PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
257
Návrh
poslanců Oldřicha Kužílka a Hany Marvanové
na vydání
zákona
ze dne ..............1997,
kterým se mění zákon české národní rady č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník
Paralament se usnesl ba tomto zákoně České republiky:
Čl. I
V zákoně Českíé národní rady č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, se §7 odst. 3 vypouští.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Oldřich Kužílek v.r.
Hana Marvanová v.r.
Důvodová zpráva
I.
Obecná část
Navrhované zrušení § 7 odst. 3 zák. ČNR č. 102/1992 Sb. je vyvoláno nálezem Ústavního soudu České republiky z 9. října 1996, který byl vyhlášen pod č. 280/1996 Sb., a který uvedené ustanovení označil za neústavní.
Město Kroměříž se jako navrhovatel obrátilo na Ústavní soud a s ústavní stížností proti rozhodnutí Ministerstva obrany, které zamítlo žádost města o udělení souhlasu s prodejem bytů ozbrojených složek v domech ve vlastnictví města. Omezení vlastnického práva k bytům ozbrojených složek za účelem zbezpečení bytových potřeb osob půspbících v resortech garantujících obranu státu a ochranu veřejného pořádku zakotvují ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů a § 7 odst. 3 zákona č. 102/1992 Sb. Tato ustanovení shledal Ústavní soud v ropzporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť nesplňují podmínky omezení základního práva, resp. svobody v důsledku jeho kolize s jiným základním právem resp. svobodou nebo veřejným statkem.
Ústavní soud zrušil ke dni 1. listopadu 1997 pouze ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb. Návrh na zrušení též ust. § 7 odst. 3 zák. ČNR č. 102/1992Sb. z ryze formálního důvodu odmítl. Učinil tak, neboť toto zákonné ustanovení nebylo v případě navrhovatele uplatněno, což je podmínkou pro možnost dovolávat se u Ústavního soudu jeho zrušení. V této situaci je podle Ústavního soudu "odstranění rozporu v právím řádu vzniklého zrušením pouze jednoho ze dvou zákonných ustanovení, která jsou v rozporu s ústavními zákony, resp. mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, úkolem demokratického zákonodárce".
Smyslem navrhované právní úpravy je tedy obnovení souladu právního řádu s ústavním pořádkem České republiky. Důležitým faktorem je také skutečnost, že ustanvoení § 7 odst. 3 zák. ČNR č. 102/1992 Sb. nerespektují ochranu vlastnického práva a rovné postavení všech vlastníků podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod znemožňuje obcím disponovat byty ve svém vlastnictví. To je v protikladu s vytvořením trhu s byty jako jedné z priorit současné bytové politiky.
Navrhovaná novela ja také plně v souladu se záměrem vlády obsaženém v návrhu věcného záměru zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jehož cílem je změnit dosavadní nevyhovující právní úpravu nájmu bytu. Jeho přijetí však neleze očekávat dříve než v polovině roku 1998, což je také důvodem urychleného předložení novely.
Navrhované zrušení § 7 odst. 3 zák. ČNR č. 102/1992 Sb. nevyvolává bezprostředně nároky na státní rozpočet, protže svou účinností nezmění nic v nájemním vztahu současných nájemníků. Hospodářský a finanční dosah navrhované novely může nastat v budoucnu teprve zahájením výstavby nebo koupí domů s byty státem, popřípadě adaptací budov ve státním vlastnictví, pro uspokojení bytových potřeb určitých kategorií státních zaměstnanců. K tomu by však došlo i bez této novely.
II.
Zvláštní část
K článku I
Předkladatelé se shodují s názorem ústavního soudu, že právo vojáků z povolání vůči orgánům ministerstva obrany (vojenské správě) nebo ministerstva vnitra na zabezpečení bytu v místě jejich služebního zařazení zakotvené v § 28 odst. 3 zák. č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, lze dosáhnout i jinými postupy než postupem podle § 7 odst. 3 zák. ČNR č. 102/1992 Sb. Je třeby volit cestu aktivní politiky státu, která realizaci tohoto práva zabezpečí (např. adaptací vhodných nemovitostí ve státním vlastnictví, koupí bytů do státního vlastnictví nebo výstavbou bytů pro účely bydlení příslušníků ozbrojených složek atd.)
Obecná úprava smlouvy o nájmu bytu je v současnosti obsažena v ustanoveních § 685 - § 716 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ustanovení § 7 odst. 3 zák. ČNR č. 102/1992 Sb. má tedy vůči občanskému zákoníku povahu zvláštního zákona a samotné jeho vypuštění nevyvolává potřebu změny či zrušení jiných právních předpisů.
K článku II
Den účinnosti navrhovaného zákona navrhujeme dnem vyhlášení tak, aby zákon nabyl účinnosti co nejdříve po zrušení § 22 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb. Jedině tak nedojde k déle trvajícímu rozporu v právním řádu, před kterým Ústavní soud ve svém nálezu varuje.
Takto je označen text, který se vypouští.
102/1992 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 19. února 1992,
kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona
č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský
zákoník
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Působnost obcí při zajišťování bytové náhrady
§ 1
(1) Nemůže-li pronajímatel, který vypověděl nájem bytu s přivolením soudu, nebo ten, v jehož prospěch byla rozhodnutím soudu stanovena jiným osobám povinnost vyklidit byt, zajistit bytovou náhradu, [§ 712 občanského zákoníku, ve znění zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník.] může požádat o zajištění této náhrady u obce, na jejímž území je byt, který má být vyklizen. stejně postupuje pronajímatel, jestliže stavební úřad povolil odstranění
stavby. [§ 88 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).]
(2) O zajištění bytové náhrady pro toho z rozvedených manželů, který podle rozhodnutí soudu nebo podle dohody rozvedených manželů má povinnost po zrušení společného nájmu se z bytu vystěhovat, může požádat kterýkoliv z rozvedených manželů.
§ 2
(1) Obec zajišťuje bytovou náhradu tím, že navrhne nájemci uzavření smlouvy o nájmu bytu, popřípadě místnosti v domě, který je v jejím vlastnictví, anebo tím, že uzavře smlouvu o nájmu bytu v domě jiné právnické nebo fyzické osoby ve prospěch osoby, která je povinna byt vyklidit. [§ 50 občanského zákoníku.]
(2) Zajišťování bytové náhrady patří do samostatné působnosti obcí.
§ 3
(1) Obec určí pořadí žádostí o bytovou náhradu podle naléhavosti. Obec podle místních podmínek přednostně zajišťuje bytové náhrady v případě výpovědi nájmu bytu z důvodů uvedených v § 711 odst. 1 písm. a) zákona č. 509/1991 Sb.
(2) Obec může stanovit pro určení pořadí podrobnější kritéria obecně závaznou vyhláškou. [§ 16 zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení).]
§ 4
O tom, že je zajištěna bytová náhrada, která je způsobilá k nastěhování a k řádnému užívání, vydá obec tomu, kdo o bytovou náhradu žádal potvrzení.
§ 5
Obec, v níž je vyklizovaný byt, může zajistit bytovou náhradu v jiné obci na základě dohody s touto obcí jen za podmínek stanovených v § 711 odst. 1 písm. c) a d) a § 712 odst. 2 občanského zákoníku.
§ 6
(1) Zanikne-li nájem bytu sjednaný na dobu určitou výpovědí před uplynutím sjednané doby, má nájemce právo na bytovou náhradu v rozsahu jako při zániku nájmu bytu.
(2) Právo na bytovou náhradu má nájemce v případě uvedeném v odstavci 1 jen po dobu, na kterou byl nájem původně sjednán.
(3) Zanikne-li nájem bytu sjednaný na dobu určitou delší deseti let uplynutím této doby, má nájemce právo na bytovou náhradu, pokud po uzavření nájemní smlouvy nastanou na jeho straně takové závažné okolnosti, že na něm není možno spravedlivě požadovat vyklizení bytu bez náhrady.
ČÁST DRUHÁ
Služební byty, byty zvláštního určení
a byty v domech zvláštního určení
§ 7
(1) Služební byty jsou:
a) byty v domech a jiných objektech určené pro ubytování osob, které mají v těchto bytech bydlet ze služebních důvodů proto, že by jinak byl ohrožen provoz objektů nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání,
b) byty ve vlastnictví nebo v nájmu právnických a fyzických osob, které slouží k ubytování jejich pracovníků, a rovněž byty v domech ve vlastnictví nebo v nájmu právnických a fyzických osob, které slouží k ubytování jejich pracovníků,
c) byty ozbrojených složek, za něž se považují byty v domech výhradně určených pro ubytování vojáků z povolání a občanských pracovníků vojenské správy, pracovníků federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra České republiky a příslušníků Federálního policejního sboru, vojsk federálního ministerstva vnitra, Federální bezpečnostní informační služby, Sboru hradní policie, Policie České republiky a Sboru nápravné výchovy České republiky.
(2) Smlouvu o nájmu služebního bytu uvedeného v odstavci 1 písm. a) a b) lze uzavřít, jestliže se nájemce zavázal zajišťovat práce, na které je nájem tohoto bytu vázán.
(3) Smlouvu o nájmu bytu ozbrojených složek lze uzavřít jen na základě písemného doporučení orgánů ozbrojených složek a ministerstev uvedených v odstavci 1 písm. c) a v § 8 tohoto zákona.
§ 8
Byty, které mají přechodně charakter služebních bytů, jsou jednotlivé byty v domech ve vlastnictví obce nebo státu, které získaly federální ministerstvo obrany, federální ministerstvo vnitra, Federální bezpečnostní informační služby, Sbor hradní policie, ministerstvo vnitra České republiky a ministerstvo spravedlnosti České republiky ze státní bytové výstavby pro ubytování vojáků z povolání a příslušníků ozbrojených složek uvedených v § 7 odst. 1 písm. c) tohoto zákona, jestliže jsou jimi užívány ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona; tyto byty pozbudou své povahy, jestliže nájemce není nebo přestal být vojákem z povolání nebo příslušníkem ozbrojené složky nebo jestliže nájemcem se stala i jiná osoba.
§ 9
(1) Byty zvláštního určení jsou byty zvlášť upravené pro ubytování zdravotně postižených osob. Podrobnosti stanoví obecně závazný právní předpis.
(2) Smlouvu o nájmu bytu zvláštního určení může pronajímatel uzavřít jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, pokud si to vyhradil. Pokud byl bez zvláštního určení zřízen ze státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, lze tuto smlouvu uzavřít jen na doporučení okresního úřadu, který si před vydáním doporučení vyžádá vyjádření Vládního výboru pro zdravotně postižené občany České republiky.
§ 10
(1) Byty v domech zvláštního určení jsou byty v domech s počevatelskou službou [§ 49 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.] a v domech s komplexním zařízením pro zdravotně postižené občany.
(2) Smlouvu o nájmu bytu v domě zvláštního určení může pronajímatel uzavřít jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, nebo jeho právního nástupce. Pokud byl byt v domě zvláštního určení zřízen ze státních prostředků nebo stát na jeho zřízení přispěl, lze tuto smlouvu uzavřít jen na doporučení okresního úřadu.
ČÁST TŘETÍ
Stanovení působnosti orgánů místní správy
k provádění některých ustanovení
občanského zákoníku
§ 11
O návrhu na předběžný zákaz zřejmého zásahu do pokojného stavu a o uložení povinnosti obnovit předešlý stav [§ 5 občanského zákoníku.] rozhodují pověřené obecní úřad. [Nařízení vlády České republiky č. 475/1990 Sb., kterým se určují pověřené obecní úřady.]
§ 12
Státním orgánem příslušným k registraci nadace, [§ 20b občanského zákoníku.] je okresní úřad, v jehož územním obvodu bude mít nadace sídlo.
§ 13
(1) Orgánem příslušným k přijetí nalezené věci od nálezce [§ 135 odst. 1 občanského zákoníku.] je kterýkoliv obecní úřad.
(2) Nedošlo-li k nálezu v územním obvodu obce, jejíž obecní úřad nález přijal, je tento obecní úřad povinen vyrozumět o nálezu obecní úřad obce, v níž k nálezu došlo.
§ 14
(1) Působnost pověřených obecních úřadů podle tohoto zákona vykonávají v hlavním městě Praze obvodní a místní úřady.
(2) Působnost okresních úřadů podle tohoto zákona vykonává v hlavním městě Praze příslušný obvodní úřad.
ČÁST ČTVRTÁ
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 15
(1) Správní řízení zahájená podle zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty se dnem 1. ledna 1992 zastavují. Rozhodnutí o zastavení řízení se v těchto případech nevydává, vyznačí se ve spise a účastníci se o tom písemně vyrozumí.
(2) Podle tohoto zákona se postupuje i u žádostí o přidělení náhradního bytu, které byly podány do 31. prosince 1991.
§ 16
Zrušují se:
a) § 2 a 3 zákona České národní rady č. 120/1983 Sb., o stanovení působnosti národních výborů při provádění některých ustanovení občanského zákoníku a notářského řádu,
b) vyhláška č. 66/1979 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku upravující poskytování služeb,
c) vyhláška č. 177/1964 Sb., kterou se rpovádějí některá ustanovení zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty,
d) nařízení vlády České republiky č. 205/1990 Sb., kterým se stanoví další případy, kdy lze přidělit byt ve státním zájmu.
§ 17
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Burešová v.r.