PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
192
Závěrečná zpráva vyšetřovací komise
pro vyšetření okolností vedoucích k ukončení činnosti
Kreditní banky a. s. Plzeň
I.
I. 0. Vznik banky
Kreditní banky Plzeň a.s. (KrB) vznikla na základě rozhodnutí ČNB ze dne 28. 12. 1990, čj. V96/12-90. Byla založena jednorázově na základě zakladatelské smlouvy ze dne 26. 9. 1990 a schválených stanov pod obchodním názvem Agrobanka Plzeň a.s. se základním jměním 60 mil. Kč. Změnu obchodního jména a sídla společnosti schválila valná hromada dne 18. 3. 1992.
Trvání banky lze rozdělit do tří časových období:
1. Rozvoj banky (1991 - 1993)
2. Stagnace banky (1994 - 1995)
3. Krach banky (1996)
I. 1. Rozvoj banky
V časovém období let 1991 - 1993 Kreditní banka Plzeň rozšiřovala svou činnost. K 31. 12. 1993 měla 12 filiálek s 43 jednatelstvími a 2 účelovými organizacemi. Strukturu banky doplňovaly dceřiné společnosti AB Leasing a.s. a AB Real a.s. Banka měla kapitálovou účast v 16 akciových společnostech. Byla členem burz cenných papírů, kde prováděla obchody. Základní kapitál banky dosáhl k 31. 12. 1993 výše 860 mil. Kč. Předmětem podnikání byla široká škála bankovních služeb. Jednalo se o klasické bankovní činnosti - vedení běžných a devizových účtů, přijímání vkladů, poskytování úvěrů a záruk, tuzemský i zahraniční platební styk, pokladní a směnárenské služby, operace s cennými papíry, správu majetku klientů, poskytování poradenských a konzultačních služeb a finanční leasing vybraných technologických a kancelářských zařízení. Vedle realizace obchodů na Burze cenných papírů prováděla banka službu depozitáře majetku investičních fondů a společností pro 20 subjektů. Hodnota těchto depozit k 31. 12. 1993 převyšovala 4 mld. Kč. V roce 1993 pokračovala banka v nákupu majetkových podílů, čímž vzrostly majetkové účasti na téměř 30 mil. Kč.
V uvedeném období let 1991 - 1993 se zapojila do privatizace, a to jak prostřednictvím vlastních finančních fondů, tak financováním privatizačních projektů. V oblasti bankovních obchodů byly dominantní úvěrové obchody. Největší procento poskytnutých úvěrů směřovalo do soukromého podnikatelského sektoru, který se podílel na celkovém objemu poskytnutých úvěrů 83 %. Převažovaly krátkodobé úvěry, jejichž podíl byl 59 %. Primární finanční zdroje představovaly pouze část potřebných prostředků, tj. 49, 2 %. Zbytek (cca 3,5 mld. Kč) pocházel ze sekundárních zdrojů, a to zejména od Fondu národního majetku a České spořitelny. Další aktivity banky byly rozšířeny o termínované vklady a depozitní certifikáty s dlouhodobým, střednědobým a krátkodobým úročením. Lze konstatovat, že objem aktiv k 31. 12. 1993 dosáhl 12 825 mil. Kč. Nejvýznamnější složkou těchto aktiv byly úvěry klientům, které představovaly 66,5 %. V posledním čtvrtletí roku 1993 rovněž realizovala banka tzv. program CLO, který obsahoval převzetí finančních jednatelství s širokou škálou služeb, zejména však plateb pro generální ředitelství cel.
I. 2. Stagnace banky
Období roku 1994 - 1995 lze v životě Kreditní banky charakterizovat jako období stagnace a snahy o očištění banky.
Velmi rychlá úvěrová expanze v minulém období měla za následek vznik problémů banky, neboť úvěry byly poskytovány často ve vysokých částkách, bez zhodnocení podnikatelského záměru, kontroly účelu využití a řádného zajištění, většina z nich nebyla splacena ani ke dni odebrání licence. V roce 1993 začala Česká pojišťovna vstupovat jako možný partner pro užší spolupráci s Kreditní bankou. V průběhu roku 1994 se bilanční suma zvýšila na 15,4 mld. Kč, z toho úvěry vzrostly na 9,3 mld. Kč (z toho klasifikované úvěry činily 6 mld. Kč, tj. 64,5 % z úvěru celkem). K významnému zvýšení došlo zejména v oblasti cenných papírů. Změny akcionářské struktury se promítly v rozsáhlých zásazích uvnitř banky - změny ve statutárních orgánech, ve vrcholovém a středním managementu a organizační struktuře a postupně byly zpracovávány nové předpisy pro jednotlivé činnosti banky. Všechny tyto zásahy způsobily i změnu strategie banky v oblasti aktivních obchodů. Česká pojišťovna jako významný vlastník stanovila strategický cíl očištění banky od špatného úvěrového portfolia a ztrátových pohledávek leasingu s následným oživením banky.
V této době Kreditní banka stagnující úvěrovou činnost začala nahrazovat aktivitami na kapitálovém a peněžním trhu. Hlavními důvody prezentovanými bankou bylo získání likvidních prostředků (aktivity na peněžním trhu) a dosažení zisku (obchody na kapitálovém trhu) k pokrytí potenciálních ztrát. V tomto období bylo poskytnuto celkem za 1,1 mld. Kč úvěrů, z nichž bylo při likvidaci banky pouze 6 % klasifikovaných (66 mil. Kč).
K 31. 12. 1995 dosáhla výše bilanční sumy (před započtením rezerv a opravných položek požadovaných auditorem) výše 18,6 mld. Kč. Celkové úvěry se snížily na 7,7 mld. Kč, avšak došlo k nárůstu klasifikovaných úvěrů na 76,6 %, a to i přes uskutečněné vyvedení části ztrátových úvěrů mimo Kreditní banku (opční smlouvy Kreditaktivu). Klasifikované úvěry dosáhly koncem roku 1995 výše 5,9 mld. Kč, z toho ztrátové 5,2 mld. Kč. Mimo to KrB vyvedla mimo banku ztrátové pohledávky z leasingu ve výši 1,1 mld. Kč. Cílem bylo přeměna špatných pohledávek na pohledávky za jiným subjektem a vykázání kladného hospodářského výsledku z prodeje akcií společností, na které byly pohledávky převedeny. Možnost znovuzískání výše uvedených pohledávek byla ošetřena opčními smlouvami.
Výsledky hospodaření Kreditní banky v tomto období se postupně zhoršovaly. Kreditní banka ani Česká pojišťovna jako hlavní akcionář nebyly schopny zabezpečit zásadní obrat v likviditě banky, ani zvýšení její ziskovosti. Rovněž se stále zhoršovala kvalita úvěrového portfolia založeného zejména v letech 1991 - 1993. Koncem roku 1995 již bylo zřejmé, že banka sama není schopna se vypořádat s velice tíživou situací. Česká pojišťovna jako hlavní akcionář i za této situace prezentovala, že o revitalizaci banky stojí, proto v prosinci 1995 navýšila základní jmění a zavázala se pokrýt potenciální ztráty do výše 0,8 mld. Kč, z vlastního termínovaného vkladu u této banky. Objem potenciální ztráty odpovídal požadavku auditu HZ s. r. o. za rok 1994 (audit firmy HZ za rok 1995 byl doručen dne 21. 6. 1996).
I. 3. Krach banky
Období roku 1996 lze charakterizovat jako nezdařený pokus o projekt fúze a následné odebrání licence Kreditní banky Plzeň.
V 1. pololetí roku 1996 bilanční suma v podstatě stagnovala a pohybovala se okolo 24,5 mld. Kč (k 31. 12. 1995 po zaúčtování ztráty vyčíslené auditorem činila 24,6 mld. Kč). Struktura aktiv nevykázala významné změny, kromě předpokládaného dalšího zhoršení kvality úvěrů (přesun klasifikovaných úvěrů do stále horších kategorií). V červnu 1996 došlo ke snížení bilanční sumy o 1,6 mld. Kč v důsledku počínající platební neschopnosti. Česká pojišťovna prezentovala jako nejvýhodnější způsob řešení problémů fúzi s Pragobankou, jejímž hlavním akcionářem rovněž byla. Byly zpracovány podklady pro toto řešení, včetně auditů u obou bank firmou KPMG. Audit této firmy u Kreditní banky vyčíslil oproti statutárnímu auditorovi HZ s.r.o. potenciální ztrátu 8,9 mld. Kč pro případ pokračování v činnosti a 10,3 mld.Kč pro případ likvidace. Celková výše ztráty při fúzi obou zmíněných bank by tak představovala negativní dopad do hospodaření České pojišťovny.
Dne 19. 6. 1996 proběhlo jednání mezi hlavními akcionáři České pojišťovny (PPF, ČSOB, Komerční banka, IPB a FNM), MF ČR a ČNB, na němž byly dohodnuty principy pokrytí ztrát Kreditní banky a Pragobanky, zajištění její likvidity, finanční a operační restrukturalizace a další fungování sloučených bank.
Dne 26. 6. 1996 proběhla mimořádná valná hromada Kreditní banky Plzeň, kde došlo tak jako u Pragobanky k výměně představenstva a managementu. Tyto orgány byly složeny z řad pracovníků IPB. Odhad ztráty Kreditní banky Plzeň se k 30. 6. 1996 pohyboval ve výši 10,6 mld. Kč.
Vzhledem k tomu, že projekt fúze s Pragobankou se nepodařilo realizovat, a to ani v modifikované podobě (převod závazků a kvalitních aktiv do Pragobanky a transformace Kreditní banky na inkasní jednotku České pojišťovny pro špatná aktiva) a ani majoritní akcionář KrB, Česká pojišťovna a ani akcionáři této pojišťovny nebyli schopni platební neschopnost KrB dále řešit, byla dne 8. 8. 1996 Kreditní bance odebrána licence.
II.
II. 1. Zřízení vyšetřovací komise
Na základě dopadu krachu Kreditní banky Plzeň a.s. na veřejnost, medializaci problému, tj. odebrání licence, prohlášení o konkursu a její vstup do likvidace k 30. 9. 1996, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na své 5. schůzi dne 1. října 1996 zřídila podle § 48 zákona č. 90/1995 Sb., vyšetřovací komisi pro vyšetření okolností vedoucích k ukončení činnosti této banky, tj. ke zjištění příčin a souvislostí, včetně prověření kontrolních a bezpečnostních orgánů, které se činností Kreditní banky Plzeň zabývaly.
II. 2. Podklady komise pro závěrečnou zprávu
Vyšetřovací komise vzhledem k platné právní úpravě neměla možnost se seznamovat s materiály obsahující bankovní tajemství, které představují jména konkrétních klientů, konkrétní bankovní obchody a finanční transakce a identifikace majitelů jednotlivých účtů. Vycházela proto při svých zjištěních z veřejně dostupných materiálů o akciové společnosti Kreditní banka Plzeň (výroční zprávy banky, auditorské zprávy a ověření účetní závěrky banky, stanovy banky, zápisy z valných hromad akcionářů banky). Dále z materiálů, které jí poskytl likvidátor KrB (přehled klasifikovaných pohledávek z úvěrů k 31. 12. 1995, pravomoce při poskytování úvěrů, bankovních záruk a vydávání úvěrových příslibů v KrB, seznam pracovních předpisů k poskytování úvěrů, průběh splácení základního jmění banky, přehled o nákupech a prodejích majetkových cenných papírů, přehled o pohledávkách a závazcích z opčních smluv, organizační řád banky, podpisový řád banky, výpis z obchodního rejstříku o KrB Plzeň a jejím managementu). Komise si dále vyžádala zprávu bankovního dohledu ČNB k hospodaření KrB a účinnosti bankovního dohledu. Nechala zpracovat od externích pracovníků expertizy z oboru ekonomiky a bankovnictví, které byly využity rovněž jako pomocné podklady pro tuto zprávu. Vzhledem k neúplnosti podkladových materiálů při zohlednění bankovního tajemství, komise konfrontovala výše uvedené materiály s výpověďmi, případně informacemi svědků.
Celkem bylo vyslechnuto:
- 11 svědků na svědecký protokol
- 2 osoby podaly výpověď podle § 158 tr.ř.
- 5 osob podalo informaci.
Z výše uvedených osob byly:
- 2 z bankovního dohledu ČNB
- 2 z centrály KrB ve funkci 1991 - 1993
- 3 z filiálek KrB
- 6 ze statutárních orgánů a managmentu KrB po roce 1993
- 3 z bezpečnostních složek.
II. 3. 0.Zjištěné příčiny krachu banky
Všechny výše uvedené subjekty v návaznosti na podkladové materiály (mimo svědků managmentu KrB do roku 1993) se shodují, že primárními příčinami krachu KrB byly následující okolnosti:
1. Poskytnutí 7,2 mld. Kč klasifikovaných úvěrů, z toho za 6,1 mld. Kč ztrátových, z nichž většina byla poskytnuta v období let 1991 - 1993 (v této souvislosti byla banka povinna vytvářet u ztrátových úvěrů až 100%ní rezervy, čímž se snižovala likvidita:
2. Výtěžnost aktiv banky v hodnotě 1,3 mld. Kč byla nižší než pořizovací cena (leasing, majetkové účasti, kapitálové obchody).
3. Vysoké náklady na činnost banky.
II. 3. 1. Úvěrové portfolio
Vyšetřovací komise zjistila, že překotný a živelný vývoj v čs. bankovnictví po roce 1990 se nevyhnul ani KrB Plzeň. Činnost managementu a statutárních orgánů této banky v období let 1991 - 1993 charakterizovala valná hromada ze dne 27. 5.- 1994, což plně koresponduje se zjištěním vyšetřovací komise jako:
- prokázané překračování stanov organizačního a podpisového řádu, překračování pravomoci v oblasti úvěrování, nákupu nemovitostí a nakládání s majetkovými účastmi banky i leasingovými obchody;
- nedodržování pravidel obezřetného úvěrování a jiných bankovních obchodů a v mnoha případech až flagrantní porušování pravidel bankovního podnikání;
- nekoncepční řízení banky bez detailních rozborů rozvojových záměrů jako výraz nedostačující kvalifikace základního i nejvyššího managementu bez nezbytné angažovanosti při řešení problémů;
- nedostatky v personální politice při obsazování vedoucích míst na centrále a pobočkách;
- upřednostňování osobních zájmů před zájmem banky projevující se v nehospodářském vynakládání prostředků na zbytné účely;
- absenci základních metodik pro jednotlivé oblasti činnosti.
Zpráva pro valnou hromadu dále konstatuje, že se začala projevovat rizika z obchodních případů z prvních let fungování banky. Jedná se zejména o úvěrové portfolio. Novými statutárními orgány banky bylo konstatováno, a zjištění vyšetřovací komise to potvrzuje, že značná část úvěrové angažovanosti banky směřovala do sektoru "obchod, odbyt, pohostinství, ubytování" vyplývající z malé privatizace a vyznačující se značnou rizikovostí.
Banka k 31. 12. 1993 vykazovala bilanční sumu 12,8 mld. Kč, z toho 8,5 mld. Kč představovaly úvěry klientů (z toho problémové úvěry činily v té době 1,2 ml. Kč). Postupně do ukončení činnosti podíl klasifikovaných úvěrů dosáhl 7,2 mld. Kč, z toho 6,1 mld. Kč ztrátových. Tento výsledek byl zapříčiněn tím, že v návaznosti na nízkou profesionalitu managementu byly:
a) úvěrové smlouvy uzavírány na základě neúplných a nedostatečných podnikatelských záměrů, resp. podle zjištění tyto úplně scházely;
b) úvěry byly poskytovány bez náležitého jištění. V této souvislosti úvěrové spisy postrádají výpisy z katastrů nemovitostí s vyznačeným zástavním právem. Úvěrové portfolio bylo zčásti jištěno směnkami, které byly nedostatečné v případě nesolventnosti klienta. Bonita ručitelů nebyla náležitě prověřována, úvěry byly často jištěny i spotřebními předměty, jako dudlíky, hračkami apod.;
c) úvěrové smlouvy byly podepsány a úvěry poskytnuty v rozporu se stanovami banky, organizačním a podpisovým řádem bez souhlasu úvěrového grémia;
d) úvěry jednotlivým klientům byly poskytovány v krátkém časovém období (i v jeden den) rozloženy do více úvěrových smluv;
e) úvěry byly poskytovány na tzv. revolving, často i na úhradu úroků z předcházejících úvěrů;
f) poskytované úvěrové prostředky nebyly účelově vázány, většinou byly vybírány v hotovosti a jejich použití nebylo v souladu s účelem, na které byly poskytnuty, resp. je neznámo, jakým způsobem byly použity;
g) úvěry byly poskytovány společnostem, ve kterých měli rodinní příslušníci managementu svou účast, popř. měli na poskytnutí svůj osobní zájem (Patron 2000, Lepus).
Výše uvedené nedostatky obsažené v celkem 600 úvěrových svazcích jsou z hlediska trestně právní odpovědnosti prověřovány orgány činnými v trestním řízení, s cílem postihnout právními prostředky osoby z řad klientů i pracovníků KrB, které se podíleli na krachu, příp. se obohatili na úkor vkladatelů či akcionářů banky. Podle informace Krajského státního zastupitelství je v této kauze stíháno 17 osob.
Závěr
Prioritní příčinou krachu KrB bylo postupné zhoršování kvality úvěrového portfolia založeného z větší části v letech 1991 - 1993 a tím i postupné snižování likvidity banky. Z těchto důvodů nebyla banka schopna z vlastních zdrojů vytvořit rezervy na klasifikované úvěry, čímž jak se později ukázalo, přesáhla míru únosného rizika pro majoritního akcionáře v další podpoře KrB, neboť výše potenciálních ztrát za rok 1995 dosáhl cca 1/3 bilanční sumy a od počátku roku 1996 se ještě dále zvyšovala.
II. 3. 2. Výtěžnost aktiv
Kreditní banka Plzeň v období svého rozvoje zakoupila pro účely leasingu investiční majetek ve finančním objemu větším než 1,445 mld. Kč. Rozšířením podniktelské činnosti o leasingové služby v průběhu roku 1992 vznikla potřeba nových pracovníků banky, kteří prováděli vlastní leasingové operace, tj. uzavírali s klienty leasingové smlouvy po předchozím vyhodnocení podnikatelského záměru a tím i schopnosti klienta splácet leasingové splátky. Vyšetřovací komise zjistila, stejně jako dozorčí rada KrB, která konstatuje ve své zprávě ze dne 27. 4. 1994, že zkušenosti těchto pracovníků nebyly dostatečné a nebyla dodstatečná ani metodická, řídící a kontrolní činnost.
Banka chtěla leasingovými obchody doplnit zákonem stanovený okruh svých bankovních aktivit a zaplnit tak mezeru v nabídce na úvěrovém a kapitálovém trhu. Tento v podstatě dobrý záměr však ve svých důsledcích rozptýlil kapitál i potenciál pracovníků banky, neboť jak ukázaly výsledky hospodaření v této oblasti v roce 1992 byl vykázán zisk ve výši 2,75 mil. Kč. K 31. 12. 1993 však již vznikla ztráta ve výši 2,432 mil. Kč. Banka neměla propracovanou dlouhodobou investiční strategii, ani plán péče o růst profesní úrovně pracovníků zabývajících se leasingovými obchody. Lze tedy charakterizovat činnost v této oblasti jako živelnou, což se projevovalo i v nárůstu pohledávek za neplatiči, které činily k 31. 12. 1992 cca 20 mil. Kč a k 31. 12. 1993 již došlo k nárůstu pohledávek o 380 mil. Kč. K 28. 2. 1994 dosáhly pohledávky částky 443 966 773 Kč. Tato situace se v dalších letech neustále zhoršovala, jak potvrzují svědci Novotný, Tykač, Peterka a další.
Podle zjištění statutárních orgánů a managementu banky po roce 1993 (obsažené ve zprávě č. 1/1994) šlo z celkového objemu leasingu považovat za standardní pouze smlouvy v zůstatkové hodnotě 144 mil. Kč (podle ohodnocení společnosti PM leasing). Této situaci napomohla i skutečnost, že prvotní evidence leasingu byla neprůkazná. Převedením pohledávek za leasing na dceřinou společnost Kreditaktiv, jehož akcie KrB odprodala a ošetřila opční smlouvou, podle sdělení ČNB ve skutečnosti nesnižovaly rizikovost a proto také ČNB trvala na vytvoření odpovídajících rezerv.
KrB vzhledem ke zhoršujícímu se úvěrovému portfoliu odstoupila po roce 1993 od původní obchodní strategie poskytování úvěrů a orientovala se na operace na peněžním a kapitálovém trhu (změny v položkách zachycují operace s cennými papíry a opčními smlouvami dle ČNB k 31. 12. 1995 ve výši 4 mld. Kč).
Podle zpracované expertizy pro vyšetřovací komisi při srovnání roku 1995 a 1996 došlo při nákupech a prodejích majetkových a cenných papírů či majetkových účastí k obratu od zisku ke ztrátě, došlo k restrikci majetkových titulů ze 170 na 68, ale účetně k navýšení majetku v cenných papírech. Významná část tohoto majetku byla v obou letech držena v neznámých a nelikvidních titulech. V roce 1996 byly zřejmě pod tlakem nedostatku likvidity uzavřeny nevýhodné obchody s firmou Alpha BROKER a.s. ze skupiny České pojišťovny, které byly odprodány obligace a státní dluhopisy. V této souvislosti je nutno uvést, že při vlastní "Akci fondy" (ve spojení se skupinou Motoinvest) nedošlo při operacích ke ztrátám, ale k výraznému zisku a KrB nebyla při operacích poškozena. Jednalo se o akci, která měla dosáhnout ziskovosti banky, jak bude dále ve zprávě rozvedeno. Výsledkem hospodaření banky ve výše uvedených oblastech představuje ke dni odebrání licence nižší výtěžnost aktiv v hodnotě 1,3 mld. Kč. Při neschopnosti KrB vytvářet oprávky a rezervy, a to nejen na ztrátové úvěry, i tato část hospodaření se nepříznivě promítla do likvidity banky, která pak kumulovala před odebráním licence v tom, že objem pozastavených plateb podle sdělení ČNB dosáhl 2,7 mld. Kč. V některých případech již šlo i o dvoutýdenní pozdržení.
Závěr
Podle výsledků vyšetřovací komise tato oblast hospodaření KrB Plzeň byla druhou příčinou (kterou však nelze oddělovat od úvěrového portfolia), která se podílela na podstatném zvýšení rizika hlavního akcionáře a možném dopadu do jeho hospodaření při dalších snahách o revitalizaci banky.
II. 3. 3. Vysoké náklady na činnost banky
KrB Plzeň od svého vzniku tak, jak je popsáno v prvé části - tj. v genezi banky, procházela obdobím od rozvoje až po krach. Do roku 1993 rozšiřovala své filiálky, jednatelství a služby od tradičních bankovních operací až po program CLO a leasing. Již v průběhu roku 1993 však začala stagnace některých činností, aniž by management přijal odpovídající a razantní opatření. V době odebrání licence pouze program CLO byl jednou z mála ziskových aktivit banky, což např. potvrzují svědci Tykač, Peterka, Novotný a Taušová. Bilanční suma se podle sdělení ČNB k 31. 5. 1996 pohybovala okolo 24,5 mld. Kč (k 31. 12. 1995 po zaúčtování ztráty vyčíslené auditorem činila 24,6 mld. Kč) a v podstatě dlouhodobě stagnovala. V té době banka měla 1 440 zaměstnanců, 13 filiálek a 119 jednatelství. Vzhledem k drobnější klientele KrB bylo snížení nákladovosti a očištění banky zakotveno v konsolidačním programu (neustále přepracovávaném), který se však nepodařilo splnit a bylo také jednou z alternativ předpokládané fúze s Pragobankou, tj. pokusem spojit zámožnější klientelu Pragobanky s drobnější klientelou KrB, aby byla využita její početnější síť filiálek a jednatelství. Zmíněná fúze se, jak již bylo popsáno dříve, neuskutečnila. Příliš vysoké náklady na činnost banky potvrzuje nejenom analýza ČNB, ale i svědek Jurečka, který porovnával zaměstnanost bilanční sumu KrB s IUPB v neprospěch KrB.
Závěr
Vyšetřovací komise konstatuje, že vysoké náklady na činnost banky při stagnujícím hospodaření a prohlubujících se problémech od roku 1994 do odebrání licence byly třetí hlavní příčinou krachu banky, neboť vysoká režie při nízkém zisku podstatnou měrou snižovala zdroje banky a tím i její likviditu.
III. 0. Podmínky krachu banky
Podmínky krachu KrB lze rozdělit na podmínky objektivní a subjektivní.
III. 1. Objektivní podmínky
Jednou z nejvýznamnějších objektivních příčin krachu banky byla nezkušenost bankovního sektoru s úvěrováním soukromého podnikání. Navíc toto úvěrování probíhalo v době, kdy se samotný bankovní sektor vyvíjel a neměl k dispozici dostatečně kvalitní legislativu. Svou roli hrála i skutečnost, že během privatizace vznikala řada nových firem, o nichž banky nemohly mít dostatečné informace.
III. 2. Podíl ČNB na krachu KrB
Mezi objektivní podmínky, které ovlivnily krach KrB Plzeň je nutno zařadit i časově zpožděné a věcně nedostatečné fungování bankovního dohledu ČNB.
Počínaje rokem 1992 a v následujících letech vstupovala v platnost pravidla obezřetného podnikání bank. Nové požadavky centrální banky se týkaly zejména údajů o angažovanosti banky vůči jednotlivým nebankovním i bankovním subjektům a kapitálu banky, její likviditě s tím, že byly současně stanoveny limity, které banky musely povinně postupně dosáhnout.
První dohlídka bankovního dohledu v KrB byla ve dnech 9. - 13. 11. 1992.
Již tato dohlídka a následující zjistily nedostatky v úvěrové angažovanosti a likvidní situaci banky. V souladu s tehdejší bankovní politikou byla KrB uložena opatření na zlepšení situace. Hospodaření KrB (i přes omezení) se díky neprofesionalitě managementu banky a živelnosti podnikání i nadále nevyvíjelo příznivě. Bankovní dohled identifikoval rizika v úvěrové činnosti již v roce 1993. Vzhledem k novému silnému akcionáři banky však ČNB, zejména po změnách ve statutárních orgánech a managementu v roce 1994, považovala ochranu vkladu klientů za dostatečnou, přestože systém klasifikace úvěrů v roce 1994 zobrazil hloubku problémů v celé šíři (úvěrové portfolio, rizika operací s cennými papíry, nedostatečná výnosovost banky). Hospodářská situace se dále zhoršovala i díky nedodržení zpracovaného konsolidačního plánu.
Závěr
Objektivně se na krachu KrB podílela celková nepřehledná situace v hospodářském sektoru a také nezkušenost a nedostatečná kvalita tehdejšího bankovního dohledu, který i po roce 1993 neučinil včas razantní opatření.
III. 3. Subjektivní podmínky krachu banky
Vedle objektivních podmínek krachu KrB existuje řada faktorů, které se větší či menší měrou podílely na jejím krachu.
Mezi ně patří zejména:
- chyby managementu a představenstva KrB (zejména v letech 1991 - 1993);
- nedostatečná připravenost managementu pro činnost banky (neexistence metodik pro jednotlivé obory činnosti banky, teprve postupně se tvořící systém řízení a platných předpisů);
- nízká úroveň činnosti vnitřního kontrolního systému;
- nedostatečné plnění kontrolní činnosti dozorčí rady do roku 1993.
Závěr
V důsledku výše uvedených subjektivních podmínek byla vytvořena situace, že v letech 1991 - 1993 byla hospodářská činnost v KrB živelná, chaotická, bez vnitřní sebereflexe a schopnosti včas reagovat na nepříznivě působící vlivy. Navíc ani výroky auditorské zprávy nenaznačovaly dozorčí radě existenci možných rizik v hospodaření banky.
III. 4. 0 Akce statutárních orgánů pro záchranu banky
V průběhu roku 1993 se Česká pojišťovna stala hlavním akcionářem KrB Plzeň. Po vyhodnocení hospodaření za rok 1993 zjistila celou řadu nedostatků. Proto v 1. polovině roku 1994 došlo k výměně managementu banky a statutárních orgánů, které posléze vyhodnotily tehdejší stav a ve spolupráci s ČNB přijaly řadu opatření jak v řídící sféře, tak zejména v oblasti činnosti banky, s cílem jejího očištění a zajištění řádného provozu. Nový management stanovil novou strategii další činnosti tak, jak bylo popsáno v předcházejících kapitolách.
Pokud se týká očištění banky a její revitalizace, bylo úsilí zaměřeno do tří oblastí:
- navýšení jmění prostřednictvím 9. a 10. emise akcií;
- vyvedení ztrátového leasingu a ztrátových úvěrů mimo banku (a jejich ošetření opčními smlouvami);
- vyřešení nepříznivé situace "Akcí fondy".
III. 4. 1. Navýšení jmění
Pokud se týká navýšení jmění, jednalo se o akci, jejímž cílem bylo získat upsáním 9. a 10. emise akcií zdroje banky k pokrytí běžných potřeb spojených s bankovní činností. V 9. emisi bylo upsáno celkem 36 000 akcií v nominální hodnotě 360 mil. Kč a v 10. emisi celkem 39 000 akcií v nominální hodnotě 390 mil. Kč. Jednalo se však pouze o operativní řešení, které nemohlo vyvést KrB z krize. Vzhledem k rozsahu problémů banky ani tyto emise nevyvedly KrB z nepříznivé situace.
III. 4. 2. Vyvedení pohledávek
Vzhledem k tomu, že nový majoritní akcionář předpokládal další fungování banky, což znamenalo bezpodmínečné zvýšení ziskovosti, snížení nákladovosti a další obezřetnou bankovní činnost, rozhodly se po analytickém vyhodnocení statutární orgány a vrcholový management rozložit zatěžující činnosti (leasing a úvěrové portfolio) do časového horizontu 10 let. Proto po konzultacích s ČNB a Českou pojišťovnou koncem roku 1994 banka navýšila základní jmění dceřiné společnosti Kreditaktiv, které současně postoupila ztrátové pohledávky leasingu v hodnotě cca 600 - 700 mil. Kč, za které Kreditaktiv zaplatil z navýšeného základního jmění. KrB v témže měsíci prodala akcie Kreditaktivu společnosti JAMA za cenu vyšší než nominální hodnota. Současně banka uzavřela opční smlouvu na zpětný odkup akcií Kreditaktivu se společností Lexus. Výsledkem uvedených operací pro rok 1994 byla přeměna špatných pohledávek na pohledávky za jiným subjektem (725 mil. Kč) a vykázání kladného hospodářského výsledku (zisk 225 mil. Kč). Opční smlouvou a v ní zakotvenou opční prémií ve výši 140 mil. Kč, byly pohledávky za leasing rozloženy na dobu 10 let bez toho, že by banka musela vytvářet na ztrátové pohledávky rezervy a oprávky.
Podle podobného scénáře se rozhodla KrB postupovat i v případě vyvedení úvěrů s největším nekrytým rizikem. Záměrem bylo vyvést mimo mateřskou banku ztrátové úvěry v hodnotě cca 3 mold. Kč. V květnu 1995 proto banka navýšila základní jmění u dceřiné společnosti AB Real o 1,5 mld. Kč a poté tato společnost zaplatila KrB za převedené pohledávky v hodnotě 1,3 mld. Kč. Akcie AB Realu byly pak prodány Kreditaktivu za 1,8 mld. Kč. Pro KrB vznikl tak účetní zisk 300 mil. Kč. Celá akce byla ošetřena opční smlouvou podmíněnou odkoupením pohledávek nejdříve od 6 až po 30 let. Opční prémie představovala částku 22 mil. Kč.
Vyvedení pohledávek mimo centrálu KrB však nemohlo vyvést banku z problémů. Jednalo se pouze o jejich rozložení na časové období 10 let. K celé věci je nutno uvést, že posléze ČNB trvala na požadavku zvýšit rezervy a opravné položky i na pokrytí těchto rizik, takže celá akce neměla zamýšlený efekt.
III. 4. 3. Akce fondy
Vzhledem k tomu, že navyšování základního jmění a vyvedení pohledávek s největším nekrytým rizikem neřešilo tíživou situaci KrB, statutární orgány s managementem banky v dohodě se skupinou Motoinvest vytyčily strategický záměr získat potřebné zdroje, které by vydělaly na pokrytí ztrát banky. Jednalo se o nákup majetkových účastí fondů a jejich převedení coby volných depozit do KrB s cílem postupně odmazávat vzniklé ztráty a tím ozdravovat svou bilanci. Cílem tohoto záměru bylo nákupem majoritních podílů v některých investičních fondech získat bonitní klienty a depozita, která by následně byla převedena do KrB a pomohla by tak pokrýt vzniklé ztráty a tím ozdravit bilanci banky. Během této akce začala banka skupovat akcie fondů: IPF-KB, 1. IF Živnobanky, oba kvantofondy Obchodní banky, fond Creditanstalt, oba fondy YSE, fondy PPF a dalších menších fondů. V průběhu uvedené akce bylo na pokyn České pojišťovny skupování akcií zastaveno. Na tuto akci reagovaly některé banky postupným stažením mezibankovních depozit z KrB, čímž snížily její zdroje cca o 900 mil. Kč.
III. 4. 4. Akce ČP, ČNB, "Bankovní čtyřky" v 1. pol. roku 1996 na záchranu KrB
V únoru 1996 byly známy předběžné výsledky hospodaření KrB za rok 1995. Výše potenciálních ztrát uváděných bankou se pohybovala na úrovni cca 3,3 mld. Kč. ČP se rozhodla řešit v dohodě s ČNB tíživou situaci KrB fúzí s Pragobankou, o které rozhodla dne 5. 3. 1996.
Dne 19. 6. 1996 proběhlo společné jednání mezi hlavními akcionáři ČP, představiteli MF ČR, FNM a ČNB, jehož výsledkem byla dohoda o:
- způsobu pokrytí ztrát obou bank (akcionáři ČP 9,4 mld. Kč a ČNB 0,8 mld. Kč);
- zajištění likvidity KrB Českou pojišťovnou společně s IPB;
- dokapitalizaci KrB i Pragobanky Českou pojišťovnou;
- poskytnutí úvěrů na posílení zdrojů obou bank Fondem nár. majetku.
ČP poskytla KrB v rámci výše uvedené dohody dne 20. 6. 1996 na udržení likvidity částku 2 mld. Kč, která dočasně řešila problém platební neschopnosti (banka již byla v prodlení s některými platbami). Angažovanost ČP se tak zvýšila k 30. 6. 1996 na 6,8 mld. Kč.
Na základě přecenění aktiv KrB i Pragobanky provedeného nově ustanovenými orgány obou bank k 30. 6. 1996 byla potenciální ztráta KrB odhadnuta na 10,8 mld. Kč a Pragobanky na 3,9 mld. Kč. Z toho vyplynulo zvýšení odhadu potenciální ztráty o 3 mld. Kč oproti odhadu z 19. 6. 1996. I v následujících dnech bylo hledáno řešení. Forma fúze obou bank byla zpochybňována zejména IPB a PPF a bylo doporučeno transformovat KrB na inkasní jednotku ČP pro riziková aktiva, přičemž podmínkou KrB podporovanou IPB a PPF bylo zavedení nucené správy ČNB. Ztráty měly být pokryty participací ČP, FNM a ČNB na tomto projektu.
Závěr
Vzhledem k tomu, že situace v KrB se stala v polovině roku 1996 kritickou a objem pozastavených plateb dosáhl 2,7 mld. Kč, svolala ČNB na den 7. 8. 1996 jednání všech stran zúčastněných na jednáních dne 19. 6. 1996. V průběhu tohoto jednání se nepodařilo najít řešení situace KrB ve smyslu dohody z 19. 6. 1996. V zájmu ochrany vkladatelů KrB bylo prosazeno alespoň zabezpečit výplatu vkladů klientů nad rámec plnění z fondu pojištění vkladů do výše 4 mil. Kč na klienta.
V návaznosti na výsledky jednání ze dne 7. 8. 1996 rozhodla bankovní rada ČNB po dohodě s MF ČR odejmout KrB s platností od 8. 8. 1996 povolení působit jako banka.
IV. Odpovědnost za krach KrB Plzeň
Vyšetřovací komise po porovnání podkladových materiálů s výpověďmi svědků konstatuje, že přímou odpovědnost za vznik příčin a následný krach má management a statutární orgán KrB Plzeň z období let 1991 - 1993.
Podíl odpovědnosti mají i akcionáři KrB, kteří se v průběhu let 1991 - 1993 neoprávněně spoléhali na management a statutární orgány banky a dostatečně nevyužívali svá vlastnická práva ke kontrole činnosti banky.
V. Současný stav likvidace
Na mimořádné valné hromadě dne 15. 1. 1997 byl schválen likvidační plán. Likvidace je prováděna v souladu s uvedeným plánem:
- Záměr prodat celní program (síť celních jednatelství) se nepodařilo dosud realizovat.
- Závěr odprodat zbylou bankovní síť KrB jako celek se nesetkal se zájmem ostatních bank.
- Není ukončen proces výplaty depozitních certifikátů.
- Pohledávky jsou vymáhány standardními postupy (podáváním žalob, návrh na konkurz, leasing zaplacení, exekuční tituly)j. Celá záležitost není ukončena.
1. Není známa výtěžnost pohledávek z úvěrů, neboť nelze spolehlivě určit výši prodejní ceny zástav. Proto v souladu s platnou metodikou je odhadnuté nekryté riziko k 31. 12. 1996 ve výši 4 651 659 tis. Kč.
2. Výtěžnost ostatních aktiv (akcií, ostatních pohledávek a závazků z opčních obchodů a leasingů) je známa a výše vytvořené opravné položky k nim k 31. 12. 1996 je 2 168 870 tis. Kč.
Celkový odhad výše opravných položek k 31. 12. 1996 (dosud neodsouhlasený auditorem) je 6 814 529 tis. Kč. Současně probíhají opatření ke snížení likvidačních nákladů tak, aby do 30. 6. 1997 byly filiálky jako účetní místa zrušeny.
VI. Doporučení Sněmovně
Vyšetřovací komise zhodnotila příčiny a okolnosti krachu KrB Plzeň. Nezjistila, že by se na krachu banky podílely konkrétní politické subjekty. Na základě zjištěných závěrů doporučuje:
1. Aby Poslanecká sněmovna navrhla vládě ČR zřízení při Ministerstvu spravedlnosti stálé komise z řad státních zástupců, zástupců bankovního dohledu, zástupců MF ČR, Policie ČR, odborníků z oblasti ekonomiky, účetnictví, daní, kapitálových obchodů, která by koordinovala případné vyšetřování, nebo je prováděla sama.
2. Navrhnout Ministerstvu vnitra ČR, aby podpořilo vyšetřovací tým Krajského úřadu vyšetřování v Plzni dostatečným personálním a materiálním zajištěním s důrazem na analytickou a vyhodnocovací činnost tak, aby vyšetřování mohlo být ukončeno v co nejkratším časovém termínu.
3. Navrhuje Poslanecké sněmovně, aby schválila předání výslechové části a vybraných dokumentů shromážděných parlamentní vyšetřovací komisí vyšetřovacímu týmu orgánů činných v tr. řízení, neboť systém vyšetřování příčin krachu KrB prováděný oběma orgány se podstatně liší a parlamentní vyšetřovací komise získala svou a expertizní činností podklady, které by orgány činné v tr. řízení mohly využít pro ucelenější pohled a orientaci v konkrétních vyšetřovaných případech.
4. Navrhuje Poslanecké sněmovně zvážit novelizaci zákona č. 90/1995 Sb. v návaznosti na zákon č. 21/1992 Sb., o bankách tak, aby umožnil členům parlamentní vyšetřovací komise na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR seznamovat se s tajemstvím uznávaným státem (např. bankovním a služebním) a legislativně ošetřit případné porušení tohoto tajemství (např.: že se na tyto případy poslanecká imunita nevztahuje a jsou je oprávněny vyšetřovat orgány Policie bez omezení).
5. Doporučuje požádat guvernéra ČNB, aby vyhodnotil činnost bankovního dohledu a informoval Poslaneckou sněmovnu.
6. Zvážit legislativní úpravu umožňující postihnout trestně právními prostředky management bank při porušení norem a stanov, vyplývajících z obecně závazných předpisů, v jehož důsledku vznikla škoda s celospolečenským dopadem (obdoba § 127 tr. z.).
7. Navrhuje přijmout tuto závěrečnou zprávu vyšetřovací komise.
29. dubna 1997
Parlament České republiky
POSLANECKÁ SNĚMOVNA
1997
2. volební období
Návrh usnesení
z 11. schůze Poslanecké sněmovny
ke zprávě Vyšetřovací komise pro šetření okolností vedoucích k ukončení činnosti
Kreditní banky a.s. Plzeň
Poslanecká sněmovna
I. schvaluje závěrečnou zprávu Vyšetřovací komise pro šetření okolností vedoucích k ukončení činnosti Kreditní banky a.s. Plzeň ze dne 29. dubna 1997
II. žádá
1. vládu ČR, aby
a) zřídila při ministerstvu spravedlnosti stálou komisi z řad státních zástupců, zástupců bankovního dohledu, zástupců ministerstva financí, Policie ČR, odborníků z oblasti ekonomiky, účetnictví, daní a kapitálových obchodů, která by koordinovala vyšetřování závažné hospodářské a finanční kriminality, nebo je sama prováděla,
b) podpořila vyšetřovací tým krajského úřadu vyšetřování v Plzni dostatečným personálním a materiálním zajištěním s důrazem na analytickou a vyhodnocovací činnost tak, aby vyšetřování kauzi akciové společnosti Kreditní banka Plzeň mohlo být ukončeno v co nejkratším termínu,
c) zvážila novelizaci zákona č. 21/1992 Sb. o bankách, tak aby umožnil členům parlamentní vyšetřovací komise na základě usnesení Poslanecké sněmovny seznamovat se s tajemstvím uznávaným státem (např. bankovním a služebním) a legislativně ošetřila porušení tohoto tajemství,
d) zvážila legislativní úpravu umožňující postihnout trestně právními prostředky management bank při porušení norem a stanov vyplývajících z obecně závazných předpisů, v jehož důsledku vznikla škoda s celospolečenským dopadem.
2. Guvernéra České národní banky,
aby s přihlédnutím ke zjištění vyšetřovací komise vyhodnotil činnost bankovního dohledu za období 1991 až 1996 a o výsledku informoval Poslaneckou sněmovnu.
III. ukončuje činnost této vyšetřovací komise ke dni 31. května 1997;
IV. ukládá
1. Kanceláři Poslanecké sněmovny
a) archivovat všechny podklady o jednání této vyšetřovací komise,
b) předat výslechovou část a vybrané dokumenty shromážděné vyšetřovací komisí vyšetřovacímu týmu krajského úřadu vyšetřování v Plzni.
2. Komisi Poslanecké sněmovny pro novelizaci jednacího řádu,
aby zvážila novelizaci zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, tak aby umožnil členům parlamentní vyšetřovací komise na základě usnesení Poslanecké sněmovny seznamovat se s tajemstvím uznávaným státem (např. bankovním a služebním) a legislativně ošetřila porušení tohoto tajemství.