k návrhu zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů, a o změně a doplnění
některých dalších zákonů.
Vzhledem k celkovým společenským a právním
změnám byly práce na novele stavebního
zákona započaty již v roce 1993, a to analýzou
potřeby a rozsahu jeho změn. Jde nesporně
o citlivou problematiku, neboť stavební zákon
se vztahuje na všechny druhy staveb (vodohospodářské,
dopravní, telekomunikací a pozemní obecné
povahy).
Míra a rozsah navrhovaných změn je dán
cílem zjednodušit proces územního plánování
a stavebního řádu při zachování
koncepce zákona, přičemž bylo nutné
brát v úvahu změny stávajícího
právního řádu.
Stavební zákon je rozdělen do dvou relativně samostatných částí, které upravují
a) územní plánování
b) řízení související s povolováním
staveb.
Stavební zákon je předpisem, který
pamatuje na všechny situace, jež mohou nastat v souvislosti
s využíváním území a s
povolováním a užíváním
staveb. V tomto právním předpise jsou
- definovány jednotlivé druhy územně
plánovací dokumentace a územně plánovacích
podkladů,
- upravena pravidla pořizování územně
plánovacích podkladů a územně
plánovací dokumentace (§ 1- 31),
- definovány vybrané činnosti ve výstavbě,
které mohou vykonávat jen osoby s průkazem
odborné způsobilosti (autorizace) a stanoveny požadavky
na výrobky pro stavby (§ 46a-47),
- stanovena procesní pravidla územního, stavebního
a kolaudačního řízení (§
32-85),
- upraveny možnosti stavebního úřadu
nařídit vlastníku stavby určité
opatření, jestliže stavebně technický
stav stavby ohrožuje životy a zdraví osob nebo
došlo k porušení některé právní
povinnosti (údržba stavby, nezbytné úpravy,
odstranění stavby, zabezpečovací práce,
vyklizení stavby, § 86-97),
- stanoveny podmínky výkonu státního
stavebního dohledu (§ 98-104),
- vymezeny sankce za porušení stavební kázně
(§ 105-107),
- upraveny podmínky vyvlastnění (§ 108-116),
- definovány stavební úřady a vymezeny
jejich pravomoce (§ 117-124),
- vytvořeny předpoklady ochrany zvláštních
zájmů a stanovena pravidla spolupráce orgánů
státní správy v řízeních
prováděných podle stavebního zákona
(§ 125-127, § 136, § 138),
- upraveny některé občanskoprávní
vztahy, ke kterým může v souvislosti s povolováním
a užíváním staveb a pozemků docházet
a řešení soudní by bylo nepřiměřeně
zdlouhavé (vstupy na pozemky a stavby, opatření
na sousedním pozemku nebo stavbě, řešení
občanskoprávních námitek § 134-137).
Zjednodušení procesu územního plánování
a stavebního řízení je možné,
jak vyplývá z uvedené systematiky stavebního
zákona, úpravou procesních pravidel pořizování
územně plánovací dokumentace a procesních
pravidel územního a stavebního řízení.
Analýza aplikace stavebního zákona v praxi
stavebních úřadů, jejíž
součástí byly odborné semináře
konané v Praze, Českých Budějovicích,
Karlových Varech, Hradci Králové, Brně
a Ostravě, potvrdila následující okruhy
problémů, které se nejčastěji
vyskytují a z nichž každý sám o
sobě může prodloužit povolovací
řízení:
* chybí územně plánovací dokumentace
obcí podrobnějších měřítek
(územní plány a územní projekty
zón), kde by již všechny územní
vazby včetně potřeb a kapacity infrastruktury,
umístění staveb a funkčního
využití pozemků byly vyřešeny a
dohodnuty s ostatními orgány státní
správy,
* podle nových, v posledních letech přijímaných zákonů k ochraně veřejných zájmů, se vyžaduje stále více dokladů (rozhodnutí, souhlasů, stanovisek) dotčených orgánů státní správy, jejichž opatření tyto předpisy zpravidla ukládají stavebníkovi,
* některá ustanovení stavebního zákona
právě v souvislosti se změnami právního
řádu si začala vzájemně odporovat,
stala se neúplnými, zejména začalo
být nejasné jaké jsou povinnosti stavebníka
na straně jedné a povinnosti stavebního úřadu
na straně druhé.
Mimo tyto problémy obecné povahy je třeba řešit nově
* oprávnění k projektování a provádění staveb,
* požadavky na výrobky trvale zabudované do stavby, které mohou mít vliv na její vlastnosti,
* okruhy staveb, prací a zařízení k jejichž realizaci může postačit ohlášení,
* vyklizení stavby a nařízení zabezpečovacích prací,
* výši sankcí.
Zjednodušení na úseku územního plánování (§ 1 - 31) spočívá:
* ve zpřesnění a jasném definování vztahů všech účastníků projednávání územně plánovací dokumentace (dále v textu ÚPD),
* ve stanovení lhůt (doposud neexistujících) a racionálního postupu,
* v definování tří nových druhů ÚPD místo dosavadních devíti,
* v uplatnění právní
domněnky, že dotčené orgány státní
správy vyjadřují svůj souhlas s projednávanou
ÚPD tím, že ve stanovené lhůtě
neodpoví na výzvu k podání stanoviska,
* v tom, že obcím
je umožněno pořizovat ÚPD oproti dosavadní
situaci, kdy tuto dokumentaci pořizují pouze okresní
nebo pověřené obecní úřady.
Tyto úpravy umožňují zrychlit a racionalizovat
dosavadní komplikovaný proces pořizování
územně plánovací dokumentace. Oproti
současné praxi může novela přinést
významné cca 9 měsíční
zkrácení procesu pořizování
územních plánů obcí (tj. zhruba
čtvrtina až třetina). Nutné postupy,
dosud upravované pouze prováděcí vyhláškou
(např. projednávání konceptu ÚPD),
byly přeneseny do textu stavebního zákona.
V části územního řízení
a stavebního řádu je navrhována
řada změn a zjednodušení cílených
na formálně byrokratickou stránku tohoto
předpisu a na snížení administrativní
náročnosti některých procesních
úkonů a postupů souvisejících
s řízením o stavbách. Jde především
o tyto úpravy:
* rozšiřuje se okruh staveb a opatření, které nevyžadují územní rozhodnutí (§ 32)
* omezují se tzv. vybrané
činnosti ve výstavbě, které mohou
vykonávat jen osoby s oprávněním podle
zvláštního zákona (§ 46a)
* stavebník, který ohlásil stavebnímu úřadu drobnou stavbu nebo stavební úpravu, ji může bez dalšího provést, nebude-li úřad do 30 dnů na ohlášení reagovat (§ 57 odst. 2)
* při povolování
staveb a jejich změn se liberalizuje prokazování
práv stavebníka k pozemku či stavbě
na něm (§ 58)
* v územním a stavebním
řízení se vychází ze skutečnosti,
že právní předpisy mimo rámec
stavebního zákona ukládají zpravidla
stavebníkovi, aby získal souhlas orgánu státní
správy, a proto se v zájmu odstranění
zbytečné byrokracie zakotvuje právní
domněnka, že nesdělí-li dotčený
orgán státní správy, jehož rozhodnutí
bylo podle zvláštních předpisů
opatřeno před zahájením řízení,
ve stanovené lhůtě své stanovisko,
platí, že se stavbou souhlasí (§ 36 odst.
3, § 61 odst. 6)
* informační, reklamní
a propagační zařízení budou
podléhat pouze režimu ohlášení
s tím, že navrhovatel ohlášeného
zařízení musí vyčkat sdělení
stavebního úřadu, že proti provedení
zařízení nemá námitek (§
71 odst. 2)
* stanoví se objektivní
odpovědnost vlastníka stavby za její stavebně
technický stav a pamatuje se na případy,
kdy stavba ohrožuje životy a zdraví osob nebo
hrozí zřícením anebo již k takové
nenadálé události došlo (§ 94)
* doplňují se některé
skutkové podstaty přestupků a deliktů,
které ztěžují výkon státní
správy na úseku stavebního řádu
a dosavadní úprava neumožňuje jejich
postih. Navrhuje se i podstatné zvýšení
horní hranice výše pokut za přestupky
a současné stanovení dolní hranice
pokut včetně možnosti ve vymezených
případech dalšího zvýšení
pokuty za přestupky, jestliže téže osobě
byla v posledních dvou letech uložena pokuta za čin
stejné skutkové podstaty (§ 105 - 107)
* dosavadní nezdravý
a právem kritizovaný stále častější
jev, kdy stavba je realizována bez povolení, v rozporu
s ním, bez ohlášení či v rozporu
s ohlášením, se navrhuje řešit
zpřesněním povinností stavebníka,
bez jejichž splnění dodatečné
povolení stavby nebude možné (§ 88)
* navrhuje se změna živnostenského
zákona. V jeho příloze č. 2 - skupině
213 Stavebnictví se vyčleněním jednoduchých
a drobných staveb liberalizují požadavky pro
získání živnostenských oprávnění
v oborech projektová činnost ve výstavbě
a provádění staveb, jejich změn a
odstraňování
* navrhuje se též
změna zákona o péči o zdraví
lidu, v němž se zpřesňuje výčet
řízení a činností, ke kterým
vydává hygienik závazné stanovisko
* s cílem eliminovat obtíže
vznikající při přípravě,
umísťování a povolování
energetických liniových staveb se rovněž
navrhuje doplnění tzv. energetického zákona
tak, že se podmíněně zakládá
oprávnění investora k cizím nemovitostem.
Návrh novely je v souladu s právem Evropského
společenství a se zásadami sbližování
právních předpisů s technickým
obsahem s technickými předpisy Evropského
společenství tím, že byly upraveny povinnosti
projektanta a zhotovitele stavby při navrhování
a použití výrobků určených
k zabudování do stavby (§ 47).
Ostatní dílčí změny jsou nutné
z důvodů legislativně technických.
Jde především o uvedení pojmů
stavebního zákona do souladu s pojmy souvisejících
právních předpisů. Do zákona
byla dále převedena problematika dosud upravená
prováděcí vyhláškou, jako je
vymezení základních pojmů (§
139, § 139a a § 139b), či povinností stavebníka
a zhotovitele při provádění stavby
(§ 100).
V návrhu se odrazily výsledky projednávání v rámci 1. čtení novely stavebního zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a Programového prohlášení vlády k omezení byrokratického charakteru úřadů státní správy.
Navrhované změny ani doplnění nemají
vliv na koncepci zákona. Předkládaná
novela nevyvolá zvýšení nároků
na státní rozpočet.
K čl. I
K § 3
Nově navržené znění ustanovení
§ 3 zjednodušujícím způsobem vymezuje
funkci a použití územně plánovacích
podkladů, stanoví jejich základní
druhy a zaměření jejich použití.
V oddíle 3 je navrženo zjednodušení systematiky
územně plánovací dokumentace a nahrazení
dosavadních kategorií a stupňů novými
druhy územně plánovací dokumentace.
Dosavadní územní prognóza jako jedna
z kategorií územně plánovací
dokumentace se zařazuje mezi územně plánovací
podklady, které se neschvalují a slouží
pro vymezené potřeby územního plánování.
Podklady pořizované orgány státní
správy dle zvláštních předpisů
jsou využívány v činnosti orgánů
územního plánování a stavebních
úřadů při pořizování
územně plánovací dokumentace a územně
plánovacích podkladů.
Podrobnosti o obsahu a způsobu pořizování
územně plánovacích podkladů
stanoví v souladu s ustanovením § 143 odst.
1 písm. a) stavebního zákona prováděcí
předpis.
K § 4 až 7
Vzhledem k nově navrženému znění
ustanovení § 3 se vypouštějí další
ustanovení podrobně upravující problematiku
územně plánovacích podkladů.
K § 8
Dosavadní kategorie a stupně územně
plánovací dokumentace jsou nahrazovány druhy
územně plánovací dokumentace, které
odpovídají prověřeným a nejvíce
užívaným územním plánům,
jejichž použití zdůraznila již novela
vyhlášky č. 84/1976 Sb., o územně
plánovacích podkladech a územně plánovací
dokumentaci (vyhl. č. 377/1992 Sb.). Zároveň
je vymezen jejich zjednodušený obsah. Územně
plánovací dokumentaci tvoří
- územní plán velkého územního celku,
- územní plán obce (odpovídá územnímu plánu sídelního útvaru),
- regulační plán (odpovídá územnímu plánu nebo územnímu projektu zóny).
Způsob vypracování jednotlivých druhů
územně plánovací dokumentace je předurčen
způsobem jejich užití.
K § 9
Dosavadní pojetí územních plánů
velkých územních celků se zjednodušuje
jejich soustředěním na uspořádání
území, vymezení významných
rozvojových ploch a na koordinaci základních
systémů nadmístního významu
- hlavních dopravních koridorů, technické
infrastruktury a územních systémů
ekologické stability, pořizovaných podle
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Územní
plány velkých územních celků
představují územně technické
řešení společných problémů
v měřítku rozhodném pro území
více obcí nebo okresů.
K § 10
Územní plán obce je jedním ze základních
koncepčních dokumentů pro rozvoj obce. Stanoví
urbanistickou koncepci, na základě které
se bude území obce (města) rozvíjet
a podle níž budou zpracovávány regulační
plány nebo bude rozhodováno o umisťování
staveb nebo využití území. Urbanistickou
koncepci tvoří zásady hmotově - prostorového
uspořádání, základní
architektonické a kompoziční zásady,
funkce a limity využití ploch a významných
objektů, uspořádání dopravy
a technického vybavení a řešení
vazeb zastavěného území a přírodního
prostředí. Základním zaměřením
územního plánu obce je funkční
regulace území, tj. uspořádání
jednotlivých ploch, stanovení podmínek pro
slučitelnost jednotlivých funkcí a činností
spojených s funkčním využíváním
území nebo naopak jejich vyloučením
pro dané území.
Zpracování územního plánu obce
je možné společně pro území
více obcí. Nejde zde o záměnu s územním
plánem velkého územního celku, neboť
jejich pořízení a schválení
je plně v kompetenci příslušných
obcí a obsah územních plánů
obcí je odlišný, protože řeší
na daném území obce funkční
využití ploch. Vzhledem ke specifickým podmínkám,
velikosti území hlavního města Prahy
a statutárních měst a jejich správnímu
členění je možné zpracovat územní
plán obce i pro část území.
K § 11
Regulační plán představuje nástroj
územního plánování navazující
na historické funkce územního plánování
při regulaci výstavby obcí, rozvržení
jednotlivých pozemků, stanovení jejich funkčního
využití a konkrétních podmínek
jejich zástavby. Z hlediska svého základního
koncepčního zaměření je zcela
srovnatelný s dokumenty používanými
v měřítku jednotlivých parcel v zahraničí.
Využívá rovněž zkušeností
ze zpracování územních plánů
a projektů zón. Vzhledem ke konkrétním
zásahům do uplatňování vlastnických
a jim obdobných práv k pozemkům nebo stavbám
si tento druh územně plánovací dokumentace
vyžaduje adekvátní způsoby projednání
a rovněž rozhodování o případných
námitkách vlastníků. Dosavadní
právní úprava obsahu, projednání
a užití regulačního plánu, kterou
obsahovala prováděcí vyhláška,
byla vzhledem k vlivům na vlastnická práva
k nemovitostem a k postupu v následných řízeních
nedostatečná. Proto základní principy
jsou upravovány přímo v zákoně
aniž se mění rozsah povinností, ukládaných
dříve prováděcí vyhláškou.
Regulační plán se zpracovává
pro části obcí a to nejen z ryze praktických
důvodů, ale zejména s přihlédnutím
k jednotlivým charakteristickým souvislostem funkčního
využití ploch buď stanovených územním
plánem obce nebo vyplývajících z dosavadního
využití a tendencí rozvoje území
a stanovených příslušným orgánem
obce pro požadovaný rozvoj dané části
území v zadání regulačního
plánu. V případech zejména malých
obcí bude možné po vyhodnocení konkrétních
podmínek vzhledem k jejich jednoznačnosti zpracovat
regulační plán pro celé území
obce.
K oddílu 3a)
Za § 11 se vkládá oddíl přehledně
vymezující působnosti orgánů
územního plánování, dosud upravované
na několika místech stavebního zákona
a jeho prováděcích předpisů
a v dalších zákonech a obecně závazných
právních předpisech.
K § 12
Působnost orgánů územního plánování
byla v podmínkách původního znění
zákona vykonávána orgány soustavy
národních výborů, ministerstvy republik
a bývalé federace. Novelizace působností
orgánů územního plánování
byla provedena již několikrát přímo
i nepřímo a současná podoba stavebního
zákona musela být pro potřeby praxe interpretována
(viz § 139 odst. 9). Základní řešení
kompetencí na úseku územního plánování
však také naráží v praxi podle
místních podmínek na řadu komplikací
při jejím faktickém zajišťování.
Návrh nové právní úpravy působností
orgánů územního plánování
vychází z dosud platných principů
(výkon státní správy), navazuje na
základní koncepci rozdělení působností
a přináší některé nové
prvky umožňující reagovat zejména
na potřeby při zajišťování
územně plánovací dokumentace obcí.
Návrh je limitován dosavadní neexistencí
vyšších územních samosprávných
celků a dosavadním asymetrickým modelem,
který svěřuje působnost orgánům
obcí na jedné straně a ministerstvu na straně
druhé. Přitom územně plánovací
dokumentaci sídelních útvarů a zón
schvalují i v současnosti všechna obecní
zastupitelstva, ale pořizovat je mohou pouze pověřené
obecní úřady (určené nařízením
vlády). Okresní úřady vykonávají
podle platné právní úpravy pouze funkce
nadřízeného orgánu územního
plánování vůči obecním
úřadům, zajišťují úkoly
kontrolní a metodické.
Ministerstvo obrany vykonává samostatně působnost
na území pěti vojenských újezdů.
K § 13
Všechny obce budou mít možnost pořizovat
územní plány obcí, regulační
plány a územně plánovací podklady.
Obecní zastupitelstvo schvaluje podle platné právní
úpravy územně plánovací dokumentaci
sídelních útvarů a zón (§
36 odst. 1 písm. n) zákona o obcích) a tato
zásada je v navrhované úpravě respektována.
K § 14
Okresní úřad vykonává působnost
nadřízeného orgánu územního
plánování vůči obcím
na území okresu tak, jak to vyplývá
z jeho postavení ve struktuře státní
správy. Navrhovaná úprava umožňuje,
aby okresní úřad pořizoval pro obec
územně plánovací dokumentaci na její
žádost v případech, kdy obec nebude
schopna zajistit tuto činnost z objektivních důvodů
sama. Jedná se o využití odbornosti pracovníků
okresních úřadů pro potřeby
obcí při pořizování územně
plánovací dokumentaci.
Působnost Ministerstva pro místní rozvoj
je soustředěna na úkoly ústředního
orgánu územního plánování
a na úkoly, které budou vykonávat vyšší
územní samosprávné celky a které
v současnosti není možné vzhledem k
povaze věci svěřit jiným orgánům
státní správy.
K § 15
Na území pěti stávajících
vojenských újezdů platí zvláštní
režim, který vylučuje uplatnění
"civilní" statní správy. Veškerou
působnost vykonává Ministerstvo obrany.
K § 16
Ustanovení se vypouští vzhledem k tomu, že
v ustanoveních § 12 až 15 je nově stanovena
působnost orgánů územního plánování,
která zahrnuje také příslušnost
pořizování územně plánovací
dokumentace, původně upravovanou ve vypouštěných
ustanoveních pro orgány bývalých národních
výborů a bývalých ústředních
orgánů státní správy.
K § 17
Rozhodnutí o pořízení územně
plánovací dokumentace je plně v kompetenci
orgánu, který je příslušný
k jejímu schválení. Vypouští
se tedy ustanovení o možnosti uložit pořízení
územně plánovací dokumentace. Na základě
vlastního nebo jakéhokoli jiného podnětu
posoudí příslušný schvalující
orgán nezbytnost pořízení územně
plánovací dokumentace na jedné straně
a finanční, materiální a organizační
předpoklady na straně druhé.
K § 18
Ustanovení se vypouští, protože v §
12 až 15 se nově upravuje působnost orgánů
územního plánování, která
nahrazuje také dosavadní ustanovení §
18 o příslušnosti bývalých národních
výborů a bývalých orgánů
státní správy pořizování
zrušených kategorií a stupňů
územně plánovací dokumentace.
K § 20
Na základě rozhodnutí schvalujícího
orgánu zpracuje pořizovatel zadání
územně plánovací dokumentace, ve kterém
stanoví hlavní cíle a požadavky pro
její vypracování.
Zadání je vstupní dokument do procesu pořizování
územně plánovací dokumentace a podléhá
projednání s jednotlivými subjekty. Režim
projednání návrhu zadání je
proto diferencován podle povahy těchto subjektů
a podle zájmů, které při projednávání
územně plánovací dokumentace uplatňují.
Zvláštní způsob projednání
je stanoven pro dotčené orgány státní
správy, které na základě zvláštních
právních předpisů hájí
zájmy na jednotlivých úsecích státní
správy. Pořizovatel je rovněž povinen
informovat orgány územního plánování
sousedních územních obvodů. U projednání
zadání územního plánu velkého
územního celku se stanoví zvláštní
režim pro jednání s orgány dotčených
obcí. Před schválením zadání
pro územní plán obce a regulační
plán se vždy vyžaduje projednání
s nadřízeným orgánem územního
plánování, který již v této
etapě sleduje splnění požadavků
podle § 25.
K § 21
Nově se upravuje v § 21 projednání konceptu
řešení územně plánovací
dokumentace, které bylo doposud upraveno pouze ve vyhlášce
č. 84/1976 Sb., o územně plánovacích
podkladech a územně plánovací dokumentaci,
ve znění vyhlášky č. 377/1992
Sb. a bylo zaměřeno na projednání
odborných otázek. Z hlediska metodiky postupu při
zpracování územně plánovací
dokumentace má etapa konceptu klíčový
význam. V ní se rozhoduje o volbě alternativ
nebo variant a o způsobu dokončení vlastního
návrhu. Proto se těžiště projednávání
územně plánovací dokumentace posunuje
do této etapy včetně rozhodování
o uplatněných námitkách.
Způsob projednání je diferencován
podle jednotlivých subjektů a podle zájmů,
které při pořizování územně
plánovací dokumentace hájí. Při
projednání konceptu je vyžadováno vždy
účinné seznámení všech
s obsahem navrhovaného řešení a to předpokládá
jednání formou veřejných schůzí,
na kterých představitelé pořizovatele
a zpracovatele podají odborný výklad a příslušná
vysvětlení. Vzhledem k tomu, aby všechny subjekty
měly možnost si prověřit navrhované
způsoby řešení, popřípadě
vyžádat expertizní posudky, jsou lhůty
pro podání stanovisek, připomínek
a námitek stanoveny tak, aby po vlastním jednání
k tomu měly příležitost. Zvláštní
pozornost je věnována u územního plánu
velkého územního celku projednání
s dotčenými obcemi, které reprezentují
důležité místní zájmy
a přiznává se jim právo uplatňovat
námitky, o kterých musí rozhodnout schvalující
orgán.
Zvláštní postavení mají při
projednání konceptu řešení územně
plánovací dokumentace vlastníci pozemků
a staveb, jejichž práva jsou dotčena řešením
regulačního plánu, územního
plánu obce a řešením veřejně
prospěšných staveb v územním
plánu velkého územního celku. Rovněž
oni mohou podávat námitky, o kterých musí
rozhodnout schvalující orgán. Pro uplatnění
námitek se stanoví v souladu s koncentrační
zásadou přiměřené lhůty.
Ustanovení odstavce 6 navazuje na dosavadní praxi
prověřování konkrétních
řešení územně plánovacích
problémů urbanistickou studií a rozšiřuje
uplatnění tohoto způsobu i na použití
územní prognózy pro územní
plány velkých územních celků.
Jde v podstatě o návaznost na zpracované
urbanistické studie nebo územní prognózy,
kdy za podmínky jejich projednání podle pravidel,
která platí pro projednání konceptu,
je možné upustit od úvodních etap pořizování
územně plánovací dokumentace a použít
urbanistické studie nebo územní prognózy
jako podklad pro zpracování návrhu územně
plánovací dokumentace. V těchto případech
schválené zadání plní funkci
souborného stanoviska, protože obsahuje pokyny k dokončení
prací a také rozhodnutí o uplatněných
námitkách při projednávání
urbanistické studie nebo územní prognózy.
K § 22
Projednání návrhu územně plánovací
dokumentace navazuje na projednání konceptu. Představuje
možnost prověřit jak byly splněny pokyny
pro zpracování návrhu a jakým způsobem
byly vyřešeny požadavky jednotlivých subjektů,
které se projednání konceptu územně
plánovací dokumentace zúčastnily.
Nepředpokládá se již projednávání
formou schůzí, ale pouze vystavení návrhu
k veřejnému nahlédnutí a podání
připomínek ze strany veřejnosti. Dotčené
obce a vlastníci dotčených pozemků
a staveb mohou uplatnit své námitky. Zvláštní
režim je stanoven vždy pro projednání
s dotčenými orgány státní správy,
se kterými musí být návrh dohodnut,
pokud ve stanovené lhůtě uplatní svá
stanoviska. K posílení operativnosti projednávání
s orgány státní správy se stanoví
zásada, že pokud ani po opakované výzvě
neuplatní svá stanoviska v dodatečné
lhůtě, má se za to, že s návrhem
souhlasí.
K § 23
Pořizovatel předkládá schvalujícímu
orgánu vyhodnocení celého projednání
s podrobným odůvodněním navrhovaného
rozhodnutí. Těm, kteří uplatnili námitky,
musí být ve stanovené lhůtě
sděleno jakým způsobem a proč bylo
rozhodnuto.
K § 24
Dosavadní znění § 24 se stává
vzhledem k nově navrhovanému ustanovení §
21 a § 23 nadbytečným, proto se vypouští.
K § 25
Nadřízený orgán územního
plánování sleduje celý průběh
pořizování územně plánovací
dokumentace a před jejím schválením
vydává stanovisko, kterým potvrzuje správnost
postupu při projednávání územně
plánovací dokumentace a soulad návrhu s požadavky
tohoto zákona a ostatních právních
předpisů. K zabezpečení návaznosti
územně plánovací dokumentace má
nadřízený orgán územního
plánování povinnost prověřit
návrh s již zpracovanými dokumenty. Nadřízený
orgán územního plánování
tedy nezasahuje do vlastního věcného řešení.
Bez kladného stanoviska orgánu územního
plánování, které je vázáno
na stanovená hlediska, nelze územně plánovací
dokumentaci schválit, ledaže by byl i přes
výzvu pořizovatele nečinný (odst.
3).
K § 26
Příslušnost ke schvalování územně
plánovací dokumentace je upravena v návaznosti
na vymezení působnosti orgánů územního
plánování. Současný stav organizačního
uspořádání státní správy
a samosprávy výrazně limituje možnosti
úpravy a předkládaný návrh
představuje tedy dočasné řešení.
Územní plán velkého územního
celku schvaluje podle platné právní úpravy
Ministerstvo pro místní rozvoj. Ponechává
se možnost vládě, aby si vyhradila schválení
územního plánu velkého územního
celku (půjde zejména o případy v příhraničních
oblastech nebo o problémy celorepublikového významu)
a územně plánovací dokumentace území
vojenských újezdů.
V návaznosti na zákon o obcích je upravena
příslušnost obce ke schvalování
územních plánů obcí a regulačních
plánů, které funkčně a obsahově
nahrazují dosud pořizovanou územně
plánovací dokumentaci sídelních útvarů
a zón.
K § 27
Vypouští se ustanovení, které zakládalo
pravomoc vyhrazovat si schvalování územně
plánovací dokumentace v soustavě bývalých
národních výborů a v bývalé
České a Slovenské Federativní Republice.
K § 29
Navržená úprava navazuje na platná ustanovení,
která požadují vyhlásit závazné
části územně plánovací
dokumentace obecně závaznými právními
předpisy příslušných orgánů.
Příslušnost k vydání obecně
závazných vyhlášek obce v přenesené
působnosti se stanoví v souladu s výjimkou
podle § 36 odst. 3 zákona o obcích. V závazné
části územně plánovací
dokumentace schvalující orgán v případě
potřeby vymezuje veřejně prospěšné
stavby, pro které lze pozemky, stavby a práva vyvlastnit.
Úpravou odst. 1 se zjednodušuje text, jeho význam
se nemění.
Úprava odstavce 3 navazuje na změnu terminologie
územně plánovací dokumentace a rozšiřuje
závaznost územně plánovací
dokumentace na rozhodování v území
ve stavebním řízení, v řízení
o změně užívání staveb
apod.
K § 30
Dosavadní úprava sledování použitelnosti
schválené územně plánovací
dokumentace byla doplněna o respektování
návazností na následně schválenou
územně plánovací dokumentaci "vyšších"
stupňů. Uvedená činnost je kontinuální
povinností orgánů územního
plánování a její doplnění
o přesná pravidla návaznosti územně
plánovací dokumentace nepředstavuje oproti
dosavadní praxi výraznou změnu nároků
na výkon státní správy orgánů
územního plánování a jejich
rozpočty.
K § 31
Ustanovení o pořizování se omezuje
pouze na pořizování změn územně
plánovací dokumentace a zpřesňuje
se tak, aby byl jasný postup zejména v úvodních
etapách. Přiměřené použití
ustanovení upravujících pořízení
územně plánovací dokumentace se vztahuje
na celý proces (tj. § 20 až 29).
K § 32
Ukázalo se jako nedostatečné, že není
v zákoně samostatně upraveno rozhodnutí
o dělení a scelování pozemků
jako významný akt pro možnost využívání
území. Jde zejména o potřebu dělení
pozemků v souladu se záměry a cíli
územního plánování a zabezpečení
přístupu k pozemkům a stavbám.
Dosud jsou podmínky pro sloučení územního
a stavebního řízení, upuštění
od vydání územního rozhodnutí
a případy, kdy se územní rozhodnutí
nevydává, upraveny v prováděcím
předpise, ačkoli jde o požadavky zákonné.
Územní rozhodnutí se nebude vydávat
v případech taxativně uvedených v
odstavci 2. Pokud se týká staveb uvedených
v odstavci 2 písm. c) vychází se z toho,
že z hlediska záměrů a cílů
územního plánování není
nutno takovou stavbu zvlášť posuzovat a ochrana
veřejných zájmů, zejména na
úseku životního prostředí a zdraví,
je dostatečně zajištěna ve stavebním
řízení. V návaznosti na doplnění
písmene e) v odstavci 1 se stanoví, že se nevydává
rozhodnutí o dělení nebo scelování
pozemků, jsou-li pro ně stanoveny podmínky
jiným rozhodnutím či opatřením.
V odstavci 3 jsou stanoveny předpoklady, při jejichž
splnění může stavební úřad
sloučit územní a stavební řízení
a vydávat pouze jedno rozhodnutí.
K § 34
S ohledem na zvýšenou ochranu vlastnických
práv se nově stanoví okruh účastníků
řízení tak, že jimi jsou kromě
navrhovatelů vlastníci pozemků a staveb,
včetně sousedních. Z účastenství
se vylučují vlastníci sousedních pozemků
a staveb, jde-li o řízení o ochranném
pásmu nebo chráněném území
či o stavební uzávěře. Postavení
obcí jako účastníka řízení
se v odstavci 3 zdůrazňuje pro případy,
že by obec nebyla účastníkem řízení
z titulu vlastnictví k pozemkům, aby v územním
řízení mohla vždy hájit důležité
místní zájmy, např. vyplývající
ze schváleného programu rozvoje územního
obvodu obce. Doplnit bylo nutno okruh účastníků
řízení o osoby, pro které toto postavení
vyplývá ze zvláštních předpisů,
jako je tomu například v případech
občanských sdružení uvedených
v § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny.
K § 35 odst. 2
Nově začleněným zněním
odstavce 2 se řeší problémy, kdy u staveb
(opatření), jejichž negativní vlivy
a účinky budou překračovat limitní
hodnoty, stanovené ve zvláštních právních
předpisech, nebylo možno uložit navrhovateli,
aby současně předložil též
návrh na vyhlášení ochranného
pásma, včetně potřebných dokladů
a grafických příloh.