PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna 1997
II. volební období
165
Návrh
poslanců Vojtěcha Filipa a Zuzky Rujbrové
na vydání
zákona
kterým se ruší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění zákona č. 254/1995 Sb. a nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 26. listopadu 1992, vyhlášeného dne 15. prosince 1992 v částce 116/1992 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění zákona č. 254/1995 Sb. a nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 26. listopadu 1992, vyhlášeného dne 15. prosince 1992 v částce 116/1992 Sb., se zrušuje.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva.
Zákon č. 451/1992 Sb. (tzv. lustrační zákon) nabyl účinnosti dnem vyhlášení, tj. dnem 5. listopadu 1991, a podle svého závěrečného ustanovení (§ 23) měl účinnosti pozbýt dnem 31. prosince 1996.
Zákonem č. 254/1995 Sb. přijatým dne 27. září 1995 byla s účinností od 13. listopadu 1995 jeho platnost prodloužena do 31. prosince 2000.
Prezident České republiky dopisem z 8. října 1995 tento zákon podle čl. 50 Ústavy České republiky Poslanecké sněmovně s odůvodněním vrátil. Poslanecká sněmovna na vráceném zákonu setrvala usnesením ze dne 18. října 1995, uveřejněným pod č. 255/1995 Sb.
Skupina 99 poslanců býv. Federálního shromáždění podala dne 10. března 1992 návrh, aby Ústavní soud ČSFR vyslovil, že citovaný zákon není v souladu s uvozovacím ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. k Listině základních práv a svobod (§ 6 odst. 1), s Listinou (čl. 1, 2, 3, 4, 17, 20, 21, 26 36), s úst. zák. o čs. federaci (čl. 37 odst. 2), s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (čl. 6 a 7) a s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci (povolání a zaměstnání).
Ústavní soud ČSFR svým nálezem z 26. listopadu 1992, sp. zn. Pl.ÚS 1/92, oznámeným v částce 116/1992 Sb., sice shledal dílčí nedostatky zákona (§ 2 odst. 1, písm. c/, odst. 2 a 3, § 3 odst. 2, § 4 odst. 2 a 4, § 11, § 12, § 13 odst. 1, 2, 4 a 5, § 18 odst. 1 a § 20, tj. pokud jde o vědomé spolupracovníky Státní bezpečnosti, povolování výjimek pro obranu, FBIS a Federální policejní sbor, prokazování spolupráce s cizími zpravodajskými nebo výzvědnými službami, zřízení "nezávislé" komise při federálním ministerstvu vnitra pro ověřování některých skutečností, soudní přezkoumání nálezů komise, sankce za nepravdivé údaje vůči komisi), v podstatné části však návrh poslanců zamítl.
Z podnětu Odborového sdružení Čech, Moravy a Slovenska, k němuž se připojila též Konfederace českých a slovenských odborů, se na svém 252. zasedání dne 5. března 1992 zákonem zabývala Správní rada Mezinárodního úřadu práce (j. GB.252/16/19) a zjistila, že podstatná většina ustanovení zákona č. 451/1991 Sb. je v rozporu s Úmluvou MOP č. 111 o diskriminaci (zaměstnání a povolání) a že omezení v něm obsažená představují diskriminaci založenou na politickém přesvědčení.
Správní rada MÚP vyzvala vládu ČSFR, aby přijala nezbytná opatření ke zrušení nebo změně lustračního zákona a k zabezpečení náhrady škod všem osobám, které jím byly nespravedlivě postiženy.
Po zániku ČSFR se na základě čl. 5 odst. 2 úst.zák. č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, adresátem doporučení Správní rady MÚP stala vláda České republiky.
Podle čl. 29 Ústavy Mezinárodní organizace práce, která je pro Českou republiku právně závazná (vyhl. pod č. 217/1921 Sb. a č. 98/1947 Sb.), může vláda, která doporučení Správní rady nepřijme, spornou věc předložit Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Ani bývalá federální vláda, ani vláda České republiky však v této věci nic nepodnikla.
Kritická stanoviska k tzv. lustračnímu zákonu z hlediska lidských práv zaujímají též orgány Rady Evropy a některé mezinárodní nevládní organizace, např. Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva se sídlem ve Vídni.
Tzv. lustrační zákon je ve své podstatě v očividném rozporu se zásadami právního státu, je trvale odmítán mezinárodními institucemi monitorujícími dodržování lidských práv v České republice a nepatří do právního řádu České republiky. Proto se navrhuje jeho zrušení.
Provedení předloženého návrhu derogačního zákona, který je v souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky, si nevyžádá žádné nároky na státní rozpočet.