PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1998
II. volební období
362
Vládní návrh
ze dne ..............1998
kterým se Parlamentu České republiky předkládá k vyslovení souhlasu
Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení
před Evropským soudem pro lidská práva
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva
Poslanecká sněmovna
vyslovuje souhlas s Evropskou dohodou o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva.
Předkládací zpráva
pro Parlament České republiky
V roce 1992 ratifikovala ČSFR Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva") a současně s nimi i protokoly k Úmluvě č. 1, 4, 6, 7, 9 a 10 (dále jen "Protokoly"). Úmluva a Protokoly vstoupily pro ČSFR v platnost dnem 18. března 1992 a od 1. ledna 1993 jsou závazné pro Českou republiku jakožto nástupnický stát ČSFR. Publikovány byly ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.
Na základě ustanovení Úmluvy se mohou jednotlivci, skupiny osob a nevládní organizace obrátit s podáním k Evropské komisi pro lidská práva (dále jen "Komise"), pokud se domnívají, že byla práva jim přiznaná Úmluvou byla smluvním státem porušena. Druhým stupněm soudního řízení je podle Úmluvy Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Soud") a případně i Výbor ministrů. Po vstupu Protokolu č. 11 k Úmluvě (dále jen "11. Protokol") v platnost dojde ke sloučení Komise a Soudu v jediný orgán - Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud"). Česká republika ratifikovala 11. Protokol dne 28. února 1995.
Z důvodu zaručení ochrany osobám, které jsou účastníky řízení před Komisí či Soudem, především pak zajištění jejich svobody projevu a nezávislosti nezbytné ke splnění úkolů, funkcí, povinností nebo k výkonu jejich práv před Komisí či Soudem byla dne 6. května 1969 v Londýně uzavřena Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva (dále jen "Dohoda původní"). Česká republika ratifikovala Dohodu původní dne 14. února 1996 s prohlášením podle článku 4 odstavce 2 písmena b) a tato vstoupila pro Českou republiku v platnost dne 28. dubna 1996. Ve Sbírce zákonů byla publikována pod č. 106/1996 Sb.
Dohoda původní doplňuje ustanovení Úmluvy upravující řízení před Komisí, Soudem a Výborem ministrů. Byla přijata poté, co devatenáctiletá praxe procesních orgánů Úmluvy prokázala nutnost posílit záruky výkonu práv osob účastnících se řízení před nimi.
Z důvodu změny kontrolního mechanismu Úmluvy, tj. sloučení Komise a Soudu v jediný orgán - Evropský soud byla dne 5. března 1996 ve Štrasburku uzavřena nová Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen "Dohoda nová"). Dohoda původní zůstává v platnosti a je aplikovatelná na řízení před Komisí a Soudem podle stávajícího systému. Dohoda nová se bude vztahovat výhradně na řízení před Evropským soudem podle 11. Protokolu.
Dohoda nová je svým obsahem téměř totožná s obsahem Dohody původní. Odlišná ustanovení Dohody nové vyplývají ze skutečnosti, že do budoucna bude dosavadními pravomocemi Komise a Soudu disponovat pouze Evropský soud.
Jedná se o následující změny:
Článek 1
Odstavec 1 článku 1 Dohody nové je zkrácenou a zjednodušenou verzí odstavce 1 článku 1 Dohody původní a vztahuje se k ustanovením článků 33 a 34 Úmluvy. Jeho ustanovení, inter alia, zaručuje, že se Dohoda nová vztahuje na "zásahy třetích stran" podle článku 36 Úmluvy, jakož i na osoby účastnící se řízení podle tohoto ustanovení.
Odstavec 2 článku 1 Dohody nové je založen na shodném ustanovení Dohody původní berouce v úvahu změny Úmluvy na základě Protokolu č. 11. Toto ustanovení se týká činnosti soudců, kteří vykonávají své funkce podle Úmluvy nebo jednacího řádu Evropského soudu. Stížnosti zahrnují mezistátní i individuální stížnosti.
Z ustanovení odstavce 3 článku 1 Dohody nové jsou vypuštěna slova "článek 32" ustanovení odstavce 3 článku 1 Dohody původní. Přestože podle Protokolu č. 11 nejsou Výboru ministrů svěřeny žádné soudní ani quasi-soudní pravomoci, bylo ustanovení týkající se Výboru ministrů ponecháno pro případ, že se strana účastní řízení podle článku 46 Úmluvy.
Články 2 až 6
Ustanovení článku 2 až 6 Dohody nové jsou téměř shodná s ustanoveními 2 až 6 Dohody původní, pouze zde byly vypuštěny odkazy na Komisi. Ustanovení odstavce 2a článku 3 týkající se zadržených osob bylo změněno tak, aby bylo v souladu s rozsudkem Evropského soudu v případu Campbell (rozhodnutí z 25. března 1992, Série A, díl 233, obzvláště odstavce 62 a 63).
Článek 6 odráží skutečnost, že již bylo přijato celkem jedenáct protokolů k Úmluvě a odkazuje tak na "Protokoly". Ustanovení Dohody nové se samozřejmě pro daný stát rozšiřují pouze na protokoly, které ratifikoval.
Smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci Dohody nové prohlásit, že ustanovení článku 4 odstavce 2 písmeno a) neuplatní vůči svým vlastním příslušníkům. Česká republika toto prohlášení v případě Dohody původní učinila a shodný postup dodrží rovněž při ratifikaci Dohody nové.
Dohoda nová vstoupí v platnost v souladu s článkem 8 první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po dni, kdy deset členských států Rady Evropy vyjádří souhlas být vázáno Dohodou novou podle ustanovení článku 7 nebo po vstupu Protokolu č. 11 v platnost, podle toho, která skutečnost nastane později.
Vzhledem k tomu, že Dohoda nová stejně jako Dohoda původní rozšiřuje některá lidská práva zaručená Úmluvou jedná se o smlouvu o lidských právech a základních svobodách, k jejímuž schválení je nezbytný souhlas Parlamentu podle článků 42 odst. 2 a 39 odst. 6 Ústavy.
Z hlediska souladu Dohody nové s naší stávající právní úpravou lze konstatovat, že její ustanovení jsou konformní s Ústavou, Listinou základních práv a svobod jakož i zákony. Podpis a ratifikace Dohody nové nebudou mít žádný dopad na státní rozpočet.
V Praze dne 3. září 1997
Václav Klaus, v.r.
Předseda vlády
Evropská dohoda
o osobách účastnících se řízení před
Evropským soudem pro lidská práva
Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tuto Dohodu, majíce na zřeteli Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou dne 4. listopadu 1950 v Římě (dále jen "Úmluva");
odvolávajíce se Evropskou dohodu o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva, podepsanou dne 6. května 1969 v Londýně;
majíce na zřeteli Protokol č. 11 k Úmluvě, který restrukturalizuje kontrolní mechanismus Úmluvy, podepsaný dne 11. května 1994 ve Štrasburku (dále jen "Protokol č. 11 k Úmluvě"), kterým se vytváří stálý Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Soud"), aby nahradil Evropskou komisi a Soud pro lidská práva;
berouce ve světle tohoto vývoje v úvahu, že pro lepší uskutečňování cílů Úmluvy je vhodné, aby byly osobám účastnícím se řízení před Soudem přiznány jisté imunity a výhody novou Dohodou, Evropskou dohodou o osobách účastnících se řízení před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen "tato Dohoda"),
dohodly se na následujícím:
Článek 1
1. Tato Dohoda se vztahuje na:
a) kterékoliv osoby účastnící se řízení před Soudem jako strany, jejich zástupce a poradce;
b) svědky a znalce předvolané Soudem a další osoby přizvané předsedou Soudu k účasti na řízení.
2. Pro účely této Dohody zahrnuje výraz "Soud" komise, komory, kolegium senátu, senát a soudce. Výraz "účastnit se řízení" zahrnuje oznámení za účelem podání stížnosti proti státu, který je stranou Úmluvy.
3. Jestliže při výkonu své funkce podle článku 46 odstavce 2 Úmluvy Výbor ministrů předvolá některou osobu uvedenou výše v odstavci 1 nebo ji vyzve k předložení písemného prohlášení, ustanovení této Dohody se vztahují také na ni.
Článek 2
1. Osoby uvedené v odstavci 1 článku 1 této Dohody požívají imunity v rámci řízení, pokud jde o jejich ústní nebo písemná vyjádření, učiněná před Soudem, nebo o listiny nebo jiné důkazy, které mu předložily.
2. Tato imunita se nevztahuje na žádná vyjádření, doklady nebo důkazy předložené Soudu, která jsou sdělována mimo Soud.
Článek 3
1. Smluvní strany uznávají právo osob uvedených v odstavci 1 článku 1 této Dohody svobodně si dopisovat se Soudem.
2. V případě osob zadržených zahrnuje výkon tohoto práva zejména, že:
a) jejich korespondence musí být odesílána a doručována bez nepřiměřených průtahů a beze změn;
b) takové osoby nesmí být podrobeny žádnému kárnému opatření pro jakékoli sdělení odeslané náležitým způsobem Soudu;
c) takové osoby mají právo, jde-li o stížnost podanou Soudu a o řízení s ní spojené, dopisovat si a radit se s právním poradcem oprávněným vystupovat před soudy země, kde jsou zadržovány, aniž by je mohl slyšet někdo jiný.
3. Do provádění předchozích odstavců smí veřejný orgán zasahovat jen pokud jde o zásah v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytný v zájmu národní bezpečnosti, vyhledávání a stíhání některého trestného činu nebo ochrany zdraví.
Článek 4
1. a) Smluvní strany se zavazují nebránit osobám, uvedeným v odstavci 1 článku 1 této Dohody, ve volném pohybu a cestování, za účelem účasti v řízení před Soudem a následného návratu.
b) Na takový pohyb a cestování smí být uložena jen omezení, která jsou ve shodě se zákonem a v demokratické společnosti nezbytná v zájmu národní bezpečnosti nebo udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky a ochrany práv a svobod jiných.
2. a) V zemích průjezdu a v zemích, kde se koná řízení, nesmějí být tyto osoby stíhány, zadrženy nebo podrobeny jinému omezení osobní svobody pro činy nebo odsouzení, k nimž došlo před započetím cesty.
b) Kterákoli smluvní strana může při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení této Dohody prohlásit, že ustanovení tohoto odstavce neuplatní vůči svým vlastním státním příslušníkům. Takové prohlášení může být kdykoli odvoláno oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Smluvní strany se zavazují umožnit návrat na své území všem těmto osobám, které na něm započaly svou cestu.
4. Ustanovení odstavců l a 2 tohoto článku se neuplatní, pokud zúčastněná osoba měla možnost během patnácti po sobě jdoucích dní poté, kdy Soud již nevyžadoval její přítomnost, vrátit se do země, kde začala její cesta.
5. V případech, kdy dojde ke střetu povinností smluvní strany, vyplývajících z odstavce 2 tohoto článku, a povinností vyplývajících z některé smlouvy Rady Evropy, smlouvy o vydání nebo jiné smlouvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních uzavřené s jinými smluvními stranami, mají ustanovení odstavce 2 tohoto článku přednost.
Článek 5
1. Imunity a výhody se přiznávají osobám uvedeným v odstavci 1 článku 1 této Dohody jen k zajištění svobody projevu a nezávislosti nezbytných k plnění jejich funkcí, úkolů nebo povinností nebo k výkonu jejich práv ve vztahu k Soudu.
2. a) Pouze Soud je příslušný zrušit zcela nebo částečně imunitu zaručenou odstavcem 1 článku 2 této Dohody; má nejen právo, ale povinnost zrušit imunitu ve všech případech, kdy by dle jeho názoru překážela výkonu spravedlnosti a její úplné nebo částečné zrušení nebylo na škodu účelu vymezenému v odstavci 1 tohoto článku.
b) Soud může zrušit imunitu buď z úřední moci nebo na žádost kterékoli smluvní strany nebo kterékoli zúčastněné osoby.
c) Rozhodnutí o zrušení imunity nebo o zamítnutí tohoto zrušení se odůvodní.
3. Jestliže některá smluvní strana potvrdí, že zrušení imunity zaručené odstavcem 1 článku 2 této Dohody je nezbytné pro účely trestního stíhání z důvodu ohrožení národní bezpečnosti, Soud imunitu v rozsahu stanoveném tímto potvrzením zruší.
4. Vyjde-li najevo skutečnost, která by vzhledem ke své povaze mohla mít rozhodující vliv a která v době rozhodnutí o zamítnutí zrušení imunity byla žadateli neznáma, může tento podat Soudu žádost novou.
Článek 6
Žádné ustanovení této Dohody nebude vykládáno tak, aby omezovalo nebo rušilo povinnosti převzaté smluvními stranami podle Úmluvy nebo protokolů k ní.
Článek 7
1. Tato Dohoda je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, jež mohou vyjádřit svůj souhlas být jí vázány:
a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení;
b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po němž následuje ratifikace, přijetí nebo schválení.
2. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
Článek 8
1. Tato Dohoda vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po dni, kdy deset členských států Rady Evropy vyjádří souhlas být vázáno Dohodou podle ustanovení článku 7, nebo po vstupu Protokolu č. 11 v platnost, podle toho, co nastane později.
2. Pro každý členský stát, který později vyjádří svůj souhlas být vázán touto Dohodou, vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po dni podpisu nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.
Článek 9
1. Každý smluvní stát může při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení nebo kdykoli později rozšířit provádění této Dohody prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy na kterékoli území uvedené v tomto prohlášení a za jehož mezinárodní styky je odpovědný nebo za něž je oprávněný přebírat závazky.
2. Tato Dohoda vstoupí v platnost na území nebo územích označených v prohlášení podle odstavce 1 prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí jednoho měsíce ode dne přijetí prohlášení generálním tajemníkem.
3. Každé prohlášení učiněné podle odstavce 1 může být odvoláno, pokud jde o kterékoli území uvedené v tomto prohlášení, za podmínek stanovených pro vypovězení v článku 10 této Dohody.
Článek 10
1. Tato Dohoda má časově neomezenou platnost.
2. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Dohodu sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců ode dne, kdy generální tajemník takové sdělení obdržel. Výpověď nemůže zprostit smluvní stranu závazků, které mohly vzniknout z této Dohody vůči kterékoli osobě uvedené v odstavci 1 článku 1.
Článek 11
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady:
a) každý podpis;
b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení;
c) vstup této Dohody v platnost podle článků 8 a 9;
d) každý jiný úkon, notifikaci nebo prohlášení týkající se této Dohody.
Na důkaz toho níže podepsaní, kteří k tomu byli náležitě zmocnění, podepsali tuto Dohodu.
Dáno ve Štrasburku, dne 5. března 1996, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jejich ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.