PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
134
Návrh poslance Karla Machovce
na vydání zákona
zákon
ze dne ..............1996
kterým se mění a doplňuje zákon ČR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1992 Sb., zákona č. 322/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 113/1994 Sb., zákona č. 248/1995 Sb. a zákona č. 96/ 1996 Sb., se mění a doplňuje takto:
V § 23 odst. 2 se v poslední větě za slova "zákona č. 229/1991 Sb." před čárku vkládají slova " a zákona č. 42/1992 Sb.,".
Čl. II
1. Nastala-li v době od zápisu změn v obchodním rejstříku [§ 11 a 12 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech] skutečnost uvedená v čl. I, která byla předmětem daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí, nebo předmětem notářského poplatku, příslušný finanční úřad na základě žádosti podané do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona daň, popř. poplatek v rozsahu osvobození uvedeného v čl. I poplatníkovi promine. Vznikne-li prominutím vratitelný přeplatek, vrátí jej finanční úřad bez žádosti do 30 dnů.
2. Soud je povinen do 30 dnů ode dne doručení výzvy zaslat finančnímu úřadu spisy související s provedení tohoto zákona.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Dnem 26.4.1996 nabyl účinnosti zákon č. 96/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
Ve smyslu čl. I bodu 2. tohoto zákona bylo rozšířeno osvobození od daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí, obsažené v § 23 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., vztahující se na první převody a přechody nemovitého majetku vydaného nebo poskytnutého jako náhrada podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě), též na majetek, k němuž byla obnovena práva vlastníka podle § 22 zákona o půdě.
Přijetím zákona č. 96/1996 Sb. byla tak odstraněna nespravedlnost při uplatňování daňového osvobození prvých převodů nebo přechodů vlastnictví nemovitého majetku mezi osobami blízkými vlastníků, kterým byla vrácena vlastnická práva k tomuto majetku podle části druhé zákona o půdě (restituce) a vlastníků, kterým byl zákonem o půdě obnoven jeden ze základních atributů vlastnického práva vlastníka, a to právo užívat předmět svého vlastnictví.
Tato nespravedlnost byla však odstraněna pouze částečně. Zákon o půdě totiž nezrušil všechna užívací práva k majetku tímto zákonem vymezeného.
V případě práva družstevního užívání pozemků sice zrušil právo družstevního užívání pozemků vlastníků, ale pouze těch vlastníků pozemků, kteří ke dni účinnosti zákona "nejsou členy zemědělského družstva." To znamená, že vlastníkům pozemků členům zemědělských družstev právo družstevního užívání pozemků ustanovením § 22 zákona o půdě zrušeno nebylo a v těchto případech ani nevznikl nájemní vztah ze zákona.
K obnovově vlastnického práva členů zemědělských družstev k pozemkům v družstevním užívání došlo až ze zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a to zápisem změn v obchodním rejstříku podle § 11 a 12 tohoto zákona ve vazbě na ustanovení § 765 obchodního zákoníku.
Zákon č. 229/1991 Sb. nezrušil ani právo náhradního užívání pozemku, které bylo užívacím institutem zavedeným (při zachování soukromého vlastnictví k půdě) vládním nařízením č. 47/1955 Sb., o opatřeních na úseku hospodářsko-technických úprav pozemků (HTÚP). Teprve novela zákona o půdě, která vstoupila v platnost od 1. 7. 1993 jako zákon č. 183/1993 Sb. odstranila právní mezeru v otázce práva náhradního užívání a stanovila, že právo náhradního užívání pozemku zaniká až dnem schválení návrhu pozemkové úpravy postupem podle zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úřadech, ve znění č. 38/1993 Sb.
Náprava deformovaného vývoje pozemkového práva v naší republice, především jeho specifičnosti, která spočívala v zachování původních vlastnických práv k pozemkům a oddělení užívacího práva od práva vlastnického, se neobešla bez zákonných nelogičností, které bylo nutné následně řešit několika novelami zákona o půdě.
Složitost v těchto pozemkových vztazích se promítla i do ustanovení zákona č. 96/1996 Sb. Tím, že obnovení vlastnických práv vlastníka bylo vztaženo odkazem pouze na § 22 zákona č. 229/1991 Sb., se stalo, že z nároku na osvobození jsou vyloučeny ty první převody nebo přechody vlastnictví nemovitého majetku mezi osobami blízkými, ke kterému byla obnovena v plném rozsahu vlastnická práva až podle zákona č. 42/1992 Sb.
Úmyslem zákonodárce bylo osvobodit od daně první přechody nebo převody majetku všech skupin vlastníků tzn. i těch, kterým byla obnovena práva vlastníka přeměnou družstva v rámci jeho transformace podle zákona č. 42/1992 Sb. Ne zcela přesně vyčerpávajícím odkazem v zákoně č. 96/1996 Sb., však tento úmysl zákonodárce naplněn nebyl.
Protože vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah i ochranu, je třeba daňovou nespravedlnost, která vznikla přijetím zákona č. 96/1996 Sb. řešit.
Proto se navrhuje malá novela zákona č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která tuto nerovnost v daňovém osvobození odstraní.
Navrhovaná novela ovlivní snížení výnosů těchto majetkových daní ve výši cca 20,5 mil. Kč.
Zvláštní část
K čl. I.
Navrhuje se doplnit ustanovení § 23 odst. 2 v poslední větě odkazem na zákon č. 42/1992 Sb. tak, aby osvobození od daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí podle ustanovení tohoto paragrafu se vztahovalo i na majetek vlastníků pozemků - členů družstev, kterým byla v plném rozsahu obnovena vlastnická práva podle zákona č. 42/1992 Sb.
K čl. II
Navrhuje, aby poplatníci daně, kterým byly první převody nebo přechody tohoto majetku zdaněny, nebo z nich byly vyměřeny notářské poplatky, mohli požádat ve stanoveném časovém testu o prominutí daně popř. o prominutí notářského poplatku.
K čl. III