PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
155
Návrh
poslanců Zdeňka Jičínského a dalších
na vydání
Zákona
ze dne ................................1997
kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád,ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl.I
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/199O Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní republiky ze dne 4. září 1992, publikovaného v částce 93/1992 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 91/1994 Sb., a zákona č. 152/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 73 odst. 1 písm. c) zní:
"c) vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku nebo zájem na tom, aby nikdo neměl prospěch z trestné činnosti, popřípadě jiný obdobný obecný zájem."
2. V § 90 odstavec 1 se větu prvou vkládá věta:
"Je-li nositelem takové vlastnosti, způsobilosti nebo postavení osoba právnická, je pachatelem trestného činu ten, kdo za takovou osobu jedná způsobem,který je podle zvláštních předpisů považován za jednání právnické osoby."
3. V § 125 odst. 1 se vypouštějí slova " v úmyslu zajistit sobě nebo jinému neoprávněné výhody"
4. V § 125 odst. 2 se vypouštějí slova "kdo v úmyslu uvedeném v odstavci 1"
5. § 129 a 130 znějí:
Porušování povinnosti při provozu podniku
§ 129
1) Kdo při provozu podniku úmyslně poruší nebo nesplní důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona tím, že
a) nevyrovná včas pohledávky na pojistném na zdravotním a sociálním pojištění, pohledávky daňové a s nimi související pokuty nebo penále, které je podle zákona povinen platit a prostředků určených k úhradě těchto pohledávek použije k jinému účelu,
b) přivodí platební neschopnost podniku nebo organizace tím, že činí nepřiměřená vydání, nepřiměřeně užívá úvěru nebo jej poskytuje nebo provede zjevně nevýhodný obchod,
c) nepodá návrh na prohlášení konkursu
d) jako úpadce po prohlášení konkursu maří nebo hrubě ztěžuje výkon funkce správce konkursní podstaty, nebo
e) jménem banky nebo jiné právnické osoby vystaví jinému nepravdivé potvrzení o jeho finanční situaci nebo majetkových poměrech
a způsobí tím poruchu v činnosti podniku nebo organizace nebo větší škodu na cizím majetku anebo opatří sobě nebo jinému větší prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v činnosti podniku nebo organizace, zejména vyhlášení konkursu, nebo značnou škodu na cizím majetku anebo opatří sobě nebo jinému značný prospěch.
§ 130
Kdo při provozu podniku z nedbalosti způsobí úpadek tím, že činí zjevně nepřiměřená vydání, zjevně nepřiměřeně užívá úvěru nebo jej poskytuje nebo provede zjevně nevýhodný obchod, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
6. V § 250 odst. 1 se za slovo "omyl" vkládá čárka a slova "nebo využije něčího omylu " se nahrazují slovy " využije něčího omylu nebo zatají podstatné údaje"
7. Za § 250a se vkládají nová ustanovení § 250b a § 250c, která znějí:
§ 250b
Úvěrový a subvenční podvod
1) Kdo v souvislosti s žádostí o úvěr úmyslně uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, nebo kdo poskytnutého úvěru použije pro jiný účel, než byl sjednán, a způsobí tak na cizím majetku nikoli malou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
2) Stejně bude potrestán, kdo v nikoli malém rozsahu vyláká subvenci nebo dotaci anebo subvenci enbo dotaci použije na jiný účel, než na který byla poskytnuta.
3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo získá pro sebe nebo jiného značný prospěch.
4 Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu nebo pro sebe nebo jiného získá majetkový prospěch velkého rozsahu.
250c
Směnečný a šekový podvod
1) Kdo se zaváže ze směnky nebo šeku, ač neví ,zda v době splatnosti směnky nebo šeku bude mít dostatek prostředků k jejich úhradě, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou.
3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
9. V § 255 odst. 1 se slova "až na jeden rok" nahrazují slovy "až na dvě léta".
Čl.II.
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb. zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 551/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb. a zákona č. 292/1993 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. Za § 349 se vkládá nové ustanovení § 349a, které zní:
§ 349a
Zajištění majetku zúčastněné osoby
Přichází-li v úvahu zabrání věci, náležející jiné osobě než pachateli, popřípadě zabrání jejího majetku nebo jeho části, užije se na zajištění takové věci, majetku nebo jeho části ustanovení § 347 až 349 obdobně.
Čl.III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1997
Důvodová zpráva
Obecná část.
Cílem dílčí novelizace trestního zákona a trestního řádu by mělo být především umožnění nebo usnadnění postihu některých jednání v ekonomické sféře, která nejsou podle dosavadních ustanovení postihována nebo je jejich postih neúměrně obtížný.
Zkušenosti dosavadního vývoje společnosti ukazují na to, že v důsledku přecenění samoregulační úlohy trhu a podcenění role státu v ekonomické oblasti i v důsledku dalších příčin, jako pomalá konsolidace orgánů činných v trestním řízení, pomalé vyřizování obchodních věcí před soudy i důraz na rychlost privatizace bez ohledu na původ prostředků, nedošlo k vytvoření potřebných etických pravidel podnikání. Je proto třeba vymezit limity chování v ekonomické oblasti také trestním zákonem v těch případech, kde etické normy, popřípadě normy ostatních právních odvětví se ukazují jako nedostatečně účinné.
Návrh vychází z potřeb praxe, vzorem pro úpravu některých deliktů byl trestní zákon německý, popř. rakouský. Bylo přihlíženo i k námětům, získaným z bankovní a podnikatelské sféry. Návrh se tak přibližuje právním řádům sousedních zemí a plní úlohu sbližování se právním řádům zemí Rady Evropy.
Návrh nevyžaduje žádné nároky na státní rozpočet.
Zvláštní část.
K čl.I.
1. Ustanovení § 73 o zabrání věci bylo potřebné upravit tak, aby bylo možné zabrat majetek zejména právnických (ale i fyzických ) osob, u něhož bude prokázáno, že pochází z trestné činnosti. Dosavadní úprava postih takového majetku rozšířeným výkladem ustanovení § 73 odst. 1 písm. c) sice také umožňuje, z hlediska právní jistoty i výchovného významu trestního zákona je však lepší úprava výslovná. Umožní tak konfiskaci majetku, který je pachateli převáděn na často účelově založené společnosti s ručením omezeným nebo jiné obdobné společnosti, v nichž mají pachatelé majetkovou účast.
2. Stávající úprava je předmětem diskusí o tom, zda je možné postihovat osoby, které jednají za právnickou osobou v případě, kdy nositelem určité vlastnosti (např. dlužník, věřitel) je osoba právnická. Navrhovaná úprava umožní trestání takových případů, kdy např. věc, pronajatá právnickou osobou, je protiprávně prodána a výtěžek použit ve prospěch právnické osoby jako zpronevěry, když stávající úprava dostatečně účinný postih neumožňuje a takové případy jsou poměrně časté.
Z hlediska určitosti trestního zákona a z toho vyplývající právní jistoty je úprava žádoucí. Obdobná (i když podrobnější) úprava je v trestním zákoně německém a pokud jde o tzv. úpadkové delikty, byla užívána na našem území podle trestného zákona rakouského až do r. 1950.
Z hlediska určitosti právní úpravy je pak nezbytné vymezit toho, kdo jedná za právnickou osobu, odkazem na zvláštní předpisy, kterými jsou v tomto případě zejména občanský zákoník a obchodní zákoník.
3. Prokazování úmyslu přesahujícího objektivní stránku trestného činu u zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence, tedy úmyslu obstarat neoprávněné výhody, je v praxi obtížné. Správnost účetních dokladů a jejich náležité vedení je zapotřebí chránit absolutně, obdobně, jak to činí stávající úprava již u podkladů pro zápis do obchodního rejstříku. Není také důvod chránit pravdivost těchto zápisů odlišně od pravdivosti a průkaznosti účetní evidence. Proto se navrhuje znak "úmyslu zajistit sobě nebo jinému neoprávněné výhody" vypustit.
4. Obdobně jako v odst. 1 bylo nutno provést úpravu i v odst. 2 § 125.
5. V roce 1990 v souvislosti se zrušením zvláštní ochrany majetku v socialistickém vlastnictví došlo ke zrušení ustanovení § 129 a § 130 tr. zák. o porušování v provozu socialistické organizace.
Tehdejší důvodová zpráva k tomu uváděla, že pokud jde o úmyslné formy jednání tam uváděného, vystačí trestní zákon s ustanoveními hlavy IX. trestního zákona, zejména s ustanovením § 255 o porušování povinnosti při správě cizího majetku, proti nedbalostním deliktům pak majetek není třeba chránit.
Tento odhad se ukázal být chybný. V praxi se vyskytuje řada závažných jednání, která jsou hluboce nemorální a veřejnost je chápe jako jednání deliktní. Jde o porušování nejrůznějších povinností, zejména ve vztahu k fisku a orgánům zdravotního a sociálního pojištění. Dosavadní pokusy řešit postih takových jednání výkladem a aplikací ustanovení § 255 tr. zák. se ukázaly jako málo životné, v praxi obtížně aplikovatelné i pochopitelné.
Nejde navíc o trestné činy proti majetku, ale skutečně proti hospodářské kázni, pokud jí budeme chápat pravidla , stanovená pro vztah mezi podnikateli a státem, popř. i mezi podnikateli navzájem.
Proto se navrhuje zařazení nové skutkové podstaty, která by úmyslné porušování těchto povinností postihovala, přičemž demonstrativní výčet nejčastějších porušení takových povinností zahrnuje zejména porušení povinností při neplacení pojistného a záloh na daně, dále úmyslné dovedení podniku do platební neschopnosti, porušování povinností, vyplývajících z konkursního zákona, porušování povinností ze strany bank, které vedou k následným škodám při sjednávání úvěrů nebo poskytování záruk a pod.
Vyskytly se úvahy obdobná jednání zařadit jako skutkové podstaty do hlavy IX. trestního zákona, avšak systematicky je správnější zařadit tyto činy mezi trestné čin proti hospodářské kázni.
Pro základní jednání se navrhuje trest až na dvě léta odnětí svobody, obdobně, jako se navrhuje zvýšení tohoto trestu u základní skutkové podstaty § 255, aby šlo o postih srovnatelný.
Nejproblematičtější je ustanovení § 129 odst. 1 písm. a), které zamená výrazné zvýhodnění státu (resp. správy sociálního pojištění a zdravotního pojišětění) oproti jiným věřitelům v soukromoprávní sféře. Proto se skutková podstata váže nejen na to, že povinný neuhradil pohledávky, ale i na to, že uvedených prostředků použil jáinak, aniž byl dán úymsl poškodit věřitele. I tak ovšem to zmanená zesílení státního donucení, jestliže vezemmeme v úvahu možnosti púřímých exekucí, které uvedené orgány mají a jichž v praxi nevyužívají.Poštih jednání uvedeného v § 129 odst. 1, písm. b) reaguje na praktickou potřebu tzv. "tunelůování" společností, které se děje formou zcela ekonomikcy nevýhodných obchodů ve sprospěhc jiných společností, u nichž však nelze propkáízat znaky, jinak uvedené v ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák.
Také ostatní formy jednání tam uvedeného vycházejí z potřeb praxye a připomínek, které v tisku zazněky od resortů a jedonotlivých odborníků.
Pro základní jednání se anvrhuje trest až na dsvě léta odnětí svobody, obdobně, jako se anvrhuje zvýšení tohoto trestu u základní skutkové podstaty § 255, aby šlo o postih srovnatelný.
Stejným způsobem je konstruován postih kvalifikované skutkové podstaty navrhovaného ustanovení.
Pokud jde o nedbalostní jednání, bude podle něj možné postihovat pouze nedbalostní úpadek, když v ostatních případeh by postih nedbalostních forem jednání znamenal neúměrné přepínání trestní represe.
8.Stávající úprava skutkové podstaty trestného činu podvodu nepokrývá dostatečně ty případy, kdy při sjednávání smlouvy sice poškozená strana nejedná v omylu, avšak zatajením podstatných údajů získá druhá strana neoprávněnou výhodu. Úprava rozšiřuje dopad trestní ochrany poctivosti při sjednávání smluv a vychází z obdobné úpravy německé (zatajení nebo potlačení podstatných informací) i americké (zatajení relevantních informací). Výhodou je, že při zatajení informací nebude zapotřebí prokazovat, že deruhá strana jednala v omylu, resp. že pachatel o tomto omylu věděl. V praxi to znamená rozšíření dosahu této skutkové podstaty na širší okruh jednání, která postihovala poctivou stranu smlouvy.
9. Nová ustanovení jsou speciálními případy podvodů, v praxi velmi rozšířených a podle stávající úpravy prakticky nepostižitelných.
Zejména banky jsou velmi poškozovány tím, že nabízené záruky za úvěr nedosahují ve skutečnosti příslušné ceny nebo tím, že úvěru je užito na jiný účel. Ochrana, poskytovaná ustanovením § 209 o tzv. nemajetkovém podvodu proti takovým jednáním, je nedostačující jednak pro nízkou trestní sazbu, jednak proto, že nedopadá na všechny uvedené případy.
Ustanovení má dvě formy, jednak podvod při sjednání nebo užití úvěru, které je vázáno na na způsobení škody, a to škody nikoli malé, neboť je na poskytovateli úvěru, aby vynaložil na prověření údajů potřebnou péči. Ekonomie trestní represe pak vyžaduje reagovat přísnější trestní sazbou na ta jednání, kdy použitíé sjednaného úvěru škodu skutečně přivodí, neboť ty případy, kdy pachatel škodu nezpůsobí, je možno postihnout jako poškozování cizích práv podle § 209, který se tak stává speciální formou přípravy k uvedenému trestnému činu.
Druhá forma, vylákání nebo zneužití dostace nebo subvence, se váže rovnž z důvodu ekonomie trestrní represe na dortaci nebo subvenic nikoli malou (12 000 Kč), avšak není zde vázáno na vznik škody, neboť dotece nebo subvence bývají zpravidla nevratné, trestné je samo vylákání předstíráním nepravdivých skutečností, nebo zneužití.
Přísnější kvalifikace se pak váže na znaky obdobné jako u pdovodu, tedy způsobení škoda nebo obstarání majektového prospěchu ve značném nebo velkém rozsahu.
Pokud jde o podvod směnečný a šekový, je toto ustanovení navrhováno podnikatelskou praxí, neboť vystavování nekrytých směnek, zejména jako záruk pro úvěry, je obecným jevem, takže směnka ztratila charakter nástroje, usnadňujícího obchodní styk. Proto vystavení nekryté směnky, resp. takové směnky, u níž ten, kdo je směnečně zavázán, nemůže s jistotou ručit, je stejně trestné, jako podvod. Obdobně pak vystavení nekrytého šeku.
9. Navrhovaná úprava je odrazem trestní sazby, navrhované pro nové ustanovení § 129 odst. 1, kdy postih má být srovnatelný.
K čl.II.
1. Nové ustanovení § 349a tr.ř. má umožnit zajištění majetku nebo věcí z takového majetku, které pocházejí nebo pravděpodobně pocházejí z trestné činnosti, u nichž lze předpokládat jejich zabrání. Usnadní se tím postih majetku z nepoctivých zdrojů, který je pachateli ukrýván tím, že je převáděn na "skořápkové" společnosti (angl. "shell comapanies"), tak aby nemohl být v trestním řízení postižen. Úprava je v souladu s evropskou konvencí o vyhledávání, zajišťování a konfiskací prostředků pocházejících z trestné činnosti a odpovídá navrhované změně § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák.
K čl. III.
Navrhovaná účinnost vychází z potřeby projednání novely Parlamentem a potřeby jisté legisvakance, nutné pro osvojení novely orgány činnými v trestním řízení, jakož i veřejností.