Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1998
II. volební období
-------------------------------------------------


367/1

Vláda na jednání své schůze dne 9. února 1998 projednala a posoudila návrh Senátu Parlamentu České republiky na vydání zákona, kterým se doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 367), a vyjádřila s tímto návrhem   n e s o u h l a s z dále uvedených důvodů.

Obsahem předloženého návrhu zákona je doplnění skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), tak, že demonstrativní výčet jednání, která zákon považuje za typické projevy hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, by byl doplněn o jednání spočívající v nabízení pohlavního styku pohoršlivým způsobem.

Podle důvodové zprávy si je předkladatel vědom toho, že uvedené jednání, pokud k němu dojde na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném, lze postihnout jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona již za stávající právní úpravy. Navrhované doplnění má podle něj ten smysl, že dojde ke zdůraznění úmyslu zákonodárce, který bude pokynem pro orgány činné v trestním řízení k překonávání určité setrvačnosti ve vnímání takového jednání jako něčeho, co tyto orgány jako trestný čin výtržnictví dosud běžně nestíhají.

Podle stávající právní úpravy se trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona dopustí ten, kdo se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném dopustí hrubé neslušnosti nebo výtržnosti. Zákon v této souvislosti jako typické případy hrubé neslušnosti nebo výtržnosti uvádí zejména napadení jiného, hanobení historické nebo kulturní památky, hrobu nebo pietního místa, anebo rušení shromáždění nebo obřadu občanů, pokud se tak děje hrubým způsobem. Tento výčet není v žádném případě vyčerpávající, ale má ilustrovat, jaká typická jednání má zákonodárce na mysli.

Vyjádření skutkové podstaty každého trestného činu v trestním zákoně musí být na jedné straně dostatečně obecné, aby bylo možné pod ně subsumovat okruh druhově stejných ale jinak rozmanitých jednání, a na druhé straně musí být natolik určité, aby nevyvolávalo pochybnosti o tom, co zákon za trestný čin označuje. V okamžiku, kdy zákonodárce tuto rovnováhu opustí a dá se na cestu kazuistického výčtu detailně popsaných jednání, která považuje za trestný čin, dává tím zpravidla najevo, že nedůvěřuje ve schopnost justice orientovat se v obecně formulovaných skutkových podstatách a pochopit tak jejich smysl a důvod, pro které byly do zákona zařazeny. Zároveň tím zpravidla vyvolává i pochybnosti o tom, jaká další jednání lze jako trestný čin stíhat, když se zákon zaměřuje jen na detailní popis určitého způsobu spáchání vzniklého následku.

Pokud by tedy v daném případě zákonodárce akceptoval navrhované doplnění skutkové podstaty výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, dal by najevo, že nedůvěřuje ve schopnost orgánů trestního řízení aplikovat zákonná ustanovení určité míry obecnosti. Naopak by je vedl k tomu, aby vyčkávaly, až jim zákonnou cestou "potvrdí", že obecně vyjádřená skutková podstata určitého trestného činu dopadá na konkrétní detailně popsané jednání. Zároveň by tím otevřel dveře pochybnostem, zda má v úmyslu jako trestný čin postihovat některá podobná jednání, kterým se někdo např. pohoršlivým způsobem domáhá poskytnutí pohlavního styku nebo jej na místě veřejnosti přístupném provádí, a pokud by to měl zákonodárce v úmyslu, proč takové jednání do výčtu obsaženém v § 202 odst. 1 trestního zákona zároveň v této souvislosti nezařadil.

Doplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu by ve svých důsledcích vedlo i k výkladu, že dosud pohoršlivé nabízení pohlavního styku na veřejnosti trestně postižitelné jako trestný čin výtržnictví nebylo (proč by jinak zákonodárce v tomto směru zákon doplňoval) a tedy případná trestní stíhání za podobná jednání spáchaná před vstupem novely v účinnost je třeba zastavit.

Případné přijetí navrhovaného doplnění trestního zákona by navíc vyvolávalo v očích veřejnosti zdání, že konečně je problém prostituce vyřešen, ačkoliv by se fakticky nic nezměnilo - stát by měl stále stejné možnosti, jak alespoň její nejzávažnější projevy postihovat. Přitom těžiště problémů spojených s prostitucí nespočívá v trestním postihu, ale v prevenci a v zamezování dalších jejich negativních dopadů jinou cestou než pouhou trestní represí.