Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
-------------------------------------------------


235/1

předložené dopisem předsedy vlády Václava Klause ze dne 21. července 1997 (čj. 3479/97 - OVA)

Vláda na jednání své schůze dne 16. července 1997 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 235), a vyjádřila s tímto návrhem zásadní n e s o u h l a s .

Se záměrem návrhu zákona zakotvit přesouvání dnů pracovního klidu na jiné dny tak, aby se vytvářely souvislé bloky pracovního volna nesouhlasí vláda z dále uvedených důvodů.

1. Možnost stanovit přesuny dnů pracovního klidu v souvislosti se svátky na jiné dny tak, aby den nebo více dnů pracovního klidu na sebe navazovaly, popřípadě provést z těchto důvodů i jiné přesuny pracovní doby, byla v minulosti upravena v § 94 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"). Přesuny pracovního volna se týkaly zpravidla sobot a nedělí a nikdy se netýkaly svátků samých. Zákon zmocňoval ministerstvo práce a sociálních věcí k vydání vyhlášky podle zásad schválených vládou. Tato právní úprava byla zdůvodňována tím, že ".... zaměstnanci budou moci lépe využít dnů pracovního klidu k oddechu, se zřetelem na potřeby národního hospodářství.". Poslední vyhláškou, která upravovala přesuny pracovního volna, byla vyhláška č. 84/1985 Sb., o úpravách pracovní doby v letech 1986 až 1990. Později již nebylo zákonné zmocnění využito.

Zákonem č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl zrušen i § 94 zákoníku práce, neboť toto ustanovení o přesunech dnů pracovního klidu na jiné dny v souvislosti se svátky bylo současným vývojem překonáno. Úprava obsažená v § 94 zákoníku práce nevyhovovala ani ekonomickému ani právnímu systému, neboť zajištění životních, zdravotních a jiných potřeb obyvatel při větších souvislých blocích hromadného pracovního volna předpokládá direktivní administrativní zásahy do řady

sfér, zejména do zdravotnictví, dopravy, obchodu a služeb, které v současném ekonomickém a právním systému nelze efektivně uplatnit. Důvodně lze proto předpokládat, že by v době tohoto déle trvajícího spojeného volna vždy došlo k zhoršení možnosti uspokojování především základních životních a zdravotních potřeb občanů.

2. Přesunem svátků na jiné dny by byl zcela popřen jejich historický, kulturní nebo náboženský význam. Všechny svátky jsou spojeny s konkrétním kalendářním dnem a proto nemá návrh dělení svátků na ty, které lze přesunout a na ty, které nelze přesunout, ani jeho odůvodnění, žádný právní či logický základ.

3. Navrhovaná úprava by přinesla odlišný režim vždy pro 5 z 10 svátků v kalendářním roce. To by značně komplikovalo jednoduchost dosavadní právní úpravy, narušilo celou koncepci pracovněprávní a mzdové úpravy při práci ve svátek a ve svém důsledku vyvolalo nutnost novelizace příslušných ustanovení pracovně právních předpisů včetně mzdových, neboť právní úprava dosud nikdy přesun svátků neumožňovala a relevantní skutečnosti spojuje vždy se svátkem a nikoli s jiným dnem. I při provedení příslušných změn dalších právních předpisů by vznikaly při aplikaci problémy jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům.

4. Současná právní úprava nezpůsobuje v praxi žádné problémy, neboť jed- notliví zaměstnanci, kteří mají potřebu spojit den pracovního volna či svátek s jinými pracovními dny ve větší celek volna, čerpají zpravidla dovolenou.

5. Z legislativně technického hlediska je nutno uvést, že předložený návrh zákona neobsahuje Čl. II, o kterém se v důvodové zprávě hovoří jako o Čl. 2.