Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1997

II. volební období

213

Návrh

poslanců Miroslava Sládka a dalších

na vydání

zákona, kterým se mění

trestní zákon č. 140/1961 Sb.

zákon

ze dne ..............,

kterým se mění

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon se mění takto:

Čl. I

Ruší se § 103 trestního zákona.

Čl. II

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 12. 1997

Návrh

zákona, kterým se mění

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon

Důvodová zpráva

Obecná část

Skupina poslanců sdružená v klubu SPR-RSČ předkládá novelu zákona č. 140/1961 Sb., jejíž podstatou je vypuštění § 103 o hanobení prezidenta republiky.

Zrušením § 103 platného trestního zákona bude odstraněn jeden z posledních pozůstatků více než 40-ti leté vlády KSČ sloužící k hromadnému odsuzování nepohodlných lidí. Byl to právě tento paragraf, který v době tzv. Normalizace, tj. po roce 1968, patřil k nejvíce používaným nástrojům jedné strany. Je paradoxní, že ještě po době kdy byli rehabilitováni stovky lidí odsouzených za naplnění skutkové podstaty tohoto paragrafu, tento paragraf stále přetrvává v našem trestním zákoně. A co je nejvíce zarážející je fakt, že tento paragraf se ani po 17. listopadu 1989 nestal tzv. mrtvou normou, ale i nadále se používá. Jedním z nekřiklavějších případů zneužívání tohoto ustanovení polistopadovou státní mocí byl i případ trestního stíhání předsedy SPR-RSČ PhDr. Miroslava Sládka, který byl obviněn z trestného činu za oprávněnou kritiku tehdejšího prezidenta ČSFR Václava Havla. Tento případ likvidace nepohodlného politického oponenta prostřednictvím státních represivních orgánů byl jedním z prvních z řady ostudných postupů staronového režimu vůči politické opozici v zemi.

Pokud chceme skutečně budovat demokratickou společnost a naplňovat tak ustanovení Základní listiny základních práv a svobod, t.j. ústavní zákon č. 2/1992 Sb. v tomto konkrétním případě se jedná o článek 17 tohoto ústavního zákona, tak paragraf 103 v současném trestním zákoně nemá místo.

Navrhovatelé se dále domnívají, že tento paragraf zdvojuje nadbytečně ochranu, neboť tato je v dostatečné míře zabezpečena v procesu civilním a není jím tedy třeba zatěžovat proces trestní.

V dubnu 1994 zrušil Ústavní soud podobnou část paragrafu, který se týkal hanobení parlamentu, vlády a Ústavního soudu. V odůvodnění nálezu soudci uvedli, že toto ustanovení poskytuje zmíněným institucím nadřazený druh právní ochrany.

Proto si skupina předkladatelů myslí, že prezidentská funkce, bez ohledu na osobu, která ji zrovna vykonává, je mocenský úřad. Mocenské úřady nesmějí být před slovními útoky nikterak zvýhodněny. Naopak - nositelé vlády musí být vydáni "hanobení" všanc neporovnatelně víc než průměrný občan, lopotící se za svým denním chlebem. Ten, kdo zvítězí v boji o mocenské postavení, se těší zjevným i nezjevným výhodám. Musí se však zároveň smířit i s nevýhodami, které pro něho přináší veřejný život. Jednou z nich je i veřejná zranitelnost. Činy i slova politika, včetně prezidenta, musí být posuzovány alespoň na papíře či na obrazovce neporovnatelně přísněji než slova soukromníka. Není sebemenší důvod, proč by měl být z této nemilosrdné mlýnice vyňat zrovna prezident. Parlament by tedy měl tento paragraf bez velké diskuse zrušit.

Přijetím této novely Trestního zákona nedojde ke změnám státního rozpočtu a nebudou jím narušeny žádné mezinárodní smlouvy.

Zvláštní část

K čl. I.

Tento článek pouze ruší paragraf 103.

K čl. II.

Předkladatelé předpokládají, že tímto článkem nabude novela účinnosti 1. 12. 1997.