Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR svým usnesením č. 374 z 11. 6. 1997 vrátila vládě Koncepci proexportní politiky vlády ČR k dopracovánu s tím, aby při doplňovánu materiálu byly využity i náměty, připomínky a podněty uplatněné při projednávání tohoto materiálu v orgánech Poslanecké sněmovny.

Předkládaný materiál zahrnuje reakci vlády nejen na podněty poslanců či podnikatelské sféry, ale i na změny ekonomické situace, ke kterým v průběhu roku 1997 došlo.

Vláda nepovažuje koncepci proexportní politiky za uzavřený materiál, a proto se i v budoucnu k němu hodlá vracet, doplňovat ho či měnit v závislosti na změnách situace.

V návaznosti na schválený materiál vláda uložila jednotlivým ministrům konkrétní úkoly, které pro jejich rezorty vyplývají z koncepce proexportní politiky. Zainteresovaným ministrům bylo uloženo zpracovat zaměřenu proexportních aktivit v rámci jejich rezortů, konkrétnu úkol byl uložen v oblasti využívání obchodně ekonomických úseků zastupitelských úřadů ČR a zcela nově vláda přistupuje k vytvoření programu teritoriálního zaměření proexportních aktivit na nadcházející období.

Vláda považuje svou koncepci proexportní politiky pouze za součást většího celku daného úsilím o zlepšení situace v zahraničním obchodě. Tohoto cíle je možno dosáhnout spoluprací vlády a podnikatelské sféry. Vláda proto předpokládá, že i podnikatelé, komory a podnikatelské svazy zpracují vlastní dokumenty o způsobech, jak rozvíjet své vývozní aktivity.

I. PREAMBULE

II. HLAVNÍ PRINCIPY A SMĚRY PROEXPORTNÍ POLITIKY VLÁDY

A. HLAVNÍ PRINCIPY PROEXPORTNÍ POLITIKY

B. HLAVNÍ SMĚRY PROEXPORTNÍ POLITIKY

III. JEDNOTLIVÁ OPATŘENÍ NA PODPORU VÝVOZU

I. OBLAST HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY

a) Korekce hospodářské politiky

b) Stabilizace finanční situace firem

c) ČEB a EGAP

d) Česká agentura na podporu obchodu

e) Podpora malých a středních podniků

f) Rozvojová pomoc

g) Regionální rozvojové banky

h) Vládní úvěry

i) Zadávání veřejných zakázek

j) Daňová zvýhodnění

2. OBLAST OBCHODNĚ POLITICKÁ

a) Smluvně právní základ

b) Tarifní opatření

c) Veletrhy a výstavy

d) Publikační a další propagační činnost

e) Obchodní a ekonomická diplomacie

f) Teritoriální koncepce

3. ZASTUPITELSKÉ ÚŘADY ČR V ZAHRANIČÍ

4. OBLAST DOPRAVY

a) Hraniční odbavování

b) Hraniční přechody

5. REGIONÁLNÍ HOSPODÁŘSKÁ SPOLUPRÁCE V PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTECH

6. ŠKOLSTVÍ

7. INFORMAČNÍ ČINNOST

a) Agrární informační agentura

b) Informatika

c) Elektronická výměna dat v obchodní praxi

8. VÝZKUM A VÝVOJ

IV. ZÁVĚR

V. PŘÍLOHOVÁ ČÁST

1. ZÁKLADNÍ SMĚRY TERITORIÁLNÍHO ZAMĚŘENÍ

2. CHARAKTERISTIKA DOSAVADNÍHO VÝVOJE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU

3. TABULKY

I. PREAMBULE

Předkládaná koncepce proexportní politiky vlády České republiky si klade za cíl definovat postoj vlády k podpore vývozu obecně, vymezit dosavadní vládní aktivity, jakož i záměry vlády v této oblasti do budoucnosti.

Podporu vývozu organizují a provádějí i vyspělé demokratické země, tyto aktivity jsou chápány jako zcela přirozená činnost státu vyvíjená v zájmu prosperity svého hospodářství a bez ohledu na stav obchodní bilance. Stále se zdokonalující právní rámec mezinárodních smluv, upravujících pravidla světového obchodu a nabývajících globální charakter, dává těmto aktivitám takový obsah, který nediskriminuje mezi podnikateli uvnitř státu ani mezi podnikateli jednotlivých států navzájem.

Česká republika se svými omezenými přírodními zdroji, rozsahem malým vnitřním trhem a značně rozvinutou průmyslovou základnou je státem, jehož výsledky v oblasti zahraničního obchodu hrají významnou roli v celé ekonomice. Specifikem současné situace jsou stále ještě přetrvávající segmenty procesu přechodu z centrálně plánované na tržní ekonomiku. V podmínkách všeobecné liberalizace uskutečňovaná restrukturalizace a transformace ekonomiky vyžaduje pečlivé zvažování míry a rozsahu intervencí státu do ekonomiky tak, aby se národní hospodářství úspěšně rozvíjelo ve svém celku a aby se tak dělo na bázi tržně konformního principu a v souladu s pravidly uznávanými mezinárodním společenstvím.

Vláda věnovala mimořádnou pozornost sledování proexportních aktivit jiných vyspělých demokratických zemí. Lze konstatovat, že odhlédneme-li od zvláštností, které s sebou přináší proces přechodu z plánované na tržní ekonomiku, téměř neexistuje zásadní rozdíl mezi opatřeními, která jsou realizována ve srovnávaných zemích a kroky, která uplatňuje či v souladu s touto koncepcí hodlá naplňovat vláda České republiky. V některých případech lze hovořit o recepci zkušeností zahraničních, v řadě případů již existují poznatky vlastní, které vyvolaly další reakce vlády. Do první skupiny náleží například poskytování výhodných vládních úvěrů - soft loans - či teritoriální koncepce, do další patří zejména velmi pozitivní výsledky činnosti České exportní banky a EGAP, které vedly ke zpracování návrhu právní úpravy dále jejich služby rozšiřující. Role liberalizace zahraničního obchodu je všeobecně uznávána, pozitivně je hodnocena propagační činnost, podporovaná státem.

Vláda pečlivě prostudovala podněty, které byly vzneseny na půdě Parlamentu. Opětovně se potvrdilo, jak úzce spolu souvisí proexportní politika s politikou hospodářskou a zemědělskou, jak zdrojově náročné dokáže její uspokojivé naplnění být.

Zazněla řada podnětů, orientovaných bezprostředně na proexportní politiku, které byly do návrhu koncepce zapracovány. Teritoriální koncepce umožní orientovat proexportní aktivity i na východní trhy, řada na podporu vývozu orientovaných programů jakož i péče o dostatečné zdroje informací, potřebných pro provádění zahraničního obchodu mohou napomoci malým a středním podnikům. Pozitivně orientuje vláda své úsilí pokud jde o zlepšení práce obchodně ekonomických úseků zastupitelských úřadů v zahraničí, v krátké době se uskuteční programy na podporu výzkumu a vývoje a další opatření.

O některých podnětech byla vláda po přezkoumání nucena konstatovat, že v současné době je nelze realizovat, což avšak nevylučuje jejich přijetí v budoucnu. Sem náleží zejména členství České republiky v rozvojových bankách.

Skutečnost, že zahraniční obchod hraje tak závažnou roli v ekonomice České republiky, však některé podněty zavádí daleko za hranice proexportní politiky. Koncepce vývoje daní do roku 2000, účinná podpora dlouhodobých úspor obyvatelstva či možnost tvorby daňově uznatelných rezerv na exportní rizika podnikatelů jsou myšlenky, které spadají do oblasti hospodářské, daňové a dalších politik a nejsou proto zahrnuty do tohoto materiálu.

Vláda ČR je přesvědčena, že aktivity na podporu vývozu jsou a musí být činností soustavnou. Ani pozitivní změna dynamiky exportu v roce 1997 nemůže znamenat snížení úsilí příslušných orgánů států v této oblasti a naopak je nutno hledat další formy a zintenzivňovat využívání cest již uplatňovaných.

Aktivity, zaměřené na podporu exportu však tvoří jen dílčí část širší ekonomické politiky vlády. Vláda považuje za významné například i získávání zahraničních investic do české ekonomiky. Zkušenost ukázala, že tyto investice jsou ve své převážné většině zaměřeny na exportní produkci a v delším časovém období tak napomáhají výrazně zvýšit český export.

Ve vládě existuje široká shoda, pokud jde o další posilování proexportní politiky vlády v kontextu celkové hospodářské politiky. Je nutné si však uvědomit, že podpora exportních aktivit ze státního rozpočtu podléhá stejným kritériím jako ostatní vládní programy a nelze ji proto nadřazovat nad ostatní vládní priority. Podpora exportu ze státních prostředků proto musí obstát v konkurenci ostatních vládních výdajů. Vláda má přitom jasné limity, které nehodlá překročit. Zároveň si je plně vědoma svých závazků, vyplývajících z přijatých mnohostranných dohod jak v rámci Světové obchodní organizace a OECD, tak Evropské unie i Světové banky. Také tyto přijaté závazky vytvářejí pro proexportní politiku vlády určité limity.

Přes průřezový charakter zahraničního obchodu se koncepce proexportní politiky zaměřuje zejména na opatření orientovaná na vývoz. Není tedy zamýšlena jako koncepce zahraničního obchodu a nezahrnuje proto ty kroky, které směrují k ochraně trhu, mají antiimportní charakter a pod.

II. HLAVNÍ PRINCIPY A SMĚRY PROEXPORTNÍ POLITIKY VLÁDY

A. HLAVNÍ PRINCIPY PROEXPORTNÍ POLITIKY

Negativní vývoj bilance zahraničního obchodu od roku 1994 vedl vládu k tomu, aby ve svém Programovém prohlášení z července 1996 uvedla, že v zájmu podpory exportu bude cílem vlády vytvoření příznivých obchodně politických podmínek na mnohostranné a dvoustranné bázi, rozšiřování služeb a finančních zdrojů EGAP a ČEB, jakož i zesílení podpory našeho exportu ze strany českých zastupitelských úřadů v zahraničí.

Těmito otázkami se vláda v letech 1996 a 1997 zabývala několikrát na poradách ministrů i na svých zasedáních. Státní rozpočet na rok 1997 pojímá opatření na podporu exportu jako jednu ze základních priorit. Opatření na podporu vývozu se stala rovněž součástí Korekce hospodářské politiky a dalších transformačních opatření i Stabilizačního a ozdravného programu vládní koalice, které byly přijaty v dubnu a květnu 1997.

Stanovování jednotlivých směrů činnosti vlády v oblasti proexportní politiky se opírá o následující obecně platné principy:

Česká republika byla a je velmi aktivním členem Světové obchodní organizace, v rámci které přijala závazky na liberalizaci obchodu, jakož i pravidla světového obchodu. Další závazky ekonomické povahy přijala i v jiných ekonomických organizacích - zejména v Mezinárodním měnovém fondu a OECD. Proces vytvářeni mezinárodně právního rámce pro obchodní a ekonomické vztahy byl v široké míře realizován a dále se prohlubuje i v dimenzi bilaterální.

Vláda vedena zásadou pacta sunt servanda bude i nadále respektovat tyto závazky, bude průběžně zkoumat jejich vzájemnou výhodnost a aktivity v oblasti proexportní politiky jim bude podřizovat.

Vláda vychází z toho, že odstraňování celních a netarifních překážek obchodu a otevírání trhu je důležitým prvkem prohlubování tržního prostředí v domácí ekonomice, vede k likvidaci neefektivních výrob a k posílení vskutku silných a životaschopných podniků a jejich technického rozvoje.

Druhou důležitou součástí tohoto přístupu je reciproční a symetrické vytváření přístupu na trhy jiných zemí, což umožňuje českým podnikatelům výhodně realizovat své zboží a služby za podmínek blízkých a dnes již často shodných s podmínkami ostatních subjektů.

Vláda je rozhodnuta i nadále pokračovat v politice deregulace ekonomických procesů a zasahovat do nich pouze tam, kde hrozí či došlo k postupům porušujícím principy volné soutěže. Tento princip chápe vláda jako jeden z klíčových elementů prohlubování tržně konformních vztahů uvnitř české ekonomiky.

Z tohoto pohledu vláda nahlíží i na vlastní zásahy do ekonomiky s tím, že budou vyloučeny neodůvodněné zásahy protekcionistické či regulační povahy.

Veškeré aktivity, týkající se podpory exportu a zahraničního obchodu je vláda rozhodnuta realizovat nediskriminačně vůči všem podnikatelským subjektům s cílem vytvářet rovné podmínky pro všechny české účastníky zahraničně obchodních operací.

Tento postup bude vláda realizovat zcela průhledným způsobem, aby všechny subjekty mohly za stejných podmínek přistupovat ke všem uskutečňovaným akcím.

Rozhodující kroky v této oblasti se budou i nadále opírat o ústavní pořádek a právní řád České republiky tak, aby každý dotčený subjekt mohl realizovat svá práva a povinnosti.

Vláda konstatuje, že politika na podporu vývozu je prováděna nepřetržitě. V jednotlivých obdobích ekonomického vývoje se však její naplňování může lišit intenzitou realizace jednotlivých kroků, které se svým výčtem neliší od jiných vyspělých zemí, či způsobem, jak jsou jednotlivá opatření v daném období kombinována.

B. HLAVNÍ SMĚRY PROEXPRORTNÍ POLITIKY

Na základě těchto principů se budou aktivity vlády orientovat do následující směrů:

I. Přístup na zahraniční trhy

Vláda bude i nadále pokračovat v eliminaci překážek obchodu s průmyslovými a se zemědělskými výrobky, jakož i se službami.

Vláda tak činila a bude činit jak v rámci mnohostranných obchodních jednání GATT/WTO popř. dalších mezinárodních ekonomických organizací, tak i v dimenzi svých bilaterálních vztahů sjednáváním dohod o oblasti volného obchodu či o celní unii.

2. Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnost

V souladu se základními principy své proexportní politiky vláda činí kroky k vytvoření takových podmínek pro české vývozce, které by byly srovnatelné s podmínkami zahraniční konkurence. Nadále podporuje a rozšiřuje rámec služeb, poskytovaných s cílem zlepšení finanční stránky obchodních operací, zejména cestou rozšiřování a zdokonalování aktivit Exportní garanční a pojišťovací společnosti a České exportní banky.

Tyto instituce bude vláda orientovat tak, aby v rámci disponibilních zdrojů v optimální míře skýtaly záruky a možnosti financování, které budou vskutku proexportně působit.

3. Finanční situace podnikatelských subjektů

Dědictví centrálně plánované ekonomiky se v některých případech ukazuje být zátěží, která velmi znesnadňuje podnikům vyvíjet v tržní ekonomice obvyklou, přirozenou činnost v oblasti vnějších ekonomických vztahů. Vláda proto vytvoří podmínky, aby v odůvodněných případech byla obnovena stabilita finanční situace firem.

4. Informační zdroje

Kvalitní informace jsou jedním ze základních předpokladů pro rozvoj zahraničně obchodních vztahů. Vláda je připravena nadále prohlubovat stávající a vytvářet nové informační systémy tak, aby se zejména malým a středním podnikům dostávaly do rukou takové údaje, které si nemohou samy opatřit a které jim svou vysokou úrovní umožní efektivně participovat na světovém obchodě. Tato oblast je vhodnou příležitostí zejména pro Českou agenturu na podporu obchodu, která byla k tomuto účelu zřízena Ministerstvem průmyslu a obchodu.

5. Zastoupení státu v zahraničí

Za mimořádně důležitý předpoklad pro rozvoj českého zahraničního obchodu považuje vláda vytváření vysoce odborných, ekonomicky orientovaných struktur státu v zahraničí. Vysoká profesionální úroveň českých diplomatů ekonomické orientace umožní České republice tržně konformním způsobem a v souladu s mezinárodními závazky vytvářet příznivé podmínky pro prezentaci české ekonomiky na zahraničních trzích.

6. Obchodní diplomacie

Velmi důležitou roli v sektoru vnějších ekonomických vztahů sehrává obchodní diplomacie. Koordinace vlivových činností zejména vysokých státních úředníků s cílem tržně konformním způsobem a v souladu s mezinárodními závazky upozornit na možnosti české ekonomiky je nezbytnou součástí české proexportní politiky.

7. Výstavy, veletrhy, propagace

Propagační média mohou významně ovlivnit názor na Českou republiku a na její ekonomiku a exportní výkonnost v tomto kontextu zejména. Vláda proto bude i nadále poskytovat významná zvýhodnění těm podnikatelům, kteří se rozhodnou zúčastnit se výstavních a veletržních akcí. Vláda bude hlouběji diskutovat teritoriální a komoditní orientaci těchto akcí s podnikatelskou sférou, berouc přitom ohled na zdrojové možnosti v této oblasti.

8. Teritoriální priority

S cílem koncentrovat a v nejvyšší míře zefektivnit proexportní působení státu zpracuje vláda teritoriální koncepci proexportní politiky, která v několikaletém horizontu a s přihlédnutím ke komoditním možnostem ekonomiky bude činnost na podporu vývozu soustřeďovat do několika vybraných teritorií.

9. Vládní úvěry

V souladu s možnostmi, které nabízí finanční zdroje státu pro tento účel, bude vláda v každém individuálním případě posuzovat otázku poskytnutí vládního úvěru na určitý, teritoriálně a komoditně odůvodněný projekt.

10. Mezinárodní finanční instituce

Vláda bude i nadále posuzovat možnost participace České republiky v dalších mezinárodních finančních institucích, přičemž rozhodující bude hledisko efektivnosti takového kroku.

III. JEDNOTLIVÁ OPATŘENÍ NA PODPORU VÝVOZU

Hluboká provázanost zahraničního obchodu s celou ekonomikou způsobuje, že neexistuje opatření, které by okamžitě a vysoce efektivně stimulovalo exportní výkonnost. Úzké spojení situace v zahraničním obchodě s celkovým hospodářským vývojem neumožňuje řešit situaci isolovanými a dílčími opatřeními. Hlavním směrem proexportní politiky vlády, která je součástí její hospodářské politiky, bude proto kultivace všech faktorů růstu hospodářství jako celku. Na podporu zahraničního obchodu a vývozu zejména vláda přijímá a v brzké době přijme řadu opatření v oblasti ekonomické i právní, opatření, která jsou zaměřena do tuzemska i navenek.

I. OBLAST HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY

a) Korekce hospodářské politiky

Významný podíl zahraničního obchodu na ekonomice země způsobuje značnou citlivost ekonomiky na situaci v zahraničním obchodě České republiky.

Situace v hospodářství České republiky zejména na počátku roku 1997, vyvolávající potřebu omezit domácí poptávku, vedla k některým podpůrným, ale i restriktivním opatřením v oblasti veřejných a soukromých financí. Opatření s tímto postupem související přijala vláda v dokumentech Korekce hospodářské politiky a Stabilizační a ozdravný program vládní koalice. V tomto rámci vláda trvale dbá na to, aby se zpomalilo tempo růstu průměrných mezd a příjmů domácností, přičemž rozhodujícím momentem je zde vazba na odpovídající růst produktivity práce. Mimořádnou důležitost má posílení důvěry v kapitálový trh, bankovní sektor a další finanční instituce, čímž se vytvoří předpoklady pro zvýšení spořivosti obyvatelstva.

Vláda bude i nadále pravidelně vyhodnocovat plnění jednotlivých úkolů v tomto rámci uložených jak z věcného, tak i časového hlediska.

b) Stabilizace finanční situace firem

Často uváděnou příčinou nízké exportní výkonnosti našich podniků jsou závazky a pohledávky, vzniklé zejména do roku 1990 a to buď v důsledku existence nedobytných pohledávek či pohledávek vzniklých v důsledku kurzových rozdílů z devalvací koruny.

Český právní řád neumožňoval úplný odpis nedobytných pohledávek za zahraničními dlužníky a tato situace mimořádně zatěžovala potenciální účastníky zahraničně obchodních operací a často jejich vývozní aktivity výrazně omezovala.

Dne 1. ledna 1998 vstoupí v platnost zákon č. 210/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů. Tato nová právní úprava, umožňující úplný odpis nedobytných pohledávek za dlužníky se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, vzniklých do konce roku 1990, vytvoří předpoklady pro odbřemenění subjektů, působících v oblasti zahraničního obchodu, a pro zvýšení jejich výkonnosti.

Novela přináší i některá další opatření, která ve svém důsledku mohou působit pozitivně na vývozní schopnost ekonomiky. Jde zejména o zrychlení odpisování starého bloku pohledávek, splatných do konce roku 1994 z 10% na 20% ročně, zkrácení doby odpisování nehmotných výsledků výzkumu a vývoje z osmi na dobu 2 až 5 let a výrazné snížení sazby daně z přijmu právnických osob z 39% na 35%, čímž dojde ke zvýšení disponibilních zdrojů této skupiny poplatníků a k rozšíření možnosti jejich reinvestování do proexportně orientovaných výrob.

Vláda projednala a postoupila Parlamentu ČR návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 499/1990 Sb., o přepočtu devizových aktiv a pasiv v oblasti zahraničních pohledávek a závazků organizací v souvislosti s kurzovými opatřeními. Smyslem navrhované novely zákona je umožnit zreálnění hypotetických závazků specializovaných tradingových organizací, které vyplynuly z přepočtu starého bloku pohledávek v zahraničí a tyto pohledávky se staly v důsledku objektivních skutečností zcela nebo z větší části nedobytnými. Jedná se vesměs o závazky z kurzových rozdílů z devalvací koruny v roce 1990.

Vláda po uplynutí určitého období vyhodnotí účinnost přijatých novel zákonů.

c) ČEB a EGAP

Otázka úspěšného umístění se na zahraničních trzích je úzce spjata s financováním a úvěrováním vývozu výrobků. Standardní produkty bankovní sféry byly zásadním způsobem rozšířeny zřízením České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti.

Přijetím zákona č. 58/1995 Sb. o pojišťování a financování vývozu se státní podporou byly vytvořeny základní finanční pilíře systému oficiální podpory exportu s tím, že Česká exportní banka (ČEB), mající povahu exportní úvěrové agentury, zabezpečuje zvýhodněné financování a Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) je výhradním subjektem zejména na poli pojištění politických a komerčních vývozních rizik.

Na základě prokázaného pozitivního vlivu těchto institucí na rozvoj financování a pojišťování vývozu přistoupila vláda ke zpracování návrhu novely zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou.

Obsahem tohoto návrhu je rozšířit služby v oblasti pojištění vývozu včetně vyrovnání ztrát vývozců z rozdílů tuzemských a zahraničních úrokových sazeb u vývozních dodavatelských úvěrů. Česká exportní banka bude moci dále prohloubit své aktivity zejména o možnost poskytování úvěrů bance výrobce, přičemž svou činnost bude banka rozvíjet především v případech, kdy z důvodů nedostatečné kapacity nebo vysokého rizika nebude vývozce moci získat úvěry od komerčních bank.

Činnost obou institucí bude vláda sledovat i v budoucnu s tím vědomím, že jejich finanční závislost na státním rozpočtu bude postupně klesat.

d) Česká agentura na podporu obchodu

Nejen v zemích s přechodovou ekonomikou, ale ve většině zemí světa je akcentována důležitost informačních a poradenských služeb v oblasti exportu s tím, že se tyto aktivity orientují zejména na exportéry menšího a středního rozměru. Všeobecně se vychází z toho, že velké a silné firmy jsou schopny zajišťovat si toky informací vlastní cestou např. prostřednictvím počítačové sítě, nákupem u vysoce specializovaných informačních kanceláří v zahraničí, uzavřením zastupitelských smluv v teritoriu nebo dokonce vysláním svých representantů do zemí jejich přednostního zájmu.

S cílem napomoci poskytováním informací zejména malým a středním podnikům byla zřízena Česká agentura na podporu obchodu, která je příspěvkovou organizací Ministerstva průmyslu a obchodu. Tato agentura vznikla transformací Centra vnějších ekonomických vztahů a zaměřuje se na tyto oblasti:

- informační služby pro vývozce,

- poradenské a konzultační služby,

- vzdělávací služby pro vývozce,

- asistenční a podpůrné činnosti pro vývozce zaměřené na efektivní pronikání českých podnikatelských subjektů na zahraniční trhy.

Prostředky, plynoucí i z fondů PHARE, budou využity k pokračování spolupráce agentury s podnikatelskou sférou, Hospodářskou komorou, Svazem průmyslu a dopravy, profesními svazy a pod.

Vláda považuje za prospěšné, aby z České agentury na podporu obchodu byla v budoucnu vytvořena organizace srovnatelná se standardem obdobných organizací v zahraničí.

e) Podpora malých a středních podniků

Vláda České republiky uskutečňuje řadu programů na podporu podnikání malých a středních podniků, které zahrnují i exportně orientované projekty z oblasti průmyslové výroby, stavební výroby, služeb a zemědělství.

V sektoru zemědělství uplatňovaný program "Export" je zaměřen na vývoz vybraných zemědělských komodit, přičemž podporou je dotace úroků z úvěrů, v roce 1997 ve výši 10 procentních bodů.

Tento program se bude uplatňovat i v roce 1998.

V oblasti průmyslové a stavební výroby a služeb jde o poskytování bankovních úvěrů, záruk za úvěr, případně o příspěvky na úhradu úroků z bankovních úvěrů a úvěry se sníženou úrokovou sazbou.

Pro nadcházející rok je připravován návrh celoplošného programu s přímým exportním účinkem pro podnikatelské subjekty s nejvýše 250 zaměstnanci. Cílem programu je zvýšení ekonomické síly a inovačního potenciálu malých a středních podniků, který povede k vyšší konkurenceschopnosti na domácích a zahraničních trzích.

Dále bude prohlubováno zavádění systémů řízení jakosti podle norem řady ISO 9000, což usnadní pronikání českých výrobků zejména na trhy EU.

Vláda má v úmyslu i nadále v podpoře vývozu prostřednictvím programů pro malé a střední podniky pokračovat.

f) Rozvojová pomoc

Rozvojová pomoc se řídí usnesením vlády č. 153 z března 1995 k zásadám o poskytování pomoci. To definovalo zahraniční pomoc poskytovanou naším státem jako cílený koncepční program účasti a spoluzodpovědnosti ČR při dalším ekonomickém vývoji v rozvojových a transformujících se zemích a jako významnou součást naší zahraniční politiky a uskutečňování obchodně politické strategie, se záměrem následného využití jejího efektu navazujícími obchodně ekonomickými aktivitami českých subjektů v daném teritoriu.

V souladu s členstvím našeho státu v OECD, avšak v závislosti na možnosti státního rozpočtu, poroste náš vklad i do oblasti poskytování rozvojové pomoci. I náš podíl rozvojové pomoci k hrubému domácímu produktu za léta 1996 až 1997 narůstá. Vláda si je vědoma toho, že by se podíl měl přiblížit hodnotě 0,1% HDP, což je nejmenší relativní vklad členské země OECD.

Vláda bude i nadále v poskytování rozvojové pomoci pokračovat, a podle možnosti státního rozpočtu ji i rozšiřovat, neboť ji považuje za významný prvek pronikání českých výrobků na zahraniční trhy. Má proto v úmyslu výrazněji začlenit rozvojovou pomoc do teritoriálně komoditní koncepce proexportní politiky a zajistit, aby finanční prostředky uvolněné ze státního rozpočtu byly v daném časovém období skutečně operativně využity.

g) Regionální rozvojové banky

Skutečnost, že účast České republiky v regionálních rozvojových bankách nemusí být zárukou zvýšení podílu českých subjektů na exportu do dotčených regionů a vysoké náklady se vstupem spojené, dovedly vládu po projednání v poradě ministrů k závěru, že v současné době není uskutečnění vstupu České republiky ani do Asijské rozvojové banky reálné. K tomuto stanovisku vedou i zkušenosti, které s využíváním analogických možností udělala Česká republika v souvislosti se svým členstvím ve Světové bance a v Evropské bance pro obnovu a rozvoj.

h) Vládní úvěry

Důležitým nástrojem podpory vývozu jsou dlouhodobé úvěry poskytované státem za výhodných podmínek, známé jako tzv. soft loans. Tento instrument lze použít na jakékoli dodávky, nejčastěji je ho využíváno na podporu vývozu investičních celků.

Všeobecně existující vazba dlouhodobých vládních úvěrů na vývoz investičních celků je dána zejména vysokou přidanou hodnotou produkce, obsažené v investičním celku, vysokým finančním objemem vývozního obchodního případu a multiplikačním efektem, projevujícím se poptávkou po mnoha dalších domácích výrobcích.

Tento druh zvýhodněného úvěru je využíván většinou vyspělých demokratických zemí, členů OECD, které tak na zahraničních trzích zejména rozvojových zemí a zemí s přechodovou ekonomikou vytvářejí pro české firmy konkurenci, obtížně překonatelnou běžnými komerčními prostředky.

Vláda je proto rozhodnuta obnovit podporu vývozu poskytováním dlouhodobých úvěrů na konkrétní vývozní projekty do určitých teritorií přednostního zájmu.

Vázána svými mezinárodními závazky bude vláda postupovat v souladu s Ujednáním o pravidlech pro oficiálně podporované úvěry (tzv. Konsensus OECD), tento rámec nicméně umožní podnikatelským subjektům České republiky vyrovnat se, pokud jde o financování těchto náročných vývozních operací, zahraniční konkurenci z jiných vyspělých zemí.

Vláda považuje za nezbytně, aby příslušní ministři v krátké době zpracovali bližší podmínky pro poskytování těchto úvěrů tak, aby bylo možno tohoto proexportního opatření využívat. Lze očekávat, že by postupné širší uplatnění tohoto instrumentu mohlo znamenat významné navýšení vývozu.

i) Zadávání veřejných zakázek

Vláda se ztotožňuje s názorem, že pro uchazeče o veřejné zakázky v zahraničí je důležitou referencí dodávka pro tuzemsko.

Příslušná ustanovení zákona č. 199/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů umožňují zadavatelům veřejných zakázek omezit obchodní veřejnou soutěž na tuzemské osoby nebo zvýhodnit nabídkové ceny tuzemských osob vůči nabídkovým cenám zahraničních osob.

Vláda proto předpokládá, že zadavatelé veřejných zakázek ve větší míře využijí této možnosti zvýhodnění tuzemských osob. S ohledem na proces harmonizace právních předpisů s právem Evropské unie vláda neuvažuje s dalším rozšířením výhod v této oblasti.

j) Daňová zvýhodnění

Za proexportní opatření jsou považována i daňová zvýhodnění vývozců, například prostřednictvím tvorby rezerv na exportní rizika, urychlení odpisů i otázka podpory certifikace kvality jejím posuzováním jako nákladové položky a nikoli hrazením ze zisku.

Daňové rezervy, pokud mají mít ekonomický smysl a nemají se stát politickým nástrojem v oblasti daní, mají za úkol zrovnoměrnit a časově rozložit budoucí výdaje, které jsou již v současnosti známy, svým rozsahem vybočují z běžného hospodaření a váží se k jiným zdaňovacím obdobím, než ve kterých jsou vynakládány.

Daňová zvýhodnění vývozců však je možno považovat za nesystémová, neboť by zejména mohla posílit tendence české zboží levně vyvézt a po drobné úpravě v zahraničí za vyšší ceny dovézt. Jestliže daňový systém nepřipouští tvorbu daňově účinné rezervy na krytí jiných podnikatelských rizik, bylo by obtížně zdůvodnitelné, proč vytvářet rezervu na exportní rizika.

Pokud jde o urychlení odpisů pro vývozce, existuje opět námitka nesystémovosti, neboť dynamika daňových odpisů výrazně akceleruje proti odpisům účetním. Je však pravdou, že úpravou odpisové politiky obecně pro všechny podnikatelské subjekty by bylo možno pozitivně ovlivnit i vývoz. Ani certifikáty kvality nelze posuzovat jako nákladovou položku, neboť z hlediska daňových předpisů jde o nehmotný majetek, který lze odepsat do daňových základů za 2 - 5 let.

Přijetím návrhů na daňová zvýhodnění by mohlo dojít k vytvoření spekulativního prostoru pro odklad nebo obcházení daňové povinnosti, ke znevýhodnění ostatních oborů podnikání a ke zpochybnění a narušení věcné podstaty a zdůvodnitelnosti tvorby daňových rezerv a to jistě není cílem těchto iniciativ.