Vládní návrh
Zákon
ze dne..........................,
kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a kterým se mění zákon České národní rady č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č.49/1973 Sb, zákona č. 20/1975 Sb., zákona č.133/1982 Sb., zákona č. 180/199O Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č.263/1992 Sb., zákona České národní rady č.24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č.152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č.118/1995 Sb.,zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., zákona č. 142/1996 Sb.,nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb. a nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V §176 odst. 1 se za slova " o styku rodičů s nimi," vkládají slova " o navrácení dítěte, ".
2. Za §250e se vkládá nový §250f, který zní:
" §250f
(1) Soud může rozhodnout o žalobě bez jednání rozsudkem:
a) je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, nebo
b) jestliže to účastníci řízení shodně navrhli anebo s tím souhlasí.
(2) Souhlas podle odstavce 1 písm. b) je udělen též tehdy, nevyjádří-li účastník řízení do patnácti dnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. O těchto následcích musí být účastník poučen.".
3. V §272 odst. 1 se za slovy " a o úpravu styku s nimi" vypouští středník a vkládají se slova " anebo o výkon rozhodnutí o navrácení dítěte;".
4. V §272 odst. 2 se za slovy " a o úpravě styku s nimi" vypouští čárka a vkládají se slova " anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, ".
5. V §272 odst. 3 se za slovy " a o úpravě styku s nimi" vypouští čárka a vkládají se slova "anebo rozhodnutí o navrácení dítěte,".
6. V §273 odst. 1 se za slovy " popřípadě o úpravě styku s nimi" vypouští čárka a vkládají se slova " anebo rozhodnutí o navrácení dítěte,".
7. V §273 odst. 2 se za slovy " nebo dohody svěřeno" vypouští čárka a vkládají se slova " nebo má být navráceno,".
8. V §273 odst. 3 se za slova " a o úpravě styku s nimi" vkládají slova " anebo rozhodnutí o navrácení dítěte".
Čl. II
Zákon České národní rady č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 580/1991 Sb., zákona České národní rady č. 23/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 284/1993 Sb. a zákona č. 240/1995 Sb., se mění takto:
§ 5b se vypouští.
Čl. III
Občanskoprávní věci, v nichž je navrhovatelem provozovatel městské hromadné přepravy na území hlavního města Prahy, uplatňuje-li nárok podle zvláštního předpisu [Vyhláška Ministerstva dopravy č. 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 3/1977 Sb., o přepravním řádu lanových drah, ve znění pozdějších předpisů.] na zaplacení jízdného nebo částek tímto zvláštním předpisem stanovených, napadlé přede dnem účinnosti tohoto zákona u obvodního soudu pro Prahu 7, v nichž by byla dána příslušnost jiného okresního soudu, obvodního soudu v Praze nebo Městského soudu v Brně, dokončí obvodní soud pro Prahu 7.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května l997.
Důvodová zpráva
Obecná část:
Ústavní soud České republiky svým nálezem ze dne 24. září l996, vyhlášeným pod č. 269/1996 Sb., zrušil dnem 1. května l997 ustanovení § 250f občanského soudního řádu, které za zákonem obecně vymezených podmínek umožňuje soudům při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy ve správním soudnictví rozhodovat bez nařízení jednání. Z odůvodnění nálezu se podává, že neústavnost dotčeného ustanovení spatřuje Ústavní soud v té skutečnosti, že při koncepci správního soudnictví jako jednoinstančního řízení bez možnosti řádných i mimořádných opravných prostředků, úprava obsažená v §250f umožňuje jednání nenařídit pouze na základě uvážení soudu. Ústavní soud dospěl k závěru, že tím, že názor účastníků na potřebnost či nutnost jejich slyšení je právně bezvýznamný, ustanovení §250f nerespektuje ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně však Ústavní soud v odůvodnění nálezu připustil, že z hlediska ústavního nepochybně obstojí zrušení správního rozhodnutí bez jednání ve věcech nepřezkoumatelných a postrádajících odůvodnění, stejně jako řízení konané tímto způsobem s výslovným či jinak vyjádřeným souhlasem účastníků.
Navrhovaný zákon proto v intencích nálezu upravuje možnosti soudu rozhodovat bez jednání ve správním soudnictví a snižuje tak v mezích ústavního řešení negativní dopady na zatížení soudů vyplývající ze zrušení dosavadního §250f občanského soudního řádu. Přijetí navrhované úpravy je naléhavé, neboť bez výslovné zákonné úpravy by nemohly soudy rozhodovat bez jednání ani v těch případech, kde je tento postup v plném souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Časově souběžně s tímto návrhem zákona je Poslanecké sněmovně předkládán ve smyslu čl. 49 odst. 2 Ústavy návrh na vyslovení souhlasu s přístupem České republiky k Úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, sjednané v Haagu 25.10.1980 a podepsané 28.12.1992 (dále jen "Úmluva") s tím, že po vyslovení souhlasu Poslaneckou sněmovnou bude prezidentu republiky navržena ratifikace.
Hlavním cílem Úmluvy je zabezpečit bezodkladný návrat dětí protiprávně přemístěných do některého smluvního státu nebo v něm zadržovaných a zajistit, aby práva týkající se péče o dítě a styku s ním podle právního řádu jednoho smluvního státu byla účinně respektována v ostatních smluvních státech.
Úmluva může ve značné míře přispět k ochraně práv našich dětí, k zajištění výkonu práva péče o dítě tomu z rodičů, kterému bylo rozhodnutím soudu určeno, a k zajištění výkonu práva styku s dítětem toho rodiče, který dítě nemá ve výchově.
V souvislosti s přístupem České republiky k Úmluvě je nutné provést úpravu občanského soudního řádu v ustanoveních týkajících se péče soudu o nezletilé a výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Navrhuje se proto tyto úpravy realizovat v souvislosti s nezbytnou novelizací §250f občanského soudního řádu s tím, že do platnosti Úmluvy pro Českou republiku budou tyto úpravy obsoletní.
Návrhem zákona se též provádí změna zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, spočívající ve vypuštění §5b, neboť koncentrace sporů z městské hromadné přepravy na území hlavního města Prahy u obvodního soudu pro Prahu 7 již pozbyla svého opodstatnění.
Navrhovaný zákon si nevyžádá zvýšení nákladů na státní rozpočet a na vyšší počet soudců a dalších zaměstnanců soudů. Naopak by měl přispět ke snížení dopadů vyvolaných zrušením ustanovení §250f, které však, vzhledem k tomu, že rozsah veřejně projednávaných věcí bude záviset na vůli účastníků soudního řízení, nelze kvantifikovat.
Zvláštní část:
K Čl. I:
K bodům 1, 3 až 8:
Úmluva předpokládá soudní nebo správní řízení o navrácení dítěte, o úpravu práva styku s dítětem a zajištění realizace takových rozhodnutí.
Řízení a rozhodování o výchově nezletilých dětí a o styku rodičů s nimi je v České republice tradičně svěřeno soudům, stejně jako výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Proto řízení a rozhodování o navrácení dítěte nebo o úpravě styku s dítětem podle Úmluvy i výkon takových rozhodnutí bude náležet do působnosti soudů a procesním postupem, jimž se toto řízení bude řídit, bude občanský soudní řád.
Řízení o navrácení dítěte a o úpravě styku s dítětem podle Úmluvy lze podřadit pod právní úpravu řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (§176 a násl. o.s.ř.). Zatímco řízení a rozhodování o úpravě styku rodičů s nezletilými dětmi i výkon takového rozhodnutí jsou občanským soudním řádem upraveny a lze podle této úpravy postupovat i v řízení a při výkonu rozhodnutí o úpravě styku s dítětem podle Úmluvy, není tomu tak již v případě řízení o návrácení dítěte.
Řízení o navrácení dítěte je svou povahou příbuzné řízení o výchově nezletilých dětí, má však i určité odlišnosti, zejména ve vztahu k ustanovení §163 odst. 2 o.s.ř. Zákonem by proto měla být zachována autonomnost tohoto řízení ve vztahu k řízení ve věcech výchovy nezletilých dětí v rámci úpravy péče soudu o nezletilé. Zároveň by však měla být stanovena obdobná forma rozhodnutí v obou případech, včetně obdobných pravidel pro výkon rozhodnutí. Navrhuje se proto stanovit úpravou §176 odst. 1 pro rozhodnutí o navrácení dítěte formu rozsudku a úpravou §272 a §273 stanovit pro výkon rozhodnutí o navrácení dítěte stejná pravidla jako pro výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí.
K bodu 2:
Ustanovení §250f , které bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno dnem 1. května l997, umožňuje soudům v jednoduchých případech, zejména je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a jde-li jen o posouzení právní otázky, rozhodnout bez jednání o žalobě rozsudkem. Stejně soud postupuje, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. Zrušené ustanovení se vztahovalo nejen na rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy druhé , ale též, vzhledem k úpravě obsažené v §250q, i na rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutí správních orgánů podle části páté hlavy třetí.
Zrušení ustanovení §250f by ve svých důsledcích vyvolalo povinnost soudu ve všech případech nařídit jednání a věc veřejně projednat. Bez výslovné zákonné úpravy by soud nemohl rozhodnout bez jednání ani v případech, kdy by takový postup navrhli sami účastníci nebo v případech, kdy rozhodnutí orgánu veřejné správy bude nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů.
Je potřebné vzít do úvahy, že správní soudnictví je koncipováno jako kasační kontrola zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy. Skutkový stav je v okamžiku nápadu žaloby nebo opravného prostředku stabilizován , soud je vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil správní orgán, nemůže provádět nová skutková zjištění a na jejich základě rozhodovat ve věci samé. Byla-li skutková zjištění nedostatečná a neumožňující posoudit, zda rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, nezbývá soudu než takové rozhodnutí zrušit, a to i tehdy, navrhují-li účastníci, aby soud prováděl důkazy a na základě nových zjištění teprve rozhodoval.
Za této situace, na rozdíl od nalézacího řízení, má nařízení jednání ve správním soudnictví podstatně menší význam a proto i požadavek bezvýjimečné povinnosti nařízení jednání bez ohledu na zájem účastníků o veřejné projednání by vedl ke zbytečným průtahům řízení a zbytečnému zatížení soudů. Zákon by proto měl, v intencích čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, umožnit rozhodování ve správním soudnictví bez nařízení jednání.
Navrhuje se proto především umožnit soudům rozhodnout o žalobě bez jednání tehdy, kdy to účastníci shodně navrhnou nebo s takovým postupem budou souhlasit.
Dále pak se navrhuje umožnit soudům v případech, kdy půjde o nepřezkoumatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy, rozhodnout bez jednání, aniž by předem zjišťovaly stanovisko účastníků k nařízení jednání. Vyloučení nutnosti zjišťovat stanoviska účastníků v případech, kdy půjde o nepřezkoumatelné rozhodnutí , přispěje ke zrychlení soudního řízení, aniž by tím byla dotčena práva toho, kdo se přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy domáhá, neboť dojde-li soud k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, pak podle § 250j odst. 2 je takové rozhodnutí soudem zrušeno a tedy dosaženo výsledku, jehož se žalobce domáhal.Pokud však soud dospěje k závěru, že důvody ke zrušení takového rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost nejsou dány , bude třeba zjišťovat stanoviska účastníků k nařízení jednání .
V případech, kdy možnost rozhodnutí soudem bez jednání bude vázána na souhlas účastníků, se navrhuje stanovit zákonnou nevývratnou domněnku, že takový souhlas je dán nejen aktivním udělením souhlasu, ale též tím způsobem, že ve stanovené patnáctidenní lhůtě účastník neprojevil svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. Za současně stanovené podmínky, že soud musí na tyto následky účastníka upozornit, tato úprava v dostatečné míře zajišťuje účastníkům právo vyjádřit svou vůli na veřejné projednání věci.
K Čl. II a Čl. III:
Zákonem č. 171/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, bylo mimo jiné vypuštěno ustanovení §87 písm. d) občanského soudního řádu, které umožňovalo vedle obecné úpravy místní příslušnosti k řízení založit místní příslušnost k řízení též podle sídla tuzemské právnické osoby uplatňující práva vzniklá z plnění jejích úkolů.Bylo tak odstraněno nedůvodné zvýhodnění určitého okruhu navrhovatelů, které narušovalo zásadu rovných práv všech účastníků před soudem..
Na základě ustanovení §87 písm. d) o.s.ř. byly u obvodního soudu pro Prahu 7 podávány žaloby a projednávány všechny spory z městské hromadné přepravy na území hlavního města Prahy a tento soud byl vybaven počítačovou technikou umožňující jejich rychlejší vyřizování.
Zájem účelného využití technického vybavení obvodního soudu pro Prahu 7 převážil nad zájmem důsledného promítnutí změny právní úpravy § 87 o.s.ř. a proto čl. III zákona č. 171/1993 Sb. byla provedena současně i změna zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Doplněním §5b byla zachována u obvodního soudu pro Prahu 7 koncentrace sporů z městské hromadné přepravy na území hlavního města Prahy, v nichž by jinak byla dána příslušnost okresního nebo obvodního soudu, který je obecným soudem účastníka, proti němuž návrh směřuje.
Poznatky soudní praxe ukazují, že důvody, které vedly k zachování koncentrace sporů z městské hromadné přepravy na území hlavního města Prahy u obvodního soudu pro Prahu 7 již pominuly a tato koncentrace , při trvale výrazně rostoucím nápadu věcí, je k neprospěchu rychlosti vyřizování těchto sporů.
Navrhuje se proto ustanovení §5b vypustit a stanovit tak v souladu se zásadou rovných práv účastníků před soudem příslušnost soudů k vyřizování sporů z městské hromadné přepravy na území hlavního města Prahy podle obecných zásad místní příslušnosti občanského soudního řádu.
V zájmu vyloučení pochybností o tom, který soud bude příslušný ve věcech, v nichž bylo zahájeno a dosud neskončeno řízení u obvodního soudu pro Prahu 7 před účinností zákona se navrhuje stanovit, že tyto věci dokončí obvodní soud pro Prahu 7.
K Čl. IV:
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud zrušil ustanovení §250f dnem 1. května l997, je potřebné, aby právní úprava, která má stávající úpravu nahradit, nabyla účinnosti k témuž datu.
Navrhuje se stanovit ke stejnému datu i účinnost ustanovení čl. I bodů 1 a 3 až 8, neboť, s ohledem na proces ratifikace, nelze odhadnout, k jakému datu Úmluva vstoupí pro Českou republiku v platnost.
Rovněž právní úprava navržená v Čl. III by měla nabýt účinnosti v co nejkratšímu termínu.
V Praze dne 15. Ledna l997
předseda vlády:
ministryně spravedlnosti:
Zákon č.99/1963 Sb.,
Občanský soudní řád
(znění příslušných ustanovení podle navrhovaných úprav)
§ 176
(1) Ve věcech péče soudu o nezletilé se ve věci samé rozhoduje rozsudkem o výchově a výživě nezletilých dětí, o styku rodičů s nimi, o navrácení dítěte, o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o schválení důležitých úkonů nezletilého a o záležitostech, o nichž se rodiče nemohou dohodnout. Krom toho se rozhoduje rozsudkem o prodloužení ústavní výchovy po dosažení zletilosti a o zrušení takového opatření.
(2) O ostatních věcech se rozhoduje usnesením.
§ 250 f
(původní znění)
V jednoduchých případech, zejména je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a jde-li jen o posouzení právní otázky, může soud bez jednání rozhodnout o žalobě rozsudkem. Stejně postupuje, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů.
§ 250 f
(1) Soud může rozhodnout o žalobě bez jednání rozsudkem:
a) je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, nebo
b) jestliže to účastníci řízení shodně navrhli anebo s tím souhlasí.
(2) Souhlas podle odstavce 1 písm.b) je udělen též tehdy, nevyjádří-li účastník řízení do patnácti dnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. O těchto následcích musí být účastník poučen.
§ 272
(1) Ustanovení § 252 až 271 se nepoužije, jde-li o výkon rozhodnutí nebo schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravu styku s nimi anebo o výkon rozhodnutí o navrácení dítěte; o účastnících platí ustanovení § 94.
(2) Před nařízením výkonu rozhodnutí předseda senátu písemně vyzve toho, kdo odmítá podrobit se soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil nebo aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní též na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě.
(3) Předseda senátu zpravidla požádá též příslušný orgán obce a orgán péče o děti, aby vedly povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí.
§ 273
(1) Zůstane-li výzva předsedy senátu podle § 272 odst. 2 bezvýsledná, ukládá předseda senátu tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, postupně pokuty. Jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat 2000 Kč a připadají státu.
(2) Předseda senátu může v součinnosti s příslušným orgánem obce, popřípadě též se státními orgány zařídit odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a postarat se o jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu.
(3) Příslušný k výkonu soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte je obecný soud dítěte.
Zákon ČNR č. 436/1991 Sb.,
o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky
(znění příslušných ustanovení podle navrhovaných úprav)
§ 5b
(původní znění)
Obvodní soud pro Prahu 7 koná řízení v občanskoprávních věcech z obvodů okresních soudů, obvodních soudů v hlavním městě Praze a Městského soudu v Brně, v nichž je navrhovatelem provozovatel městské hromadné přepravy na území hlavního města Prahy, uplatňuje-li nárok podle zvláštního předpisu [Vyhláška Ministerstva dopravy č. 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 3/1977 Sb., o přepravním řádu lanových drah, ve znění pozdějších předpisů.] na zaplacení jízdného nebo částek tímto zvláštním předpisem stanovených.
§ 5 b