PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna 1997
II.volební období
358
Vládní návrh
usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
zákon
ze dne .............................1997
Úmluva č. 177 a Doporučení č. 184 Mezinárodní organizace práce o domácké práci
přijaté na 83. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu 1996
Poslanecká sněmovna
bere na vědomí texty Úmluvy č. 177 a Doporučení č. 184 Mezinárodní organizace práce o domácké práci, které byly přijaty na 83. zasedání Mezinárodní konference práce v červnu 1996, / sněmovní tisk č. 358 /.
Předkládací zpráva
pro
Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky
V červnu 1996 se v Ženevě, sídle Mezinárodní organizace práce (MOP), uskutečnilo 83. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce (Mezinárodní konference práce - dále jen "MKP"), na které byly v jejím závěru přijaty dva nové instrumenty
Úmluva č.177 o domácké práci, 1996
Doporučení č.184 o domácké práci,1996
Podle článku 19 odstavce 5 písm. b) a odstavce 6 písm. b) ústavy Mezinárodní organizace práce jsou členské státy MOP povinny předložit do 1 roku od skončení zasedání MKP příslušným zákonodárným orgánům nově přijaté úmluvy a doporučení k seznámení s nimi a k rozhodnutí o provádění těchto úmluv a doporučení.
V souladu s citovaným článkem ústavy MOP se Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky předkládají texty úmluvy, doporučení a Protokolu přijatých na 83. zasedání MKP v roce 1996.
Vláda České republiky se nově přijatými instrumenty MOP zabývala na svém zasedání dne 30. dubna 1997 a svým usnesením č. 277 k nim přijala své stanovisko.
Úmluva č.177 a Doporučení č. 184
Obecná charakteristika
Úmluva v úvodu podává určitou definici domácké práce a tím nepřímo i "domáckého pracovníka" a definici zaměstnavatele. Smluvní strany Úmluvy mají vypracovat a pomocí právních předpisů, kolektivních smluv nebo jinými vhodnými způsoby provádět všestrannou národní politiku týkající se domácké práce s cílem podporovat rovné zacházení mezi domáckými a ostatními námezdními pracovníky ve všech zásadních oblastech pracovních vztahů (nediskriminaci v zaměstnání, bezpečnosti práce, odměňování, výcviku, sociálním zabezpečení, minimálním věku pro vstup do zaměstnání, ochraně mateřství, svobodě odborového sdružování). Národní statistiky práce mají zahrnovat údaje o rozsahu domácké práce. Vnitrostátní předpisy o bezpečnosti práce se mají plně vztahovat na domácké pracovníky s možností zakázat některé nebezpečné práce a používání nebezpečných látek v rámci domácké práce. Dodržování příslušných právních předpisů má být zajištěno systémem inspekce práce s pravomocí přijímat potřebná opatření (včetně sankcí) v případě zjištěného porušení předpisů.
Doporučení obsahuje podrobnější a upřesňující ustanovení k článkům úmluvy, např. o dozoru nad domáckou prací, o právu organizovat se, o odměňování, o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, o pracovní době a dobách odpočinku, o sociálním zabezpečení a ochraně mateřství, ochraně v případě skončení zaměstnání a o řešení sporů.
Poslední části Doporučení navádí členské státy MOP k podpoře programů na pomoc domáckým pracovníkům, formulují cíle těchto programů a doporučují zajistit informovanost domáckých pracovníků v jazyce jim srozumitelným o jejich právech, povinnostech, závazcích zaměstnavatelů vůči nim a o podpůrných programech.
Srovnání s právním řádem a praxí ČR
Definici domáckých zaměstnanců a základní principy jejich zaměstnávání upravuje ustanovení § 267 odst. 2 a 3 zákoníku práce, problematiku odměňování pak zejména § 20 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, v platném znění. Domáckými zaměstnanci jsou zaměstnanci v pracovním poměru, kteří nepracují na pracovištích zaměstnavatele, ale podle podmínek dohodnutých v pracovní smlouvě pro něj vykonávají sjednané práce doma v pracovní době, kterou si sami rozvrhují. Domáčtí zaměstnanci mají stejné nároky z pracovního poměru jako ostatní zaměstnanci, s těmito odchylkami:
- nevztahují se na ně ustanovení o rozvržení stanovené týdenní pracovní doby a o prostojích,
- při důležitých osobních překážkách v práci jim nenáleží náhrada mzdy. Podle § 22 odstavce 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. jim náhrada mzdy přísluší ve stejném rozsahu a za stejných podmínek jako ostatním zaměstnancům pouze v případě úmrtí rodinného příslušníka, vlastní svatby, svatby dětí a rodičů a při přestěhování zaměstnance;
- nenáleží jim příplatek (zvýšená mzda) za práci přesčas ani příplatek (zvýšená mzda) za práci ve svátek, popř. další části mzdy vyloučené kolektivní smlouvou;
- za odpracovanou hodinu se považuje odvedená hodina práce podle normy spotřeby práce stanovené zaměstnavatelem.
Výše uvedené odchylky jsou odůvodněny tím, že na rozdíl od ostatních zaměstnanců si domáčtí zaměstnanci sami rozvrhují pracovní dobu.
Pro účely nemocenského pojištění je definice domáckého zaměstnance obsažena ve vyhlášce č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech. Zmíněná vyhláška omezuje u domáckých zaměstnanců výši nemocenského a vylučuje nárok na podporu při ošetřování členy rodiny z nemocenského pojištění.
Statistiky práce ČR nesledují výkon domácké práce a jejich zavedení by představovalo nutnou změnu a doplnění soustavy statistických zjišťování od podnikatelů a zaměstnavatelů.
ZÁVĚR
Se zřetelem k tomu, že právní úprava ČR nesplňuje požadavky úmluvy a vláda nevidí potřebu tuto úpravu v podmínkách ČR měnit, nepovažuje za vhodné a možné úmluvu ratifikovat. Organizacím zaměstnavatelů a zaměstnanců vláda navrhla využívat úmluvu a doporučení podle svých potřeb a možností v rámci kolektivního vyjednávání a při sjednávání pracovních smluv.
V Praze, dne 30. dubna 1997
Předseda vlády České republiky
Ministr práce a sociálních věcí
Texty
Úmluva č. 177 o domácké práci, 1996
Doporučení č. 184 o domácké práci, 1996
Úmluva 177
Úmluva o domácké práci
Generální konference Mezinárodní organizace práce, jež byla svolána do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce a tam se sešla na svém osmdesátém třetím zasedání dne 4. června 1996, vědoma si toho, že mnoho mezinárodních Úmluv a Doporučení stanovících všeobecné standardy týkající se pracovních podmínek se mohou aplikovat na domácké pracovníky, a majíc na zřeteli, že zvláštní podmínky charakterizující domáckou práci vyžadují, aby se zlepšil provádění těchto Úmluv a Doporučení ve vztahu k domáckým pracovníkům a aby byly doplněny o standardy, které berou v úvahu zvláštní charakteristiku domácké práce, a rozhodnuvši se přijmout některé návrhy týkající se domácké práce, které jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní Úmluvy, přijímá tohoto dvacátého června roku tisícího devítistého devadesátého šestého následující Úmluvu, která bude označována jako Úmluva o domácké práci, 1996:
Článek l
Pro účely této Úmluvy:
a) výraz "domácká práce" znamená práci prováděnou osobou označovanou jako domácký pracovník,
i v jeho/jejím domově nebo jiných prostorách, které si vybral/vybrala, jiných než pracoviště zaměstnavatele,
ii za odměnu
iii jejímž výsledkem je výrobek nebo služba určená zaměstnavatelem bez ohledu na to, kdo poskytuje vybavení, materiál nebo jiné používané vstupy,
pokud tato osoba nemá stupeň autonomie a ekonomické nezávislosti nezbytné k tomu, aby byla považována za nezávislého pracovníka podle národních zákonů, nařízení nebo soudních rozhodnutí;
b) osoby v postavení zaměstnance se nestanou domáckými pracovníky ve smyslu této Úmluvy jenom tím, že příležitostně vykonávají jako zaměstnanci svou práci doma místo na svém obvyklém pracovišti;
c) termín "zaměstnavatel" označuje osobu, ať fyzickou nebo právnickou, která buď přímo nebo skrze prostředníka, ať je jeho existence v národní legislativě upravena nebo nikoli, zadává domáckou práci při své obchodní činnosti.
Článek 2
Tato úmluva se vztahuje na všechny osoby vykonávající domáckou práci ve smyslu článku l.
Článek 3
Každý členský stát, který ratifikuje tuto Úmluvu, přijme, bude provádět a pravidelně přezkoumávat, po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracujících, a pokud existují, s organizacemi domáckých pracovníků a organizacemi zaměstnavatelů domáckých pracovníků, národní politiku domácké práce s cílem zlepšit situaci domáckých pracovníků,.
Článek 4
1. Národní politika domácké práce bude podporovat rovné zacházení mezi domáckými pracovníky a ostatními námezdními pracovníky, majíc na zřeteli zvláštní charakter domácké práce, a kde je to vhodné, podmínky používané na stejný nebo obdobný druh práce vykonávané v podniku.
2. Rovnost zacházení bude podporována zejména, pokud jde o:
a)právo domáckých pracovníků ustavit organizaci nebo se stát členem organizace podle vlastního výběru a účastnit se činnosti těchto organizací;
b) ochranu proti diskriminaci v zaměstnání a povolání;
c) ochranu na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
d) odměňování;
e) ochranu v zákonných systémech sociálního zabezpečení;
f) přístup k výcviku;
g) minimální věk pro vstup do práce nebo zaměstnání; a
h) ochranu mateřství.
Článek 5
Národní politika domácké práce bude realizována pomocí zákonů a nařízení, kolektivních smluv, rozhodčími výroky nebo jinými vhodnými způsoby v souladu s národní praxí.
Článek 6
Budou učiněna opatření, aby národní statistiky práce zahrnovaly pokud možno i domáckou práci.
Článek 7
Národní zákony a nařízení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci se budou vztahovat na domáckou práci s přihlédnutím k jejímu specifickému charakteru a stanoví podmínky, za kterých mohou být z důvodu bezpečnosti a ochrany zdraví v domácké práci zakázány určité druhy prací a používání určitých látek.
Článek 8
Pokud je přípustné používat v domácké práci prostředníky, budou pomocí zákonů a nařízení nebo soudních rozhodnutí, v souladu s národní praxí, stanoveny příslušné odpovědnosti zaměstnavatelů a prostředníků.
Článek 9
1. Dodržování zákonů a nařízení týkajících se domácké práce bude zajištěno systémem inspekce v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí.
2. Za porušení těchto zákonů a nařízení budou stanovena a efektivně uplatňována přiměřená opatření, včetně potrestání, kde je to na místě.
Článek 10
Tato Úmluva se nedotýká příznivějších ustanovení aplikovaných na domácké pracovníky podle jiných mezinárodních pracovních úmluv.
Článek 11
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 12
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.
Článek 13
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva vypovědět ji podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 14
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 15
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 16
Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.
Článek 17
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
(a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 13, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti,
(b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 18
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.
Doporučení 184
Doporučení o domácké práci
Generální konference Mezinárodní organizace práce, jež byla svolána do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce a tam se sešla na svém osmdesátém třetím zasedání dne 4. června 1996, vědoma si toho, že mnoho mezinárodních Úmluv a Doporučení stanovících všeobecné standardy pracovních podmínek se mohou aplikovat na domácké pracovníky, a majíc na zřeteli, že zvláštní podmínky charakterizující domáckou práci vyžadují, aby se zlepšilo provádění těchto Úmluv a Doporučení ve vztahu k domáckým pracovníkům a aby byly doplněny o standardy, které berou v úvahu zvláštní charakteristiku domácké práce, a rozhodnuvši se přijmout některé návrhy týkající se domácké práce, které jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání, a stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu Doporučení doplňujícího Úmluvu o domácké práci, 1996, přijímá tohoto dvacátého června roku tisícího devítistého devadesátého šestého následující Doporučení, které bude označováno jako Doporučení o domácké práci, 1996,
I. Definice a rozsah aplikace
1. Pro účely tohoto Doporučení:
(a) termín "domácká práce" znamená práci prováděnou osobou označovanou jako domácký pracovník
i v jeho/jejím domově nebo jiných prostorách, které si vybral/a, jiných než pracoviště zaměstnavatele,
ii za odměnu,
iii jejímž výsledkem je výrobek nebo služba určená zaměstnavatelem bez ohledu na to, kdo poskytuje vybavení, materiál nebo jiné používané vstupy,
pokud tato osoba nemá stupeň autonomie a ekonomické nezávislosti nezbytné k tomu, aby byla považována za nezávislého pracovníka podle národních zákonů, vyhlášek nebo soudních rozhodnutí,
(b) osoby s postavením zaměstnance se nestanou domáckými pracovníky ve smyslu tohoto Doporučení jenom tím, že příležitostně vykonávají jako zaměstnanci svou práci doma místo na svém obvyklém pracovišti,
(c) termín "zaměstnavatel" označuje osobu, ať fyzickou nebo právnickou, která buď přímo nebo skrze prostředníka, ať je jeho existence v národní legislativě upravena nebo nikoli, zadává domáckou práci při své obchodní činnosti.
2. Toto Doporučení se vztahuje na všechny osoby vykonávající domáckou práci ve smyslu odstavce l.
II. Obecná ustanovení
3. (1) Každý členský stát ve shodě s národní legislativou a praxí určí orgány pověřené formulováním a prováděním národní politiky domácké práce uvedené v článku 3 Úmluvy.
(2) Pokud možno by se mělo využívat tripartitních orgánů nebo organizací zaměstnavatelů a pracovníků při formulování a provádění této národní politiky.
(3) Při neexistenci organizací domáckých pracovníků nebo organizací zaměstnavatelů domáckých pracovníků provede orgán uvedený v odstavci l odpovídající úpravy, které umožní těmto domáckým pracovníkům a zaměstnavatelům vyjádřit své názory na tuto národní politiku a na opatření přijatá k jejímu provádění.
4. Podrobné informace, včetně údajů klasifikovaných podle pohlaví, o míře a charakteru domácké práce, budou sestavovány a aktualizovány, aby sloužily jako základ pro národní politiku domácké práce a pro opatření přijímaná k její realizaci. Tyto informace by měly být publikovány a měly by být veřejně dostupné.
5.(1) Domácky pracovník by měl být informován o specifických podmínkách svého zaměstnání písemně nebo jiným vhodným způsobem odpovídajícím národním zákonům nebo praxi.
(2) Tyto informace musí obsahovat zejména:
(a) jméno a adresu zaměstnavatele a prostředníka, pokud existuje,
(b) sazbu odměny a metody její kalkulace, a
(c) druh a popis práce.
III. Dozor nad domáckou prací
6. Kompetentní orgán na národní úrovni nebo příslušný orgán na regionální, odvětvové nebo místní úrovni bude vést seznam zaměstnavatelů domáckých pracovníků a seznam prostředníků používaných těmito zaměstnavateli. Za tím účelem tento orgán specifikuje informace, které mu zaměstnavatelé budou předkládat nebo které budou mít k dispozici pro tento orgán.
7. (1) Na zaměstnavatelích se bude vyžadovat, aby příslušným úřadům oznamovali, když budou poprvé zadávat práci domáckým pracovníkům, ať již přímo nebo pomocí prostředníků.
(2) Zaměstnavatelé by měli vést seznam všech domáckých pracovníků, kterým zadávají práci, klasifikovaný podle pohlaví.
(3) Zaměstnavatelé budou také povinni vést záznamy o práci přidělené domáckým pracovníkům, které naznačí:
(a) přidělenou dobu
(b) sazbu odměny
(c) vzniklé výdaje převzaté domáckým pracovníkem a částka vynahrazená za tyto výdaje
(d) veškeré srážky učiněné podle národních zákonů a nařízení
(e) splatnou hrubou odměnu, vyplacenou čistou odměnu, včetně data výplaty.
(4) Kopie záznamu uvedeného v odstavci (3) by měla být předána domáckému pracovníku.
8. Pokud je to slučitelné s národními zákony nebo praxí o dodržování soukromí, inspektoři práce nebo jiní státní úředníci pověření vynucováním ustanovení týkajících se domácké práce by měli být oprávněni vstupovat do částí domovů nebo jiných soukromých prostor, kde se vykonává domácká práce.
9. V případech vážného nebo opakovaného porušení zákonů a nařízení platných pro domáckou práci by měla být v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí učiněna vhodná opatření, včetně možného zákazu zadávat domáckou práci.
IV. Minimální věk
10. Národní zákony a nařízení týkající se minimálního věku pro vstup do zaměstnání se použijí na domáckou práci.
V. Právo organizovat se a kolektivně vyjednávat
11. Budou identifikována a eliminována legislativní nebo administrativní omezení nebo jiné překážky:
a) výkonu práva domáckých pracovníků vytvářet své vlastní organizace nebo stát se členy organizací pracovníků podle vlastního výběru a účastnit se aktivit takových organizací, stejně jako
b) práva organizací domáckých pracovníků spojovat se v odborové federace a konfederace.
12. Budou přijata opatření k podpoře kolektivního vyjednávání jako prostředku k stanovení podmínek a náležitostí práce domáckých pracovníků.
VI. Odměňování
13. Minimální sazby mezd budou stanoveny pro domáckou práci podle vnitrostátních zákonů a praxe.
14. (1) Sazby odměn domáckých pracovníků budou především stanoveny kolektivním jednáním, anebo při jeho absenci:
a) rozhodnutími kompetentního orgánu po konzultaci s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, jakož i organizacemi zastupujícími domácké pracovníky a organizacemi zaměstnavatelů domáckých pracovníků, a pokud tyto neexistují, se zástupci domáckých pracovníků a zaměstnavatelů domáckých pracovníků, nebo
b) jiným vhodným mechanismem pro stanovení mezd na národní, odvětvové nebo místní úrovni.
(2) Pokud sazby odměn nejsou stanoveny některým z opatření podle odstavce (1), měly by být stanoveny dohodou mezi domáckým pracovníkem a zaměstnavatelem.
15. Při práci odměňované za kus (úkolová mzda), sazba odměny domáckého pracovníka musí být srovnatelná se mzdou, kterou by od tohoto zaměstnavatele obdržel zaměstnanec pracující v podniku a není-li takový zaměstnanec, kterou by obdržel zaměstnanec pracující v jiném podniku tohoto odvětví činnosti a dotyčného regionu.
16. Domáčtí pracovníci musí obdržet kompenzaci za:
(a) náklady vzniklé v souvislosti s jejich prací, jako jsou náklady za topení, světlo, vodu, údržbu strojů a zařízení, poštovní a telekomunikační spojení, a
(b) čas strávený údržbou strojů a zařízení, výměnou nářadí, tříděním, vybalováním, balením a dalšími podobnými operacemi.
17. (1) Národní zákony a nařízení týkající se ochrany mezd budou aplikovány na domácké pracovníky.
(2) Národní zákony a nařízení musí zajistit, aby byla předem stanovena kritéria pro srážky a aby domáčtí pracovníci byli chráněni proti neoprávněným srážkám za vadnou práci anebo pokažený materiál.
(3) Domáčtí pracovníci musí být placeni buď při dodávce každé várky dokončené práce, anebo ve stanovených intervalech nikoli delších než jeden měsíc.
18. Zaměstnavatel a prostředník, pokud nějaký existuje, odpovídají společně a každý zvlášť za vyplacení odměny náležející domáckému pracovníku, a to v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí.
VII. Bezpečnost a ochrana zdraví při práce
19. Kompetentní orgán zajistí rozšíření směrnic o opatřeních o bezpečnosti a ochraně zdraví, která musí být dodržována zaměstnavateli i domáckými pracovníky. Pokud je to proveditelné, tyto směrnice by měly být přeloženy do jazyků, jimž domácí pracovníci rozumí.
20. Na zaměstnavateli může být požadováno:
(a) informovat domácké pracovníky o všech nebezpečích, která jsou nebo měla by být zaměstnavateli, spojených s prací, která jim byla zadána, i o všech preventivních opatřeních, která je nutno učinit, a pokud je to vhodné, poskytne jim nutné zaškolení,
(b) zajistit, aby stroje, nástroje a další technické vybavení poskytnuté domáckým pracovníkům byli vybaveny vhodnými ochrannými bezpečnostními zařízeními a zajistit opatření, tak aby byly řádně udržovány, a
(c) poskytnout domáckým pracovníkům zdarma nezbytné osobní ochranné prostředky.
21. Na domáckých pracovnících by se mělo vyžadovat, aby:
a) dodržovali předepsaná opatření k bezpečnosti a ochraně zdraví,
b) sami rozumně dbali o bezpečnost a zdraví sebe samých a dalších osob, které mohou být postiženy jejich jednáním nebo opomenutím v práci včetně řádného používání materiálů, strojů, nářadí a jiného vybavení, které je jim dáno k dispozici.
22. (1) Domácí pracovník, který odmítne provádět práci, o které se oprávněně domnívá, že představuje bezprostřední vážné nebezpečí pro jeho bezpečnost nebo zdraví, musí být chráněn před nenáležitými následky, a to způsobem konzistentním s národními podmínkami a praxí. Domácký pracovník musí tuto situaci hlásit zaměstnavateli bez odkladu.
(2) V případě bezprostředního ohrožení bezpečnosti nebo zdraví domáckého pracovníka, jeho rodiny nebo veřejnosti, podle toho, co stanoví inspektor práce nebo jiný úředník pověřený vynucováním ustanovení aplikovaných na domáckou práci, pokračování výkonu domácké práce by mělo být zakázáno, dokud nebudou přijata přiměřená opatření k nápravě situace.
VIII. Pracovní doba, doby odpočinku a volno
23. Konečný termín pro doručení zadané práce nesmí domáckého pracovníka zbavit možnosti mít denní a týdenní odpočinek srovnatelný s odpočinkem, který mají ostatní zaměstnanci.
24. Národní zákony a nařízení by měly stanovit podmínky, podle nichž budou domáčtí pracovníci oprávněni využívat stejně jako ostatní zaměstnanci placených veřejných svátků, placené roční dovolené a placeného volna v době nemoci.
IX. Sociální zabezpečení a ochrana mateřství
25. Domáčtí pracovníci by měli mít prospěch z ochrany sociálního zabezpečení. To by mohlo být zajištěno:
(a) rozšířením existujících dávek sociálního zabezpečení na domácké pracovníky,
(b) přizpůsobením systémů sociálního zabezpečení tak, aby pokrývaly i domácké pracovníky,
(c) rozvojem zvláštních systémů nebo fondů pro domácké pracovníky.
26. Vnitrostátní zákony a nařízení v oblasti ochrany mateřství by měly být aplikovány na domácké pracovníky.
X. Ochrana v případě skončení zaměstnání
27. Domáčtí pracovníci by měli požívat stejné ochrany, jaká je poskytována ostatním zaměstnancům, pokud jde o skončení zaměstnání.
XI. Řešení sporů
28. Kompetentní orgán zajistí, že budou existovat mechanismy pro řešení sporů mezi domáckými pracovníky a zaměstnavateli nebo prostředníky používanými zaměstnavateli.
XII. Programy na pomoc domáckým pracovníkům
29. (1) Každý členský stát bude ve spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců podporovat programy, které:
a) informují domácké pracovníky o jejich právech a o druzích pomoci, která je jim poskytována,
b) povedou k růstu informovanosti o domácké práci a souvisejících otázkách mezi organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců, nevládními organizacemi a veřejností,
c) budou usnadňovat organizování domáckých pracovníků v organizacích podle jejich volby,
d) poskytnou výcvik, aby si domáčtí pracovníci zlepšili svoje dovednosti, rozšířili své příležitosti k zaměstnání a příjmově-výdělečné schopnosti,
e) poskytnou zaškolení, které se provádí pokud možno nejblíže k domovům pracovníků a nevyžaduje zbytečné formální kvalifikace,
f) zlepší bezpečnost a zdraví pracovníků zlepšením jejich přístupu k technickému vybavení, nástrojům, surovinám a jiným základním materiálům, které jsou bezpečné a dobré kvality,
g) usnadní zřizování center a sítí pro domácké pracovníky, aby jim byly poskytovány informace a služby a byla redukována jejich izolace,
h) usnadní přístup k úvěrům, lepšímu bydlení a péči o dítě, a
i) bude propagovat uznání domácké práce jako hodnotné pracovní zkušenosti.
(2) Přístup k těmto programům musí být zajištěn i pro zemědělské domácké pracovníky.
(3) Budou přijaty specifické programy k vyloučení dětské práce při domácké práci.
XIII. Přístup k informacím
30. Pokud je to praktické, informace týkající se práv a ochrany domáckých pracovníků a závazků zaměstnavatelů vůči domáckým pracovníkům, jakož i programy uvedené v odstavci 29, by měly být poskytnuty v jazycích, kterým domácí pracovníci rozumějí.