Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin.

Důvodová zpráva

pro Parlament České republiky

Dne 10. listopadu 1994 byla Výborem ministrů Rady Evropy schválena Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (dále jen "Úmluva"), která byla otevřena k podpisu 1. února 1995 při zahájení zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku. Česká republika Úmluvu podepsala 28. dubna 1995. V současné době je jejími signatáři celkem 34 států, z toho 9 jich Úmluvu ratifikovalo.

Úmluva byla vypracována na základě pověření daného Výboru ministrů Vídeňským summitem hlav států vlád členských zemí Rady Evropy, pořádaného ve dnech 8. - 9. října 1993. Tzv. Vídeňská deklarace pověřila Výbor ministrů "vypracovat s minimálním odkladem rámcovou úmluvu stanovící zásady, které se smluvní strany zavazují respektovat, aby zajistily ochranu národnostních menšin. Tento instrument bude otevřen k podpisu rovněž nečlenským státům". K vypracování této Úmluvy byl v listopadu 1993 Výborem ministrů ustaven ad hoc Výbor pro ochranu národnostních menšin, složený z expertů jmenovaných každým členským státem Rady Evropy. Výbor započal práci na návrhu Úmluvy v lednu 1994 s termínem dokončení stanoveným na 30. června 1994, později na jeho žádost prodlouženým do 14. října 1994, kdy byly práce na Úmluvě a důvodové zprávy k ní dokončeny.

Při přípravě návrhu Úmluvy se vycházelo především z již existujících politických závazků týkajících se ochrany národnostních menšin, obsažených v dokumentech KBSE, zejména v Kodaňském dokumentu, s cílem transformovat je, pokud možno v co největším rozsahu, na závazky právní.

Úmluva je první mnohostrannou mezinárodní smlouvou zaměřenou na ochranu národnostních menšin. Po svém vstupu v platnost se stane součástí mezinárodního práva veřejného, nicméně na rozdíl od většiny podobných smluvních dokumentů v oblasti lidských práv nevytváří individuální práva, která by mohla být přímo aplikovatelná v příslušném vnitrostátním právním řádu, ale pouze stanoví zásady, kterými se státy ve své politice vůči národnostním menšinám mají řídit. Tento rámcový charakter Úmluvy je zvýrazněn jednak zněním posledního odstavce preambule, kde se jednotlivé státy zavazují provádět tyto zásady prostřednictvím svého vnitrostátního zákonodárství a vládní politiky, jednak formulací jednotlivých zásad, které mají povahu programových ustanovení. Rovněž další ustanovení Úmluvy důsledně hovoří nikoli o právech a svobodách Úmluvou stanovených, ale o právech a svobodách, které vyplývají ze zásad v Úmluvě obsažených.

Vypracování a schválení Úmluvy ve velmi krátkém čase bylo umožněno řadou kompromisů, zejména tím, že bylo upuštěno od formulování definice národnostní menšiny, která i nadále zůstává doménou příslušné vnitrostátní úpravy. Stejně tak Úmluva vychází z individuálního pojetí menšinových práv, což plně odpovídá postoji České republiky v této otázce.

Text Úmluvy je kromě preambule rozdělen do pěti oddílů. První z nich stanoví určité obecné zásady, zejména zásadu, podle níž je ochrana národnostních menšin a práv a svobod příslušníků národnostních menšin nedílnou součástí mezinárodní ochrany lidských práv. Druhý oddíl tvoří hlavní operativní část Úmluvy, která obsahuje ustanovení stanovící zásady specifické povahy. Tyto principy se týkají mimo jiné následujících oblastí:

- zákaz diskriminace,

- prosazování účinné rovnosti,

- zákaz asimilace,

- prosazování podmínek pro zachování a rozvoj kultury a zachování náboženství, jazyka a tradic,

- svoboda shromažďování, sdružování, vyjadřování, smýšlení, svědomí a náboženství,

- přístup ke sdělovacím prostředkům a jejich užívání,

- jazykové svobody:

- používání menšinového jazyka v soukromí a na veřejnosti, jakož i v úředním styku,

- používání jména v menšinovém jazyce,

- rozmísťování nápisů soukromé povahy v menšinovém jazyce,

- místní názvy v menšinovém jazyce,

- výuka menšinového jazyka a výuka v menšinovém jazyce,

- zakládání vzdělávacích zařízení,

- přeshraniční kontakty,

- mezinárodní a přeshraniční spolupráce,

- účast v ekonomickém, kulturním a společenském životě,

- účast ve veřejném životě.

Valná část těchto zásad je již zakotvena v podobě individuálních práv a svobod v Evropské úmluvě o lidských právech. Důvodem pro jejich zařazení do Úmluvy byla jednak snaha vypracovat dokument komplexní povahy, jednak skutečnost, že Úmluva bude otevřena k podpisu i státům, které nejsou členy Rady Evropy a tudíž ani smluvními stranami zmíněného instrumentu.

Realizace některých zásad v tomto oddíle je podmíněna mimo jiné také existencí oblastí obývaných příslušníky národnostních menšin tradičně nebo ve značném množství, přičemž Úmluva sama úmyslně od definice těchto oblastí upouští a ponechává na každé smluvní straně, aby si tento termín definovala s ohledem na vlastní specifické podmínky.

Oddíl třetí obsahuje důležité zásady, týkající se interpretace Úmluvy. Je stanoveno, že příslušníci národnostních menšin při výkonu práv vyplývajících z této Úmluvy musí respektovat vnitrostátní právní řád a práva ostatních. Žádné ustanovení Úmluvy nesmí být interpretováno tak, že by opravňovalo k účasti v činnosti, jež je v rozporu se základními zásadami mezinárodního práva, zejména se zásadou svrchované rovnosti, územní celistvosti a politické nezávislosti států. Vztah Úmluvy k Evropské úmluvě o lidských právech je vymezen tak, že pokud jsou práva či svobody vyplývající ze zásad obsažených v Úmluvě již předmětem úpravy v Evropské úmluvě o lidských právech, mají být interpretována v souladu s jejími ustanoveními.

V oddíle čtvrtém je upraven implementační mechanismus Úmluvy. Sledování provádění Úmluvy jednotlivými smluvními stranami bylo svěřeno pod politickou kontrolu Výboru ministrů Rady Evropy, kterému mají smluvní strany do jednoho roku od ratifikace Úmluvy prostřednictvím generálního tajemníka Rady Evropy předložit úplné informace o legislativních a jiných opatřeních, přijatých k provedení principů Úmluvy. Smluvní strany jsou dále povinny poskytovat na periodické bázi nebo kdykoliv o to Výbor ministrů požádá jakékoliv další důležité informace, týkající se plnění Úmluvy. Periodicita poskytování těchto informací však samotnou Úmluvou stanovena nebyla, stejně jako nebylo stanoveno složení a pravidla jednání poradního výboru, jenž má Výboru ministrů pomáhat při vyhodnocování adekvátnosti opatření přijatých jednotlivými státy k jejímu provádění. U těchto otázek nebylo možné při jednáních v ad hoc Výboru pro ochranu národnostních menšin dospět ke konsensu a jejich řešení bylo přenecháno Výboru ministrů, který o nich má rozhodnout do jednoho roku od vstupu Úmluvy v platnost.

Pátý oddíl obsahuje závěrečná ustanovení. Na jejich základě je Úmluva otevřena k podpisu i státům, které nejsou členy Rady Evropy, pokud k tomu budou Výborem ministrů vyzvány. Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce poté, co ji ratifikuje dvanáct členských zemí Rady Evropy.

Vzhledem k existující právní úpravě postavení příslušníků národnostních menšin a vládní politiky vůči nim by plnění závazků obsažených v Úmluvě pro Českou republiku nepředstavovalo nutnost přijímat další legislativní či jiná opatření, která by již existující stav uváděla v soulad s ustanoveními této Úmluvy.

Ratifikace Úmluvy si nevyžádá žádné výdaje ze státního rozpočtu.

Vzhledem k tomu, že Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin je mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách, v souladu s čl. 49 odst. 2 a čl. 39 odst. 4 Ústavy České republiky podléhá schválení Parlamentu.

Členské státy Rady Evropy a ostatní státy, které podepsaly tuto rámcovou Úmluvu,

majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem zachování a uskutečňování ideálů a zásad, jež jsou jejich společným dědictvím;

majíce na zřeteli, že jednou z metod, jimiž má být tohoto cíle dosaženo, je zachování a další naplňování lidských práv a základních svobod;

přejíce si nadále se řídit Deklarací hlav států a vlád členských států Rady Evropy, přijatou dne 9. října 1993 ve Vídni;

rozhodnuty chránit na svých územích existenci národnostních menšin;

majíce na zřeteli, že převratné události v historii Evropy ukázaly, že ochrana národnostních menšin má základní význam pro stabilitu, demokratickou bezpečnost a mír na tomto kontinentě;

majíce na zřeteli, že pluralitní a skutečně demokratická společnost by měla nejen respektovat etnickou, kulturní, jazykovou a náboženskou identitu každého příslušníka národnostní menšiny, ale zároveň i vytvářet vhodné podmínky, umožňující tuto identitu vyjadřovat, zachovávat a rozvíjet;

majíce na zřeteli, že vytvoření ovzduší tolerance a dialogu je nezbytné k tomu, aby kulturní rozmanitost byla pro každou společnost zdrojem a faktorem nikoliv dělení, ale obohacení;

majíce na zřeteli, že vytvoření tolerantní a prosperující Evropy nezávisí jen na spolupráci mezi státy, ale že rovněž vyžaduje přeshraniční spolupráci mezi místními a regionálními institucemi, aniž by to bylo na újmu ústavě a územní celistvosti každého státu;

majíce na paměti Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokoly k ní;

majíce na paměti závazky, týkající se ochrany národnostních menšin, obsažené v úmluvách a deklaracích Spojených národů a v dokumentech Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, zejména v Kodaňském dokumentu z 29. června 1990;

rozhodnuty definovat zásady, jež mají být respektovány, a závazky z nich plynoucí tak, aby byla v členských státech a dalších státech, které se mohou stát stranami tohoto instrumentu, zajištěna účinná ochrana národnostních menšin a práv a svobod příslušníků těchto menšin, a to v rámci právního státu, respektující územní celistvost a národní suverenitu států;

odhodlány uplatňovat zásady stanovené touto rámcovou Úmluvou prostřednictvím vnitrostátního zákonodárství a příslušné vládní politiky,

dohodly se na následujícím:

Ochrana národnostních menšin a práv a svobod příslušníků těchto menšin tvoří nedílnou část mezinárodní ochrany lidských práv a jako taková spadá do rámce mezinárodní spolupráce.

Ustanovení této rámcové Úmluvy jsou prováděna v dobré víře, v duchu porozumění a tolerance a v souladu se zásadami dobrého sousedství, přátelských vztahů a spolupráce mezi státy.

1. Každý příslušník národnostní menšiny má právo svobodně si zvolit, zda chce či nechce být za takového příslušníka považován, a žádná nevýhoda nesmí vzejít z této volby nebo z výkonu práv s ní spojených.

2. Příslušníci národnostních menšin mohou vykonávat práva a požívat svobod, vyplývajících ze zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě, jednotlivě, jakož i společně s jinými.

1. Strany se zavazují, že příslušníkům národnostních menšin zaručí právo rovnosti před zákonem a stejné ochrany zákona. V tomto ohledu je jakákoliv diskriminace založená na příslušnosti k národnostní menšině zakázána.

2. Strany se zavazují přijmout, kde je to nezbytné, odpovídající opatření k prosazování plné a účinné rovnosti příslušníků národnostních menšin a příslušníků většiny ve všech oblastech hospodářského, společenského, politického a kulturního života. V tomto ohledu berou náležitě v úvahu specifické podmínky příslušníků národnostních menšin.

3. Opatření přijatá v souladu s odstavcem 2 nejsou považována za akt diskriminace.

1. Strany se zavazují podporovat podmínky nezbytné pro příslušníky národnostních menšin k tomu, aby mohli zachovávat a rozvíjet svou kulturu a uchovávat si základní prvky své identity, zejména své náboženství, jazyk, tradice a kulturní dědictví.

2. Aniž by to bylo na újmu opatřením, přijatým v rámci sledování jejich obecné integrační politiky, strany upustí od politiky nebo praxe směřujících k asimilaci příslušníků národnostních menšin proti jejich vůli a chrání tyto příslušníky před jakýmikoliv kroky směřujícími k takové asimilaci.

1. Strany podporují duch tolerance a dialog mezi kulturami a přijímají účinná opatření za účelem podpory vzájemného respektu a porozumění a spolupráce mezi všemi osobami žijícími na jejich území bez ohledu na jejich etnickou, kulturní, jazykovou nebo náboženskou identitu, a to zvláště v oblasti vzdělání, kultury a sdělovacích prostředků.

2. Strany se zavazují přijmout vhodná opatření na ochranu osob, které mohou být vystaveny hrozbám nebo aktům diskriminace, nepřátelství nebo násilí v důsledku jejich etnické, kulturní, jazykové nebo náboženské identity.

Strany zajistí respektování práva všech příslušníků národnostních menšin na svobodu pokojného shromažďování, svobodu sdružování, svobodu vyjadřování a svobodu myšlení, svědomí a vyznání.

Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má právo vyznávat své náboženství nebo víru a zakládat náboženské instituce, organizace a sdružení.

1. Strany se zavazují uznávat, že právo na svobodu vyjadřování každého příslušníka národnostní menšiny zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky v menšinovém jazyce bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice. V rámci svého právního řádu strany zajistí, aby příslušníci národnostních menšin nebyli diskriminováni ve svém přístupu ke sdělovacím prostředkům.

2. Odstavec 1 nebrání stranám, aby vyžadovaly udělování povolení pro rozhlasové a televizní vysílání nebo provozování kin, a to bez diskriminace a na základě objektivních kriterií.

3. Strany příslušníkům národnostních menšin nebrání v tvorbě a užívání tiskovin. V právním rámci rozhlasového a televizního vysílání zajistí, pokud možno a s ohledem na ustanovení odstavce 1, aby bylo příslušníkům národnostních menšin umožněno tvořit a užívat své vlastní sdělovací prostředky.

4. V rámci svého právního řádu strany přijímají odpovídající opatření k usnadnění přístupu příslušníků národnostních menšin ke sdělovacím prostředkům a opatření na podporu tolerance a umožnění kulturního pluralismu.

1. Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má právo svobodně a bez zasahování užívat svůj menšinový jazyk, a to v soukromí i na veřejnosti, ústně i písemně.

2. V oblastech obývaných příslušníky národnostních menšin tradičně nebo ve značném množství, pokud to tito příslušníci vyžadují a kde takový požadavek odpovídá skutečné potřebě, strany, pokud možno, usilují o zajištění podmínek, které by umožnily používání menšinového jazyka ve vztazích mezi těmito příslušníky a správními orgány.

3. Strany se zavazují zaručit právo každého příslušníka národnostní menšiny být neprodleně a v jazyce, kterému rozumí, informován o důvodech svého zatčení a o povaze a důvodech obvinění proti němu a obhajovat se v tomto jazyce, pokud je to nezbytné, s bezplatnou pomocí tlumočníka.

1. Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má právo používat své příjmení (jméno po otci) a křestní jména v menšinovém jazyce a právo na jejich oficiální uznání způsobem, určeným jejich právním řádem.

2. Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má právo v menšinovém jazyce rozmísťovat veřejně viditelné znaky, nápisy a další informace soukromé povahy.

3. V oblastech tradičně obývaných značným množstvím příslušníků určité národnostní menšiny strany usilují, v rámci svého právního řádu, včetně, pokud je to vhodné, dohod s jinými státy, a s přihlédnutím ke svým specifickým podmínkám, uvádět tradiční místní názvy, názvy ulic a další topografická označení určená pro veřejnost rovněž v menšinovém jazyce, pokud existuje dostatečný požadavek na taková označení.

1. Pokud je to vhodné, strany v oblasti vzdělání a výzkumu přijímají opatření na podporu znalostí kultury, historie, jazyka a náboženství svých národnostních menšin a většiny.

2. V této souvislosti strany mimo jiné poskytnou odpovídající možnosti pro další vzdělávání učitelů a přístup k učebnicím a umožní kontakty mezi studenty a učiteli různých komunit.

3. Strany se zavazují podporovat rovnost příležitostí přístupu příslušníků národnostních menšin ke vzdělání na všech úrovních.

1. V rámci svého vzdělávacího systému strany uznávají, že příslušníci národnostní menšiny mají právo zakládat a spravovat svá vlastní soukromá vzdělávací zařízení.

2. Výkon tohoto práva pro strany nepředstavuje žádný finanční závazek.

1. Strany se zavazují uznávat, že každý příslušník národnostní menšiny má právo učit se svému menšinovému jazyku.

2. V oblastech obývaných příslušníky národnostních menšin tradičně nebo ve značném množství strany usilují, pokud existuje dostatečný požadavek, zajistit, pokud je to možné a v rámci svého vzdělávacího systému, aby příslušníci národnostních menšin měli odpovídající možnosti pro výuku menšinového jazyka nebo získávání vzdělání v tomto jazyce.

3. Odstavec 2 tohoto článku je uplatňován, aniž by to bylo na újmu učení se úřednímu jazyku nebo výuce v tomto jazyce.

Strany vytvářejí podmínky nezbytné pro účinnou účast příslušníků národnostních menšin v kulturním, společenském a hospodářském životě a ve veřejných záležitostech, zvláště pak v těch, jež se jich týkají.

Strany se zdrží opatření, která mění poměr obyvatel v oblastech obývaných příslušníky národnostních menšin a která mají za cíl omezit práva a svobody vyplývající ze zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě.

1. Strany se zavazují nezasahovat do práva příslušníků národnostních menšin navazovat a udržovat přes hranice svobodné a pokojné vztahy s osobami zdržujícími se právoplatně v jiných státech, zvláště s těmi, s nimiž sdílí stejnou etnickou, kulturní, jazykovou nebo náboženskou identitu nebo společné kulturní dědictví.

2. Strany se zavazují nezasahovat do práva příslušníků národnostních menšin účastnit se činnosti nevládních organizací, a to jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni.

1. Strany usilují, pokud je to nezbytné, o uzavírání dvoustranných a mnohostranných dohod s jinými státy, zvláště se sousedními státy, za účelem zajištění ochrany příslušníků dotyčných národnostních menšin.

2. V náležitých případech strany přijímají opatření na podporu přeshraniční spolupráce.

Strany se zavazují respektovat a uplatňovat zásady zakotvené v této rámcové Úmluvě, přičemž provádí, pokud je to nezbytné, jen taková omezení nebo výjimky, která jim umožňují mezinárodní právní instrumenty, zejména Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, a to pokud se vztahují k právům a svobodám vyplývajícím ze zmíněných zásad.

Při výkonu práv a svobod vyplývajících ze zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě každý příslušník národnostní menšiny respektuje vnitrostátní právní řád a práva ostatních, zejména práva příslušníků většiny nebo jiných národnostních menšin.

Nic v této rámcové Úmluvě nesmí být vykládáno tak, jako by zahrnovalo právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se jednání, které je v rozporu se základními zásadami mezinárodního práva, zejména se zásadami svrchované rovnosti, územní celistvosti a politické nezávislosti států.

Nic v této rámcové Úmluvě nesmí být vykládáno tak, jako by omezovalo nebo rušilo jakékoliv lidské právo nebo základní svobodu, které mohou být zajištěny zákony kterékoliv smluvní strany nebo jakoukoliv jinou dohodou, jíž je tato stranou.

Práva a svobody vyplývající ze zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě, pokud jsou předmětem odpovídajícího ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Protokolů k této Úmluvě, jsou chápány tak, aby byly v souladu s ustanoveními této Úmluvy a Protokolů k ní.

1. Sledováním provádění této rámcové Úmluvy smluvními stranami je pověřen Výbor ministrů Rady Evropy.

2. Strany, které nejsou členy Rady Evropy, se účastní prováděcího mechanismu způsobem, který bude určen.

1. Do jednoho roku po vstupu této rámcové Úmluvy pro příslušnou smluvní stranu v platnost, poskytne tato smluvní strana generálnímu tajemníkovi Rady Evropy úplné informace o legislativních a dalších opatřeních, která byla přijata k naplnění zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě.

2. Poté bude každá strana pravidelně a kdykoliv o to Výbor ministrů požádá poskytovat generálnímu tajemníkovi Rady Evropy jakékoliv další informace týkající se provádění této rámcové Úmluvy.

3. Generální tajemník předloží informace poskytnuté podle tohoto článku Výboru ministrů.

1. Při hodnocení adekvátnosti opatření přijatých stranami k uplatňování zásad zakotvených v této rámcové Úmluvě Výboru ministrů pomáhá poradní výbor, jehož členové jsou uznávanými odborníky v oblasti ochrany národnostních menšin.

2. Složení poradního výboru a jeho jednací řád stanoví Výbor ministrů do jednoho roku od vstupu této rámcové Úmluvy v platnost.

Tato rámcová Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy. Do doby jejího vstupu v platnost je otevřena k podpisu rovněž kterémukoliv dalšímu státu, který k tomu bude přizván Výborem ministrů. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

1. Tato rámcová Úmluva vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí období tří měsíců od data, ke kterému dvanáct členských států Rady Evropy vyjádří souhlas být vázán Úmluvou v souladu s ustanoveními článku 27.

2. Ve vztahu k jakémukoliv členskému státu, který následně vyjádří souhlas být vázán Úmluvou, vstoupí tato rámcová Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od data, ke kterému byly uloženy ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení.

1. Po vstupu této rámcové Úmluvy v platnost a po konzultacích se smluvními státy může Výbor ministrů Rady Evropy na základě rozhodnutí, přijatém většinou stanovenou v článku 20.d Statutu Rady Evropy, přizvat k přístupu kterýkoliv nečlenský stát Rady Evropy, který byl přizván k podpisu a ještě tak neučinil, a kterýkoliv jiný nečlenský stát.

2. Pro přistupující stát vstoupí rámcová Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí období tří měsíců po datu uložení listin o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy.

1. V době podpisu nebo při ukládání ratifikačních listin nebo listin o přijetí, schválení nebo přistoupení může kterýkoliv stát specifikovat území, za jehož nebo za jejichž mezinárodní vztahy je odpovědný, na něž se bude vztahovat tato rámcová Úmluva.

2. Kterýkoliv stát může kdykoliv později prohlášením sděleným generálnímu tajemníkovi rozšířit uplatňování této rámcové Úmluvy na kterékoliv další území specifikované v tomto prohlášení. Ve vztahu k takovému území vstoupí rámcová Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí období tří měsíců od data přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem.

3. Jakékoliv prohlášení učiněné podle dvou předchozích odstavců může být ve vztahu k území specifikovaném v takovém prohlášení odvoláno sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Toto odvolání vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí období tří měsíců od data přijetí takového sdělení generálním tajemníkem.

1. Kterákoliv strana může kdykoliv vypovědět tuto rámcovou Úmluvu sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

2. Toto vypovězení vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí období šesti měsíců od data přijetí takového sdělení generálním tajemníkem.

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady, dalším signatářským státům a každému státu, který přistoupil k této rámcové Úmluvě:

a. jakýkoliv podpis;

b. uložení jakékoliv ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení;

c. kterékoliv datum vstupu v platnost této rámcové Úmluvy v souladu s články 28, 29 a 30;

d. jakýkoliv jiný akt, sdělení nebo oznámení, týkající se této rámcové Úmluvy.

Na důkaz toho níže podepsaní, kteří k tomu byli náležitě zmocněni, podepsali tuto rámcovou Úmluvu.

Dáno ve Štrasburku, dne 1. února 1995, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy a každému státu, jenž byl přizván k podpisu nebo k přístupu k této rámcové Úmluvě.