
Pro efektivní potírání pašování
drog na hraničních přechodech byli na všech
oblastních celních úřadech vyčleněni
pracovníci, kteří se zabývají
problematikou boje proti drogám, a bylo zároveň
dokončeno budování mobilních operativních
skupin, včetně jejich technického vybavení.
Pro tyto pracovníky byla zajištěna řada
odborných školení a kursů.
V roce 1996 se dokončený systém významně
odrazil v množství zadržených omamných
a psychotropních látek na státních
hranicích ČR. Zadrženo bylo např. 11
866,1 kg marihuany, 15,7 kg heroinu či 20,7 kg amfetaminu.
Bylo zabráněno vývozu více než
1,6 t efedrinu, který měl být podle získaných
informací zneužit pro výrobu drog.
3.2.3. Působnost Ministerstva spravedlnosti
V oblasti vězeňství byla od roku 1994 realizována
systémová opatření, jejichž cílem
je zabránit průniku drog do vězeňských
objektů. Pro orientační zjišťování
drog mají všechny věznice k dispozici indikační
testy umožňující monitorování
situace. Odsouzení jsou při nástupu výkonu
trestu vyšetřováni s cílem identifikovat
uživatele drog a závislé.
V rámci diferencovaného výkonu trestu pro
osoby závislé na drogách bylo vytvořeno
specializované oddělení ve věznici
Plzeň - Bory s celkovou kapacitou 25 lůžek.
Tato kapacita je nicméně v rámci celorepublikové
potřeby pro diferencovaný výkon trestu nedostačující.
V souvislosti s dohledem nad výkonem alternativních
trestů (také u pachatelů drogové trestné
činnosti) byl nově zaveden institut probace jako
nástroj trestní justice u trestů nespojených
s odnětím svobody. Probační služba
bude mít klíčový význam pro
využívání jiných než trestněprávních
nástrojů v případě osob závislých
na drogách (především za podmínek
připravované novely trestního zákona).
Drogová problematika se stala součástí
dalšího vzdělávání soudců,
státních zástupců a probačních
úředníků.
3.2.4. Ministerstvo zdravotnictví - Inspektorát
omamných a psychotropních látek
V působnosti MZ došlo v roce 1994 k vytvoření
Inspektorátu omamných a psychotropních látek,
který je pověřen výkonem kontroly
zákonného zacházení s OPL a prekursory,
povolováním zacházení s OPL, spoluprací
s orgánu OSN a kompetentními orgány partnerských
zemí. Důsledná kontrola dovozu a vývozu
prekursorů spolu s kvalitní spoluprací s
orgány OSN vedla v několika případech
k odhalení pokusů o nezákonný vývoz
těchto látek.
3.2.5. Koordinace činností v oblasti zákonné
represe
Zásadní roli při potírání
nezákonného obchodu s drogami i jejich výroby
a šíření má úroveň
a kvalita koordinace mezi jednotlivými orgány činnými
v trestním řízeni. Pro zabezpečení
maximální koordinace dvou klíčových
represívních složek byla uzavřena v
roce 1994 Dohoda mezi MV a MF o vzájemné pomoci
a součinnosti orgánů celní správy
ČR a Policie ČR a v návaznosti na ní
byla vytvořena společná pracovní skupina
složená z NPDC a protinarkotického oddělení
odboru boje proti podloudnictví Generálního
ředitelství cel. Činnost pracovní
skupiny je zaměřena především
na operativní praxi při rozkrývání
drogové kriminality.
V roce 1995 byla vytvořena druhá společná
pracovní skupina "Prekursory", jejímž
členem se navíc stal Inspektorát pro omamné
a psychotropní látky Ministerstva zdravotnictví.
V roce 1996 bylo vytvořeno administrativní zázemí
pro dislokované pracoviště společných
pracovních skupin.
3.3 OBLAST SNIŽOVÁNÍ POPTÁVKY PO
DROGÁCH
Snižování poptávky po drogách
patří do věcné příslušnosti
rezortu školství, zdravotnictví a práce
a sociálních věcí. Preventivní
opatření proti užívání
drog jsou dále přijímána v rezortu
obrany, vnitra a rezortu zemědělství (odborné
školy). Do této oblasti spadají činnosti
preventivní, léčebné a resocializační.
3.3.1 Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy
V rezortu školství jsou uplatňovány
preventivní aktivity v rámci standardu vzdělávání
ve čtyřletém gymnáziu, standardu středoškolského
odborného vzdělávání a standardu
základního vzdělávání
s navazujícími programy pro základní,
národní a obecnou školu, které zahrnují
novou vzdělávací oblast "zdravý
životní styl" (včetně prevence
zneužívání návykových
látek). Tímto systémovým opatřením
je vytvořen rámec pro zajištění
komplexního preventivně-výchovného
působení na žáky přímo
v rámci školní výuky.
Pro zabezpečení protidrogové prevence ve
školách a školských zařízeních
uložil ministr školství, mládeže
a tělovýchovy všem ředitelům
škol a ostatních školských zařízení
přijmout účinná opatření
ke snižování poptávky po drogách.
Školským úřadům bylo uloženo
koordinovat preventivní aktivity a sledovat výskyt
jevů souvisejících s drogami. Školní
řády byly doplněny o paragrafy týkající
se výskytu a zneužívání drog
ve školním prostředí s cílem
ochránit žáky a studenty před nelegálními
drogami. Prioritou se stala oblast včasné identifikace
problémů zneužívání drog
u dětí a školní mládeže.
Byly zpracovány metodické návody na řešení
vznikajících problémů spojených
s užíváním drog za spolupráce
pedagogicko - psychologických poraden a dalších
školských zařízení. Pro efektivní
realizaci primární prevence v působnosti
školských zařízení byl vytvořen
soubor metodických materiálů, včetně
učebnicových textů, u kterých je v
současné době ověřována
jejich účinnost.
Průběžně jsou proškolováni
pedagogičtí pracovníci tak, aby byli schopni
účinně preventivně působit
na žáky. K zabezpečení kvality takového
působení přispívají i dvě
metodická pracoviště pro pregraduální
výchovu pedagogů a dále 7 pedagogických
center a síť pedagogicko-psychologických poraden
a středisek výchovné péče.
V rezortu školství byla dále zpracována
metodika pro zavádění peer programů
do škol a po jejím experimentálním ověření
byla tato forma primární prevence doporučena
jak pro základní, tak i pro střední
školy. Specifická preventivní opatření
jsou dále doplněna o podporu mimoškolních
aktivit zaměřených na volný čas
dětí a mládeže.
Oblast včasné intervence je zabezpečována
sítí 104 pedagogicko-psychologických poraden.
Narůstající počet nezletilých
a mladistvých problémových uživatelů
drog vyžaduje vytvoření specializovaných
zařízení, kterých je v současné
době nedostatek. Rezort školství sice disponuje
25 středisky výchovné péče
a 61 speciálním výchovným zařízením,
nicméně specializovaná léčebně
výchovná péče pro mladistvé
uživatele drog je prováděna pouze ve dvou zařízeních
Střediska mládeže v Praze s kapacitou 30 lůžek.
dále ve výchovném ústavu ve Dvoře
Králové s kapacitou 24 lůžek (s možností
navýšení na 36) a v diagnostickém ústavu
v Ostravě se 16 lůžky. Pražský
magistrát se rozhodl v roce 1997 podpořit vznik
prvního výchovně léčebného
zařízení pro uživatele drog ve věku
do 1 S let, obdobné zařízení se připravuje
v Brně.
Při vyhodnocení efektivity preventivních
aktivit v různých školských zařízeních
se projevily velmi významné rozdíly v kvantitě
i kvalitě prováděných činností.
Pro zabezpečení alespoň minimálního
preventivního působení uložila vláda
ministru školství zpracovat a zabezpečit realizaci
tzv. "Minimálního preventivního programu"
obligatorního pro všechny školy a školská
zařízení.
Jedním z aktuálních problémů
je skutečnost, že v rámci řady škol
a školských zařízení nejsou vytvořeny
dostatečné personální a organizační
podmínky pro dlouhodobé a systémové
uplatňování preventivních aktivit.
Problémem je také oblast preventivního působení
na středních školách a středních
odborných učilištích, kde je protidrogová
prevence zpravidla realizována nahodile a nesystémově.
V mnoha případech (a to platí i o základních
školách) je prevence založena pouze na informačně
orientovaných přístupech či emočních
apelech, jejichž účinnost ve vztahu k naplňování
cíle prevence je omezená.