Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1997

II. volební období

156

Návrh

poslanců Zdeňka Škromacha a dalších

na vydání

Zákona

ze dne ....................1996

kterým se mění zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění zákona č. 3/1991 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

Zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění zákona č. 3/1991 Sb. se mění takto:

§ 2 odst. 2 zní:

"(2) Ustanovení předchozího odstavce se použije přiměřeně i pro sjednávání kolektivních smluv."

Čl. II

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva

I. Obecná část

Účelem předloženého návrhu zákona je zabránit zablokování kolektivního vyjednávání v případech, kdy v zaměstnavatelské organizaci působí více odborových organizací a nedojde mezi nimi k dohodě o společném postupu při kolektivním vyjednávání. Podle předloženého návrhu v takovém případě se za rozhodující má považovat stanovisko odborové organizace s největším počtem členů.

II. Zvláštní část

K článku I

Vývoj po listopadu 1989 umožnil realizovat v praxi mezinárodní smlouvy o svobodě sdružování, především Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě odborů a ochraně práva se odborově sdružovat, kterou je Česká republika vázána (č. 489/1990Sb.). Vznikla řada nezávislých odborových organizací, svazů, konfederací a dalších odborových sdružení.

V podmínkách České republiky, kde Ústava České republiky (dále jen "ústava") definuje Českou republiku jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, je zabezpečena svoboda sdružování článkem 20 a článkem 27 Listiny základních práv a svobod, která je podle článku 3 ústavy součástí ústavního pořádku České republiky. Podrobněji je toto právo upraveno zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění zákona č. 300/1990 Sb.. Citované právní předpisy zabezpečují svobodu a pluralitu odborových organizací jako zastupitelských organizací zaměstnaců.

Tam , kde existuje pluralita odborových organizací, bylo nezbytné upravit vzájemné vztahy a mechanismus zastoupení při ochraně zaměstnaneckých práv a zájmů. Tento mechanismus je zakotven v zákoně č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění zákona č. 3/1991 Sb..

Zákon upravuje především vztahy mezi odborovými organizacemi působícími v zaměstnavatelské organizaci a organizacemi v různých situacích, které se mohou vyskytnout v souladu s principy odborového pluralismu. Zákon při respektování demokratických principů upravuje vztahy mezi odborovými organizacemi působícími v jedné zaměstnavatelské organizaci jen podpůrně a klade důraz na dohodu mezi nimi.

Zákonem je dána možnost kolektivně vyjednávat všem odborovým organizacím. Přitom se vychází ze zásady, že jménem kolektivu zaměstnanců mohou odborové orgány působící v zaměstnavatelské organizaci vystupovat a jednat s právními důsledky pro všechny zaměstnance jen společně a ve vzájemné shodě, pokud se mezi sebou a se zaměstnavatelskou organizací nedohodnou jinak.

Odborové orgány všech odborových organizací, které vedle sebe působí v zaměstnavatelské organizaci, musí vůči němu vystupovat v celém průběhu kolektivního vyjednávání společně, včetně zahájení kolektivního vyjednávání.

Odborové organizace působící v zaměstnavatelské organizaci se mohou současně mezi sebou navzájem a se zaměstnavatelskou organizací dohodnout jinak. Mohou se dohodnout, že je bude při uzavírání kolektivní smlouvy zastupovat jen jedna odborová organizace, např. největší z nich, nebo jeden odborový orgán, např. podnikový výbor apod.. Závisí to na konkrétních podmínkách v zaměstnavatelské organizaci. Zainteresované odborové orgány se mohou dohodnout i tak, že bude uzavřeno více kolektivních smluv.

Pokud není dosaženo vzájemné shody mezi odborovými orgány, ani se tyto odborové orgány spolu se zaměstnavatelskou organizací nedohodnou jinak, kolektivní smlouva není uzavřena. Takový stav nemůže vyhovovat odborovým organizacím, které mají zájem uzavřít kolektivní smlouvu, ale ani zaměstnavatelským organizacím, které mají zájem vytvořit svým zaměstnancům dobré pracovní podmínky na základě kolektivní smlouvy.

Uvedený právní stav způsobuje, že v některých zaměstnavatelských organizacích není uzavřena kolektivní smlouva, vzhledem k tomu, že není stanoven postup v případě, že není dosaženo dohody mezi odborovými organizacemi. Tento důsledek, plynoucí z právní úpravy, není plně v souladu se záměry a cíly zákona č. 2/1991Sb., o kolektivním vyjednávání, v platném znění, tj. upravit kolektivní smlouvou individuální a kolektivní vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a práva a povinnosti smluvních stran. Návrh proto směřuje k odstranění tohoto stavu tím, že stanoví postup v případě, že nebude dosaženo dohody mezi všemi odborovými organizacemi, působícími v zaměstnavatelské organizaci.

Navrhovaný postup nezvýhodňuje žádnou z odborových organizací, protože zákon přednostně předpokládá vstup každé z odborových organizací do procesu kolektivního vyjednávání a možnost dohodnout se na společném postupu předtím, než by se uplatnil princip rozhodujícího stanoviska odborové organizace s největším počtem členů. Navrhovaným řešením se vytváří pojistný mechanismus, jestliže selže v zákoně předpokládaný mechanismus dohody mezi odborovými organizacemi, kterému dává zákon prioritu. Protože se předpokládá, že k využití pojistného mechanismu prostřednictvím uplatnění rozhodujícího stanoviska orgánu odborové organizace s největším počtem členů dojde jen výjimečně, nejde o zvýhodnění odborové organizace. Navrhovaná úprava zároveň vytváří předpoklady pro předcházení sociálnímu napětí popř. sociálnímu konfliktu.

Návrh na změnu zákona č. 120/1990 Sb., v platném znění respektuje závěry a stanovisko výboru Správní rady Mezinárodní organizace práce pro svobodu sdružování, publikované v Přehledu rozhodnutí a zásad svobody sdružování z roku 1985, v kapitole III. - Zřizování organizací pracovníků a zaměstnavatelů (k čl. 2 Úmluvy MOP č. 87/1948) v odstavcích 234 až 245. Ve svém rozboru dochází výbor mimo jiné k závěru, že lze připustit možnost, aby zákonodárství dané země rozlišovalo mezi nejreprezentativnější odborovou organizací a ostatními odborovými organizacemi s tím, že toto rozlišování nesmí zbavovat odborové organizace, které nebyly uznány jako organizace patřící k nejreprezentativnějším, zásadní možnosti chránit profesní zájmy jejich členů, právo organizovat svou činnost a formulovat program podle Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 87. K určení nejreprezentativnější organizace by mělo dojít vždy na základě objektivních a předem daných kritérií.

Navrhuje se použít i při kolektivním vyjednávání a sjednávání kolektivních smluv stejný postup jako v případech, kdy zaměstnavatelská organizace projednává s odborovou organizací opatření týkající se všech nebo většího počtu pracovníků, nebo kdy obecně závazné právní předpisy vyžadují projednání nebo souhlas odborového orgánu. Tento postup zachovává demokratické principy a nediskriminuje žádnou z odborových organizací působících v zaměstnavatelské organizaci tím, že by ji vyloučil z účasti na kolektivním vyjednávání.

Zaměstnavatelská organizace je povinna zahájit jednání s odborovými orgány všech odborových organizací, které u ní působí, pokud nedojde k dohodě mezi ní a všemi odborovými organizacemi o jiném postupu. Odborové orgány se mohou ve lhůtě 15 dnů dohodnout, jak při sjednávání kolektivní smlouvy postupovat, zda budou jednat ve vzájemné shodě, nebo zda pověří jednáním některou z odborových organizací. Pokud se však v této lhůtě, kterou lze považovat za přiměřenou, na postupu nedohodnou, bude pro zaměstnavatelskou organizaci rozhodující stanovisko orgánu odborové organizace s největším počtem členů v zaměstnavatelské organizaci.

Předkládaný návrh neovlivní výdajovou stránku státního rozpočtu.

K článku II

Účinnost se navrhuje dnem vyhlášení.