Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Tento zákon upravuje

a) zřízení, postavení, působnost a organizační strukturu Nejvyššího kontrolního úřadu,

b) povinnost a oprávnění Nejvyššího kontrolního úřadu, povinnosti a práva kontrolovaných subjektů.

(1) Zřizuje se Nejvyšší kontrolní úřad jako kontrolní orgán České republiky nezávislý na vládě, jejích orgánech a ústředních orgánech státní správy.

(2) Nejvyšší kontrolní úřad se ve své činnosti řídí pouze zákony.

(3) Nejvyšší kontrolní úřad odpovídá za svou činnost Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna").

(4) Nejvyšší kontrolní úřad má postavení ústředního orgánu České republiky.

(5) Sídlem Nejvyššího kontrolního úřadu je Praha.

Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje

a) tvorbu a užití prostředků státního rozpočtu republiky, jeho příjmy a výdaje,

b) výsledky rozpočtového hospodaření a státní závěrečný účet,

c) hospodaření a nakládání s hmotným, finančním a ostatním majetkem státu a s jeho zdroji, včetně dluhů České republiky a úvěrové činnosti státu, jakož i hospodaření a nakládání s prostředky účelových fondů a s majetkovými právy,

d) hospodaření s finančními prostředky plynoucími státu, státním orgánům, orgánům samosprávy, státním fondům, rozpočtovým a příspěvkovým organizacím a jiným veřejnoprávním subjektům z vnitřních i vnějších zdrojů,

e) zadávání veřejných zakázek,

f) nakládání s prostředky, za něž stát převzal záruku,

g) plnění povinností a využívání práv vyplývajících z právních předpisů nebo povinností uložených na jejich základě, pokud upravují finančně ekonomické vztahy,

h) výkon státní správy.

Kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu podle § 3 tohoto zákona se vztahuje na

a) vládu, ministerstva, jiné správní úřady a další státní orgány s výjimkou Parlamentu České republiky,

b) státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace České republiky,

c) právnické a fyzické osoby, pokud hospodaří s dotacemi, s návratnými finančními výpomocemi nebo s jinými prostředky poskytovanými ze státního rozpočtu České republiky, včetně fondů spravovaných orgány České republiky,

d) právnické osoby s majetkovou nebo finanční účastí státu,

e) Fond národního majetku, Pozemkový fond a jiné právnické osoby zřízené zákonem,

f) další právnické osoby, pokud tak stanoví zákon.

(1) Při kontrole Nejvyšší kontrolní úřad prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné a hospodárné.

(2) Zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu bez ohledu na druh a stupeň utajení.

Nejvyšší kontrolní úřad vypracovává stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu České republiky a předkládá je Poslanecké sněmovně.

(1) Nejvyšší kontrolní úřad na vyžádání Poslanecké sněmovny nebo jejích orgánů vypracovává stanoviska ke zprávám o průběžném plnění státního rozpočtu a předkládá je v dohodnutém termínu Poslanecké sněmovně nebo orgánu, který si je vyžádal.

(2) Nejvyšší kontrolní úřad na vyžádání Poslanecké sněmovny nebo Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "Senát") a jejich orgánů vypracuje a předloží v dohodnutém termínu stanovisko k návrhům právních předpisů týkajících se rozpočtového hospodaření, účetnictví, státní statistiky a výkonu kontrolní, dozorové a inspekční činnosti.

(1) Působnost Nejvyššího kontrolního úřadu vykonávají

a) prezident Nejvyššího kontrolního úřadu,

b) viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu,

c) prezidiální rada Nejvyššího kontrolního úřadu,

d) členové prezidiální rady Nejvyššího kontrolního úřadu,

e) kontroloři a další jeho zaměstnanci, kteří se odborně podílejí na výkonu kontroly.

(2) Vnitřní organizaci Nejvyššího kontrolního úřadu upravuje organizační řád Nejvyššího kontrolního úřadu.

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu a viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu

(1) Nejvyšší kontrolní úřad řídí a jeho jménem jedná navenek prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "prezident").

(2) Prezident odpovídá za činnost Nejvyššího kontrolního úřadu a vykonává jeho správu.

(3) Nepřítomného prezidenta zastupuje v plném rozsahu viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "viceprezident").

(4) Prezident může pověřit viceprezidenta trvalým plněním některých svých úkolů.

(1) Prezidenta a viceprezidenta jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.

(2) Kandidáta na funkci prezidenta mohou navrhnout Poslanecké sněmovně orgány Parlamentu České republiky, vláda, vědecké instituce a další odborné instituce.

(3) Kandidáta na funkci viceprezidenta navrhuje Poslanecké sněmovně prezident.

(4) Prezidentem a viceprezidentem může být jmenován státní občan České republiky, který

a) je způsobilý k právním úkonům,

b) je bezúhonný a jeho odborné zkušenosti, znalosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci vykonávat řádně,

c) má ukončené vysokoškolské vzdělání právnického, popřípadě ekonomického směru,

d) dosáhl věku 40 let.

(5) Funkční období prezidenta a viceprezidenta je šest let.

(6) Prezident a viceprezident může být jmenován opětovně nejvýše na dvě po sobě jdoucí období.

(7) Prezident a viceprezident skládají slib do rukou prezidenta republiky. Slib prezidenta a viceprezidenta zní : "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení".

(8) Složením slibu se prezident a viceprezident ujímají funkce.

(9) Výkon funkce prezidenta a viceprezidenta je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké, pokud taková činnost není na újmu funkce prezidenta a viceprezidenta, jejich významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Nejvyššího kontrolního úřadu.

(10) Výkon funkce prezidenta a viceprezidenta je neslučitelný též s funkcí poslance nebo senátora Parlamentu České republiky, s funkcí ve státní správě, s funkcí člena orgánů územní samosprávy, s funkcí člena správní rady nebo dozorčí rady a s funkcemi v politických stranách a hnutích.

(11) Prezident nebo viceprezident se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, může tak učinit prohlášením sepsaným formou notářského zápisu.

(12) Funkce prezidenta nebo viceprezidenta končí dnem následujícím po dni, v němž prezident nebo viceprezident učinil prohlášení podle odstavce 11 nebo v němž bylo prohlášení podle odstavce 11 prezidentu republiky doručeno.

(13) Výkon funkce prezidenta nebo viceprezidenta dále končí

a) uplynutím jeho funkčního období,

b) odvoláním prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny,

c) dnem zbavení nebo omezení jeho způsobilosti k právním úkonům,

d) dnem právní moci rozudku, jímž byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,

e) úmrtím.

(14) Poslanecká sněmovna může na návrh nejméně 40 poslanců navrhnout prezidentovi republiky odvolání prezidenta

a) porušil-li slib,

b) nevykonává-li funkci po dobu delší než 6 měsíců,

c) neplní-li povinnosti stanovené tímto zákonem,

d) zaniknou-li předpoklady pro výkon funkce uvedené v odst. 4 nebo nastanou-li překážky uvedené v odst. 9 a 10.

(15) Poslanecká sněmovna může na návrh prezidenta navrhnout prezidentovi republiky odvolání viceprezidenta z důvodů uvedených v odst. 14 písm. a) až d).

(16) Uvolní-li se místo viceprezidenta, předloží prezident návrh na nového viceprezidenta Poslanecké sněmovně do 60 dnů ode dne uvolnění místa.

(1) Prezidiální rada Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen "Rada") je devítičlenná. Jejími členy jsou prezident, viceprezident a dalších sedm členů.

(2) Členy Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna na návrh prezidenta na dobu 4 let. Člen Rady může být zvolen opakovaně.

(3) Členem Rady může být zvolen státní občan České republiky, který dosáhl věku 35 let a splňuje podmínky uvedené v § 10 odst. 4 písm. a) až c).

(4) O neslučitelnosti výkonu funkce člena Rady platí obdobně § 10 odst. 9 a 10 tohoto zákona.

(5) Člen Rady skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny tohoto znění: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci zastávat svědomitě a nezneužiji svého postavení."

(6) Složením slibu se člen Rady ujímá své funkce.

(7) Rada projednává a schvaluje

a) stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu České republiky a s ním bezprostředně související kontrolní nálezy,

b) návrh plánu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na příslušný rok a jeho změny,

c) návrh rozpočtu Nejvyššího kontrolního úřadu,

d) souhrnnou roční zprávu o kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu,

e) kontrolní nálezy, které jí přikáže prezident,

f) kontrolní řád Nejvyššího kontrolního úřadu,

g) jednací řád Rady.

(8) Člen Rady vykonává funkci ředitele odboru, jehož řízením ho prezident pověřil.

(9) Člen Rady má povinnost zajistit pravdivost, úplnost a průkaznost kontrolních nálezů pořízených kontrolory odboru jím řízeného a zpráv o kontrolách, jejichž koordinací nebo řízením byl pověřen.

(10) Výkon funkce člena Rady končí

a) uplynutím jeho funkčního období,

b) odvoláním z funkce,

c) doručením jeho rezignace předsedovi Poslanecké sněmovny,

d) dnem zbavení nebo omezení jeho způsobilosti k právním úkonům,

e) dnem právní moci rozsudku, jímž byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,

f) úmrtím.

(11) Návrh na odvolání z funkce člena Rady podává Poslanecké sněmovně prezident,

a) porušil-li člen Rady závažným způsobem své povinnosti vyplývající mu z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů,

b) nevykonává-li funkci po dobu delší než 6 měsíců,

c) zaniknou-li předpoklady uvedené v odst. 3 nebo nastanou-li překážky uvedené v § 10 odst. 9 a 10 tohoto zákona.

(12) Uvolní-li se místo člena Rady, předloží prezident návrh na nového člena Rady Poslanecké sněmovně do 60 dnů ode dne uvolnění místa.

(1) Kontrolora jmenuje do funkce a odvolává prezident na návrh člena Rady.

(2) Kontrolorem může být jmenován státní občan České republiky, který dosáhl věku 30 let a splňuje podmínky uvedené v § 10 odst. 4 písm. a) a b) tohoto zákona, má ukončené vysokoškolské vzdělání nebo složil auditorskou nebo kontrolorskou zkoušku.

(3) O neslučitelnosti funkce kontrolora platí obdobně § 10 odst. 9 a 10 tohoto zákona.

(1) Postup při výkonu kontroly upravuje kontrolní řád schválený Radou.

(2) Kontrolu vykonávají členové Rady a kontroloři na základě písemného pověření prezidenta nebo viceprezidenta.

(3) Při výkonu kontroly má člen Rady povinnosti a oprávnění kontrolora.

(4) V pověření ke kontrole se uvádí název kontroly, kontrolované státní orgány, právnické a fyzické osoby uvedené v § 4 tohoto zákona (dále jen "kontrolované subjekty"), věcné vymezení kontroly, účel kontroly, předpokládaná doba trvání kontroly, jména kontrolorů, jméno vedoucího kontrolní skupiny a jméno člena Rady, který tuto kontrolu řídí.

(5) Kontrolu nesmějí vykonávat kontroloři, u nichž lze mít se zřetelem na jejich poměr k předmětu kontroly nebo na vztah ke kontrolovaným subjektům a jejich zaměstnancům pochybnosti o nepodjatosti.

(6) O kontrolním zjištění pořizují kontroloři kontrolní nález, který obsahuje zejména označení kontrolovaného subjektu, jména kontrolorů, popřípadě dalších osob zúčastněných na kontrole, místo a čas vykonání kontroly, předmět kontroly, přesný popis zjištěných skutečností průkazně doložených, jejich hodnocení s jmenovitým uvedením nedostatků včetně označení ustanovení právních předpisů a opatření vydaných na jejich základě, které byly porušeny, podpisy kontrolorů, datum předání kontrolního nálezu, jména a podpisy osob, které kontrolní nález za kontrolovaný subjekt převzaly.

Kontroloři jsou při výkonu kontroly povinni

a) prokázat se nejpozději při zahájení kontroly kontrolovaným subjektům písemným pověřením podle § 13 odst. 4 tohoto zákona a služebním průkazem,

b) pořídit záznam o zahájení kontroly, v němž se uvádějí bližší údaje o kontrole v souladu s pověřením,

c) postupovat tak, aby při kontrole byl zjištěn skutečný stav věci,

d) šetřit práv a právem chráněných zájmů kontrolovaných subjektů a jejich zaměstnanců,

e) pořídit kontrolní nález podle § 13 odst. 6 tohoto zákona,

f) projednat výsledky kontroly s kontrolovanými subjekty a předat jim návrh kontrolního nálezu,

g) umožnit kontrolovaným subjektům vznést ve lhůtě pěti pracovních dnů od projednání výsledků kontroly, nestanoví-li kontrolor lhůtu delší, námitky proti pravdivosti, úplnosti nebo průkaznosti kontrolních zjištění projednaných podle písmena f),

h) prověřit námitky vznesené podle písm. g) a výsledky kontrolovaným subjektům písemně sdělit do 30 dnů ode dne jejich doručení.

(1) Kontrolované subjekty jsou podle požadavků Nejvyššího kontrolního úřadu a jeho kontrolorů povinny vytvořit podmínky k provedení kontroly, a to

a) umožnit vstup kontrolorům a dalším osobám zúčastněným na kontrole do objektů a na pozemky, pokud souvisejí s předmětem kontroly,

b) poskytnout materiální a technické zabezpečení nezbytné pro výkon kontroly,

c) zajistit nezbytnou součinnost svých zaměstnanců, jejichž účast je při kontrole nutná,

d) ve stanovených lhůtách předložit účetní doklady a další písemnosti bez rozdílu stupně jejich utajení, poskytnout informace a předložit data na paměťových médiích prostředků výpočetní techniky mající vztah ke kontrolovaným skutečnostem,

e) zdržet se jednání, které by mohlo vést ke zmaření účelu kontroly,

f) předložit ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o opatřeních, která učiní k odstranění zjištěných závad, jakož i zprávu o výsledcích jejich plnění.

(2) Kontrolované subjekty mají právo

a) být seznámeny se zahájením kontroly na základě pověření ke kontrole podle § 13 odst. 4 tohoto zákona a obdržet o tom záznam pořízený podle § 14 písm. b),

b) podat prezidentovi námitku o podjatosti kontrolora,

c) být seznámeny s kontrolním nálezem a obdržet jeho stejnopis,

d) vznést námitky proti pravdivosti, úplnosti a průkaznosti kontrolních zjištění kontrolorovi určenému k jejich převzetí v kontrolním nálezu,

e) podat odvolání ke členu Rady, který kontrolu řídí, jestliže námitkám nebylo vyhověno, ačkoliv jejich opodstatněnost lze prokázat, a to ve lhůtě do 10 pracovních dnů ode dne doručení písemného sdělení o výsledku prověření námitek podle § 14 odst. 1 písm. h), pokud nebude dohodnuta lhůta jiná.

(1) Člen Rady je povinen na základě odvolání kontrolovaného subjektu, který je podal podle § 15 odst. 2 písm. e)

a) přezkoumat pravdivost, úplnost a průkaznost kontrolních zjištění a opodstatněnost důvodů proti nim uvedených v odvolání,

b) zajistit na základě výsledku tohoto přezkoumání podle písm. a), aby kontrolní nález obsahoval pouze tvrzení pravdivá, úplná a prokázaná,

c) postoupit nedůvodné námitky uvedené v odvolání k posouzení Radě, která o nich rozhodne s konečnou platností,

d) informovat písemně kontrolovaný subjekt o výsledku přezkoumání jeho odvolání včetně rozhodnutí Rady o jeho námitkách, které byly shledány nedůvodné, a to do 60 dnů od data podání odvolání, pokud nebude dohodnuta lhůta jiná.

(2) Proti rozhodnutí Rady není další opravný prostředek přípustný.

(3) Kontrolovaný subjekt má však právo požádat, aby jeho odlišné stanovisko ke kontrolním zjištěním uvedeným v kontrolním nálezu bylo k němu připojeno a tvořilo jeho součást.

(4) Požadavku kontrolovaného subjektu o připojení odlišného stanoviska ke kontrolnímu nálezu Nejvyšší kontrolní úřad vyhoví.

(1) Nejvyšší kontrolní úřad může uložit pořádkovou pokutu (dále jen "pokuta")

a) fyzické osobě, která zavinila, že kontrolovaný subjekt nesplnil povinnost podle § 15 odst. 1 písm. a) až e) tohoto zákona, až do výše 100 000 Kč,

b) kontrolovaným subjektům, které nepředloží ve stanovené lhůtě písemné zprávy podle § 15 odst. 1 písm. f) tohoto zákona, až do výše 1 000 000 Kč.

(2) O uložení pokuty rozhoduje člen Rady, který příslušnou kontrolu řídí.

(3) Pokutu lze uložit do jednoho měsíce ode dne nesplnění povinnosti.

(4) Pokutu lze uložit i opakovaně, nebyla-li povinnost splněna ani ve lhůtě kontrolorem nově stanovené.

(5) Proti rozhodnutí člena Rady o uložení pokuty může ten, komu byla uložena, podat u Nejvyššího kontrolního úřadu ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí rozklad.

(6) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení o uložení pokuty, jakož i pro řízení o podaném rozkladu ustanovení správního řádu.

(7) O rozkladu proti uložení pokuty rozhoduje prezident; při tomto rozhodování postupuje Nejvyšší kontrolní úřad jako ústřední orgán státní správy.

(8) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu České republiky.

(1) Nejvyšší kontrolní úřad vydává Věstník Nejvyššího kontrolního úřadu, který vychází pravidelně čtyřikrát ročně.

(2) Ve Věstníku se zveřejňuje kontrolní řád, výroční zpráva o kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, poznatky z kontrol a některá další sdělení související s kontrolní a ostatní činností Nejvyššího kontrolního úřadu.

(3) Nejvyšší kontrolní úřad spolupracuje s nejvyššími kontrolními institucemi v zahraničí a může s nimi uzavírat ujednání o kontrolní činnosti. Nejvyšší kontrolní úřad může vysílat členy Rady a kontrolory do mezinárodních nebo nadnárodních kontrolních institucí.

(4) Nejvyšší kontrolní úřad může být členem mezinárodních organizací sdružujících kontrolní instituce.

(1) Prezident předkládá Poslanecké sněmovně

a) stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu České republiky,

b) souhrnnou zprávu o kontrolní činnosti za uplynulý rok.

(2) Prezident předkládá příslušnému orgánu Parlamentu České republiky

a) zprávy o výsledcích kontrolní činnosti (kontrolní nálezy), na jejichž předložení se s příslušným orgánem Poslanecké sněmovny dohodne,

b) stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu ke zprávě o průběžném plnění státního rozpočtu vypracované podle § 7 odst. 1, jestliže si je vyžádá Poslanecká sněmovna nebo některý z jejích orgánů,

c) stanoviska Nejvyššího kontrolního úřadu k návrhům právních předpisů uvedených v § 7 odst. 2 tohoto zákona v případě, že o ně Poslanecká sněmovna, Senát nebo některý z jejich orgánů požádá,

d) plán kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na příslušný rok k jeho projednání v příslušném orgánu Parlamentu České republiky.

(3) Prezident předkládá vládě České republiky k projednání

a) zprávy o závažných zjištěních, kde potřebná opatření k nápravě zjištěného stavu přesahují rámec kompetence jednotlivých ústředních orgánů státní správy,

b) informaci o závažných závadách a nedostatcích, uvedených v kontrolních nálezech předaných příslušným ústředním orgánům státní správy, k jejichž odstranění nebo napravení tyto orgány nepodnikly potřebné kroky.

(4) Prezident má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu České republiky a všech jejich orgánů a schůzí vlády České republiky; požádá-li o slovo, bude mu uděleno.

(5) Prezident se vždy zúčastní jednání Poslanecké sněmovny a vlády České republiky, pokud budou projednávána stanoviska, zprávy a informace, jím předložené podle odst. 1 písm. a), b) a odst. 3.

(6) Prezident se vždy zúčastní jednání Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády České republiky, pokud bude o to některým z těchto orgánů požádán.

(7) Poslanecká sněmovna, Senát, jejich orgány a vláda České republiky mohou předkládat prezidentovi podněty ke kontrolám.